Tartarské stavby, hydropatie, Factorial! Orchestra
Dnes to bude hezká pohádka. O hodných lidech, o dobrých skutcích, o nedávné minulosti. Tak hezky poslouchejte.
Sobota. Dnes sama doma. Petroušek slouží lidem v energetice. Nevěřila bych, co času sežere tu chvilenku posbírat pod jedním keřem oříšky. Tu pod druhým – tam jsou ty malé sladké červené v nedobytných košilkách. Měla bych se mrknout na ty, na které jsem letos dočista zapomněla. Padají na chodník. Lidi si je sbírají. Dopřávám jim je. Z téhle lísky mám oříšky třetí den v lavoru. Hledám další košík. Jedny malé červené špičaté. Jedny z lísky s velkými kulatými. Vzadu velké a krásné malé kulaté. Ješiši. Letos rodí všechny lísky. Tak bych si přála mít jejich jádra roztlučená a ve sklenicích. To prý zůstanou měkká. Klientka Irenka, která zemřela po druhé dávce, mi vozila někdy sklenici vlašáků, někdy domácí slivovici. Vlašské byly opravdu čerstvé. Irenko, vzpomněla jsem si dnes na tebe. Jak hodná jsi byla. Jak jsi nechtěla, aby manžel věděl to a tamto. Táhlo ti k osmdesátce. Nevíš, jak byl smutný, když jsem ti volala, ale telefon vzal on. Prý jsi už měla pozvánku na třetí dávku. Vzpomínám. Naletělas´… Doplatilas´ !!
Vyklidit koupelnu, rumbo, uklízej!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024090-07-dopoledni-solichani
Jít zadělat na bagety. Měla bych zas jednou upéct bochník chlebíčka. Ale nedala jsem rozkvasit kvásek. Taky smočit se do bazénu. Vodička zas o stupínek chladnější. Čas letí.
Poledne. Petroušek volá. Prý co dělám. Lumpačiny asi. Jsem ráda, že mě hlídá. Člověk nikdy neví.
Doposlouchávám Tartárie aneb ukradené dějiny (díl 3) s Janou Kiara.
https://www.youtube.com/watch?v=wCWIPdPEqEY
Rovnám si v hlavě. Opakuji si. Tak tedy: Města hvězda nebyly pevnosti. Byly to zdroje energie. Léčení. Asi před půl rokem jsem poslouchala pořad se Zdeňkem Kedroutkem na TV Šalingrad. Hovořil o světových výstavách asi v polovině 19. stol. po světě. Organizoval Rockefeller. Prodělal. Prý. Lhali, že vystavěli budovy na světové výstavy po celém světě. Chicago, Paříž… Všude obrovská návštěvnost. Třeba deset milionů lidí. Pamatuji, jak ukazoval stavby v Paříži, které hned po výstavě zbořili. Nechali jen novou Eiffelovku jako symbol nového věku po velkém resetu. Tvrdili, že nastavěli výstavní budovy. Ne. Byly to staré tatarské stavby, které musely být strženy, sprovozeny ze světa. Taky mluvil o zahradníkovi, který nevzdělán, je údajným autorem mnoha staveb. Viz níže.
Jana Kiara ukazuje sídlo z roku 1703 v Anglii. Voda protékala jezírky, potůčky, do malých tunýlků. Protékala kaskádečky, mizela pod zemí, objevovala se, vodotrysk, pozemek protkaný potůčky, které zaplouvaly pod zem, zas se objevily, stékaly po kamenných zídkách. Uprostřed pozemku malý generátor. Malý kousek opodál vodní věž. Znefunkčněna. Nazvaná lovecká věž. Na celém panství se nachází mnoho polorozpadlých staveb, jejichž fci lidi dnes už nechápou. Třeba malá lavička v jakémsi pavilonku; tam si sedneš, léčíš se. Schody s vodou různě vysoké. Tím je zajištěna různorodost zvuků vody. To mělo svou fci. Voda sjíždí z kupole dolů. Voda se bere z jezer nahoře, teče do řeky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-07-vsechno-se-ukaze
Na obrázcích z letadla je vidět zbořený generátor, most, zimní zahradu. Ta byla založena 1840 před zavedením automatické výroby skla. Obrovská stavba. Stála do svého zničení v roce 1920. 84 m dlouhá, 20 m vysoká. Měla zůstat zapomenuta. Pod skleníkem krásné vodní chodby. Tam se ohřívala voda a vyhřívala skleník.
Dochovaly se jen kresby a pohledy. To se pak dobře lže. Jak je možné, že paprsek vodotrysku dosahoval výšky 90 m. Bez pohonu? Přeháněl malíř? I wikipedie tvrdí 90 m.
Studny s precizní geometrií. Proč asi? A zvony! Vibrace. Elegantní varhany. Složité, precizní. A speciální varhanní zvuky s různou vlnovou délkou pomáhaly lidem využívat éterickou energii a nějakým způsobem s ní manipulovat. Magnetronové rozety nebyly zasklené. Zesilovaly zvukové vlny, které se postaraly o molekulární strukturu magentizované vody. Nádherné vodní cisterny. Ukazuje nádrž s mnoha mnoha schody dolů, nahoru. Tvoří kosočtvercový vzor. Ten měl svou fci na frekvenci vody. Myslí si snad někdo, že sem sestupovali pro vodu? To by nám rádi nakukali. Stačilo tam mít vědro na provaze… Oblouky, sloupy. Vypadá to jako bazény. Uchovávala se tam energie, ale dalo se tam taky koupat.
Stavby z červených cihel. Vodní plochy třeba ve Versailles, aquadukty, královské paláce s kaskádami. Díváme-li se shora, vidíme kimatický vzor. Kimatika. Plány zahrad a vodních ploch říkají, že to nikdy nebylo určeno k ubytování mocných. Poslouchám o tom zahradníkovi, který vystavěl (lež jak věž) obrovský skleněný palác. Od jeho trapných primitivních náčrtků do roka stál obrovský palác. Byl rád, že zahradničil. Co důmyslných staveb mu připsali. Třeba krystal palác. Obrovský na pohledu. 320 tisíc tabulí skla. 12 tisíc fontán. Dvě tryskaly 70 m vysoko. A zajímavé – v krystal paláci se nacházely varhany. To byl ale šikovný dvacetiletý zahradník! Kontroloři dějin se snažili. Kde se ty skleněné stavby vzaly před zavedením průmyslové výroby skla? Kdo uvěří, že zahradník vyprojektoval důmyslné paláce. Bravo! Kde se tu sakra ty stavby vzaly? A za rok postavené? Legrační zahradníkův náčrtek krystal paláce. A za rok z téhle dětské kresbičky stála obří stavba. :-) Nebylo možné, aby takové energetické stavby, které využívaly sílu a moc vody, postavili lidi na začátku 18. století. Energovody vyráběly teplotu vody na míru rostlinám. Varhany vyráběly přesné frekvence vody, aby rostliny dobře rostly. Skleník byl v roce 1920 stržen za pomoci ohromného množství trhaviny. Stavby 19. století byly postaveny, aby přežily věky?
Hydropatie – léčba nemocí za použití vody. V současnosti: Nevědecké použití vody při léčbě nemocí. Zakladatelem Prisnitz – funguje dodnes zábal krku. Průmyslník Smadley prý postavil v rekordním čase r. 1850 hrad nad městem. Byl hnací silou hydropatického průmyslu. Smadley postavil Smadley hydro. Ale asi přišel k hotovému. Využíval to, co už tam bylo. V regionu se nacházelo přes 20 takových staveb. Původní účel staveb byl překryt. Jejich fce zrušeny. Kontroloři světa umějí zařídit, abychom si ničeho nevšimli. Smadley byl loutka. Pečlivě kontroloval rozvoj hydropatie, aby později mohla být označena za primitivní a lživou. Aby byla pohřbena. Aby vliv na lidské zdraví byl pořádně vykořeněn. Hydropaté mohli v jednom okamžiku léčit ve velkých sálech stovky lidí. Revma, záněty, dna, souchotě, onemocnění plic, ledvin… Všechno probíhalo za pomoci vody. Zábaly, elektrické impulsy, zvukové vlny, voda, využívali i elektrické zvonky jako součást hydropatie. Vše bylo placené. Oni obnovili to, co už bylo, aby to mohli využívat za peníze. Systém byl ohřívaný vodou. Udržovali stálou teplotu, i když tam bylo třeba 350 lidí, teplota vody se neodchylovala – v 19. století?? Mezi méně informovanou částí veřejnosti se vžila mylná představa, že hydropatie spočívá na brutální náhodné aplikaci vody a chladu. Smadley dohrál roli. Hydropatii dovedl na pokraj zájmu. Tehdejší média nechala zmizet její význam. Stejně jako homeopatii. Dnes už hydropatie jen jako příjemný zážitek. Ale nikdo neví, jak voda souvisí s frekvencí…
Velice výživný díl. Nechci umřít blbá. Proto jsem si ho se zájmem zkoukla. Ještě jednou:
https://www.youtube.com/watch?v=wCWIPdPEqEY
Blíží se druhá. Ohřívám lečo. Dnes oběd bez starosti. Ještě se jdu smočit do bazénu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-07-mourek-mysarka-chytila-zas-obrovskeho-mysaka
Chvilku si povídáme. Petroušek uhání na fotbal. Zalévám zahradu. Od šesti se chci podívat na dožínkách na Zonigu. Poprvé jsem ho slyšela v adventu na náměstí. Neznala jsem ho. Líbí se mi, jak zpívá. Klušu okolo pedagogického institutu. Tam jsem v šesté třídě myslela, že budu z devítky studovat. Jenže mezitím se z něj stala základní škola. Pan ředitel letos po dvaceti letech neobhájil svou fci. To má za toho rudoarmějce. Vadila mu socha. Určitě to byl stejně Ukrajinec. Vystudovala jsem si obor učitelství pro 5.-12. ročník. Vybrala jsem si skvělý obor – mohla jsem učit mimo prvního stupně všude. Milovaná moje čeština.
Most. Ta houpací síť. Kde je pevný most s dvěma vedlejšími lávkami pro pěší! V nenávratnu dějin. Rozřezán. Zničen. Jak ty tartarské stavby. Řemeslná práce důkazu šikovnosti našich předků. Nečistili koryto. Po poslední scéně filmu Něžné vlny v noci spadl. Vybíhám po imitaci mostu, spíš lávce, do náměstí. Už půl hodiny hrají. Sedám do první řady. Vedle mě dvě Ukrajinky. Sympatické. V tom řevu jim nemohu sdělit nic. Asi dobře.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-07-zoniga-na-dozinkach
Užívám si koncert. Volá Petroušek. Pro řev jen dám informaci – sedím v první řadě. Přichází i Linda. I Petroušek. Jde mi koupit burčák.
Obrovský rušitel mé pohádky je F. Divná postava s temnou minulostí. Pro mě navždycky spojen se střelbou na FF. Jeho mečivý hlas nesnáším. Kdo je? Novinář? Jak to, že má u sebe pouta? Nerozumím. Lindin spolužák z gymnázia. Zoniga procítěně zpívá; nádherně doprovázen houslistkou. Krásně jim to ladí. Konec. Přídavek. Dnes slaví šedesátiny. Dostává krásnou velikou kytici protkanou dobrotami. Svítila na ně žhavá letní koule. S koncem koncertu z pódia sešlo i sluníčko.
Chvilku se procházíme po náměstí. Stánky mě nelákají. Kupodivu. Divné. Támhle zas stojí velikánský kombajn. Moderní. Má asi klimatizaci. To jim moc přeju. V takových vedrech pracovat a k tomu dýchat prach… Zemědělci. Starají se nám o žaludky. Vedle stojí nesmírně veliký traktor. Kvůli takovýmhle strojům se udusává půda. Rostlinky prý pak nedosáhnou tam, kam by chtěly. Brání jim v tom i krusta na povrchu z anorganických hnojiv. Do rostliny se nenatáhnou potřebné minerály. Za nás byla půda kyprá. Jezdívali po ní koně, později lehké malé traktory ve srovnání s obry dneška.
Na první skladbu pro mě neznámé Factorial orchestry ještě Petroušek vydržel. Ne. On není na hudbu. Není na hluk. Snažím se ho zdržovat.
- Peťuš, kuř, kuř, ať nás nekoušou!
Kouří, kouří. Ale neprotáhnu to. Opouští nás.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-07-factorial-orchestra-skvela
- Lindo, jak začnou dunět, komáři zmizí. Uvidíš, že nám dají pokoj.
Směje se. Ale ono to tak je. Frekvence detonují tak, že z chalupy prý utečou červotoči. A z náměstí zmizeli komáři. Reprobedny je vystřelily do – kam? Do neznáma. Užíváme si koncert. Já moc, víc než moc. Asi pětadvacet mladých muzikantů z HK. Vede je pan Borecký. To bude asi syn kolegyně češtinářky. Za kovidu uklízela u maminky v pokoji. Nechala se mi poznat při skypu. Orchestr má tři zpěváky s luxusními hlasy. Dvě dívky. Hoch. Jedna z nich se jmenuje taky Borecká. Dedukuji manželka vedoucího. Velmi – maximálně se mi líbí celý orchestr, zpěváci! Jak nádherně jejich hlasy ladí! Výběr živých rytmických skladeb. Jsem rozdivočelá, rozvrkočená. Blbnu. Výskám. Zpívám. Tleskám. Chytám energii. Lidi okolo se radují. Skvělá atmosféra. Hledím do Samsungu. Nadupala jsem přes 6000 kroků. Ireno, tancem k 261 kaloriím! :-)
Factorial! Orchestra je big band z Hradce Králové, který se vymyká všem zvyklostem tohoto stylu. Pod vedením kapelníka, aranžéra a trombonisty Zdeňka Boreckého je playlist složen téměř výhradně z originálních aranží známých skladeb převedených do funku, popu nebo moderního jazzu. Kapela je jedinečná nejen svým repertoárem, ale i vizuálně. Oproti tradičnímu bigbandovému postavení, s dechovými nástroji ve vyrovnaných řadách v popředí, dominuje ve Factorial! Orchestra rytmická sekce obklopená stojícími dechaři, což je plně v souladu s druhem muziky, kterou lze na jeho koncertech slyšet.
Pouštím si jejich hudbu. Nádherná. Krásná. Radostná. Skvělá. Vynikající. Povzbuzující. Energizující. Z normálních dob. Ach! A vtipní!!!
- Ještě bude Lucie.
- Lucie? Tu moc nemusím.
Linda používá cizí slovo. Ee?
- Falešná!
- Jo takhle. Domů!
Zažila jsem bezvadný den. Kočky mě vítají. Hodinku drbu s paní s pejskem.
- Pojď domů!
Jdu domů. Svačinku Petrouškovi na ráno do práce. .
Dobrou noc!