Takový normální byrokratický
Půl sedmé. Beru si do postele telefon, něco minutu poslouchám, než slastně usnu ve svém čistě převlečeném sarkofágu.
8.08 hod. telefon. Neznámé číslo. Rovnýma nohama jsem ve vztyčené poloze. Totiž - tady se jedná o mou stížnost na nezákonné jednání státní složky. Mluvím s inteligentním, ale opravdu a nadmíru inteligentním nezaujatým člověkem. Povídáme o různých věcech. Žaluji na pomáhat a chránit, vlastně buzerovat a škodit. Resumé. Donesu nahrávku. Vše musí být čisté, žádná schůzka; kurýr odveze můj dopis na své místo. Uf. O víkendu jsem si na papírek napsala: Zaujatost. No a je to vyřešeno. Ono to zvíře v uniformě, jehož omezování své osoby, bych si nechala líbit, kdyby si nezačal, asi dojde potrestání. Udavač. Nejprve jsem musela podat odpor na KHS; očistit se. A do boje! A KDYŽ JDU DO BOJE, MYSLÍM TO VÁŽNĚ. (Jo - jestli žije ta kanálnice z loňska - babizno, bojuji tu i za tvou svobodu, čárovno!) Tak to uniformované stvoření opravdu porušilo několik předpisů. Dobrý vstup do nového týdne.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-28_Strakapoudova_havarie/
Bing! Rána do skla. Vybíhám, abych byla rychlejší než Mour. Strakapoudek rozpláclý na kačírku. Vylekal se, z posledních sil se přilepil na fasádu domu a schoval se v rajčatech. Mour se tu motá. Odnáším ho na lavičku. Ale on je asi na péro. Stále se vrací. Přemýšlím, jestli opeřence zvládnu chytit. Má dlouhatánské šplhavé prsty. Raf! Křičí. Rychle ho nesu na třešeň. Bojíme se vzájemně. Sedí na kmeni. Zničený. Zmatený. Odvádím kočky. Pozoruji rehkovu budku. Zrzka frnk a už ji obhlíží z výšky.
- Jedeš!
Mít dva predátory na ptačí obyvatele, které celoročně hýčkáte, krmíte, napájíte... Furt ve střehu! Všichni tři jsme na lavičce. Napadlo mě vstát a jít se podívat, jestli je větev stále obsazená. A je. Vylekal se mě. Přeletěl do koruny vedlejší třešně. Zrzka s Mourem mě následují jak pejsci. Jak blesk na jeho místečko vyjela Zrzka. A za ní se šel mrknout Mourek. Pro dnešek záchranná akce skončena s dobrým výsledkem.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/20201-06-28_Kocici_obed/
Zajímavé, kolik kontaktů s úřadem, právem, státem, se systémem - jsem musela podstoupit v kratičké době od začátku roku. Která planeta že má na starosti byrokracii? Pošta nedoručuje, vyšetřování maminčiny smrti - kontakt s kriminální policií, se zákonem, půl roku staré protiprávní nasaďte si roušku v řešení až v těchto dnech, mezitím administrativa a náprava pochybení na KHS, soud na znesvéprávnění maminky, vypravení pohřbu - to je taky úřad. Jako na jednoho člověka - docela čilá administrativa a nával systému, byrokracie... S výjimkou pohřební služby. Tam nesmírně vstřícné chování, milé jednání...
Apropos!! Volá právník. Řízení proti mamince bylo zastaveno. Dnes měla mamka přijít o svá občanská práva. A ta odporná v bílém plášti, ta bestie, co rozhoduje o životech lidí, co ubližuje, co jeduje o sto péro šest lidi, kteří to někdy nepotřebují, tak nebyla ani tolik mravná, aby se jako soudní znalkyně zmínila u soudu, že líčení už nemá smysl. Je po všem. Míca. Nenažraná.
Jedu s usvědčující nahrávkou na zdejší odd. Bez strachu. Ten přijde. Buzerovat a strašit.
- Dopis má odvézt kurs. Adresu máte tady.
Policista určitě dobře ví, že mám na mysli kurýra. Ale schválně dělá blbého. Nevědomého. Aby mu to nezůstalo!
- Jaký dopis! To by mohl říct každý. Si takhle budete posílat nějaký soukromý dopis!?
Docela hloupá a drzá komunikace. Nechápu, jak si ke mně smí dovolit impertinenci. Dokumnetuji nahrávkou.
- Máte tam adresu.
- Kde máte roušku?
- Nemám. Máte tam adresu!
Takový oťapa v černém triku s černým hadrem přes hubu, asi možná snad policista, dost hnusně.
- Vy nenosíte roušku do autobusu?
- Ne.
(Já jsem ještě autobusem nejela.)
- A do obchodu?
- Ne.
- Vy nenosíte do obchodu? A máte test?
- Mám.
- Tak nám ho dejte.
- Nedám.
Utočí jak dva psi. Netuším vůbec, jsou-li to policisté. Ani jeden nemá číslo. Strašné!!!
- Odešlete ten dopis?
- Vy asi myslíte kurýrem.
- Ano, kurýrem. Spletla jsem si slovo. Kurz a kurýr. Kurzem se taky vozí.
- A máte telefon?
- Mám. A vy mi řekněte vaše číslo.
Má jen triko. Nereaguje. Znovu ho žádám o služební číslo. Diktuji mu telefon na jeho krajského nadřízeného.
- A jak vy se jmenujete?
Chce se mi říci, co ti je po tom, protože mé jméno vůbec nepotřebuje. Vůbec k ničemu! Na obálce má moje razítko. Opičák možná neumí číst.
- Irena Hrobská. A to číslo?
Odchází telefonovat. Zavírá za sebou dveře, abych neslyšela.
Ten oťapa znovu útočí. Proč bych se s ním měla bavit. Vůbec nevím, kdo to je.
- A vy jste policista nebo soukromá osoba?
- Soukromá osoba.
No, nevypadáš na to. Co mi kladeš otázky, ty soukromá osobo.
- Tak mě neobtěžujte. Nechci s vámi mluvit.
Přichází ten bez čísla. Oba bez čísla.
- Nadiktujete mi svoje číslo?!
- Jo, ty nemáš číslo, máš jen triko.
- Já jsem vedoucí směny tohoto dne.
Je vyměněný. Najednou všechno jde. Dopis doručí. A pouštějí mě domů. Ale číslo jsem se nedozvěděla!!! Venku sedám do auta. Buší mně zlostí, nemohoucností srdce. Volám na ranní telefon. Vyjmenovávám opětovné nedodržení zákona. Dostává se mi uklidnění, že vše bude napraveno.
Uf. Chvíli sedím v autě. Zhluboka dýchám. Násilí, omezování, vyšklebování, nedodržování, zastrašování, nucení. To tady v městečku, ve státě máme, pánečku, skvělé muže zákona! Neznají, omezují, nedodržují zákon! Ale neznalost zákona neomlouvá!!! Mezinárodní smlouva o biomedicíně, Ústava, Listina základních práv a svobod, zák. 240/2000 Sb., par. 31, odst. 4
Jedu koupit dort a sklenici kávy. Chce se mi udělat někomu radost. Komu? Udělám radost v hudebce. Zaslouží si. Celý rok se namáhali přes skyp. Vedli naše děti k umění. Z vlastní zkušenosti s maminkou vím, že se přes skyp nedá hrát, zpívat, nedá se sáhnout na člověka, opravit držení ruky...
Z parkoviště se jdu mrknout na jahody. Měli u cesty cenu 49,-. Na košíčcích mají 69,- Kč. To je ten stánek, kde nemají váhu, v košíčcích můžete doufat, že je 2,30 kg. Ptám se na rozdíl cen. Kluk ukazuje mezi prsty velkou a malou jahodu. Vybírám košík s velkými za 49,- Kč. Nerozumím. Ale mám velké za 49,- Kč.
- A těch třicet deka to je na ztráty?
Tak se to vždy u stánků dělalo. Kluk kouká.
- Ne, to je v košíku.
- Aha, a kolik stojí deset deka, když kilo stojí 49?
- No to já nevím. Košík máte za 133,- Kč. Já tady mám normu, co dám do košíku...
- A jak to počítáte?
- Odečtu vám dvacet korun z koše.
- Aha, a kolik teda stojí deset deka?
Když neví, jdu ho to naučit. Je bystrý. Ze 49 ví najednou, že děleno desíti, tedy 4,90. Ale 3x5 je poprvé 23. Když valím oči, omlouvá se, že je tam od pěti od rána. Je mi kluka líto. Ale už ví, že 3x5 je patnáct a dopočítává správně cenu do 113,- Kč. Stačilo s ním chvilenku zapracovat.
Tak si ho vyzkoušíme, jak umí vracet. To by se mělo učit ve škole. Obchodování, dopočítávání, příroda, láska, vaření.... Podávám mu dvě stokoruny a tři koruny.
- To mi dáváte moc!
Tak to není ÚB.
- Ano, kolik mi vrátíte?
- Já si na to vezmu kalkulačku. 90 Kč
Přes hudebku to beru na hřbitov. Zastavuji se na soutoku. Tam to mám ráda. Je vidět nečištěné koryto. Tenhle železný krasavec přes soutok Labe a Metuje nemá pilíř. Stavěla ho ženijní vojska, když jsem byla malá. Chvíli se kochám. Nasávám vůni lípy. Když si odmyslím, co na nás zas proradný Ken nachystal - takový malý zkušební balonek, co si smí dovolit - do obchodů zákaz vstupu; kadeřník bude určovat, jestli máte příznaky kovidu, ty vorle!
Tak když na tohle zapomenu, máme tu hodné lidi, s výjimkou té potvory z loňského května. Ale má tu taky svůj úkol, mrcha. :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-28_K_mamince_pres_hudebku%2C_soutok..._-/
Pan Trochimovič - milé oči svého strýce, našeho elektrikáře Arniho. Ptám se, jestli si smím půjčit jeho krásný vozík. Ale má v něm trávu na ruském hřbitově. Prý ať si vzemu kolečko. Nakonec se domlouváme, že věnce odložím u koše u hrobu. Zas kráčím úhlopříčně. Kontroluji desku paní Slezákové. Má to tu na deset let zaplaceno, nové sklo. Už šlapkám k cestě, po níž nesli rakev... Mami, tvoje poslední cesta. Mami, mám Tě tu. Ale mám tě i doma. Mami, já to tu už uklidím.
Odmetám listí. Budu muset přijet s rejžákem, kbelíkem, hrob vyčistit. Bude mít novou desku, obrázky, tak ať to vypadá.
Petroušek volá. Už zvonil v poledne.
- Prosím Tě, jde k nám Honzík s V.
- Akorát odcházím od hrobu. Dovezla jsem mamce karafiáty.
- Tak oni vyšli, tak se sejdete u nás.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-28_Odpocivame/
A sešli. A měli se dobře. A všichni jsme se koupali, blbli, radovali se. Užívali dne. Nabírali síly.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-28_Vecerni_mlsani/
Dobrou noc!