Tam a zpátky

12.11.2021

Poslouchám o vzestupu Hitlerovy moci a o Piovi XII. Strašné. Vidím fackovat starého muže do obličeje nějakou černou uniformou. Volba papeže. Hitler nechtěl, aby vybraného zvolili. Pius, hlava katolické církve přesto zvolena. Mlčel k zvěrstvům v Evropě. Hitler dostal Evropu, Sovětský svaz; netušila jsem vůbec, že obklíčil Vatikán. Na papežovo sídlo mířila německá děla. Asi jsem chyběla, když jsme se učili o vymazávání katolicismu... Začátkem září 1943 si Pius svolal kardinály. Svěřil jim, že Němci chystají útok na Vatikán a na jeho osobu. Měl být unesen a zabit. Nestalo se. Spojenci dostali Vatikán do rukou. Papež se nepostavil proti Hitlerovi, věděl, co se děje v koncentrácích, věděl o holocaustu. Neopovážil se proti Hitlerovi vystoupit.

Když se tak dívám, mám asociace.

Páteček. Ten miluji. Dospávám.

- Dobré ráno! Snídal Mourek?

- Ještě nic nedostal.

Obstarat Moura. Má obrovské břicho. To není možné. Mohutní a tloustne. Nemám srdce mu nedat. Půl kapsičky zblajzne jako malinu. Dnes nebude dospávat na křesílku. Chce ven. Pražská Kitty chodí ostražitě. Je to sice šavloidní panterka, ale jak uvidí Zrzku, majitelku panství, přikrčí se, zaprská, zanadává a se sklopeným ocasem zmizne u mě v pracovně. Obrátím to. Ono jí nic jiného nezbývá - na nepřátelském území musí být šavloidní.

- Dnes jedu do Hradečka. Na zubní.

- Mami, stroj se.

Mě popohání, přitom mám ještě čtvrt hodiny. Jdu se ustrojit. Dnes je venku tma i v poledne.

- Zrzečko, myslíš, že to panička stihne?

Parafrázuje Petrouška. Takhle mluvil Péťa k Micicindě, když mě vozil na autobus do Phy. Když jsem uslyšela otázku položenou kočce při vykružování oční linky, zrovna bych vyletěla z kůže. Sama jsem byla nervózní, jestli to stihnu. Nikdy to nebylo jisté. Ale vždycky jsme dojeli na zastávku včas. Moje hodinky chodí o pět minut napřed. Taková jistota. Časová rezerva. Jenže některým hodinkám slábne baterie...

U sousedů už rostou zdi jejich domu. Sedám do auta. Frčím. Kupuji stařecký lístek. Ještě že po mně u pokladny nechtějí lékařské tajemství, které smí znát jen obvodní lékař. Z kolika servírek, uvaděček, pokladních a dalších profesí možná tak s výučním listem se stávají lusknutím prstu doktoři. Uháním na peron. Jsem myslela odjezd 12.42 hod. Čtu: Předpokládaný odjezd ve 12.47 hod. Panáčkuji na nástupišti. Dívám se přes pole směrem ke stezce. Tam jsem denně jezdívala za mamkou. Odtamtud jsem pozorovala stavbu nového nádraží. Mami, dnes jsem se dívala na video s tebou. Zrovna jsi nebyla sdílná. Asi ti něco picli do kafe. Chodili v kosmooblecích. Nepotřebovali, abys drandila na vozíku po chodbě. Nic jim nedokážu. Bývalo to obden. Jeden den jsi komunikovala, druhý den - ospalá, mlčenlivá. To ta mrcha Mengelka řádila. O které je řeč? No o Mengelce. Jsem ráda, mami, že ses vysvobodila. Asi za týden to bude půl roku od hnusného telefonu.

- Maminka se svezla ve sprše z vozíku. Odesíláme ji k ošetření do fakultky.

Jak jsem se vyděsila. Jedno opuštění domova by znamenalo čtrnáct dnů izolace. Mami, ty už ses nikdy nevrátila. A já s tím počítala... Přece ses jenom svezla s vozíku! Štěstí, mohla jsem tě od prosince obejmout. Brečím. Proč mi jen systém asociuje černobílý film... Odtrhli nás od sebe. Nutili do zásahů do integrity člověka. Napadá mě sprosté slovo. Zbytečné.

Mami bylo to pro mě tak těžké, právě loni v tento den jsem s tebou nacvičovala jemnou motoriku. Vysunout jelení lůj. Ty vorle, oni mě nechali trápit se. Ne, přes skyp to nešlo. Vidím stále ten černobílý film. Pomalý a nenápadný nástup fašismu. Pomalé transporty do koncentračních táborů. Overtonovo okno. Mami, kdybys věděla, co se děje...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-12_Do_Hradecka_okolo_zborenych_selskych_staveb/

Už je tu vlak. Celý život jsem měla raději cestování autobusem. Vlastně nejvíc cestu svým autem. Najednou miluji vlaky. Dívám se na známou krajinu. Aha, támhle jsou ty bílé balíky. Tam jsem v září odbočila ze stezky... A támhle v poli bývaly základové zdi starého statku. Opukové. Obdivuji, jak mohli z opuky vystavět hrádek, zeď statku. Očima hledám ten seník. Už z něj zbyly jen sloupy. Býval krásný! Nádherná fční stavba. Bože, vše se ztrácí v mlze zapomnění. Za chvíli zmizí i sloupy. Támhle vidím pozůstatek vjezdu - kam? Do statku? Do továrny? Bývaly tu všude cukrovary. V tom zničeném ve Smiřících točili scény z Musíme si pomáhat. Mamka mi vyprávěla o lihovaru, likérce Malburg... Bůhví, třeba ty dva sloupy stávaly u vjezdu do Malburgu. Jedu spěšným vlakem, právě za Smiřicemi opravují asi trať; jedeme krokem. Rychlíkem jsem v Hradečku během deseti minut. Spěšným patnáct. Autem? Určitě třicet, čtyřicet. Oči na stopkách. A za osm korun to nepořídím. Vystupuji. V čekárně asi dva tři lidi. Sestřička se omlouvá:

- Máme zpoždění.

Směju se:

- Nám to nevadí!

Paní na čtrnáctou přišla už po půl druhé. Znervózňuje mě - ona přišla o půl hoďky dřív. To se mi nemůže stát. Snad ani omylem. Jo, někdy někam přijdu o dvacet čtyři hodin dřív, to se mi stane, ale o půl - ne.

Chtěla jsem malou opravičku. Fakt malou.

- Vy nás vždycky tak nabijete. Vy jste tak...

- Já jsem takový blázen, že?

- Ale vy nám dodáte tolik energie.

Usmívám se. To mi říká každý.

- Víte, já chodím do teď bosa. Dnes mám boty, když jedu do toho Hradce. Ale přijímám zemskou pránu chodidly. Umím si stáhnout vesmírnou pránu. :-)

Zavírám dveře. Ještě slyším, jak jedna z nich o mně něco hezky pronáší...

Klušu na vlak. Za minutku mi jede. Jenže mé hodinky ukazují o pět minut jinak než na nádražní věži. Zkusím to. Klušu, naskakuji do rychlíku naplněného až po okraj studenty. Vlhké nedýchatelné teplo. Otevírám dveře.

- Tam je plno?

- Ano.

- Tak já projdu.

Ustupují. Jdu vagonem. Stojí tam studenti.

- Dovolíte? Projdu.

Ve vedlejším vagonu sedí pár lidí. Obhlížím ostražitě. Pro koho to je? Ptám se pána, který právě usedl na sedačku.

- Toto je pro vyvolené?

- Ano. Ale posaďte se.

- Aha. A to oni mě pak vyhodí, že?

- No, nebo si můžete připlatit.

- Aha. Tak já si chvíli sednu.

Uvelebuji se v plyši. Ještě se otáčím s otázkou, jestli to jede na Trutnov. Dostávám ubezpečení, že ano. Od vedlejšího stolečku s třemi lidmi mi paní ukazuje na její zobák:

- Musíte mít tady...

- Aha.

Hrabu se v kabelce. Hledám tyčinku Herbalife. Zrovna dnes jsem si nevzala pití. Mám ji. S jízdenkou čekám... Nikde nikdo. :-)

Hrabu, hrabu, rozjíždíme se. Hlásí, že za pět minut - to není možné - budeme v našem městě. Hodinky mi totiž nejdou o pět minut dopředu, ale ukazují skoro správný čas. Smiřicemi zas zpomalujeme. Kochám se stezkou. Zrovna jede cyklista. Jsem omámená. Krajina mamničina dětství a mládí. Kolik informací mi bylo dopřáno od mamky vyslechnout za posledních dvanáct let jejího života. Poslední dva roky jsem u ní doma popisovala staré fotky. Jako bych tušila. Naše cesty do třetího patra, abychom měly lepší výhled - do pohádky. Tam mi vyprávěla své příběhy. Viděly jsme bílý štít hájovny u lesa. Její vesnici pod ní. Habřinskou školu. Když opadalo listí kapli na Chloumku. A kopeček Prašivka. Na Chloumku jsem před měsícem byla s Lindou na koncertě. Žádné roušky, žádné odhalování soukromí. Papaláši to mají jinak. Pozvolna jsem maminčiny příběhy vyprávěla já. Divila se:

- Jak ty to všechno víš!

- Mami, vždyť chodíme tady do pohádky tak často...

Bez problémů naskakuji do auta u nádraží. Jsem doma. Obědváme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-12_Kocicandy/

Jedu na nákup. Ostraha mě upozorňuje. Odseknu zákon. Ne. Vracím se. Omlouvám se. Máme se sdružovat, a ne rozdělovat. Děkuji za upozornění. Chápu, paní plní, co jí nařídili. Usmívá se. I já.

Volá klientka. Dnes má veselý hlas. Přijede pro jídlo. Nemohla vystrnadit nájemníka na konci měsíce. Z hlasu slyším, že se jí to povedlo. Udělala bych krátký proces. Jedu s vozíkem ve svých krásných červených semišových botách s hedvábnými pentlemi s puntíky místo šněrovadel. Stařec, tlustý, plešatý - brr - do mě najel. Asi neviděl. To se stane. Ten hajzlík do mě najel znovu.

- Pane! Najel jste do mě!

- Protože nemáte roušku!

Tak to bylo místo gentlemanské omluvy. Šmejd. Jo, takhle vyprávěl Werich, jak na říčce Vydra rybařil, rybařili; jednoho dne rybář z protějšího břehu po něm vystřelil nějakou vintovkou. No jo, takhle se plíží fašismus. Chlap si dovolí na ženu. Parchant. To by mě taky mohl nechat někdy příště odvézt do koncentráku. Vidím tu černou uniformu, jak mlátila židovského občana...

- Starejte se o sebe. Neporušujte zákon. Natáhněte si kulicha a dejte se zabodat. Nepřibližujte se ke mně. Starejte se o sebe!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-12_Utocnik_z_Penny/

Takový černý bonbónek na závěr dne.

Ten Petrouškův zub dal pokoj. Linda přivezla svatomartinský dortík. Uááá. Rychle mu masíruji dáseň propolisem, bylinkovou tinkturou. Bolest se mírní. Ach, nechci, aby přišel o zub. Přece se musí zachránit. Vede řeči, že už v září, kdy byl klidný, na rtg. lékařka hlásila, že nebude mít trvání. Programování...

Obstarávám kočky. Poslouchám na KTV zajímavé setkání pana Hlásenského s občany moravského města. Poučné. Ano! Poučné!!! Ne demonstrace. Ne. Právo. Zákonnost. Začít ve své obci. Pokud se podaří dobudovat elektronický koncentrák, jsme v háprdepu jako lidstvo. Drony... Pak nebude potřeba ani policie. Stejně neplní.

https://www.facebook.com/watch/live/?ref=watch_permalink&v=422090035984065

Kocourek nahlas oddychuje na terase. Den na hezké vlně. To ale neznamená, že člověk nemusí být furt ve střehu. :-)

Dobrou noc!

Poznámka pod vysíláním:

Jirka Bezak

0:56

VÝZVA K SOUNÁLEŽITOSTI

Vážení spoluobčané, přátelé a kamarádi,

chápu, že ne všem lidem Ústava ČR nebo Slovenské republiky a LZPS něco říkají, ale základní zákon státu se vytváří na dlouhá desetiletí a Listina základních práv a svobod je celosvětově uznávaný dokument, který zaručuje lidskému tvorovi to základní, co nesmí demokratický řád upírat svým občanům. Pokud dojde k devalvaci a ústupu od těchto základů demokratické společnosti, tak přestaneme žít v právním státě a měníme se v diktaturu, podobnou těm, které způsobily například 2. světovou válku.

Rád bych připomenul, hlavně naší politické reprezentaci, ať už vlády v demisi nebo nově tvořící se vlády, že integrita jednotlivé osoby nesmí být narušována nezákonnými vládními nařízeními. Každý, z nás lidí, je jedinečnou bytostí, která má svá práva a povinnosti, a to subjektivně i objektivně. Nemocný člověk se od zdravého odlišuje prvotně subjektivním pocitem, kdy já, jako jedinec se rozhoduji, zda navštívím lékaře, když mi není dobře a nebo ne, když se cítím dobře. To je základní dělení lidí na zdravé a nemocné. V druhém kole rozhoduje lékař, pokud se necítíme dobře, a to na základě i objektivních příznaků té které nemoci. To, aby o zdraví či nemoci rozhodl nedůvěryhodný test antigenní či PCR, a už vůbec vláda státu, svým nezákonným vládním nařízením, JE NEPŘÍPUSTNÉ A PROTIÚSTAVNÍ. Takto totiž lze odstranit snadno například nepohodlnou oponentní politickou opozici či osobnost.

Aby to pochopili i lidé s menším IQ, uvedu příklad, který není jen z minulosti, podobný dělení na OČKOVANÉ (rozuměj experimentální vakcínou na Covid-19) a NEOČKOVANÉ, možné srovnání na NEŽIDÉ A ŽIDÉ, tak podobné dělení společnosti může být například na HETEROSEXUÁLY a HOMOSEXUALY. Liberální demokracie si zakládá na tom, že většina nesmí utiskovat menšinu tak, jak se to dělo například v nacistickém Německu, kdy Židé byli nežidovským obyvatelstvem a společností diskriminováni a posléze tvořícím se totalitním systémem násilně likvidováni v koncentračních táborech. Tak jako nelze násilím ani vládním nařízením nařídit, že homosexuálové od platnosti nového vládního nařízení musí být heterosexuály, jinak bude jím zakázán vstup do jakéhokoliv podniku, restaurace či obchodu, nebo dokonce vyhlášen pro ně lockdown, totéž nelze uplatnit vůči NEOČKOVANÉ populaci (rozuměj experimentální vakcínou na Covid-19).

Mnozí odpůrci experimentálních vakcín mají oprávněné obavy z tzv. následných nežádoucích účinků po vakcinaci, tj. embolie, trombóza, zánět srdečního svalu, ochrnutí atd a v horším případě i smrt. Jen hlupák je ochoten riskovat svůj život jen proto, aby politici si splnili závazek vůči nadnárodní farmaceutické lobby tím, že proočkují nejlépe 100 procent populace. Zavání to tu něčím velmi nekalým a Policie ČR a nezávislé soudy ČR by měly začít konat a vyšetřovat zločinné spiknutí vládních politiků a farmaceutické lobby. V opačném případě se policisté i soudci mohou stát NEVĚDOMKY OBĚŤMI tak jako běžní OBČANÉ tohoto globálního spiknutí nebo VĚDOMĚ spolupachateli globálních zločinců.

Pro vládní politiky, zákonodárce a svědky KOVIDISMU mám jednu zásadní informaci:

NEŠIŘTE MEZI OBČANY VIRUS STRACHU, nenávisti, zloby, závisti a nepřátelství PŘEČTĚTE SI ZNOVU DŮKLADNĚ ÚSTAVU ČR A LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (LZPS) a TRESTNÍ ZÁKONÍK

Konkrétně paragraf 402, APARTHEID A DISKRIMINACE SKUPINY LIDÍ :

Kdo uplatňuje apartheid nebo rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou nebo třídní segregaci NEBO JINOU PODOBNOU DISKRIMINACI SKUPINU LIDÍ, BUDE POTRESTÁN ODNĚTÍM SVOBODY NA 5 AŽ 12 LET.

Pokud ani toto nepřesvědčí svědky KOVIDISMU, pak je tu článek číslo 4 Ústavy ČR, Hlava první, Základní ustanovení :

ZÁKLADNÍ PRÁVA A SVOBODY JSOU POD OCHRANOU SOUDNÍ MOCI .

V případě, že občané ČR nenajdou zastání ani u Policie ČR a u soudů, pak tu je Listina základních práv a svobod (LZPS), kde je článek 23:

OBČANÉ MAJÍ PRÁVO POSTAVIT SE NA ODPOR proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a svobod, zaručených Listinou základních práv a svobod.

Závěrem vyzývám všechny občany ČR, aby ostře sledovali další vývoj vnitropolitické situace a nedopustili segregaci a apartheid svých neočkovaných spoluobčanů tak, jako v nacistickém Německu, kde rovněž NSDAP vyhrála "demokratickým způsobem" volby. Lehce se totiž může stát, že jeden večer půjdeme spát v demokratické zemi a ráno se probudime do totalitního systému. A proto prosím všechny Občany České republiky a Slovenské republiky , očkované i neočkované, heterosexuály i homosexuály, Židy i nežidovské občany, komunisty i antikomunisty, věřící i nevěřící, muže i ženy, dělníky i inteligenci, prostě všechny lidé dobré vůle, BDĚTE A NEDOVOLTE opakování tragické historie, i když v jiném čase a v jiných dimenzích

VÍM chce to odvahu a statečnost všech lidí DOBRA postavit se ZLU láskou k bližnímu svému. Naučme se odpouštět zmateným a spravedlivě trestat ODPOVĚDNÉ ZA NOVODOBOU GENOCIDU LIDSTVA.

VYZÝVÁM k pokojné účasti na demonstracích 17.11.2021 na celém území naší vlasti ČESKOSLOVENSKA, nejen v Praze, ale i ve všech obcích a městech od Aše až k Čierné pri Čope. Je třeba odsoudit diskriminace všeho druhu, protiprávní jednání vlády a násilí na občanech.

V NAŠÍ JEDNOTĚ JE OBROVSKÁ SÍLA, ČEŠI A SLOVÁCI , která je schopna, pokud budeme všichni lidé dobré vůle táhnout za 1 společný provaz, ZVÍTĚZIT NAD ZLEM = KOVIDISMEM

JSME V TOM SPOLEČNĚ!

K tomu nám dopomáhej Bůh