Taky měl něco do sebe :-)

Klid. Nic nemusím. Cvičím. Táhnu kartičky na den. Včera POKORA, dnes mi Vesmírný pán podstrčil ODPUŠTĚNÍ. To jako znamená, Vesmírný pane, co?! :-) No jo. Já vím. Láska, láska, láska. Jsem jen člověk! (Stejně miluji lidi. Jsou v zásadě hodní.)

Startuji pomalu. Péťa šel někam za prací. Před polednem ještě k Ivě vyměnit čerpadlo či kýho čerta. Mám čas. Jsem sama. Napadá mě Kodetovo rčení: Nás dokonalých je tak málo. Někdy se cítím tak sám! :-) (Vtip.) Pátek? Všední den. Někdo volá, objednávky... Deset. Jedenáct. Chystám se k mamince. Bude poledne. To tam zas přijedu na polévku. Stavím se v Lidlu. Na kukandu. Nic nechci. Mají krásné sukně. V pase kanýrek. Zkouším černou. Mám jednu na sobě. Zkouším stříbrnou. Pěkná. Beru. 

Euroobaly. Fólie do zapékačky. :-)  Tabulovou fólii. Hroznové, pěkně žluté. Muchu Demi sekt. Růže a tulipány. Na to, že nic nechci, mám plné ruce... Potkávám klientku s manželem. Povídáme si o snahách zrušit Benešovy dekrety, roztrhat českou zemi. Dojímám se.

- Pardon, mám strach o naši republiku.

Paní mě ubezpečuje, že se taky dojímá a taky má obavy, taky slzí. Jsou o něco starší. Dozvukujeme si, že vysoká škola není životní moudrost. Ta se musí nažít. Ráda se dávám do hovoru se starými lidmi. Nasávám od nich jejich životní příběhy. Zkušenosti. Přeci jenom jsem ještě kůzle oproti těm devadesátiletým. Přejeme si do nového roku. V lednu přiběhne na přeměření.

Maminka v hangáru. To jako v té ledové chodbě. Anička - maminka Jéni... Mám ráda ty staré lidi. Už po obědě. Pečovatelky jak včelky. Ráda je vidím. Novou Ivetu, paní Věrku, Květušku... Maminku má nová. Je laskavá, uvařila termosku horkého čaje. Překvapila mě. Potěšila. Děkuji. S maminkou se usazuji u malého stolečku. Natočila jsem ji, aby viděla na svítící stromek. Potřebuje na záchod. Prosím novou z 1. patra. 

- Mami, růže nebo tulipány?

- Růže!

Zatím se odmaskuji, vybalím věci. Už jsou zpátky. Pouštím z tabletu koledičky. Nalévám kafíčko.

Pečovatelky mají tolik, ale tolik povinností. Nechtěla bych tu pracovat. Iveta vede paní K II po chodbě, jen tak, na procházku. Paní K II je šťastná. Potřebuje lidský kontakt. 

- Vy jste hodná! Ona tak chce dotyky.

- Všichni chtějí dotyky.

- Ale nemáte čas na lidi. Tak moc děkuji, když si takhle utrhnete kousek... Navážíte a odvážíte prádlo, přivážíte a odvážíte jídlo, servírujete, krmíte, přebalujete... Dííík!!

- Maminko, vidíš tady na cukroví?

- Vidím.

- Mamko, pozor na kafe. Je vařicí.

- Je horké!

- No, to tak u kafíčka bývá.

Povídáme si. Pozdravuji ji od Lindy, Denisky, Peťulky. Připomínám jí, že tu byla Iva. Divení, že nebyla. Byla. Stále dokola.

- Mamko, víš že se mi sem nechce?

- Chápu tě. Věřím.

- Mamko, to už je sedm, nebo dokonce osmý rok! Den co den.

Hladím ji po vláskách. Jak holčičku. Takhle mě hladívala... Malou Reničku. Až ve škole jsem zjistila, že mám nádherné jméno IRENA. Od té doby už pro nikoho nejsem Renka. Jsem Irenka. - Hladím, užívám si její hebké vlasy. 

- Jsem stará, viď?

- Já taky. Mami, napij se kafe.

- Já ho nemám.

Kouká na ledovku v pravé, hrneček v levé nevnímá.

- Máš. Zkus se rozhlédnout.

Hledá. Našla ho v ruce. :-)  Jaruška. Hladí mě po vlasech. Nesmírně příjemné. Ukazuje mi, jak šlape na šlapacím stroji. Jde jí to. Po třech minutách si myslí, že stačí. Vysvětluji, aby šlapkala ještě. Maminku vyzývám na chodítko. Jde to těžko. Chodítko není asi na její výšku. Položila se na něj.

- Mamko, nemůžeš se po něm válet.

Nemá to cenu. Usazuji ji. Vezu ji k lidem do hangáru. Prosím o horký čaj. Pečovatelka se snaží - utíkám do pokoje pro termosku. Nachystala ji tam mamince. Dík. Dolévá do konve horkou. Děkuji za péči. Děkuji všem lidem tady v DD. Děkuji!!

Petroušek volá. Naobědvá se sám. Utíkám domů. Hnízdo prázdné. :-)  Odjel k bratrovi na kafe. Obědvám rybí polévku. Nádherně rozleželá. Péťa ji nemá rád. Rozdělávám Muchu. Přemýšlím o lidech. Jsou hodní. JSOU HODNÍ. Naši lidé jsou pracovití. Ti, kteří pracují. Petroušek je tu.

- Představ si, sousedka (naše nájemnice s malým Věnceslávkem) tě pozdravuje. Chodila po dvoře bosa.

- No, vždyť není zima. Taky k pošťačce běhám bosa.

- Ale ona mi tvrdila, že jí není zima.

- Jasně. Není. :-) 

Jako kdyby nebyl zvyklý z domů. :-) 

Lehám si k pohádce Čertí brko. Jedním okem sleduji Zimní království. Je mi z té sladké pohádky špatně. Nevím, co to je. Je mi z ní odporně. Tfujtajxl. Co to je? Zasoustřeďuji se. Pozoruji postavičky, ladnost těch dvou kjav, princezen Elzy, Anny. Ne. Na tohle se nedá dívat. Nevím. Nepřišla jsem na odpověď. Nevím, co je tam vloženo za negativum. 

Navlékám náramek. Nesmírně uklidňující činnost. Večer dala na FB paní novinářka legrační provokativní rámeček:

A rozproudila se debata. Ale teda - tu musím otisknout:

Jiřina Dítětová - k rámečku napsala: ·

- Inu, co dodat? Snad jen šťastný a veselý nový rok. A polepšete se!

Nakopíruji sem pravopisně ne vždy správně napsané texty:

Irena Hrobská Je na nás, abychom kontrolovali slova, myšlenky, abychom používali česká slova (interes - zájem, mějte hezký den - hezký den!, strašně krásné - velmi,hodně, moc krásné, vorkšop - dílna, outdor - ani nevím, germanismus dá se vidět - je vidět a tak dále), byli vzorem pro naše děti, vnuky, pro ostatní lidi :-) A samozřejmě - jako známe násobilku, měli bychom znát pravidla naší mateřské řeči!!! Pravopis patří k samozřejmé výbavě každého příslušníka národa!

Načež začalo nekonečné vlákno přesvědčování, že pravopis neplatí. Nebo platí, ale podle člověka, který si ho přizpůsobil podle svého. :-)

Jan Mares Za mne se Nový rok psal takto, ale rád mrknu na pravidla...

Irena Hrobská Za Vás i nyní. Jen byste měl vědět, že Nový rok je první leden, kdežto nový rok je ten budoucí, celý, 2020

Jan Mares Irena Hrobská Tak to souhlasit nemohu. Ten Nový rok s velkým N je právě název např. nadcházejícího roku. Zatímco s malým n je jakýkoliv rok, např. ten nový rok byl ale povedený... Takže paní tam má skutečně chybu.

Jiřina Dítětová Irena Hrobská Děkuji

Jan Mares Jiřina Dítětová Bohužel tu pravopisnou chybu tam máte.

Jiřina Dítětová Jan Mares Podle pana Šmilauera ne.:-)

Irena Hrobská V oslovení píšu stále jako stará generace velké písmeno. Vždy, i když píšu ohlozkovi, dávám tam úctu, aniž by on to tušil :-)

Irena Hrobská Jan Mares Tak to nemáte pravdu. Ale pište si to, jak chcete. Vystudovala jsem ČJL, tak si myslím, že bych to snad i mohla vědět. Jasně, že změny v pravidlech z ÚJČ jsem musela sledovat. Kdysi mě moje ředitelka na učilišti přesvědčovala, že za ní se psalo vy byjste, abyjste. Bohužel. ÚB. Inženýrka chemie. Ale neměla pravdu.

Jan Mares Jiřina Dítětová Bohužel si to špatně vykládate. Název roku je s velkým. Přídavné jméno označující jakýkoliv rok s malým. Podle Vás si tedy na blahopranich přejeme jen pěkný první leden?

Irena Hrobská Jan Mares Ano, sám jste si odpověděl.

Jiřina Dítětová Irena Hrobská My jsme ještě z generace, která četla knihy, neřídili jsme se "red linem", který na monitoru za nás hrubky opravuje.

Jan Mares Jiřina Dítětová Sice nechápu, co tím myslíte, aut. opravy nerozeznají, zda myslíte celý rok nebo od ledna...

Jiřina Dítětová Jan Mares Pane jo, vy taky startujete na první našlápnutí, co?:-)

Jan Mares Jiřina Dítětová Ne, já si jen myslím, že je důležité, co člověk vyjádřil, než jak to napsal.

Jiřina Dítětová Jan Mares No jak mislyte čoveče :-)

Irena Hrobská Automatická oprava opravdu nemůže rozeznat, zda myslím 1. 1. nebo celý rok, ale ani shodu podmětu s přísudkem, ani interpunkci :-)

Rozčísnul to nějaký pán asi z Francie - znal sedm jazyků: :-)

Josef Rostislav Rosák My z Francie upřednostníme znát 7,jazykú , než jejich pravopis, + ten by neměl nikdy dominovat v EU.

Josef Rostislav Rosák Ve státech kde nedominuje pravopis hravě ovládají mnoho jazykú + moudře vědí že kolik umíš jazykú tolikrát jsi člověkem. + proto v ČR trpí chudobou jazykú za cenu znalostí v pravopisu jazyka až do vysoké školy.

Jiřina Dítětová Josef Rostislav Rosák Jak kdo. Ale souhlasím s vámi v tom, že čeština má opravdu velmi složitou gramatiku. :-)

Irena Hrobská Jiřina Dítětová A to je její výhoda.

Jiřina Dítětová Josef Rostislav Rosák Stejně tak jako klasická angličtina je jazykem frází. Americká angličtina už se s tím vůbec nedá srovnávat. To je jako ruština s ukrajinštinou.

Irena Hrobská Jiřino, to byl tedy nářez. Dnes to dám do počteníčka pro pobavení čtenářů.

Jiřina Dítětová Irena Hrobská No jasně. Kdybych dneska psala sloupek nebo fejeton, byl by přesně o tomtéž. :-):-)

Irena Hrobská Chci vystoupit z EU. Utéct, než nám národ naprosto zblbne a bude mluvit anglicky, francouzsky, německy, španělsky, ale česky zapomene. Běda, vlastenci, běda!!

Irena Hrobská Už se zdržuji, protože to vede někam kamsi :-) Musela bych začít rozpřádat to, že jazyk český je těžký a český národ také velmi kvalitně a složitě přemýšlí, kdežto jazyk anglický je jednoduchá slepenina a národy používající ho neumějí sestrojit ani nejjednodušší stavbičku z Merkuru. Tedy, přátelé, pište jak je Vám libo. Klidně přesvědčujte svět, že dva a jedna je padesát. Je mi to fuck. Pravopis ú / ů se bere ve druhém ročníku základní školy. Mějte se povánočně, tedy jako po Vánocích :-)

Jiřina Dítětová Irena Hrobská Palec nahoru

Frantisek Stastny Juj svatá pravda...kolikrát to vypadá že jsme pravopis viděli z ponorky a ještě k tomu co čert nechtěl...byla kalna voda

Pan František mě potěšil. Ale to ostatní - pánbu s námi a zlý pryč!!! Stačilo třicet let na prznění jazyka a zhloupnutí národa...

Čímpak nás oblaží ve zprávách?

Blíží se 41. výročí toho Silvestra, jak lilo, o půlnoci zlom. Plno sněhu. Mrzlo. :-) - To je hezká zpráva.

Čtyřicetiletí neslyší - poškození sluchu je nevratné. Jeden dotázaný mě odzbrojil svou nadutostí. Redaktor se ho ptal, jestli používá sluchátka. Prý ano. A pouští si hudbu nahlas? Ano. A ví, že čtyřicetiletí ztrácejí nevratně sluch? Toho on se nebojí, protože ví, že všechno je vratné. - Tak aby ho lékaři nepřesvědčili!! Kroutíme s Petrouškem hlavami nad suverénním pánem. Peťulka mě stále napomíná, ať nepoužívám sluchátka. Na kole jsou nebezpečná. Jenže já si dávám zvuk potichu. 

- Peťuš, mamka už taky nedoslýchá.

- Ty vorle, já sem hluchej vod padesásti, bábě je sto dvacet. Tebe vždycky napadne nějaká blbost.

:-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :-) :-) :-) :-) :-)

Prožila jsem hezký den. S holčičkami jsme dvacátého pátého odjížděly do Pece. Třicátého jsme se vracely domů. Nechtěla jsem se účastnit veselého Silvestra. Maminka nás čekávala u večerního autobusu Na Špici. Dnes je sedmadvacátého a mně se nechce lyžovat.

Ireno, zdvihni už zadek! Nebuď líná!

Ano, vezmu si to k srdci.

Dobrou noc! :-)

P. S. Bude mi chybět milá, sympatická Stáňa Lekešová. Odešla brzy, tak potichoučku... Čest její památce.