Tak teď ještě obývák

Jedna ráno. Celý den v klidu a pohodě uklízím obývák. Na zemi zaprášený koberec. Myju lustry, okna, vyskládala jsem jednu knihovnu. Všechno ven. Prásknu kniho o knihu místo luxování. ,Zítra mi zůstanou k vytření jen tři knihovny… To dám. Během dne pečuji o Petrouška. Potřebuje se vyspat. Už si může lehnout. Pomaloučku si odkašlává. Maličko se mu vrací jeho optimismus. Na boku se pomalu rýsuje obrovská žlutá modřina. Tam se uhodil při pádu. Utrpěl trauma těla. Dávám mu na Zapperu frekvence, vařím horký čaj, když se člověk nehýbe, je potřeba tělo zavodňovat, aby se mohla hýbat střeva.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-25-misto-u-baz

V tichosti se raduji, že si během dne polehává, pospává. Uklízím obývák. Všechno beru do rukou. Omývám. Otírám. Vytírám. Probírám se věcmi v knihovně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-25-provetravam-knihovnu

Tady moc hezká fotografie vnuka Lukáše, když byl ještě malý kluk. Z chalupy. V ruce drží kobylku. Až ručičku otevře, kobylka vyskočí. A tady mám od něj vyrobený dárek. Dvě tulící se kočičky. Je šikovný. Rybář. Byla doba, kdy hezky tvořil z hlíny. Uměl malovat datailní obrázky. Jím namalované auto mám už hodně let na lednici. Na gymnáziu tvořil skeče s kamarádem. Šikovný. Až na ten debilní nápad nechat si otetovat ruku. Velmi nebezpečné. I s biobarvami.

Oběd až ve dvě. Petrouška přivábila vůně do kuchyně. Tak to je dobré. Ukazuji mu, co se mi už leskne, co mám umyté. Chválí mě. Stolujeme venku pod třešní.

- Peťuš, dnes bychom leželi u bazénu.

Vedle od sousedů se ozývá letní hovor. Příjemné. Rodina se sešla. Asi grilují. Koupou se. Nemají tam cizí děti. Je to zkrátka takový klidný letní neobtěžující hluk.

Uklízím až do večera.

Šlehám šlehačku. Sypu na misku borůvky, jahody. Med. Mamka to dělala jinak. Nasypala borůvky, které jsme sami nasbírali v lese, na misku. Pamatuji, měli jsme takové skleněné, zvláštní. Železnou vidličkou je pomačkala s cukrem. Bílým. Jiný nebyl. Zalila mlékem. Ne, smetanou. Jen mlékem. Ach, to byla dobrota. Nejlepší byla až po vyjedení borůvek poslední krásně fialinková šťáva s cukrem. Mmm, to bylo! Dnes se cukru řepnému vyhýbám, sladím medem. Borůvky nechávám vcelku v celku. Používám dřevěné lžičky… Jiná doba. Ano, Xaver o tom dnes hovořil.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-25-v-zahrade

- Jdu zalít.

- Vem si hadici.

- Petroušku, do skleníku nechci rajčata a okurky vyděsit studenou. Ty si zaliju i venku konví. Neboj. Já to zvládnu. 

Zalévám i túje, i keře, stromy. Včera strašná zima. Dnes naopak vražedné vedro. Ti, co to řídí, dělají lidem v hlavách binec. Neuspořádanost a chaos, časté změny – to lidské psychice neprospívá. Jdu ostříhat vistárii. V polovině prázdnin má ještě květy. Stříhám suché větvičky růží.

Vracím se ze zahrady až za tmy.

Rychle mixuji koktejl. Máme novou příchuť dubajské čokolády. To je taková dobrota! Cítím tam lískové oříšky, ale prý to jsou pistácie. Ještě kousky čokolády. Nebe v hubě, jak by řekl pan Troška. Měla jsem ho na gymplu na besedě v hotelu Alessandria. Bezvadný. Vůbec nic nechtěl proplatit. Jen rajčatovou šťávu na stůl. :-)

Myju konferenční stolek. Probírám v něm nepotřebnosti. Vyhazuji hromadu sešitů s křížovkami. To bylo pro mamku. Možná to vezmou v Re Use. Už mám pro ně velikou krabici.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-25

Jej, staré noviny s mou fotkou a karikaturistou Břeťou Kovaříkem. V té době jsem učila na gymnáziu s jeho ženou Mirkou. Přátelili jsme se. Navštěvovali. Tady na fotkách měl vernisáž výstavy v Galerii Na Mostě v prostorách Farmaceutické fakulty UK. Loni měl taky výstavu v našem městě v muzeu.

Nějak se mi zamotala hlava ze světa. Během dne jsem na internetu zachytila zprávu jihomoravské policie. Malé děti se ztratily v lese. Malé děti! Byly šikovné. Chlapeček zavolal na policii. Zapnul si v telefonu GPS. Ztratily se z tábora. Z tábora? Večer? A z tábora nevolali, že jim chybí děti? Bože!

https://www.youtube.com/watch?v=_hVdVLFc3vg

V koupelně. Poslouchám Aby bylo jasno. Rozhovor, který už znám. Znovu ho poslouchám se zájmem. A znovu nevěřím uším. No jasněže věřím. Hradní pán lhal jako když tiskne. "Temná minulost, složka GRU a krycí jména. Pamětníci promluvili."

Copak to lidi nevěděli? Copak jim to nevadilo? Nevadí? Copak jsou hluší a slepí? Copak jsou blbí? Jsou.

Hned následuje svědectví historika Blažka:

https://www.facebook.com/reel/1815067442806399

Blažek se snažil říkat včas i před volbami, co je agent Pávek zač. Mluvil i o tom, že chtěl po Pavlovi, aby to objasnil. V den voleb ještě P. P. nezměnil webové stránky Hradu, až druhý den. Životopis změnil P.P. až po volbách. Proč ho obdivují někteří nechápu.

Dalibor Stach píše – Tohoto instruktora si dejte.

https://www.facebook.com/reel/1375493891220772

Jak pravdivě hovoří mořský instruktor o nové generaci třicetiletých suverénních hlupáků. Nekomunikují. Ach. Jsou pomalí. Nemožní. A rodiče mu pak volají, proč jejich synáček nesložil kapitánské zkoušky…

Poslední – Xaverův Deníček

https://www.youtube.com/watch?v=yhA9o_Znec0

Odjakživa obdivoval Poutníky a Roberta Křesťana. Před delší dobou se mu mihla na internetu prosba. Donio – lidé přispějte na vydání desky Druhé trávy. Odeslal asi tři tisíce. Zapomněl. Včera mu volal známý z Brna. Přátelský hovor. Počkej, předám ti manažera Druhé trávy. Nebude to příjemné. Impresário nějaký Mgr. Němeček mu prý citlivě sdělil, že je toxická osobnost. Kapela si nepřeje, aby jeho jméno bylo otištěno na bukletu CD. Xaver říká, že mu vůbec nešlo o otištění milimetrového jména. Prý mu pošlou desku a dar zpět.

Xaver je smutný. Nechápe. Dokonce prý mladým manželům koupil všechna Křesťanova CD a poslal do Ameriky. Nevděk světem vládne. Opravdu se mi točí hlava z hlouposti světa. Co to je za lidi? Xaver to bere hodně osobně. Ukázali na něj - Ty nemáš právo přispět. Takhle to začínalo před válkou. Pak z toho byly žluté hvězdy. 

Tak jdu konečně psát. A hele.

https://www.youtube.com/watch?v=GRGHHiFANG0

Naskočil živý přenos s Xaverem. Povídá si ze své terasy s lidmi. Zpívá a hraje na kytaru. Rozhovor s lidmi plyne nocí. Dokonce čte i můj vzkaz bez poslání příspěvku. Stejně je z něj cítit ještě ten denní smutek.

Recituje zpaměti Burianovu báseň.

Hodina duchů – Jan Burian

Probudil jsem se náhle vprostřed noci

V domnění že jsem v domě sám

Duchové mě však měli zcela v moci

Měli tu mejdan přesně o půlnoci

No hrůza! A to říkám vám

Na duchu hned tak neklesám

Nebyly to však vůbec žádný ucha

Každej duch vlastnil notnou dávku ducha

Tak jsem se skrčil v koutku na pohovku

A myslel na to kdo má nobelovku

A kdo z těch duchů co sem takhle vlezli

Co složil napsal A co vynalezli

V rohu sám Nobel se svým dynamitem

Vedle něj Einstein relativně s citem

Vykládal o svým novým referátu

Edison tahal z kapes kousky drátu

Amundsen mával dlouhou bílou šálou

A Freud se tázal: Copak se vám zdálo?

Byla tu zkrátka spousta zvláštních hostů

Marie Curie tloukla pěstí o stůl

Picasso zkoušel cigaretou fresky

A Albert Schweitzer pouštěl starý desky

I Armstrong Louis a Armstrong Neil se smáli

A Kainar psal svý: Dobrý večer králi...

Hodina duchů Dřepím na posteli

Třicet tři roků a co dál?

Duchové děsí - vzdělaní a skvělí

Ptají se kdo jsem že mě neviděli

Kdo jsem a co jsem vykonal?

Má nesmírnou paměť. Nemůže po telefonátu s Křesťanovým impresáriem spát. To se nedivím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-25-kochi-kochi

Půl čtvrté.

Dobrou noc!