Tedom

Do prčic půlnoc. Tak to já dnes budu krátká. Jakpak se dnes točila Zeměkoule? Zase pozpátku. A ještě hlavou dolů. Tatiana Micic hovoří o chaosu, tak se s chaosem smířím. Dělám, jako že vše OK. Ale duše si říká - co to je? Kde to jsem? Kam jsem zabloudila? Copak se všichni zbláznili? Oni lidem vyndali mozky do kýble? Mají na hlavě meloun nebo prázdnou tykev? Prohlížím videa s přihlížejícími policisty trpícími porušování zákona. Jo, v pořádku. Normál.

Petroušek mi hlásil asi dva dny zpátky, že lidi nedostanou šestnáct tisíc na elektřinu. Jen dva a půl. Já netušila, že měli dostat šestnáct, a dva a půl je určitě nevytrhne, když mají doplácet desítky... A dnes prý že levá neví, co dělá pravá. Nějaký ministr se vyjádřil, že dva a půl je málo. Prý lidi dostanou víc. Aha? Chaos. Nádherné turbulence nesmyslů, protimluvů, hloupostí, vyložených blbovin...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-03_Od_snidane_do_noci/

Kočky, kočky! Zrzka přišla. Už třetí den je to zas to naše divoké mládě. Mazlivé, komunikativní, hravé. Docela i žravé. Díky Bohu!

Petroušek volá. Ráno. Mimo jeho čas.

- Daří se ti dobře? Jsi veselá?

- Jsem.

- Ráno jsi mi říkala: Já jsem tak smutná. Mám takový strach. Pohlaď mě. - Tak jsem tě pohladil, uklidnil, že nemáš být proč smutná a čeho se bát.

- To jsem říkala?

- Asis´ zas před spaním čučela do nějakejch hrůz.

- Petroušku, jen na Šalingrad. Ani tam nic strašného neukazovala. Právě naopak. Štěstí, radost, pohoda.

Co to bylo za můru? Kdo mi co hodil do sna? Nějaká potvora. Udělám si energetickou ochranu. Někdo mi závidí štěstí. Asi.

Tropy. Super. Miluji. Včera voda jen 26°C. Dřív jsme se v takové ledárně koupali. Ne, ne. Studená. Dnes? 32°C. Kafíčko.

Telefon. Klient ze včera.

- Seš doma? Asi za hodinku se stavím.

Včera mi vyprávěl, jak před třiceti čtyřiceti lety pěstovali zeleninu. Bez hnojení, jen tak. Rostla jak divá. Zásobovali celou ulici. A dnes? Jeho zelí, kedlubna neudělají hlavu... Proč dřív jo, teď ne?

- No jo, jenže to nepráškovali den co den jedy. Víš, co tady všechno v půdě leží? Tuhle jsem poslouchala dr. Pekovou na Svobodném rádiu, že to je jako by v půdě někdo pod povrchem natáhl veliký igelit, izolaci, plachtu. A to nám říkají i u fy Herbalife NUTRITION. V přírodě ubyly z víc jak devadesáti procent vitamíny, minerály. Kořeny neprorazí půdou. Uklidňuji se, že odrůdy vín mají kořeny až na skále a že táhnou vitamíny do svých bobulí. Popíjím tekuté vitamíny ze skleniček jako léčivý mok. I když - zas jsem slyšela, že nově vysazené odrůdy už neprorostou až na skálu... No, tak co kdo chce? Minerálů nedostatek a ještě je vypotíme společně se škodlivinami; může nastat minerálový deficit, což vede k smrti. Půda prohnojena umělými hnojivy nerodí. Živiny chybí nejen lidem, ale i rostlinám...

Jdu do zahrady. Kochat se. Za hodinku zvonek. Dva kbelíky okurek a na vrchu asi pět gigantických červených řep. Asi od Černobylu. :-) Pak že mu to nerodí. Rodí! On o tom neví! Děkuji!  Půl řepy krájím na plátky k směsi brambor, luštěnin, krup, zeleniny... Načesala jsem do misky rajčátka. Strouhám okurku... Stoluji venku. Užívám slunce a MÍR!

Pozoruji-li své kýblíky s rajčaty a okurkami, divím se sama sobě. Jak je to možné, že mi to rodí? Při výsadbě jsem nasypala na dno hrst koňského granulovaného hnoje. Ta vůně! Ta chuť. Ne hnoje! Těch rajčat, ne? Jak jsou slaďoučká. Měla jsem starost, že letos mám mraky okurek, ale málo rajčat. Okurek mám opravdu hodně, ale rajčátka už nazrála taky.

Jdu zahradou hledat kopr. Moc ho tu letos nemám. Petroušek sedí u stolu u bazénu; tři čtvrti na čtyři.

- Peťuš, jdu se ještě smočit. 

- Za chvíli jsou tu!

- No a co?

Koupu se, cítím jeho nervozitu až do vody. Cáchám a cákám, pokládám se na hladinu, cvičím ve vodě.

- Vylez!

- Až zazvoní.

- Už jsou tady, ustroj se!

Balím se do osušky. Šup do šatů.

Kdo přijel?

Můj Petroušek všechny cizí hovory ukončí - nemám čas, jedu autem. To já si vyslechnu, než je pošlu do háje. Zrovna nedávno mi volala baba ohledně energií. Jenže my máme krásný tarif. Loni jsem si ho připravila na letošek. V dubnu akceptovali naši smlouvu o smlouvě budoucí. Od června jedeme za loňské ceny. Kdo to má, že jo? Tuhle mi maminčina kadeřnice na besídce ve školce povídala, kolik tisíc, ale hodně, musí doplatit za elektřinu. Dávám si na to pozor. Před dvěma lety jsem zaspala. Nereflektovala jsem na dopis nebo mail od E-on. Upozorňovali mě, že se blíží konec tarifu. Měla jsem pocit, že mám dost času. Ale ne. Je třeba reagovat víc jak dva měsíce předem. A já zareagovala až v květnu. Žádala jsem, že chci ten samý tarif - od června. Ne, ne, to nejde. Ale vždyť je květen. - Ne, ne, to nejde. My jsme vám psali. Je pozdě. - Vznáším se v oblacích, tak mě to něco stálo. Vždycky mi vraceli moc tisíc, po dva roky jen polovinu. Říkala jsem si, jen počkejte! Loni zavolal ČEZ. To je jeden z bandy tří. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet a třetí jakbysmet. Asi před sedmi lety mi měli vrátit přes devět tisíc. přeplatku. A někam se peníze zatoulaly. Musela jsem asi tři měsíce komunikovat a chtít je zpátky. Jasně, vybojovala jsem. Jako omluvu mi ti hadi poslali oranžovou podložku pod hrnec a oranžovou šálu. Jak si ji vezmu, hned se mě všichni ptají, jestli podporuji ČSSD. Ty symboly! (V pondělí jsem šla v Náchodě okolo VZP. Symbol nedokončeného trojúhelníku - pedofil na chlapečky... ) Vracím se k telefonátu. S tou babou jsem hovor vedla já. To jí štvalo. Měla jsem navrch. Od června pohádkový tarif, proč bych měla něco měnit! Rozloučila se velmi hrubě - vyhrozila mi, že budu litovat, až budu doplácet. Cmunda. Bunda. Rotunda. Pekarová... (To jsem prve viděla na obrázku. Kdo je bez fantazie, nemůže té řadě slov rozumět.)

Asi před třemi týdny volá hoch. Ohledně energií. Ne, ne, my máme všechno nejlepší. A navíc na střeše fotovoltaiku. - No jo, ale on se nenechal, zaujal mě. Dobrá, připojím manžela. Třístranný hovor - přijeďte. - Takových tu totiž už bylo. Můj Péťa umí počítat. Má přehled. Měsíčně mě kárá, z legrace, co jsem měla kde puštěno navíc... Zkrátka ví, kolik kilo mega hega spotřebujeme v průměru měsíčně, za čtvrtletí, za rok.

Minulý pátek se nám tak nechtělo. Odřekli jsme. Nový termín - dnes ve čtyři. Předem jsme se dohodli, že ho vyslechneme. Malé firmy nestabilní. Nebrat. Malých zklikvidovali nedávno... Začalo to Bohemia energy. No jo, jenže tihle jsou prý obrovská firma. A česká! Že ji neznám! Péťa ji zná. Když odjeli, vysvětloval mi něco o nějaký kuperačních nebo dekuperačních, kogeneračních stanicích. A když měl firmu, prý společně dělali celou Zavadilku. Což je velké sídliště. Nevím, o čem hovořil, ale fu znal. Vznášeli jsme otázky. Starší a mladíček vysvětlovali. Takhle to bylo kdysi, když jsem hledala banku na hypotéku. Přesně tak to bylo. Vystřídalo se tu lidí. A pak jsem chtěla zrušit stavební spoření. Na druhém konci mi mužský hlas položil otázku - proč nepokračuji ve výhodách... Byla sobota nebo neděle  poledne. Vařila jsem. Volal absolutně nevhod. Měla jsem tak náladu mu od plotny vysvětlovat... Považovala jsem to za drzost. Co je mu pomých penězích! Už už jsem ho chtěla odmítnout. Tenhle pán přijel, namaloval grafy, vysvětlil a my díky němu krásně a pohodlně prošli hypotékou s nejlepšími úroky. Kolikrát se mi už vyplatilo vyslechnout nabídku. Samozřejmě, prošli jsme i předváděcími akcemi. To je už passé. Byly ale taky časy před třiceti lety... Nádobí, vysavače, před deseti lety svíčky...

Dozvěděla jsem se dnes mnoho zajímavých informací. Petroušek po hodince odjel za svými záležitostmi. Pokračovali jsme. Hovor byl nesmírně vesmírně zajímavý. Obohacující. Přijel, zrovna odcházeli. Pokud někdo potřebuje vědět víc, ozvěte se. Mám to připraveno na za dva roky. Hovořili jsme i o fotovoltaikách. O čínských a německých technologiích... O věcech, které mě zajímají a en starší na ně slyšel.

- Peťuš, tak je to teda velká firma?

Uklidnil mě.

Je čas výsadby. :-) Pobavím: Někdo seje na konci zimy. Já nasela papriky z loňských paprikových semínek v červnu. V červenci jsem si sazeničky nasázela do nového skleníku. Jenže mi ještě tři květináčky zbyly.

- Co děláš?

- Peťuš, sázím papriky.

Dnes na kraji srpna jsem vysadila poslední rostlinky paprikové červnové sadby. :-) Blázen! Roztomilý! :-) A světe div se! Moje zachráněné sazenice okurek - pamatujete? Ty přelité deštěm. Už rodí! A skleníkové ubohé rostliny rajčat z výprodeje - už rodí. Taková nebožátka to byla. Děkuji za potvrzení, že nejsem k ničemu. Jsem šikovná. :-)

No, a mně ještě v podvečer napadlo naskládat okurky do pár sklenic. Zbytek čeká na zítra. To byl hezký den!

Děkuji Vesmíru za hojnost, za přízeň, za radost z žití, za hodné lidi. Děkuji, že se zbavuji křiváků, zároháků, falešníků. Děkuji, že mám okolo sebe jen láskyplné bytosti, skvělé klienty. Děkuji, že mám svůj svět, kde je tráva zelená, voda čistá, nebe modré, stráně porostlé zdravými lesy.

Dobrou noc!

P. S.

https://www.youtube.com/watch?v=bmq3SqdKStQ

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-03_Od_snidane_do_noci/ 

Nádherná ukázka výměny slovních významů - koks, tráva :-) 

Výroba olomouckých syrečků. :-) 

- Trocha pepře, ať se vzepře.

- Petržel, aby dlouho vydržel.

- Česnek aby se nesmek. :-)