Tam a zpátky zatáčkami, úskalími kočárem černým kol bílých skal; jsem tu :-)

Už je zas večer. Jsem trunděra. Ráno si dávám budíka na osmou. Jako že si vyjedu na otočku do HK. Patnáct minut tam,  za chvilku zpět. Už už odcházím z domu. Ještě pohled do diáře. Ty vorle, ty jsi blbá. V deset paní. V jedenáct hovor. V poledne paní. :-) Diář plánoval. Luxusně jsem to měla promyšleno. OK. Uklidni se. Šrotuje mi to v hlavě, jak se dostat pro ovoce na trh. V deset přibrzďuje auto.

- A ne že tam budeš dvě hodiny.

- Nebudeš! Za půl hodiny jedu do HK.

Paní klientka polepšená. Mám radost. Mám pět minut do odjezdu vlaku. V tom našem c. k. nádraží funguje jen pokladna. Pak se musí obíhat na nástupiště čím dál větší okruh. :-) Jen ať si cestující utužují kondičku! Loučím se s klientkou; uháním. Snad nebudou dole závory. Ne. Předběhla jsem vlak. Kde zaparkovat? Zkusím před budovou. Utíkám kalužemi k pokladně. Jízdenka.

- Máte nějakou slevu?

Měla jsem důchodcovskou, než mi ji zrušili a bez ohledu na to, že jsem nic neprojezdila, vrátili jen alikvotní částku. V hlavě si říkám, jakou asi slevu bych měla mít.

- Nemám. Stihnu to?

Pokladní má zkušenost. Budu jí věřit.

Uháním okolo nádražní stavby. Dřív se zahýbalo hned za roh. Pak kousek za. Teď přeskakuji kaluže v místě, kde jsem poskakovala asi před čtrnácti dny. Trkvoň. Měla jsem jít ještě asi o deset metrů dál. Šupajdím si to k budoucím peronům. Dělníci na trati. Uprostřed kolejí mi někdo říká:

- Paní, měla jste jít kousek dál, vidíte? Támhle.

Chápu. Ale obíhat to už opravdu nebudu. No, pokračuji přes koleje. Holka, na ten peron se musíš nějak vydrápat. Ještě že jsem krásná pružná, mladá, ohebná, v kondici. :-) Vtip. Hup. Jsem na peróně. Ostatní tam přišli po šikmě s kobercem. Horolezec to dal. 

Nejdřív si zajistím paní ve dvanáct.

- Heli, jedu do HK. Na otočku. Můžeš přijít o hodinku dýl?

- Nemohla bych večer?

- Mohla.

Důchodkyně. Batůžek s košíčkem na zádech. Na rameni kabelu. Deštník. Vlhko. Hlavně že mám bundičku s kapucí. Vlak se před Hradcem zastavuje. Vedro. Umolousano. Rozjíždíme se. Nádraží. Nabízím pomoc paní s kočárkem. Běžím podchodem. Telefonuji klientce. Slyší určitě hluk nádraží. - - Zavolám ve třináct. 

Dohodnuto. Prší. Vedro. Divné vlhko. Ulepkanost. Bundičku jsem schovala do batohu. Na tržišti obcházím jahody, meruňky, borůvky, okurky... Vybírám pro mě nejvhodnější. Meruňky ukládám do košíčku v batohu. Na ně přerostlé nakládačky. Krásné. Ještě borůvky. 1/2 litr za 70, litr za 150? Nespletla jsem se? Asi byl půl litr za 75. To by se vyplatily koupit dva půl litry. :-) Beru litr. Dojedu si v týdnu do Polska za polovinu. Spokojená. Ještě běžím pro parfém do Au parku. Má víc vchodů. Ireno, vstup od nádraží a tam taky vystup. Neztrať se. Čtyři minuty po poledni ti jede autobus. Probíhám k Yves Rocheru.

- Máte tu kamery?

- Nemáme. Venku hlídají.

Vidím na zemi - udržujte rozestupy. Vybírám podle reklamní kartičky parfém. Mám jich pár v oblibě. Zrovna dva vyprodávají za 50%. Přesně ty, které jsem měla v plánu. Poznamenávám:

- Jede mi ve dvanáct autobus.

Mají tu jen jednu pokladnu. Starší prodavačku si pamatuji. Později mi sděluje, že i ona mě si pamatuje.

- Kdysi jsem chtěla na kinezioložce, abych byla šedá myška z davu. - Ty?! Ty nikdy šedou myškou nebudeš! Proč by ses znásilňovala?

Prodavačka kýve. Smějeme se. Prodavačka:

- Já spěchám.

- Buďte v klidu. Cvakejte. Já tam doběhnu.

- Aby vám to neujelo. 

Doobsluhuje paní, která byla rychlejší. Sice přišla po mně, ale...

Nakupuji i na červencový plakátek.

- Ale nemáme tu ještě dárky.

- To neva. Přijedu někdy v červenci.

- Napíšu vám to na paragon. Já si to tu nachystám, abych vám to jen namarkovala. Kolegyňka už bude hotová.

Mezi dveřmi na mě haleká synovcův syn. Nepoznala bych ho. Dospěl. Za rok maturuje. Mohla bych jet s nimi, ale za chvíli mi to jede. Bez starostí.

- Máte tam šest tisíc bodů, to je zdarma nákup za sedm set.

- A mohu vzít tady dvakrát tyhle hezké dárkové balíčky?

- To asi ne. Musí to být na jeden výrobek.

Mají to potomci starého Yvese hezky narafičeno. :-) Platím. Obě prodavačky milé. Prý mě poznají i bez paragonu... :-) 

- K nádraží doprava nebo doleva?

- Doprava.

Nějaký chlap mě vyzývá:

- Prosím, nasaďte si roušku.

- Ano, ano. Já už vybíhám!

Tuhle práci bych teda dělat nechtěla. Nutit lidi do symbolu otroctví. Ble. 

Opásala jsem se batohem, kabelou, sluchátka se okolo mě namotala. Prosím nějakého kluka. Zpětně si vybavuji jeho vyděšenou tvář. Bál se. Rozmotal mě a vymanil.

Běžím na terminál. Mám asi sedm minut do odjezdu. Můj autobus nikde nevisí. Informace.

- Ne, to máte náhradní autobusovou dopravu. Tu tady nemáme.

Ty vorle. Jsem si to ve spěchu doma z Idosu zapsala jako autobus. A on vlak? Ublemstaná běžím pod stromy, které kvetly celý listopad, možná i prosinec. Už nekvetou. Dobíhám k pokladně. Vidím odjezd za dvě minutky.

- Kartou!

Na nástupišti už čeká vlak na Trutnov. Vstupuji do kupé.

- Jedu do Jaroměře?

- Jedete.

Bude vám vadit bezrouška?

- Nebude.

- A vám?

- Mně ne.

Aha, tak jedině průvodčímu. Ten bude mít čenich ofáčovaný i s očima. Hezky poctivě. 

Jedeme. Poslouchám do sluchátek o Bořivojovi - zemřel mlád. Nevěděla jsem. A o Ludmile. Průvodčí. Beru láhev na pití.

- Změna průvodčího! Přistoupil!

Odešel. Zavírám láhev. Jsem doma. Vystupuji z vlaku. Nevypla jsem data. Skyp.

- Ty máš obdivuhodnou schopnost ozvat se, když startuji, když vystupuji z vlaku, když...

Už tam není. Ukládám kontraband do kufru. Sedám mokrá do auta. Vlasy zvlněné. Mám ráda rovné. Až z domů volám Lindě, jestli potřebovala něco důležitého.

- Ne. Já jsem to hned položila, jak jsem tě slyšela. :-) 

(Nedodala láteřit.)

Oběd. Co si dám? Gurmánskou rajskou s proteinem. Kousky sýra. Už abych se sbírala k mamce. Jedu. Volám, jestli by mi svezli mamku dolů. Závory. Do prčic. Mám na ně štěstí. Dojíždím před DD. Anděl parkování mi tu vymezil místečko. Nemusím do dvora. Nerada tam jedu. Povedlo se mi už dlouho tam nezajíždět. Abych náhodou nedráždila nějakou mícu, která nemá co na práci a otravuje ohmatáváním cizího majetku v pracovní době. Hned bych ji strhla z platu za neekonomické využívání pracovní doby. :-) Jenže proti Hrobské dostane  pochvalu a odměnu. Uvelebuji se na lavičce. Chystám mamince hostinu. Jé, zase Iveta. Jak nemám ráda roušky, tak ta světlemodrá jí moc sluší k očím a tmavým vlasům.

- Vy jste pořád v práci! I Tomáš.

Přitaká. Tak třeba dostanou odměnu, jako všichni v republice. :-) To byl fór. 

- Maminka měla teď kafíčko, loupák. Ale jak uslyšela, že jste tu, kopla do sebe kafe a jsme tu. :-)

- Mami, a loupák taky?

Ne. Iveta ještě ani není ve výtahu, mamka, říká, že žádní kafe neměla. :-) 

- Mamko, měla. A chceš ještě jedno caro?

- To bude dobré!

Přivezla jsem tvaroh s borůvkami, jahodami, měkkou meruňkou a proteinem. Denně jí vozím ovoce. Ač v něm jsou vitamíny sporadicky, skoro žádné, aspoň vlákninka, aspoň vůně, aspoň závan svobody - vzpomínka na doby, kdy sama sbírala...

Povídáme si.

- Mami, jsi pořád stejná. Krásná.

Maminka se moc a moc vděčně podívala. Fotím. 

- Mami, jdeme vedle sebe za tři týdny šedesát čtyři let. Dvě souputnice. Nikdo mě nezná na světě déle. 

Fotíme se. 

- Mamko, měli jste v Neznášově kováře?

Maminka jmenuje kováře. Pamatuje bednáře.

- Dnes jsem z vlaku viděla v Předměřicích z cukrovaru stojí jen komín. Všechno rozbili, zničili, zbourali.

Vykulila oči.

- Pamatuješ, jak jsme stále chtěli dohnat a předehnat západ?

Přitaká.

- Mami, my jsme byli před nimi. Se vším. S kvalitou potravin, s výrobou všeho, se školstvím, zdravotnictvím, každý měl svého- zubaře. Mami, a my jak dvě kjavy jsme se nechaly lapit.

Pokyvujde. Chápe? Volám nahoru. Prý pošlou pro mamku. Otevírají se dveře výtahu.

- Vy už jste tady tak rychle?

- Šla jsem z přestávky. Ptala jsem se. Prý nikdo nevolal.

- Dej mi jednu sem! Na tvář!

Jako za starých dob. Vrážím jednu a druhou a třetí.

- Mamčo, seš v mých očích pořád stejná, jako dítě, jako velká, pořád krásná!

Veze si nahoru kousek dezertu...

Mažu domů. Mrknout na FB. Dala jsem tam halenku s fixovým nápisem KONEČNÁ! Písmena jak vrata. Lidi jsou trotlíci. Radili mi. Jediná Jana Schwanzerová zareagovala: Co mi to jen připomíná, ta čísla, ta jména...

Všichni plno rad. Nikdo nechodil v mých botách! Rady si zasuňte za klobouk. Nežádala jsem o ně. Prý mám mamince popisovat věci. Ty vorle. Ti jsou chytří. Nepochopili. Zažehlování by asi halenku zničilo. Stačilo napsat fixem jméno na cedulku uvnitř halenky. A kdykoli budou halenku prát, mít u ruky fix a obtáhnout. 

Zvonek. Zapomněla jsem na ni. 

- Irenko, představ si, že jsem na tebe myslela. Potřebovala jsem přijít večer. Koukám, voláš! Tak se mi to hodilo. :-)

Myslela, že bude mít pohoršeno. Narostly jí přes dvě kila svalů, odpálila tuky. 

- Divné, jsi pravačka, ale na levé narostlo víc svalů, odpálilas víc tuků. 

- Protože mě bolí rameno. Pravou si šetřím. 

Stroj všechno vidí. Termín: 27.7.

- To by měl tatínek narozeniny... 

Její tatínek odešel z tohohle světa v den maminčina narození...  Neznala jsme ho. Přesto ho stále vidím na vozíku v nemocnici. Dívá se na svou dceru. Tuší, že už se nespatří? 

- Tati, tady tě dají do pořádku... 

Před odjezdem k mamce jsem zadala úkol do rámečku, když už teda chtějí radit, aniž by o to člověk požádal. Dostali příležitost:

Potřebuji radu: Jak to udělat, aby se vyplnila predikace suchého tropického léta? Co mám pro to udělat? Děkuji za rady.

Vyhodnotila jsem jako nejvtipnější radu:

Zkus napsat Gretě, ta je chytrá jak pr**l 😄😄

Tak jsem to dnes v těch zatáčkách vybírala, svištěla jsem kočárem černým kol bílých skal a docela dobrý!

Dobrou noc!

P. S.!

Irena Hrobská

28. června v 14:57 ·

Reznickova Vera
8 hod ·
Zajímavé.....toto jsem nepsala já, ale plně se s ním ztotožňuji....!!!!

"Stálé pomluvy od tzv.demokratů" , že '' soudruzi komunisté '' za '' socialismu '' po válce zničené Československo,rozkradli a ožebračili národ...???? Cha cha cha......opak je pravdou..!!!

• Udržovali velkou armádu, která nejenže hlídala hranice a byla připravena chránit zemi, ale byla připravena pomáhat s přírodními událostmi a také na jakémkoli úseku ekonomiky.
• Zajistili práci pro všechny své občany.
• Všichni Romové museli pracovat. Podvodníci šli do vězení. Ten, kdo nezaplatil alimenty, šel do vězení, musel tam pracovat a peníze šly matce a dětem.
• Lidé si vydělali tolik, aby mohli žít všichni.
• Stavěli továrny v každém městě.
• Zavedli elektrifikaci po celé zemi.
• Postavili vodní a tepelné elektrárny.
• Vybudovali nemocnice, zdravotnická centra a poskytli bezplatnou lékařskou péči.
• Postavili obrovské množství cenově dostupných bytů, které dnes občanům prodávají za hypotéky,kterou je třeba splácet celý život. Jejich nájem byl velmi levný.
• Ceny energií byly velmi levné.
• Škola na všech stupních byla zcela zdarma.
• Postavené školy s jídelnou, tělocvičnami a hřištěm.
• Vybudovali na celém území vodovody s pitnou vodou.
• Postavili v každé obci kino, knihovnu, kulturní dům, hasičárnu, poštu a obchod.
• Postavili průkopnické domy a průkopnické tábory. Starali se ve volném čase o aktivity mládeže zdarma.
• Vybudovali rekreační zázemí a poskytli pracovníkům rekreace k bezplatnému zotavení.
• Vybudovali zimní stadiony, fotbalové stadiony, sportovní haly, bazény a další sportovní zázemí.
• Postavili cesty bez prachu do každé vesnice.
• Stavěli dálnice.
• Elektrizované železniční tratě.
• Od rána do půlnoci zajišťovali levné autobusové spojení do každé obce.
• Poskytnuté slevy na dopravu pro studenty a pracovníky.
• Zajištěná soběstačnost ve výrobě potravin.
Potraviny byly kvalitní.
Potraviny byly po celém Československu levné se stejnou cenou.
• Věci pro malé děti byly za legračně nízké ceny.
Neměli jsme tady cizokrajné nemoci, protože stát si hlídal každého, kdo z cizokrajných států přijel do republiky, tzn. probíhala okamžitá vstupní lékařská kontrola na hranicích. To vše dokázali s elegantností a rychlostí svých laboratoří. Všechny nemoci jsme si uměli vyléčit, žádný AIDS,žádná SARS.....
. Nebyli bezdomovci.
• Poskytli mladým rodinám nevratné půjčky na nákup zařízení a výstavbu rodinných domů.
• V roce 60 muži odcházeli do důchodu a ženy '' s dětmi '' v 52 - 53 letech, ale důchod byl vyplácen ve výši svého průměrného dřívějšího platu, takže senioři si mohli konečně po celoživotní dřině užívat život.
• Budování telekomunikačních systémů, rozhlasového a televizního vysílání.
• Lidé se v noci nebáli chodit po městech a vesnicích a cítili se bezpečně. Malé děti se mohly pohybovat po širokém okolí.
• Počet lidí se zvyšoval a nemuseli jsme nosit helmy na motorkách, sedadla v autech...
• Osobní informace nebyly chráněny, protože je nikdo nepotřeboval.
• Lidé více spolupracovali a více se spolu bavili (osobně, nikoli přes mobilní telefony).
• Pozemek mohl vlastnit pouze občan Československa.
Drogy, terorismus,... byly neznámé pojmy.
• O homosexuálech,... nic nebylo slyšet.
• Cenzura částečně zvládla chránit, kina, televizní obrazovky, koncertní sály,... od '' kulturních '' figurín hlupáků, úchyláků,... kteří se museli stáhnout '' do sklepů a temných ulic ".
• Ukažte mi jediný národ naší velikosti, který dokázal vyrobit a rozvíjet trysková letadla, dopravní letadla, atomové reaktory, lokomotivy, trolejbusy, autobusy, traktory, radary, motocykly, osobní automobily, top zbraně, tkací stroje, zemědělské stroje, obrovské turbíny, nákladní automobily, námořní lodě, tanky, špičkové sklo a porcelánové výrobky, podílejí se na výzkumu vesmíru a výrobě kvalitních ocelových a hutních výrobků. Dnes nic nevyvíjíme, jsme jen montážníci nebo nadskladníci skladníků a podskladníků.....
• Po '' okupaci '' v roce 1968 nám '' Rusové '' nic neukradli, nechali nám stát, nechali nám naše banky a peníze, nechali nám naše zemědělství a továrny, obchodovali s námi, zajistili, mír, spokojenost a klid. To je fakt dobrý sofistikovaný nápad a propaganda tvrdit, že tady proběhla okupace Ruskem....!!!
• A s tím vším jsme měli vyrovnaný státní rozpočet a žádné dluhy!!!!
• '' Kapitalismus '' měl jen jednu věc lepší: dokonale propracovanou a účinnou propagandu, kterou dokázal nakazit naši společnost a dostal hloupý dav do ulic, kde přišel o vše pomocí cinkání klíčů.
Stav po 30 letech kapitalismu a liberalismu:
• Státní majetek ukraden, velká část národa neumí přežít, lidé bez domova,... a dluh státu a občanů dosahuje astronomické výšky. V zemi, která neničí tornáda, zemětřesení netrpí, sopky nevybuchují, kobylky netrpí suchem a válku nezažili 70 let.
• Někdo ukradl pytel uhlí nebo cementu za socialismu, ale teď po '' listopadu" někdo ukradl celé doly a cementárny.
• Západ nás zkrotil jako levnou pracovní sílu a udělal si z nás spotřebitele pro své druhořadé výrobky.
Z komunisty se stal demokrat, ateistický katolík, vekslacký podnikatel, zloděj a podvodník podnikatel.. Z dušiček se stává Halloween, z Ježíška se stal Děda Mráz. Školní učitelé bez pravomocí a školní chodby jsou plné drog. Místo jídla, methanol alkohol. Hnůj v televizi.
• Socialismus měl také své mínusy, ale nyní občané přišli o hodně a mínusy extrémně přibyly a stále přibývají.
Zdroj: Garantuji všechny tyto informace tím, že je osobně žiju na vlastní kůži ". Narodil jsem se v roce 1953 a abyste si nemysleli, že jsem nějaký '' prokomunistický '' idiot, tak Vám říkám, že během '' socialismu ''' jsem napsal do svého kádru materiálů pro své nekompromisní názory, že jsem '' antisocialistický '' prvek.
No to mi dnes však , ale nebrání odlišit zrno od plev a bratra od nepřítele.

Jen má poznámka - Irena Hrobská doplňuje: Z Ježíška se stal Santa Claus; ještě polikliniky byly dostupné, každý měl svého zubaře...Toto sdílím!! To je hrůza, protože si to už několik let uvědomuji. Co s tím? Lidi zas budou volit velké strany. co s tím?! Jo - a ještě - vládnul tu český jazyk, žádná cizí slova. Žádné cizí nápisy s výmluvou, že je to pro celou EU.