Tak už máme vodu - u sousedů

Tak máme vodu hotovou. No, přesněji sousedé mají konečně dovedenou vodu do jejich domu. To byl porod. Dva dny hluku, prachu, omezení výjezdu a vjezdu do domu; po jejich pozemku za naším plotem se pohybovali pro mě cizí lidi; nikdy nevíš, jestli při zaměřování se nezaměřují na naše nahá těla v bazénu. Připadám si už druhý rok jak partyzán. Nakukuji, jestli náhodou... Zahrada obehnána hradbou zeleně. Jenže jejich okno do jejich obýváku je vyvýšené, s pěkným výhledem do našeho soukromí. Terasu si pěkně naprojektovali na náš plot. Takže naše i jejich hovory budou rušit nás i je. Soukromí je v pdachu! Nemohli si terasu i dům posunout dál, ne. Věším prádlo a zírám jim na budoucí posezení. Až do teď jsme bydleli v soukromí v zahradě v tichu. Sekačka na trávu jede ze všech stran. O víkendu jsme poslouchali vrtání, broušení, bušení. A divení - ono to bylo slyšet? - Asi ne, šmudlo! 

Takže před vstupem do bazénu zkoumáš - ty vorle, jsou tam? Nejsou? Doskáču do bazénu v osušce. Šup, rychle smočit se. A pak vystrčím zadek na celý jejich vypatlaný dům. Kdo tohle mohl dovolit - to nebylo zadarmo. Nenatáčím se hrudí k plotu jako za starých dob. Dřív jsem s jistotou šla nahá zahradou, krytá ze všech stran stromy a keři. Ne, volnost, svoboda na našem pozemku skončila. Sousedé měli na výběr z více pozemků. Přišlo jim docela draho, že si postavili hlavinku. Dupnutí - tady budeme stavět! Jak chtějí vaši, našim to je už jedno. Chceš znehodnotit zahradu? Nechceš dům kousek odsunout od nás? Musíš ho mít nalepený na našem plotě? Stálo ti za to, zničit zahradu, která patřívala k vedlejšímu domu z roku asi třicet dva, třicet tři? Zamezils´ hledění do zeleného? Donesl jsi nám neklid, hluk, binec? Tohle všechno Vesmír načítá. Kdokoli - KDOKOLI - mi ublížil, doplatil na to. Opakuji se. Ale je to tak. Někdo doplatil i životem. Někdo bude platit jako morovatý. Měl jsi plán nastěhovat se letos? Ale to ses´ přepočítal. Budovat novostavbu v nejhorší době, jaká v posledních třiceti letech nastala - to si vybere jen sebevrah. A náš soused. Není materiál. Nejsou lidi. Jako by se řemeslníci dali na stranu NWO - nejsou! Zmizeli. Pracují na jiných stavbách. Ceny závratně stoupají. Na všechno se čeká. Uměle vytvořená situace. Ani v socialismu to nebylo tak hrůzné. Začínal jsi v říjnovou sobotu? Tví dělníci se brodili po okraj holínek blátem? Lilo ti do díla? Proč nepracuješ teď? Je léto, jak má být. Teď se má stavět. Jde ti to jako psovi pastva. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-19_Pohoda/

Ráno mě probouzí hluk. Hnus! Bydlíme v zahradě. Tak tedy lezu. Stroj tu buší, řve, nepříjemné. Chtěla bych vyjet na nákup. Ale oddaluji. Narušují můj rozvrh. Zase stojí před naším výjezdem. Naprosto mi rozbouchali rozvrh. Chtěla bych se ještě za posledního sluníčka smočit. Ne, raději ne. 

Snídám. Dr. Ignarro nám minulý týden doporučil jíst syté barvy. To je ten nositel Nobelovy ceny, jehož produkt Niteworks s Petrouškem užíváme před spaním. Chrání tě před kardiovaskulárními chorobami. Pomáhá tělu za pomoci bílkoviny tvořit co? - Ano, kdo je pozorný, ví  - molekulu mládí - NO. Mixuji si velký kus, ale fakt velký kus červené řepy do jahodového koktejlu. Mám od klienta. Jiříku, moje vnitřnosti jsou celé nabarvené na červeno. Vidím to na bílém podkladu záchodové mísy. Pane doktore Ignarro, doktorko Susan Bowerman - jím syté barvy. Jahody, maliny, borůvky, červenou řepu. Všechno to, co nevypereš.

Pozoruji Mourka. Dostává pokud možno dvakrát nebo třikrát denně, ale menší porce. Hubneme. Už moc nefuní. A nečůrá malé kuličky, ale velké normální, jaké má mít obrovský kocour. Jak dostane najíst, popadne ho velká radost. Ale obrovská. Raduji se, že se raduje. 

Jedu na nákup. Vedle konečně sklizeno, chodník i cesta rozbombardovány. Kupuji kousek kýty pro kočičí kamarády. Ať mají změnu. Netuším, že Linda dostane fláky hovězího z kvalitních krav. Kam to nacpu? Mrazák plný. Nějak se to uskladní. To dám. 

Dnes má pršet. Vzduch jak v prádelně. Stavuji se na exkurzi v jedné elektře na ledničky. Tvořím si obraz, jakou chci. Jedu do druhé. Dokončuji ledničkovou exkurzi. Vím, co chci. Počkám si. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-19_Koupeme_se_-/

Pod mrakem. Jdeme se smočit. Za plotem snad nikdo nečíhá. Krom majitele, který si přijel zkontrolovat dílo. Ať zvyká. Mají okno z obýváku rovnou s výhledem na nás. A terasu? Jak píšu výše. Oni si ji neudělali na druhou stranu. Kdyby to šlo, narýsoval by jim ji architekt snad na naše stání. To je sen! To se nevidí. Na terase se hovoří o soukromostech. Jí se tam. Asi potřebují být vidět a slyšet. Bohužel jim zahrajeme nuda divadlo. To nebude hezká podívaná na dva starce. :-) U jídla. 

Voda teploučká, i když sluníčko zmizelo. Využíváme asi poslední den. Zítra snad přijde déšť. Dnes se už někde z deště radovali. 

Linda je tu. Obtěžkaná masovými dary od výrobce. Od oběda jsem odložila zbytky brambor z páry s kouskem krůtích prsou na pánev. Linda oždibuje z pánvičky brambory. 

- Mami, to jsou tvoje?

- Moje.

- Mami, ty chutnají!

- Viď?

- Mami, mají úplně jinou chuť než...

- Jsou jak dort, viď?

- Co já to kupuji v Kauflandu za brambory?

Usmívám se. Těší mě, že jsem vypěstovala své. Od sedláka. Chutnají mňamkózně než hnusy z ciziny ozářené proti klíčení a napuštěné jedy. Ty vymydlené, ostříkané vodou - brr! Podezřele čisté. Odjakživa se prodávaly nemyté, s hlínou. I mrkev, celer - všechno nemyté. Doufám, že lidem neprodávají mytá vejce. Vajíčko se nesmí mýt. Má na sobě ochrannou přírodní fólii. Někdy dostanu vajíčko podělané. Někdy na něm visí pírko. Nevadí mi to. Vejce domácí. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-20_Plechovou_hubu_na_Brutal_Assaultu_by_vyhrala_Linda_-/

Minulý týden jsme propásly soutěž na Brutalu - v jedení papriček. Tak za rok. :-) Linda má plechovou hubu. 

Zrzečka - z kozy dech. Přiběhne, zobne si, zmizí. Několikrát za den. Ta může dostávat stále, ale je vybíravá. Jen to, co jí chutná. Z kapsičky olíže omáčku, kousky napodobeniny masa zůstanou v misce.  Moureček i Zrzka v těchhle vedrech nocují venku. Zrzka si přiběhla ještě na mlsandu. Ale jak!

- Představ si. Zrzka mě hypnotizovala přes okno. A pak pacičkou tloukla.

- Ne!!

- Nepustil jsem ji.

- Ne! Nereaguj. Víš, co jsme měli s Mickou! Desetkrát za noc - dovnitř ven, dovnitř ven. Buch, buch, buch. To se nedalo vydržet!!

Krájím té zrzavé příšeře maso. Je jak divá. Vyskočila si na barovou židličku - mrau! Jako že - přidej a rychle! Zrzko, nějak si nás chočíš!! Pozor na tě!

Jdu napojit zahradu. Zalít smrky, ovocným stromům trošku ke kořenům, rajčata, okurky, skleník... Zahrada vyprahlá. Pije. Dopřávám jí. Odpoledne mi Péťa složil pochvalu - tím svým způsobem. Vždycky se poklepe po rameni a pronese pochvalu pro sebe, míněnou pro mě:

- Ještě že jsem tě neposlechl a neposekal to. To už by tu všechno bylo žluté.

Mínil tím náš neudržovaný přírodní trávník. Roste si, pod listy drží vláhu, chladí klima v zahradě.

Zahrado, děkujeme ti. Mami, děkuji, žes´ ji udržela za dob, kdys měla dvě holčičky a jeden plat. Kolikrát jsem chtěla - prodej ji, prodej ji... Bože, jak jsem byla mladá - rozuměj blbá.

Jdu do pelíška.

Dobrou noc!