Tak tedy až dnes, když mě v noci zase zklamala síť
Tři králové. Pravoslavné Vánoce. Ti se mají. Poslouchám o kalendářích. Na Silvestra se konaly orgie na oslavu papeže z doby před 1700 roky. Nevím. Nechce se mi hledat. Je mi to jedno. Pouštím si, Jak žijí Rusové na polárním kruhu. Jediné město na něm Salechard. Překrásné. Neznám. Ale je to podívaná. Jen se vy, kteří pomlouváte životní úroveveň v Rusku, podívejte. Nedosahujeme jim ani po paty. ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=D3bsgReuJr4
Ráno mám dost času. Snídaně nejprve kočinám. Já až druhá.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-06-snidane-na-tri-krale
Nikdy nevím, jestli slečna Žofka přijme nabídku masíčka, kuřecích krků, jatýrek… Dnes si dala říci. Jenže stejně stále oplenduje u zásuvky se starými zásobami bonbonů, granulí, tyčinek, kapsiček. Vůně chemie vábí. Občas dostanou maličko šitu. Jako lidé mají cukroví, kočky ochtunají maličko nezdravého mlsání… Ale to jen když Žofka opravdu moc otravuje, dožaduje se a kňučí. No, a ostatní kočky závsilé na lidech se tak živí celý život.
Na jedenáctou klient. Ten, co mě zásobí zeleninou přímo z pole. Je trošku pohoršen ve výsledcích. Ale v jeho věku 74 na světě, co bychom chtěli. Zas začne s pohybem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-06-na-tri-krale-na-bezky
Dopoledne vykouklo znenadání a neočekávaně sluníčko. V půl jedné běžím do luk. To už je slunce v háprdepu. To bylo prý tatínkovo rčení. Na kopci nikde nikdo. Do sluchátek poslouchám Hovory ZE ZEMĚ. Původně opravdu rozmlouvali vleže na podložkách. Tedy Hovory ze země. Pak si pořídili gauč a už to jsou asi Hovory ze Země. Rozhovor s Renatou Bernardi.
Vítá mě nasněženo, firnový sníh. Vstupuji do trošku zasypané včerejší stopy. Proti mně v dálce plachtí jen starý pán, který tu brázdil včera i dnes. Zrovna telefonuji. To mě zas zpraží, že stojím ve stopě.
- Hele, já musím jet, jede proti mně ten neruda.
Strkám mobil do kapsy. Dědek si už z dálky vytlápnul stopu vedle. Servilně zdravím:
- Dobrý den!
- Dobrý den!
Uháním dál. Pak ho ještě zahlédnu, jak jede z malé louky. Hupsnul přes veliký příkop dolů a vyhoupl se nahoru. Ujel po velkém okruhu a pak zmizel.
Kochám se. Běžím. Raduji se. Hýbu se. Letím! Jsem svobodná! Volná! Pohyblivá! Jaké štěstí mám! Vpravo řeka. Zastavuji si u jednoho ohlodaného stromu. Pozoruji, jak si stromy nepřekážejí. Rostou v symbióze. Kdopak strom ohlodal? Ais před třemi čtyřmi lety jsem to potkávala nutrii nebo ondatru. To snad nevyšplhala po kmeni. Kdo ten strom tak okousal? Ta šereda je asi býložravec. Vždycky, když jsem se k ní přiblížila, nosila jsem ještě brýle, vypadala jako obří krtinec. Najednou se dal do pohybu směrem k řece. Loni ani letos jsem je ještě nepotkala. A nevadí mi to.
Je tu opuštěno. Chodívali sem pejskaři. Chodci mají sice vytlapanou cestičku, ale paní s pejskem jsem viděla dnes jen jednu. Nikde ani živáčka. Do hor nebylo vidět, až za chvíli se maličko rozešly mraky. Vykoukla na mě Černá hora.
- Pojď si hrát!
- Přijedeme, neboj.
Volá Petroušek. Bude jedna.
- Máš zpoždění.
- Jsi říkala, že tam bude Jirka. Nechtěl jsem rušit.
- Už jsem v lukách, ťuti.
- Dnes přijdu dýl. Přivezou mi tu ohrádku na Peugeota na lyže.
- Jo, tak to nemám žádné omezení. Mohu si tu jezdit, co mi síly budou stačit.
Fotím krásku s modrými obroučkami od brýlí. Ten okrový kabátek sice nový, ale k jejím modrým oknům se víc hodila šedá. A že šedou a černou nemám vůbec ráda.
Vyměňuji si poslech do sluchátek.
Pod odkazem čtu:
Bezdomovectví v několika polohách! Školní exkurzi za bezdomovci vedl bývalý prostitut, dříve drogově závislý bezdomovec, dnes součást neziskovky provozující bezdomoveckou turistiku!
Ješiši. Před Vánocemi se děti jedné pražské školy vypravily na exkurzi k bezdomovcům. Skvělý předvánoční program. Výlet s bývalým bezdomovcem po Pze. On si založil nějakou neziskovku nebo sdružení. Vynikající integrace bezdomovce do společnosti. Uááá! Bezdomovec profesionál je v placené vycházce provedl Phou. Ukázal jim, kde jsou v Pze bezdomovci. Vedl je od Karlova náměstí přes Václavské náměstí na Hlavní nádraží. Vysvětlil jim, že je gay. Byl prostitut. Bral drogy. Skvělá inspirace pro děti. Vypráví paní Míša, maminka Tomáše; mamince po exkruzi k bezdomovcům svěřil, že drogy jsou špatná věc, ale jejich průvodci to dělalo dobře.
Ty bláho! Mládež svěřena do rukou opravdových profesionálů. Takový hezký zážitkový placený výlet pro děti. Co to je? Nerozumím. Děti se mají motivovat? Nebo to mám chápat jako odpuzující motivaci? Nechápu. Tohle mi nejde vůbec pod bývalou učitelskou kůži. Vlastně i pod lidskou kůži.
Ptají se Tomáše po dnešní poučné exkurzi, jak se může stát bezdomovcem. Prý navýšení cen, dluhy, gamblerství, alkoholismus.
- Bylo to pro tebe přínosné?
- Ne. Věděl jsem, že se to takhle může stát.
- A jak na to reagovali ostatní?
- Někteří to brali vážně, jiní si z toho dělali srandu.
- A co jste od toho očekávali?
- Já jsem od toho neočekával nic. Viděli jsme na nádraží dva bezdomovce. Pili pivo.
- Řekli jste si, jak se bezdomovcům dá pomoci? Jaké jsou záchytné body pomoci pro bezdomovce? Co třeba v mrazech?
- Ne.
- Tedy jen sonda?
- Ano.
Páne! Poučné. Kolik tak tomu klukovi je. Pátá šestá třída… Neřekli jim o záchytném sociálním programu. Maminka kluka říká:
- No, bylo to jako třeba když jdou na Matějskou. Nevím, co to mělo znamenat. Zítra máme druhou akci. Měli jsme víkend ve znamení vysvětlení bezdomovců, aby nechodil k nim blízko, aby nepřinesl vešku. Abychom mu hlavinku nezatěžovali takhle těžkým tématem. Na program na další den se už slovně nedostalo... Kampak je to asi vedli v rámci výuky!
Prý existuje zážitkový den, kdy můžeš být bezdomovcem. Hm, tak tenhle zážitek bych si nechala ujít. Ne. NE!
Dnes mi běh jde. Běžím velkou louku. Napadá mě, že po dvou kolech dám do nohou ještě třetí. Splavená jsem jak kůň. Tělo dostalo a mně se nic nestalo. Pěkná vycházka. Běžela jsem zadarmo. :-) Tomu říkám zážitek. A bezplatně.
Podběhnout železný most. Doběhnout malou kilometrovou louku a vystoupat nahoru do naší ulice.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-06-zofie-zlobi-mourka
Volá zákaznice. Nemá už jídlo. A já ho mám. Stavuje se tu.
K večeru mě Petroušek volá k sobě. Žofinka ležela na křesílku. Mourkovi uvolnil své křeslo, které okupuje většinou Žofie. Ta lítá kočičí ženská se na Mourka vrhla. To byl skok! Začala ho mlátit. Mourek ani nezakvičel. Kdyby chtěl, chytil by ji pod krkem. Ale on nechtěl. Shodila ho packami dolů.
- Žofie! Ty seš kamarádka!
Podvečer. Zatápím. Přičmoudla jsem purpuru. Čoudila. Otevřela jsem okna, dveře. Čistička zčervenala. Odsavač se snažil. Dokonce se po chvíli probrala i filtrce vzduchu v ložnici. Petroušek nemiluje ani františky, ale ani vůni purpury. Přes rok snáší denní bylinky na plotně. Větrám dům, abych rychle rozptýlila nepříjemný zápach spáleniny. Od kamen volám:
- Peťůůůš! Děkuji ti za všechno!! Za tvou péči a lásku.
Z jeho nory se ozývá:
- Nemáš za co. Já ti taky děkuji, jak se o mě staráš.
Dnes k večeři nebude koktejl. Topinky. Hodně česneku. Navrch buličí oko. Pošmákli jsme si.
- To mě teda pálí pusa.
- Peťuš, mně vůbec. :-)
A když chci publikovat, ne, nejde to. Hodinu si hraju, interet jde, nejde, jde, nejste připojeni. Jděte do háje.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-06-v-noci
Kočce to je jedno. Hraje si s pejskem z Penny. Je tu na ni narafičen, aby nechodila po nekrytém okraji sedací soupravy. Teď v únoru to budou tři roky, co nám tu krásku vyrobili v Německu. Jestlipak ještě pracují?
A tak to bylo.
Dobrou noc!