Tak mami, já si běhám se srnkami po poli, a Ty zítra slavíš! No, jen v mé mysli. Připíjím na Tvé 95. Posílám do světla vzpomínku... Mami!
Konec měsíce se blíží. Měla bych kvaltovat. Jsem v klidu. O nic mi nejde. Nasávám mráz, zimu a chlad přes den. Teď před půlnocí ve svém ušáku přehrávám den. Hřejí mě kamna. Hlava mi opět semtam klimbne. Chtěla by mě odvést slastně odpočívat. Mysl je moudrá. Běž si odpočinout... Tichounký skoro neslyšitelný hlas Janka Ledeckého tvrdí, že všechno bude fajn. Bude. To je jasné. Proto ten tlak ještě před koncem fašismu. Tak jen ohlédnutí. A spát.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-25_Rano_-/
Jak - o nic mi nejde? Chceš nechceš hubnout? Tvoje volba. Jsi svobodný. Dáš mi doporučení? Nedáš. V pořádku. Letím si v oblacích a žiju si po svém. Vím, že všechno dobře skončí. Jen je nutné to nanášet na paměť. V nespočetných nanovrstvách. Každý den ovlažit duši takovým lehkým ovanem. Ty nátěry se vypařují do morfogenetického pole lidstva. Bitva je sice vyhrána, ale každý z nás má ještě práci!! Nenechat svou střelku spravedlnosti vychylovat ani vlevo, ale ani vpravo. Jít, tvořit, pozorovat, poslouchat, věřit. Říkat pravdu. Žádné mlžení. Ať i nepřítel ví, na čem je. Kdyby si na tebe brousil zuby, aby mu vypadaly z huby předem a bez boje. Hlavní - láska. Občas se zapomenu. Zařvu jak tygr. Vytasím drápy. To není hřích. Je to jen ukázka síly. Aby slaboši zalezli do děr.
Pod prací sleduji dopoledne Malostranské náměstí. Prý pár lidí. No jo, když Chcípl falešný pes odvádí dav k ministerstvu nebo k vládě. Co to má za smysl! Pátá kolona. Landovi nevěřím ani oko v hlavě. Ani jeho pleš. Falešný spasitel. Angažují se, protože cítí příležitost. Dav za nimi táhne. Slyší jejich krysařskou píšťalku. Houstne to.
Registruji na dálku paní v mém věku. Mordujeme se s tím hodinu. Volám na centrálu. Navádějí mě - tři tečky, historie, historie vlevo - smazat. Smazat data? Ano. Pink. Hotovo. A už se daří... Počítač se točil stále v kruhu.
Velkou objednávku. Paní se ne a ne dostat do systému. Dostávám se já. Plním košík. Hotovo. Odpojuji se. Zkouším si do jejího obchůdku znovu vkročit. Jde mi to. Jí nikoli. Radím ji, co radili mně: vpravo nahoře - tři tečky - čtvrtá od shora historie. Smazat historii. Už! Už se tam dostala.
Hotovo. Telefon.
Stavím se večer. Donesu ti peníze.
Jj. Chystám se do luk. Vrátím se. Teď jsem hodinu dělala registraci. Měly bychom si to předpřipravit. Večer už nebudu mět kam zavolat.
Zkouším, jdu dál, už to jde rychleji. Tři kontrolní ověřovací otázky. Hotovo.
Zkus si to.
Jsem tam.
Chvilka ke chvilce, dopoledne se přehouplo k odpoledni.
Pracuji na postavě. Na kondici. Snižuji tuky. Narůstá svalovina.
Pátek běžky. Sobota sjezdování. Neděle, pondělí, úterý běžky. Výsledek hurá. Děkuji.
Ježíši, jedna. Rychle oběd. Co si dám? Do konvičky vodu z filtru. Ten je boží. To je něco unikátního. Konev čistá. Nezarůstá. Jak krásně crčí vařicí vodička. Tak dlouho jsem se rozkývávala... Zalévám v mističce asi tři odměrky gurmánské rajské. Do ní trhám půl plátku šunky. Plátek sýra. Mňam. Výborný rychlý sytý nízkokalorický oběd.
Ježíkovy voči. Čtrnáct. Ještě telefon. Už musím. Patnáct. Jedu. Vždyť se stmívá! Pozoruji, jestli se zavírají vrata. Nemáš běžky, oslíku! Naložit prkýnka, hůlky. Mám všechno? Jedu. Cestou pozoruji pole a luka. Hnědá s bílým krajkovím.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-25_Na_snehu/
Ve chvilce jsem na místě. Parkuji u lesa. Je tu sníh. V nouzi si zajedu do Trutnova. Klient mi poradil stopu.
Naskakuji na poli do své včerejší stopy. Letím. To je žůžo! Vydávám se dál a dál a dál. Dojíždím až k vesnici, kam nás jako studentská ucha dovezl autobus sklízet brambory. Padesát haléřů za kýblík. Dobré. Dalo se vydělat. Pozoruji vesnici. Měli na návsi velikou váhu. Kde jsou ty časy. Holky, kamarádky! To bylo dobře, že jsme se vyřádily. Netušily jsme, že se dožijeme války. Naši rodiče jednu právě měli za sebou. Zplodili nás do míru. Budování. Čtyřicet let uplynulo. Nastal čas boření. Všechno, co vybudovali naši předci - zbořit. Nevyhovující. Ale nové se nestaví. Už to končí. Válku, kterou nevidíš, jen ji cítíš každou buňkou.
Dnes jsem se hodně rozběhla po polích. Z cesty není vidět pár domů za vykáceným lesíkem. Soustředíš se na cestu. Teď mám šanci si to tu všechno prohlédnout. Před dvaceti a víc lety jsme na cestě potkali synovce. Prý je tu na táboře. Jé, vidím řady srubů. Aha, támhle si kdysi vydělával na varhany. Před státnicemi mu Iva varhany sebrala. Maminka je zamkla u sebe v baráčku. Vydala je až po složených státnicích. :-) To bylo slibování, přesvědčování, argumentování. Ne. Nedaly. Po státnicích.
Domů skoro za tmy. Zvonek. Klientka. Ještě si povídáme na chodbě. Petroušek si ji dobírá. Řehtám se. Odpaluje ho.
- Máte krásné kalhoty.
- To má domácí. Původně pyžamové.
- Aby se mně z vás nesrazily. Raději jdu.
Zavírám dveře. Jsme v chodbičce. Ťuk, ťuk. Peťulka zlehka klepe. Strká čenich mezi dveře. Otevírá.
- Je to právě 28 minut. Holky, měly jste si jít sednout ke kamnům.
Řehtáme se. Takhle nám to měřil minule. Jak jsme se stále loučily a loučily. Její manžel třikrát zabodaný. Z hodného se stal odporný nesnesitelný vzteklý zlý dědek. Takový krásný chlap. Sympatický. Syčí na ni. Přesvědčuje ji, že čísla nelžou. Musí od něj odejít. Chjo.
- A slyšelas, že ředitel a majitel Madety se složil po třetí dávce? Seznam zprávy to psal. A dnes prý se zrodil znovu Sovětský svaz. Zastavil akci britské MI5 v Kazachstánu. Tvrdí to profesor Igor Panarin.
https://www.youtube.com/watch?v=mWfvFgK7tqU
Po světě dr. Fulmich rozjel řadu soudů. Tvrdí, že tohle je jen začátek. Možná dojde v budoucnu i na malé hajzlíčky, kteří šikanují ze své polomoci nemoci své spoluobčany; cítí se prozatím pevní v kramflecích. PROZATÍM!
Ireno, neklimbej. Jdi spát. Půlnoc! Přilož a jdi.
Maminka. Zítra by slavila 95. narozeniny. Od včera se probírám fotkami. Vidím maminku ještě v domečku. Občas smutný výraz. Mami, tys´ to věděla. Bála ses. Přesto jsi byla silná. Mamko, jak mi chybíš! Utírám slzu. Maminko! O minulém nebo následujícím víkendu bys nás sezvala na oběd. Jedli bychom tu tvou nejlepší hovězí polévku na světě. S nudličkami tenčími než vlásek. Mamko, a tvoje řízečky. Poctivě naklepané. Asi bys udělala bramborový salát. Mamko, kdy jsme se u tebe sešli naposledy? Vidím soubor - u mamky v domě. Jo, pamatuji si. Odvezla jsem tě do domečku. To jsi už bydlela u nás. Sedla sis do ušáku. Svou tříbarevnou kočičku na klín. A hladilas´ ji a hladila. Mami... Střídavě jsi byla u nás a u Ivy. A zlobilas´. Chtěla jsi utíkat. Proč to takhle končí? Lůžka med bad jsou tu. Kam ses´ mi ztratila? Za chvíli bude květen. Byla neděle. Nechali tě potlouci. V ten den jsem sázela ředkvičky. Další den jsem plela u stání. Všechny dny si pamatuji... Konec.
Mami, všechno nejlepší tam do světla! Snad tam ještě jsi. I když - ty jsi rarach. Možná se dnes duše vtělují daleko daleko rychleji. Co já vím... Buď v klidu, zvládám. Ale nemám tě.
Dobrou noc!
P. S.
Proč na nás lékaři neměli čas? Nacvičovali...
https://rumble.com/vt4mzg-covidov-rituln-tance-.html
https://www.facebook.com/matous.svoboda/videos/1355732018216742
Covidové rituální tance K závěru vystoupí
i všech 13 covidových mutací, abychom se v tom lépe vyznali Zpěv: Aneta Ann Horská Námět
- text, video a vypravěč: Matouš Svoboda
Budeme rádi za sdílení a zpětné vazby
Další moje parodické výtvory v podobném duchu najdete zde:
https://bit.ly/opatreninahlavu PRO ŠÍŘENÍ MIMO FB-> https://rumble.com/vt4mzg-covidov-rituln-tance-.html
Distribuce - šíření povoleno a podporováno!