Tak zase po třiatřiceti letech na televizním vysílači :-)
Budík. Mám čas. Do desíti. Pak přijede popoháněč. Chce vyrazit na Černou horu.
Umýt vlasy. Připravit Petrouškovi svačinu.
- Peťuš, já jsem ti nepřipravila krabičku.
- Já se stavím.
Chystám mu chlebíky na odpoledne. Jogurt s jahodami. Na papírku odškrtávám úkoly. Krájím celý skrojek. Neměl by dostatek. Upeču rychle malý bochníček. Jej, ten se povedl. Nádherný. Krásný.
- Mami, my už jsme za Hradcem.
- Já už mám hotovo. Jen maliny očešeš ty.
Volám Láďovi. Měl se u mě dnes stavit. Píše kroniku svého rodu. A to zevrubně. Má hrob kousek od nás. Vždycky se odhlásí z FB. A pak tam zas chvilku je. A zas zmizí. Domlouváme se, že se staví v červenci.
Zrzečka leží přilepená na parapetu dveří. Zvu ji. Hostím. Vytahuji jedno klíště. Muzlám ji. Je nějaká smutná. Mourek se taky přišel nasnídat.
Už jsou tady. Kitty je taky smutná. Odvezli ji z jejího revíru do cizího k těm dvěma kočičím nepřátelům. Na fotkách před dvěma lety se tu ještě se svou mámou Micinkou proháněla zahradou. Opatrně očichává branku, keře, trávu. Tady všude byl, tady všude chodil, tady všude seděl. Raději dovnitř. Nechávám ji otevřeno na terasu. Kočičindy šly dobrovolně ven. Kitty má celý dům pro sebe.
Jedeme. Už vidím Sněženku. Horu hor. Linda má takové chytré auto; někde něco vycvaká, na druhém konci se ozve recepce našeho hotelu. Prosí o kartu hosta. Poznávám po hlase recepční z loňska. Prý je náš pokoj už připraven. Oni vědí, že vždycky přijíždíme před polednem a klušeme na túru?
Jsme tu. Opravdu. Pokoj připraven. A krásný. Velký. Dvě pohovky navíc. Super. Báglík mám sbalený z domů. Pití. Tyčinky. Energetické nápoje v pytlíčcích...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-27_Pec,_Galerie_Vesely_vylet/
Stavujeme se ve Veselém výletě.
- Inflace se dotkla i vás. Rapidně.
- To máte pravdu. Ale chtěli nás zavřít. Jak před Pecí opravují ty tři mosty. Jak bychom jezdili do práce přes Polsko.
- Aha. Přes Polsko? Tak to byste to tu mohli zavřít.
- Naštěstí to neudělali.
Chaos, chaos, chaos na nejnižší úrovni. Prostupuje až do nejvyšších pater.
- Stavíme se! Na shledanou!
Klušeme na autobus do Jánek. U pramene se napájíme. Loučíme. Linda vystoupá na Černou horu pěšky. Já se zdvihám k lanovce.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-27_Z_Janek_na_Cernou_horu/
Pokladna po tolika desítkách let jinde. Schody, na kterých
jsme za socialismu čekaliy s dětmi a dvěma kolegyněmi na lanovku, jsou
pryč. Z těch schodů jakmile zazněla v rádiu znělka Přes spáleniště,
přes krvavé řéky - jsme si zpívaly: Pójď na panáááka!
Sleva hotelového hosta letos neplatí. Důchodcovská z 280 na 220Kč
jednosměrná. Ty vorle, tak z tohohle my lidé platíme národní hosty a
opravu mostů. Nebo ne? Kudy k odjezdu?
Někdo mi ukazuje novou cestu po železném mostě. Zvonek. V celou odjíždí turisté nahoru na horu. Moc nás není. Já. A asi dva lidé. To se vyplatí... Jo, proto ta drahota. Elektřina je drahá... Za chvíli nás budou tahat na laně. Gréta bude mít radost. Ekologicky. Nejekologičtější bude výstup po svých. Jen vozíčkáři to budou muset utlačit. Chjo!
Vystupuji. Fotím retenční nádrž. Dnes tu je ticho. Žádný provoz. Loni jsme tu oscilovaly v červenci. Bylo tu živo. Lehám si do křesla na zemi. Pozoruji oblohu. Míchám si koktejl. Ochutnávám jahody, meruňky. Přijímám zprávy - ještě 4, 3,2 km. Fotím si na velké ploše obrázky historie provozu lanovky - její zrychlování, zkracování doby jízdy. Zvyšování počtu cestujících v kabince. Jen jednou je tu výrobce Transporta Chrudim.
- Mami, otoč se!
Otáčím se. Linda přichází ze strany od Sokolské. Teda - od ruiny bývalé Sokolské.
Ukazatel: TV vysílač.
- Pamatuješ, jak jsem tu zazvonila 21.8.? Pán říkal - klidně ať přijdeme, ale dnes ne. Soudruzi hlídali za stromy.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-22_Na_TV_vysilaci_Cerna_hora/
Míříme k vysílači. Nádherná socha ženy s dítětem. Čteme si autora. Žena chrání dítě v nepřízni počasí. Pracovníci vysílače jí občas nasadili čepici. I jejímu roběti. A deštník jí dali. A kontroly vytýkaly znevažování socialistického díla.
Od vysílače odjíždí mladý pán. Zavírá za sebou závoru. Vyzvídám, jestli tam někdo zbyl. Jo, zbyl. Pán jede na Ještěd. Ty dva vrcholy na sebe koukají. Tak se půjdeme taky podívat. Zvoním. Vysvětluji, jak jsme tu byli asi před pětatřiceti lety. Jak nás provázel synovec Maca Friče.
- Kolik vás je?
- Dvě.
- Tak počkejte.
Vítá nás příjemný pán. Pan Frič byl jeho šéf. Dnes mu bude tak k osmdesátce. Nejprve u nástěnek v chodbě vysvětluje výstavbu, přestavbu při digitalizaci...
- Tady v tom tubusu byly analogové vysílače. Pak se tubus snížil, věž už nemá celých osmdesát metrů. Přijel holandský jeřáb a ten sundal tubus, nové antény se daly navrch.
- Takové ty oranžové buchtičky.
Vyjíždíme výtahem nahoru. Tam už nemám fotit. Procházíme patra. Sedmihranné polystyrénové plástve jsou průchozí signálu. Před nimi jsou zevnitř vysílače vysílací antény.
- A tady není nic. Tam bude asi Polsko.
- Ano. Oni mají vysílač ve Sněžných Jámách, tak taky nevysílají proti nám. Tam by se signál míchal. A tady když jste tu byla tehdy, byly televize, na nichž jsme sledovali poruchy. Když se objevily kšandy, hned jsme věděli, co udělat. Dnes je dozor z Phy. Takže když v noci spíme, pokud to jde, opraví poruchu dálkově. Když ne, zdvihnou nás. Dnes abychom nesledovali všechny zvuky, máme tady támhle ty zelené diody.
V patře zrovna tři hoši opravují jeden vysílač. Pán nám ukazuje, že sem zatékalo a fučelo. Proto je podlaha natřená speciální barvou.
- Tahle anténa ta už tu zůstane, protože bychom ji odsud nedostali. Jen tou pláství.
- A co sníh?
- Na ochozu jsou dveře zrovna tam, kde nejvíc vane. Tak si tam udržujeme půl metru bez sněhu. Pokud by nám dveře zapadaly, musíme se k nim spustit na laně. Když je hodně sněhu, to už dlouho nebylo, odsekáváme ho z antén zvenčí nářadím.
Procházíme po ochozech všechna patra. Posloucháme zajímavé vyprávění. Na tenhle vysílač koukám v zimě před setměním z luk. Bliká. Oni Jaroměř nevidí. Maximálně Trutnov Vrchlabí.
- Pokud chcete vidět Ještěd a Sněžku, musíte si vylézt támhle na to okno.
Lezu po žebříčku. Nádherný pohled přes mohutné žaluzie. Sněžka, Obří důl, ale Ještěd nevidím. Nejsou podmínky. Sice sto kilometrů, ale vzdušnou čarou kousek. Koukají na sebe. Teprve loni jsem na Sv. Petru ve Špindlu objevila Ještěd. A taky cestou na Vrbatovu boudu cestou k pramenům Labe byl loni krásně na obzoru vidět.
Spouštíme se níž a níž.
- Někdy potřebujeme vysílač vypnout. Teď to bude tuhle středu.
- A to se smí říci?
- Naopak, to se musí, aby fy věděly.
- Aha, mohou si taky udělat sanitární den.
- Nebo ten, kdo pracuje s TV signálem v ten den nemůže pracovat.
- Jak si vaříte? Chodíte tady někde na jídlo?
- Ne, my se nesmíme vzdálit ze signálu. Vaříme si sami.
- Ukazuje nám ubytovnu. Tam dřív Poláci vystavěli balkony; ti vysílač na konci 70. let vybudovali. Balkony později zazdili, dnes jsou tam jen okna. Foukalo tam.
Dole zpívá klimatizace.
- Ta je celoročně zapnutá. Stroje musí být ve stálé teplotě.
Jde nás vyprovodit. Možná bude potřebovat Lindinu pomoc. Hodinu a půl se nám věnoval. Mohl si v tropech lehnout, ale dal nám svůj čas. Děkujeme.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-27_Z_vysilace_pres_Kolinskou_dolu/
Vyhládly jsme. Klušeme dolů do Pece přes Václavák. Malý kopeček ke Kolínské. Když jsme kolikrát sjížděli Černou horu do Pece, tady se muselo stromečkem, nebo vyšlapat - únavné a nekonečné - nebo sundat lyže a kopeček vyjít. Na Kolínské si dáváme zelňačku s tím, že možná ještě další jídlo. Ale ne. byla sytá. Paní z personálu čte nahlas SMS - servírka jim napsala, že když si pro ni nebyli schopni dolů přijet ke zpožděnému autobusu, dává výpověď. No, a je to. Prý lidi nejsou. Pan provozní nebo nájemce za kovidu dělal v DD. A volil ODS.
- Tak to vám hezky děkujeme. A jezdí vám sem mašinka?
- Dole v Peci potřebují udělat vodovod. Jenže zelení jim řekli, až odkvete fauna. Vláček se nemůže točit druhou trasou.
- Aha, to pak už napadne sníh.
- No, bude po sezoně.
Děkujeme. Pokračujeme dál na Pražskou. V patnácti jsme tu byli s lyžákem na zmrzlině. Měli tu musicbox. To bylo něco! Na singlech vybírala kovová ruka hity té doby. Přenosilová, Petr Novák, Golden Kids, sourozenci Ulrichovi, sestry Elefteriadu, Spálený, Černoch...
Naše zimní sjezdovky míjíme vpravo i vlevo. Neumím se opět zorientovat. Támhle je Smrk. Na druhé straně Klondik, vlek U Lesa, Zahrádky. Nahoře Mělnická -není vidět, bouda Salomon, chata Seibert... Tam jsme někdy s Petrouškem byli na čaji.
Linda má lepší orientační smysl. Dělá ze mě blba. Je fakt, že celoživotně má orientační schopnost je nulová. Jsem schopna v hotelu jít proti velkému zrcadlu na konci chodby a divit se, že proti mně jde úplně stejná postava...
Nekonečná asfaltka. Na očích máme stále a stále už od Černé boudy mapu republiky. Sněhová pláň přesně ve tvaru České republiky. Konečně se spouštíme od dolní stanice Smrku, teda Zahrádky expres, dolů k pokladně na Labutě. V zimě to sjedeš dolů za minutu. Teď hezky šlapeš a šlapeš. Na konci vlevo býval prý před čtyřiceti lety prasečák. Dnes úhledná malá chata. Volné pokoje. :-)
Horská služba. Tu podjíždíme lesem. Koukám, že hupy a nebezpečná místa nad řekou jsou zregulovány. Asi ubylo úrazů a pádů do řeky.
Co kdybychom zkusily Encián. Tady jsme vždycky v maličkaté nalévárně s francouzskými rohlíčky - mňam, ty byly! - čekávaly na autobus domů. Mamka nás čekávala na Špici... Odvezla nás domů. Mami, dnes jsem si na tebe zas vzpomněla, až mi slza ukápla.
Nakonec se uvelebujeme ve Hvězdě. Bývalé ubytovně pro servírky, číšníky, personál. Dnes hotel. Příjemný číšník nám dělá pomyšlení. Sympatický. Tady to prý žilo; měli osmimetrový venkovní ledový bar. Kovid nekovid - kdo co mohl říci? Na ulici. :-) Tady by si měl vzít poučení o benevolenci ten blb, co mě honil divadlem. Nebo ten :-) Těch bulíčků, kteří slouží deep statu je...
Poměly jsme se. Začalo se smoušit. Všude po republice ničivé kroupy jako třešně, vichr, déšť. Oknem cítím vodu. Ale klid. Ticho. Jen Lindu ruším psaním. Probudila se. Vyhledala Smetanovu Litomyšl.
https://smetanovalitomysl.cz/udalosti/hvezdy-operniho-nebe-erwin-schrott/
- Mami, hezky zpívá.
- Ten Uruguayec? Ukaž? Vypadá jak Rus.
Řehtáme se. Obrázek s publikem na nádvoří litomyšlského zámku.
- A vidíš, kdyby pršelo, tak se tady přetáhne stříška.
Budeme se těšit.
Byl to dnes super den! Jeden zážitek v sobotu na moravských hodech. Jeden zážitek dnes televizním vysílači. A jeden mě čeká ve čtvrtek s tím slavným ugandaburundi. Těším se. Doufám, že to nebude poslední zážitek v mém životě. Totiž zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je silný.
Dobrou noc!