Téma - bazén :-)

Půl desáté večer. Sedím na zahradě. Zpívají ptáci. Cítím vůni lip. To je támhle ta ořezaná. Jak krásně obrostla. A stihla rozkvést. Měla jsem zbytečné obavy o její stav. Omladila se. Nasávám vzduch, dýchám zhluboka. Dnes neotravují komáři z ptačího parku. Asi sedí pod větrákem. Právě před dvanácti hodinami jsem se vypravila k mamince donatřít vrata. Očekávala jsem pařák. A trefila jsem se. Byl to pařák. První a jediný byl myslím v květnu. Pocitově se mi zdá, že ve stodolách bude ráj, neb byl studený máj.

Jedu. Ireno, hlavně si vezmi barvy, štětce. Víš, že jsi v zimě jela běžkovat bez běžek, jindy bez bot. Soustřeď se. Jedéém. Vyjíždím Šoubrák. U pravoslavné kapličky houf lidí. Á, zapomněla jsem si brýle. Ano. Ale mám klíče od domu. A nepotřebuji je. Ale vím, proč je mám.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-12_S_chuti_do_toho,_pul_je_hotovo/

Štětec je v ředidle. Spustila se z něj základová bílá. Jak napojím, aby to bylo zelené? Normálně. Budeš natírat a natírat, pak se vrátíš a hotovo.

Oslovuje mě sousedka. Aha, to je ta maminka, jak v pátek vozila plačící miminko v kočárku. Ptá se mě na barvu na plot. Prý soused povídal, že mi to sleze.

- Já jsem Hrobská.

- Majitelka? Gita.

- Těší mě. Poradili mi v barvách lacích. Nesleze to.

Hovoříme o barvě na pletivových polích - to ještě natírala sousedka paní Petrová a maminka. Gita říká, že je to prý nějaká siříková kvalitní barva - povídal soused. Mamka odešla 21.5. 21 a paní sousedka myslím 3.6.21. Nebo čtvrtého? Sousedčin vnuk s touhle Gitou se nastěhovali. Valaška. Milá. Jen ať nám sem vnese moravskou pohostinnost, přátelskost, milost.

Jde vyndat nákup. A já natírat. Opravuji nedostatky, které se mi v pátek schovaly. Svítí sluníčko, mělo by se dobře pracovat. Stále dolévám ředidlo. Ve slunci nic nevidím. Všechno se leskne. Musím se dívat z různých úhlů. To je chyb! Tady a ještě tady poťuťat bílá místa. Hotovo. Uháněj domů prostírat. Jenže jsem se ještě šla jedním okem namrknout na nová skla ve dveřích  domě. Hlavně ať mi neuteče kocour. Zavírám za sebou. Potěšilo mě, jak nádherně je sklo vsazeno v lištičkách. Pan Spurný - nejlepší sklenář, co znám. Umí vyrábět vzory, pískuje, leptá. Povedlo se. Jen mu to dlouho trvalo. Ne a ne se mu povést mrazové. Nakonec pískoval a je ještě krásnější než původně vybraný vzor.

Odjíždím. Fotím. Moment! Na čele z pátku je flek. Nechávám běžet motor. Šup, zatřít. Hotovo. No, dobré. Smazat flekaté, vyfotit nově.

Jedu pevností. U pravoslavné kapličky se zastavil čas. Zas je tam houf lidí jako před dvěma hodinami. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-0-12_Vitani/

Zajíždím do dvora. Petroušek mi ukazuje, abych nezajížděla. Aha - služba až do domu. Pojede mi natankovat. Třiatřicet let jsme spolu. Celá ta léta mi plní nádrž. Kolik cisteren mi tak asi koupil? Děkuji!

Volá nájemníček. 

- Lukáši, už jste doma?

- Já jsem si myslel, že jedu do jiných vrat. 

- Vy sípáte. Že jste byl na nějaké hudbě. 

- Přijel bych dřív, ale oni nás hodinu a půl jedno auto po druhém kontrolovali. Měla jste říci, já bych to natřel. 

- V pořádku. Je to ještě mokré. 

- Už je to suché. Ale krásné. 

- Luki, já se vám musím přiznat. Já jsem vám bez dovolení vlezla do domu. Jen jedním okem jsem si prohlédla skla. Nádherná!

- Že tam mám pořádek! A jak ta skla házejí vzorečky ve slunci. 

Spokojenost na obou stranách. Možná na podzim natřeme válečky pletivová pole. 

Balím dárečky pro vnučku. Přibaluji něco vnoučkovi. Péťa půjde gratulovat. Na to, jak jsem nešikovná, povedlo se mi vytvořit pár uměleckých dílek. Balíčky vypadají k světu. Použila jsem pentle z družstva Stuha z Dobrušky. Mám jich tolik, tři pytle, že budou moci i rakev nazdobit a ještě jim zbude. Největší radost mám z hrnečku, do něhož jsem nasypala krásné jahůdky. Krásný pytlíček a pentle. :-)

- Peťuš, včera jsem obcházela zahradu. Tam k pergole nemůžeme bazén postavit; východní slunce by tam nešlo. Tam byl původně, jenže pergola nestála.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-12_Pribeh_bazen/

Téma bazén. Takové pítko pro ptáky ve srovnání s koupalištěm, jezerem, rybníkem, moříčkem. Na osvěžení stačí.

Chystám oběd. Přemýšlím, kam ho umístit. Mezitím mu Péťa podestlal koberci u vchodu. Rozhodl. Super.  Přináší rok starý bazén z chaloupky.

- Ty vole, myši nám prokousaly dno.

- Dá se to zalepit?

- Takové džuzny?

Jde pro lepicí pláty. Motám se kolem něj. Letos je stále chladno; nějak se mu do bazénu nechtělo. Nechávám rozhodnutí spuštění :-) každoročně na něm. Někdy na kraji května zavelí. Já zazírám a on intuitivně odhadne, že květen bude už koupací. Pro mě musí mít vodička 26°C minimálně. Obdivuji lidi, co se vrhnou už v dubnu do řeky. Umím celoročně chodit bosa. Nevadí mi vstupovat do sněhu. Jenže to jsou jen noženky.

- Peťuš, chceš něco podržet?

- Ty kudly to prožraly i tady nahoře. 

- A dá se to zalepit?

- To by nám pořád ucházel. 

Zatvářila jsem se nešťastně. Ale je mi to k smíchu. Jak ho totálně znehodnotily. Mrchy. Kusance jak pětikoruna. Proto když jdu do chatičky pro sklenice, kočky se vrhají dovnitř. Cítí myši. Doufám, že jen myši.

Aby neřekl, že už to letos nestojí za to, hned jdu hledat na internet.

- Já se stavím tam na kruháči.

Nevím, kde. Hledám osvědčený Mountfield.

- Tam, jak jsme kupovali filtraci.

- Jo tajdle. Aha.

Servilně hlásím, co jsem se dozvěděla z mountfildí linky. To oni mají přehled o celé republice! Koncerny. To je prý fašistická vláda. Tomu nerozumím. Když vládnou koncerny, je to prý špatně. Mně prozatím stačí, jestli má jet koupit - stačí jeden.

- V našem Mountfieldu mají ještě sedmnáct kusů.

Péťa se ztratil. Odjel. Dlouho nejede. Asi to vzal při jednom. Obchod. Oslava. Beru starý bazén a táhnu ho jak gumového kačera dopředu. K plotu. Tady by se vešel. A jde sem východní i západní slunce. A ohřívač by měl od oběda energii.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-12_Leto_budiz_pochvaleno/

Péťa je tu. S novým. Ač vedro k padnutí, v naší zahradě příjemno. Tráva chladí. Sekáči v okolí, co sekají obden, budou mít trávu za chvíli spálenou. Ale oni ji pokropí vodou. Takový nesmyslný koloběh. Prosadila jsem si, když už teda dva roky nedocílím květu trav a rostlin, vysemenění, kopretinu neuvidíš, tak aspoň sekat s tak vysoko zdviženým nožem, že všechny sedmikrásky kvetou dál. Aspoň se rosa drží v listových hvězdicích u země. Nemusíme zalévat. Jen jak debil každé jaro dosévám, zahušťuji. Nepřirozené. Kdyby dovolil nechat trávu vykvést, nemusela bych dosévat. Nedovedu si představit v lučním systému v Babiččině údolí nebo na loukách v okolí pevnosti, že by předci dosévali. Zavlažovací systém z řeky. Sekalo se dvakrát do roka. Když šly děti ze školy a když šly děti do školy. Jako s cibulovinami. Vyndat. Vsadit.

- Myslela jsem dopředu...

Jde si pro pásmo.

- To nedá.

- Peťuš, ale mně se tam ten bazén vešel.

- Ti říkám, že to nedá. A budou na tebe koukat z ulice.

Podvoluji se. Celodenní hra na bazén. Chtěla jsem vařit třešňovou marmeládu s jahodami. Nakládat jahody. Žehlit. Ale tohle je lepší hra. Tahám bazén zahradou. Jsem v dětském věku, kdy jsem tahala kačera, který se hlavou klaněl na obě strany. Měla jsem vůbec takového? Nevymýšlím si? Příliš bujná fantazie. Hraju si hru bazén. 

- Dáme ho sem ke vchodu. Rovnou tam žuchneš.

- No, od sousedů z terasy - nevím, proč si ji otevřeli k nám - na nás budou čumět.

- Tak se podívají.

- Peťuš, potáhneme ho kousek sem. Tady bude sluníčko až do večera. 

- Ale tam je nerovnostní vlna.

- To neva. Ale svítí sem dlouho sluníčko.

- Jenže bude z kopečka. Vyleje se ti voda.

- Mně se nevyleje. Aspoň budeš mít vstup do vody jak do moře. Od nejméně po maximum. :-)  

Přetahujeme ho kousek.

- Musíme se ho celý přetočit. Tady bude hadice...

Kolo, kolo. Točíme. To já ráda pomohu.

Instaluje ohřívač. Iniciativně ho podkládám netkanou textilií, aby ležel v suchu. Posouváme příležitostný stůl. Ten využíváme jen uprostřed zahrady k odložení talířku, vypití kafe, postavení košíku.

Když už tu pimprluji, zasadím čtyři rajčátka a okurku. O je, došel mi substrát. Vyruším pána tvorstva v tvoření.

- Peťůůš, prosím tě, dovezl bys mi na kolečku pytel?

Snad si všimne, že už máme jediný. Potřebuji mít stále zásoby. Všeho. Aspoň čtyři pytle substrátu. To víc. Budeme potřebovat půdu do skleníku. Nemá rád zásoby. Nic neříká. OK. Syn zahradníka. Sice mě chválí - z tebe by měl otec radost! Ale ty pytle je třeba ještě dovézt.

Ťuťajs si ve vedru ani na chvilku neodpočine.

- Peťůůůš, chceš kafe?

- Jo.

Ve vteřině mu nesu kafíčko a poslední dva kousky buchty.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-12_Ptace/

Nese mi ptáče.

- Na, tady to spadlo pod okno.

Nesu ho na strom. Ne, tam není v bezpečí. Nesu ho do krmítka. Ještě napít. Nesu ho do lavoru. Osvěžuji ho. Nepije. Omráčeno. Beru ho. Nesu ho zas do krmítka. Asi se diví, jak s ním stále šibuji. 

Petroušek odpočívá u kafíčka. .

- Peťuš, já si zaleju sazeničky a jdu si chvilku lehnout na lehátko, jo?

- Běž.

Než se usalaším, něco potřebuje. - Běžím. Úslužně pomáhám. Jdu zkontrolovat krmítko. Ještě je tam. Leklo se. Fajn. Otřes mozku skončil. Slétlo pod strom.

- Pojď sem, tady by tě našla Zrzka.

Pokládám ho znovu do krmítka. Znovu se vylekalo. Slétlo pod strom.

- Hele, pojď sem, je-li ti život milý!

Šup do krmítka. Odcházím, abych ho neděsila.

Petroušek sakruje, hlavice k hadicím jsou vyšlochtané. Jedna nejde vypnout, furt cáká. Druhé ne a ne zapnout takové to, aby cákala pořád.

- Peťuš, před měsícem jsem ti říkala, že v Kauflandu prodávají příslušenství. Povídals´, že nepotřebujeme. A potřebujeme, viď?

Ty vorle, nejde mu to. Buď zticha. Neprovokuj.

- Peťuš, ale já jsem ti to říkala, že potřebujeme.

Jdu ke krmítku. Je tam. Ale leklo se. Uletělo velkým obloukem za kýble s rajčaty. Hledám ho. Teď tu bylo. Kam zmizelo? Odcházím. Péťa mi ho nese.

- Koupalo se v lavoru.

Celé mokré ho nesu nahoru do krmítka.

Petrouškovi se povedlo sprchu upevnit tak, aby napouštěla.

- Peťuš, otatínkuj mě.

Terminus technicus Jiřiny Prekopové, autorky metody pevného objetí.

Chytá mě do náruče.

- Zítra má pršet.

- Aha. 😎😃☺️🤗 Tak dnes jsme se nesmočili a teď si zas do prázdnin počkáme, ne?

Sedáme na poslední sluníčko.

Vyprávíme si. On mě o vnucích. Čtu zprávu od vnučky. Já jemu o paní, která v půl osmé volala, že necítí ruku. V půl čtvrté ráno už byla na přístrojích. Po deseti dnech v koma odešla. Jj, ten Pfiser to s námi myslí dobře. A WHO samosebou taky. Zaslechla jsem, že Bourla po pokusu na čtyřiceti krysách, které všechny umřely, usoudil, že je čas na bezpečný pokus na lidech. Ale to jsou určitě fejky, fámy, fejknjůsy, konspirace, lži, výmysly a pomluvy. Nevěřím tomu. To by si přece nedovolili, snižovat populaci přes lékařské úkony. To ne. To není pravda.

Ptáče z krmítka zmizelo. Obě kočky se k sobě lísají. Mourek myje Zrzečku. Ona opětuje. On ji. Očekávám, kdy ji skolí. Teď. Lehla, seká ocasem. Nechápu, co to ten kočičák má za moresy. Často se s ní chce prát. Ona mu dá facku a uteče. Moure, Moure, ty si nevážíš dobrého bydla. 

Večer. Na to, že byl tak žhavý den, obchází mě zima. Už mě ty výkyvy počasí nebaví. Zítra zima. Ale my máme nový bazén.

Dobrou noc!

P. S. https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-12_Zrzcina_dcera_Hvezdarka,_Lucinka,_Holandanka/

Hvězdářka - narozena 19.6. 2021 naší Zrzce, odvezena do Holandska, přejmenována na Lucinku, 3.6.2022 vykastrována. Vyrostla z ošklivého kačátka v krásnou slečnu.