Tanec podzimem

Jozef Jaššák

Bankéři se ujistí, že jste stále v dluzích.

Farmaceutické společnosti nás budou držet nemocné.

Výrobci zbraní se postarají o to, aby byly války.

Média se postarají, abychom neznali pravdu.

Vlády se postarají o to, aby bylo vše legální.

Pokud pochopíš tohle, pochopíš všechno...

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-17-ranni-hygiena

Státní svátek. Ale ne ten narežírovaný. Původní Mezinárodní den studentstva. Krásná vzpomínka skvělého spisovatele Vojtěcha Zamarovského. Ten den bych nechtěla zažít. 

Před 84 lety, 16. listopadu 1939, den po protinacistických manifestacích doprovázejících pohřeb Jana Opletala, studenta medicíny postřeleného při demonstracích proti německé okupaci dne 28. října 1939, rozhodl Adolf Hitler o uzavření českých vysokých škol a tvrdém potrestání účastníků protestů. V noci z 16. na 17. listopadu 1939 zahájilo gestapo a jednotky SS zatýkání českých studentů v Praze, Brně a Příbrami. Devět studentských představitelů bylo 17. listopadu popraveno, 1200 studentů bylo převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Jedním z pozapomenutých hrdinů, kteří se nacistické zvůli 17. listopadu postavili, byl rektor Univerzity Karlovy, profesor Bedřich Hrozný, jemuž světovou poslulost zajistilo zejména rozluštění jazyka starověkých Chetitů. Více již vzpomínky účastníka událostí 17. listopadu, studenta Miroslava Slacha:

"V pátek 17. listopadu bylo vlhko a mlhavo. Lidé se choulili do zimníků a železničáři na Denisově - tehdy snad Vltavském nádraží - nám radili, abychom z vlaku radši ani nevystupovali a nejezdili do Prahy, že se tam něco chystá, něco moc zlého. Doslechli se od řidičů z pražských garáží, že prý si esesáci vypůjčili v noci několik desítek autobusů. To dá rozum pro koho. V noci bylo velké zatýkání. Nacisté se chtějí pomstít za dvacátý osmý říjen i za patnáctý listopad. Vraťte se domů, kluci.

Šťastni, kdo dali na jejich radu.

Já ne.

Potřeboval jsem si dát potvrdit několik studijních dokladů na kvestuře, která byla v právnické fakultě, poblíž kanceláří děkana fakulty doktora Weniga i nedaleko pracovny rektora Karlovy univerzity profesora Bedřicha Hrozného, který úřadoval v místnostech rektorátu rovněž na právnické fakultě. Fakulta byla otevřená už od šesti hodin ráno, a tak jsem byl rád, že se mohu před mlhou a chladem uchýlit do místností univerzitní kvestury, kde už postávali u 'okének' další studenti se žádostmi o všemožná potvrzení.

Právě když došla řada na mne, zaslechl jsem z haly u vchodu nějaký nečekaný křik a řvaní. Řvalo se německy. Venku před fakultou brzdila těžká nákladní auta, ozývaly se hlasité německé povely, dupot okovaných bot, řinčení zbraní.

Vyběhli jsme s dalšími kolegy na schody a dolů do haly.

Tam stál rektor Karlovy univerzity profesor Bedřich Hrozný a po jeho boku děkan právnické fakulty doktor Wenig a proti nim tlupa mužů v černých a šedozelených uniformách, kteří seskákali z náklaďáků a s napřaženými hlavněmi se hnali do budovy.

Ani jsme se nenadáli a vojáci s napřaženými pažbami nás vystrkali z fakulty ven a nahoru na nákladní auta.

Pootevřenými dveřmi jsme slyšeli, jak Hrozný hlasem rakousko-uherského kaprála (který kdysi slýchal v kasárnách Deutsch-meisterů ve Vídni) křičí na vojáky: 'Halt! Ven, darebáci! Hinaus! Sofort hinaus!' a ti, zvyklí bezmyšlenkovitě poslouchat, se na povel zastavují a - začínají ustupovali. 'Der Kommandant soll sich bei mir melden,' nařizuje rektor. Poddůstojník s olemovaným límcem vysílá poslušně dva muže, aby přivedli velitele, a ani se nezeptá, jakým právem mu to ten 'civil' přikazuje. Muži v ocelových přilbách se rozestupují, přichází velitel. Profesor Hrozný na něho čeká už před vchodem do budovy na schodech, vysoký, v černých šatech, s rukama na prsou, důstojný jako univerzita sama, kterou představuje. Jeho Magnificence...

Stáli jsme na korbě nákladního auta, náhle jsme přestali vnímat vlastní hrozivý osud a jen jsme se dívali.

'Jsem rektor univerzity,' prohlašuje profesor Hrozný úsečně vybranou němčinou. 'Stojíte na akademické půdě. Podle platných zákonů nesmí sem nikdo vstoupit bez mého svolení. Ani policie, ani vojsko.' 'Aber-' namítne důstojník v pozoru. 'Žádné aber, jste přece vojáci a jako velitel znáte přece zákony!'

Důstojník v rozpacích polkne. A náhle procedí mezi zuby: 'Wird geschehen!' Stane se. Obrátí se, křikne povel a muži v helmách opouštějí budovu.

Zní to neuvěřitelně. Ale tito lidé se poprvé setkali s odporem. Bylo to pro ně něco tak nového, tak nečekaného, říká Vojtěch Zamarovský, že ve vrcholném zmatku skutečně ustoupili.

Prof. Bedřich Hrozný

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-17-bedrich-hrozny

Lidé mají volno. Nevzdělaní, ukolíbaní, indoktrinovaní slaví výročí roku 1989. Ti nejhloupější na Národní třídě. Fujtajxlové stánky Prague Pride, EU, ilumicat a další svoloč. Jak to sem přináleží? Ani náhodou si nevzpomenou Jana Opletala. Potupný rok 1939. To je už dávnověk. Jó, studenti a herci v roce 1989. Jj, tehdy studenti, dnes zaprodaná jelítka. Tuhle jsem slyšela zlé větičky o Šimonu Pánkovi... No. Nebudu vzpomínat své blbosti, naivity v listopadových dnech 1989. 

https://www.youtube.com/watch?v=kgrkDPtDTQ8

Dívám se na vyprávění StBáků, jak to tehdy bylo naplánováno. Oni se tím netají!

Petroušek slouží. Jsem sama doma. Sice státní svátek, pátek. Den mi připadal jako sobota. Vstávám. Kočinka mě čeká. Mourek je venku. Kde jsem já, tam je Žofka. Koupelna. Zkoumala, prohlížela, dělala akrobacii nad WC mísou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-17-siesta

Svoboda. K obědu mrkev a brambory. Budu mít stejný oběd jako včera.

Poledne. Petroušek volá. Dozvídám se, že lidi jsou doma, vývařovny nevaří. Chápu.

- Mám připravit i pro tebe? Tak budeme mít sýr.

Spokojenost. Jdu udělat inventuru do mrazáku. Uvolním si místo. Sklenička s vývarem z prasete. Namáčím kroupy. Ryba. Upeču rybu. Na plech dávám grilovat mrkev, kousek celere. Z lednice vyndávám čtyři klubíčka špenátu. Jen pro zelenou. Okysličuje. Kompot z jablíček, pár jahod. Zmražený ananas. Šup. Srdíčko salátu. Jsem rychlá. Na brambory na páru vkládám špalíčky celere a kolečka mrkve. Ireno, moc to s tou zeleninou nepřeháněj. Znáš Péťu.

- Ó, tady to voní.

Vidím malé zklamání. Čekal sýr, vidí rybu.

- Dobrá polévka. Zeleninový vývar.

Na slově zeleninový cítím oheň. Odpor. Nespokojenost. Petroušek je na zeleninou opatrný. Mašo.

Stůl bohatě prostřen. Snažím se v hlase zachovat klid. Upřesňuji.

- To není zeleninový vývar. To je prdelačka. Máš v tom kostičky brambor, mrkvičku, kroupy, česnek, cibuli.

Prý výborná.

- Já jsem čekal sýr.

Zní to jako výčitka. 

- No vidíš, a máš mašo.

Obkládám rybu bramborami s neviditelnými špalíčky celere. Kolik jich tam mohl mít? Tři? A kolečka mrkve. To by mohl zvládnout. Z plechu kladu grilovanou mrkev – jemu jednu celou. Mně jednu celou. Obě na půlky. Sobě tři hnízdečka špenátu. Jemu jedno.

- Dobrou chuť!

Vztekle. Ví, co to je, přesto se ptá, co to je. 

- Co to je?

- Petroušku, to je zelenina. Je pro tělo nesmírně prospěšná. Vláknina je potřeba do střev. Tak koukej jíst.

Mrtřámlá. Uculuji se. Asi mu jde hlavou:

- Proč dnes měly hospody zavřeno! 

Chlácholivě se ptám.

- Petroušku, dobré viď? Kompotek – máš tam ananas, jablíčka, jahody.

- No, modlím se, už aby začali vařit. Todleto mi tam daj jenom jednou.

Ukazuje vidlčkou na mrkev.

Řachám se. Silně mi rozechvěl bránici. Smích léčí. Dnes mi dal hodně příležitostí. Vypadá jak malý hošík, kterému sebrali lopatičku. Vidím ho v mateřské škole u stolu. Nimrá se v jídle. To jeho "todleto mi tam daj jenom jednou"... :-) Baví mě. Je mi to k smíchu.

https://www.youtube.com/watch?v=Mwg6ISOcN-0

Dopoledne jsem u vaření poslouchala loňského Otu Nepilého o CDS. Vlastně předloňského. Na stránkách žlutá voda jsem si pustila návod, jak připravit tenhle léčivý zázrak. Nebezpečný pro big farmu. Ještě počkám. Nechce se mi přemýšlet o jednotkách. Není to složité. Okysličuje to organismus. Rakovina je nemoc kyselosti. Poslouchám, že je to i na klouby, na poranění kůže… Ústní hygiena. Prozatím nenápadně začínám s jednou kapkou MMS. Naposlouchala jsem, jak, kolik, na co. Koupel. Omytí ovoce. Ústní hygiena. Do sebe maximálně tři kapky. Pokud je člověk nemocný, nesmí přehánět. Játra by nestíhala. Nemocný asi nemá v pořádku játra. Mohl by přijít průjem, zvracení. CDS je čistější. Kdo nevypije MMS, může se v roztoku koupat. Kůže propouští. Před tím je potřeba umýt vanu pěti kapkami.  Pamatuji si, že než přišla do školy hygiena na rozbory vody, vždycky mi volali, aby školníkovi do studny šplíchli SAVO. Čistidlo. A to se pilo.

Po obědě si druhý den kapu jednu kapku 4% HCl, a jednu kapku 24,5% chloritanu sodného. Jen zkouším. A nic. I dnes jednu kapku. Petroušek po zeleninovém souboji ochutnává taky jednu.

Za chvíli slyším z venku jeho chrchlot. Chytil ho pěkný záchvat.

- Peťuš, jdu hrabat sama. Ty si jdi odpočinout.

- Ty vole, co to bylo?

Taky by mě to zajímalo. Asi se ještě nedostal z přes týden trvajícího čištění těla. Bylinky. Kurkuma. Med. Citron. A dnes jedna kapička. Natřásám bránici.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-17-pracovali-jsme

Beru s sebou Žofinku ven. Prohání se okolo mě. Hrabu. Když jsme měli novou Micicinku, lítala do hromady listí. Vykukovala jí jen hlava. Plula listím jak ryba. Žofinku hromady listí nechávají v klidu. Jen tak si lítá okolo mě. Poslouchám do sluchátek svůj poslech. Žofie sedí na parapetu dveří do kuchyně. Jdu ji pustit domů. To si dnes venku moc nepobyla. Petroušek je tu.

- Peťuš, zdá se mi, jako že dědkovatíš.

Řehtám se. Jako že mou poznámku o jeho brblání u oběda přeslechl. Chválí mě, jak jsem pěkně pohrabala pod třešní. Jdu vytahat poslední rostliny rajčat. Plody by mohly zrát ještě do zámrzu. Raději kbelíky s hlínou vyklápím ke stromům. Volám na něj, co právě slyším ve zpravodajství. 

- Peťuš, víš, že Schwarzenbergovi byl vrácen majetek protiústávně?!! Podle rakouského zákona lex Schwarzenberg. Jenže dnes na národní buránci Liboru Malému říkali: 

- No a co, tak je v Ústavě občan československý, no. 

- Ono jim vůbec nedochází, že Ústava a LZPS je náš základní zákon!!!

Věncuji se zas práci. 

- Petroušku, prosím tě, potřebuji tady něco vyrýt. Asi černý bez.

- To je kořen třešně.

- Ale lístky to mělo jako keř bezu.

Ještě ho vedu pod višeň vykopat nálet. Naplnil tašky TSM listím. Rostlinami ze skleníku a z kbelíků. Rukou shazuji listí z kočičí boudy.

- Peťuš, divej! Co tu je pilin. Strakapoud nám ničí třešeň.

- Už jsme toho dnes hodně udělali. Pěkně jsi sklidila kbelíky.

- Tak zbytek necháme na Indy, jo?

Zbývá nám prostranství pod třešní. Ale ještě nepustila všechny listy.

Odbilo osmnáct hodin. Přišli jsme před hodinkou ze zahrady. Krásné odpoledne. Hrabali jsme. Likvidovala jsem rajčata. Myslím, že zelené plody už by nikdy nedozrály. Naše babičky je prý před mrazem trhaly a nechávaly na zídce dojít. Podtržená rajčata v sobě nemají nic, jen vlákninu. Dají se využít na chutney. Kdysi jsem vyrobila. Nechutnalo mi. Vkládám do jídel.

Odpočívám. Čučím do FB. Světlo mého žití hledá na koberci vnitřek hrací myšky. 

Když jsem pískací šedou myšičku na kraji roku kupovala pro naši Zrzečku, netušila jsem, jaký úspěch bude mít u naší Žofinky. Rozcupovala ji, vybrakovala pískací část. Petroušek doplnil baterii, zašil. Žofka zas myšku rozebrala. Už asi dva dny čekáme, kde narazíme na zbytky střívek. Petroušek tu leze po čtyřech. Hledá vnitřek myšky.

- Peťuš, prosím tě, až půjdeš kolem Zverimexu, mohl bys koupit, takovou tu kuličku s peříčkem?

- Jakou? Myslíš tuhle?

- Jé, tu mám na mysli.

- A ještě tahle má peříčka.

Co my pod tím gaučem máme!

- A myška červená tu je.

Hm, tak máme vysbíráno.

Povídáme si o naší kočce člověku. Jaká je to kamarádka. Kdyby měla prsty, pustila by si vodu, zalila by kytky, koukla by pod pokličky. Neumí vzít sousto do pusy. Musím jí ho hodit na zem. Neumí pít z misky. Míchá vodu pacénkou. Dobře rozumí výrazu tváře. Umí provokovat. Hraje si s mými hračkami. Až když naznačím, že vstanu, zdrhne.

Končím. Poslední skvělý bonmot na FB:

Renáta Brabencová Prostě Prahu oplotit jako rezervaci aby nemohli dál a nikomu škodit ...Jen za tím plotem, lze vybírat vstupné aby se lidé mohli přijít podívat na to stádo a byly tak velkým varováním pro ostatní lid ..že tohle se množit nesmí ...

Souhlasím. Oplotit. Vybírat vstupné. Hlavně Pražany nikam nepouštět. Aby se nemnožili!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-17-dobjou

Dobrou noc!