Temný

Divný den. Temný. U nás krásný zahradní déšť. Příjemný pro zahradu. Pročítám FB. Někteří spáči nechápou, že zabíjárna ve vesnici Hruška a v té druhé je umělá. Zkoumám radary. Do půlkruhu. Jasně patrný plán - tady to bude. Kudla se mi otevírá v kapse. Tornáda nám sem občas hodí, ale v takové síle - to tu ještě nebylo. Nejsme Amerika. Vturánu zneužito - ano, podívejte, co dělají spalovací motory. Varování z ČR! Ble, ble, ble. A chce se mi ble ble blejt. Nejen, že jsou lidé ožebračeni zákazy činnosti, ale ještě jim zboří střechu nad hlavou a dělají, jako že nic. Jako že příroda. A ještě to zneužijí.

Zkopírovala jsem si pod ČT 24 o hodonínském H.A.A.R.P. tornádu. Trolíci bulíci se autorce textu vyšklebovali. Neuvěřitelné, jak se buránci smějí. Smích přejde. Jako se vyškleboval ten mladý italský zpěváček opíchání; už se přestal řehtat, měl infarkt. Má po pohřbu. Jako bych řekla - hele, tohle dělá elektřina. A sklidila bych smích, protože přece tu není vidět, ne?

@Ejmi, [24.06.21 21:38]

Počasí , které zažíváme , není přírodního původu, ale uměle vytvořené pomocí HAARPU. Na začátku roku 2020 jsem viděla video, kde bylo detailně vysvětleno, jak na nás chystají prudká vedra, která budou doprovázeny obrovskými devastičními bouřkami. Již OSN tento rok varuje před smrtícím vedrem...(odkaz v komentáři)

Má to samozřejmě na svědomí chemtrails, kterým většina lidí nevěnuje pozornost. Obsahují mikro částice hliníku a barya..je to vojenská technologie, která se používá roky..nicménně tento rok to bude daleko intenzivnější, neboť je to součást agendy Great Resetu. Chtějí lidem zničit úrodu, obydlí..připravit je o všechno. A na co jiného to svést než na přírodu...nikdo s tím nic neudělá neboť za to může "příroda" ...to je lež. Mají k tomu potřebné všechny technologie. Doporučuji si vyhledat co je to HAARP.

Mají patenty na hurikány, tornáda, tsunami...

Můžete si projít skupinu Chemtrails Slovensko+ , kde jsou o tom úžasné informace.

Kousek od nás byla bouřka a kroupy jako na fotografii. Zničilo to lidem kompletně zahrady, úrodu, auta a zaplavilo sklepy...přišli o vše, co si pěstovali. A nikdo jim nic neodškodní. Takto nás budou zbavovat postupně soběstačnosti...všechno ničit. A vše budou svádět na jejich imaginární globální oteplování...zatímco mění počasí dle jejich uvážení. Vše je to v souladu s agendou 30...připravit lidi o soběstačnost a nezávislost, tak aby byli závislí na jejich GMO produktech a potravinách..

Lidé dávali své poznatky o únavě. O neklidných psech a kočkách. A já nic. Nic jsem nevnímala. Hrála jsem si u studánky s vodou; tvořila mandalku. Přemýšlela o nesmrtelnosti chroustů. Zařizovala vyšperkování maminčina pomníku. Myšlenky zcela jinde. Tak já bych asi médiem určitě nemohla být. Nevnímám, necítím, nevšímám si, nepozoruji. Jen tak si jdu po své cestě. Pokud na ní najdu kámen nebo hromádku psího exkrementu, překročím, někdy odkopnu a zas kráčím dál. Pokud mě někdo naštve, přivedu si koně. Vlezu si do brnění. Připevním toulec. Nastrkám do něj šípy. Sklopím hledí. To už sedím na koni. Meč v ruce a jdu do boje. To je všechno. Tak jednoduše žiju.

Rita dala svou zkušenost:

Rita Štanderová

Co se mi stalo ve čtyři hodiny ráno, v den, kdy začala pohroma na Moravě. Vzbudila mě velká rána a pak následovaly další rány, jako z kulometu. Pršelo a byla bouřka. Tyto bouřky ale nejsou takové, jak je znám z dřívějších let. Co mě také probudilo, bylo velké mravenčení po celém těle a udělalo se mi špatně od srdce, myslela jsem si, že to je infarkt. To trvalo asi dvě hodiny. Celou dobu jsem pochodovala po bytě a čekala, kdy to se mnou sekne. Pak to ustalo, tak jsem se šla dospat. Věřím, že to byla příprava na večer a že úřadoval HARP. Jinak si to neumím vysvětlit.

Lucie Wise

Rita Štanderová úplně přesně. Mně to taky vzbudilo, lekla jsem se a skoro jsem začala plakat, přisunula jsem se k manželovi a ten mě uklidnil. Včera mi celý den nebylo dobře, obrovská únava, nedýchatelno, byli jsme jak pod pokličkou, cítila jsem tlak na srdeční pleteň a později mi mrtvila levá ruka. Měla jsem strach, aby to nebyla mozková příhoda, už jsem dvě jako mladší měla. Dopoledne a odpoledne jsem slyšela pískání a už mě to strašně štvalo...mluvila jsem o tom s kamarádem, že mám pocit, že se to nějak šíří po zemi a rezonuje to všude. Tak říkal, že to může klidně být. Cítila jsem včera, že něco není dobře a den předtím jsem dostala zprávu od vyššího Já :,,Něco je špatně, něco je hodně špatně! Takhle to skončit nemělo! Tohle nebylo v osudu lidstva. Je jich hodně, došlo k bodu zlomu, kdy má navrch temná strana. Oni to dokončí. Co budeme dělat? Máme poslední šanci se agresivně poprat o svoji svobodu."

Rita Štanderová

Lucie Wise Necítím to tak, toto je jen poslední kopání. Čas, kdy měla temná strana navrch, skončila. Toto je čas, kdy se lidi probudí ve velkém měřítku, empatie a láska nabyde vrcholu. Čas, kdy jsem cítila, že je vše špatně se rozpustila s letním slunovratem, zavládl ve mně klid a mír. A je to tak. Největší boj probíhá právě v naší republice, ještě si užijeme, ale i to skončí. Teď stačí sledovat dění v globální politice, vyjádření politiků. Jak to tak sleduji, vše se obrací k lepšímu, i když my to zatím necítíme. Rozhodující nejspíše bude červenec a srpen, kdy budeme muset nejvíce okopávat kotníky našim politikům. Těžká doba čeká i naše politiky, protože budou muset lavírovat tak, aby co nejméně poškodili republiku. Rozhovory probíhají za zavřenými dveřmi, i když se objeví fotografie, jako důkaz, že se něco děje. Neztrácejte naději a víru v lepší svět, protože já ho už viděla ve svých vizích.

Lucie Wise

Irena Hrobská Irenko, můj včerejší koment na zdi M.Sharka : ,,Hele, u nás je taky hnusně, nepřirozeně se zatáhlo a není mi dneska úplně dobře. Slyšela jsem přes den jakési frekvence a byla jsem šíleně unavená. Je to tady jak v kotli, pod pokličkou a divný nedýchatelný vzduch. Cítím tlak na srdeční oblast. Vnímáme, cítíme, slyšíme...ale dělají z nás blázny a konspirátory...tupci. My jsme na rozdíl od nich zůstali ještě lidmi s přirozenými schopnostmi. " A později ještě přišlo mrtvení levé ruky. Samozřejmě se mému komentu i lidi smáli...ale když je někdo zabedněný jak dub, tak mu nepomůže ani svěcená. Být člověkem znamená být lidskou bytostí s přirozenými schopnostmi vnímat a umět rozlišovat a že to zbytek světa, který to neumí, neumí....není náš problém.

Irena Hrobská

Lucie Wise A já včera byla necelou hodinku u studánky, hrála si tam s kamínky, růžičkami, lístečky, klaněla se vodě... A u auta a na hřbitově za chvíli taky - bzučely lípy. To byl blahodárný koncert. A ta vůně. Já jsem měla krásné, ale fakt hezkoučké odpoledne. Seděla jsem na hrobě proti naší hrobce a byla na návštěvě u mamky. Najednou na to rituální místo chodím poprvé jinak. Nějak radostněji...

Irena Hrobská

Rita Štanderová Já jsem teda nějaká necitlivá, doufám, že jsem člověk - ale neuvědomuji si. Večer mi padala hlava, jenže to je v těchhle dnech asi normální...

Rita Štanderová

Irena Hrobská Každý cítí něco jiného, prožívá něco jiného. Neboj se, že nejsi člověk. Obdivuji na Tobě Tvojí tvořivost, která zase chybí mně...

Převaluji myšlenky v hlavě. Co nevědomých hlupáků dává pod text autorky dehonestujících poznámek. Jestli má odoperováno půl mozku, že má změnit matroš. Ti nevycválanci nectí člověka. Přece když si něco přečtu a nesouzním, nebudu vnucovat svůj názor... Ať si tam každý došlape po svých.

Ještě odepisuji - už nevím komu:

Jé, to moc děkuji. Starám se Když čtu ale, jak všichni včera měli mravenčení a já nic, tak si říkám - jsem já člověk? Prý jo, tak jsem klidná. :-)

Paní mi odepsala:

Asi to cítíte jinak Taky u vás tak štěkali psi? Tady šílí, kočky taky řvou a my buď nemůžeme spát nebo jsme hodně unavení... Modlíme se, meditujeme a vizualizujeme světelné sloupy...

Já jsem nějaká necitlivá. Teda - předevčírem jsem v 65 letech poprvé zjistila myš v domě. Zrzečka ji vyčenichala. To není možné, že jsem tak nevšímavá, když nad vším mudruji... Dnes jsem dala domu ticho. Zrzka spala s koťaty, najednou jak blesk vyjela. Číhala u kamen. Asi jsem tu neviditelnou malou bytost slyšela. Když čtu mladou mou přítelkyni Lucku Wise - no kam já se hrabu. Psy - kdybych já se mohla vrátit do včera... Kočka - jo, ta už asi dva dny stále chodila a plakala. I večer za mnou asi třikrát přišla od koťat. Aha. Pochovala jsem ji, zklidnila se. No jo, ale když pořád chtěla chovat, co s ní? Objednala jsem ji a jako kretén ji vezla ukázat veterináři. 

Jsem ráda, že mám ve svých přátelích duše spřízněné a pokud mají jiný názor, neotravují. Ani já je. Občas někde přečtu něco, s čím nesouzním. Nelajkuji. Jdu dál. Lézt někomu na profil a kázat? Dva tábory jsou pod ČT24 - pod těmi jejich brífingy. To je brífingů a brífingů. Se roztrhl pytel. Nějaké nové moresy. To před kovidí dobou nebylo. Tam je nebezpečené psát komenty. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-25_Ciciny%2C_zahrada/

Měla bych natrhat třešně a dovézt potřebným. Janinka v DD je tak miluje. No jo, jenže je tam bariéra. Podělila bych i další lidi. V mysli mi vytanula vzpomínka, jak paní uklizečka zuřila, že se v jídelně pod stolem válí pecky. Tuhle jsem to někde v nějaké vzpomínce četla. Ty vorle, já narvala koš třešní. Dala tomu svou energii.  Podělila všechny chtějící, ale ty pecky... Už nevím, asi mi to někdo řekl druhý den. Ale pokud jsem spílání uslyšela hned, měla jsem vzít smeták, zamést paní uklizečce, aby chudák neměla práci navíc. No, asi tak. Takže si šetřím síly. Jestlipak ještě vůbec Janinka žije. Někde jsem ji zastihla skolenou na vozíku. 

Petroušek přivezl plato bílých vajec. Je třeba péci buchty s ovocem. Vajec je tolik, že bych s nimi mohla dláždit. Domácí. Snůška vrcholí. :-) 

Jsem ušlá. Uondaná. Z toho nicnedělání. :-) Petroušek je tu. Ušlehala jsem nám vajíčka s jahodami. Když nám babička v Nouzově šlehávala vajíčka, vždycky jsem dostala kopřivku. Maminka mi ohniska natírala tekutým pudrem. A bylo po drbání. To byla ještě normální doba. Zpětně si říkám, že jsem měla alergii. Na jahody? Na vajíčka? Babička nám vařila skvělou krupicovou kaši. V tom jejím hliníkovém nádobí. Přidávala nám žloutky. Její krupicová kaše byla krásně žlutá. U babičky bylo všechno krásné. Maminčina maminka. Dnes mi FB nabídnul vzpomínku - jako dnes to vidím. Sedíme s maminkou u černožického hřbitova. Tam leží rodiče babičky Jůlinky. Prababička Šormová umřela na španělskou chřipku. Nebo na roušky? Nebo neměli za války co jíst, tak ji prostě skolila chřipka. Mamince jsem v ten den dovezla asi z Polska první borůvky. A na uši pověsila třešňová oringlata. Jj, to byl ten funus hasiče. Asi ve věku mamky. Polský farář mě v ten den mile překvapil. Vcelku jsme souzněli ohledně světa a roušek. Měla jsem ho za ortodoxního katolíka. Za námi kvetly na poli máky. O tom poli nám vyprávěla paní, která šla okolo. Bylo jejich. Vyměnili jim ho za jiné... Maminko, moc, moc mi scházíš. Tak ráda bych tě bavila, nechala se utišovat, zpívala bych s tebou, rozvíjela bych tě. A všechno bych ti řekla, ukázala. Jenže by to bylo - tvými slovy - jalové. Virtuální. Ti šmejdi nepouštějí otce k novorozencům, děti k rodičům, oddělují staroušky od rodin... Mamko, ale je to super, že se s Tebou každý den setkávám. Prohlížím naše šťastné chvíle. Vždyckys´mi uštědřila nějakou moudrost. Jedna z posledních, jak mi ji připomněla Drahuška:

- Nebul, já to vydržím.

- Jo, mami, silná mantra. Já to tu taky vydržím. Ale bulím... Nad rozlámaným světem. Ten už nikdy nikdo nedá dokupy. A tak jsme si tu žili...

- Je spací čas.

- Máš pravdu.

Spadli jsme do spánku spravedlivých. My i Zrzka. Packami nasměrovaná ke kamnům. Nakukovala. Větřila. V polenech bude ta malá vetřelkyně. Jenže pak zapískaly děti a bylo po lovu. Ona to zvládne.

- Vyspala ses?

- Výborně. Poslouchám u spaní krásný film:

https://www.youtube.com/watch?v=sDvTfu8eK_E

Velké pařezy světa zkamenělé v stolové hory. Tak těžké měnit názor na realitu okolo sebe. Naučeno ze školy. Celý život předáváno dál. A teď pic kozu do vozu! Všechno je jinak! Hrozné zjištění. Ještě horší - ono se stále učí postaru. Strašné!!!

Smažím vajíčka. Běžím uříznout medvědí česnek, sibiřskou cibulku, šnytlík.

- Peťuš, pojď si to sníst na terasu. Ke kocourovi.

Stolujeme s Mourkem pod nohama. Mám dvě tyčinky. Dělím je mezi Zrzečku a Moura. Mour je drzoun. Sežral by i Zrzečce. Vyšla od malých na terasu. Ví, kdy si může odskočit. Vždy je nakrmí, vykouše. Chvíli si s nimi schrupne. A pak se na čtvrt hodinky zmehne. Proběhne se. Včas je zpátky.

Zas má klíště za uchem. Včera měl pod mordou. Na druhou stranu asi není obojek tak jedovatý. Nebo - horší varianta. Klíšťata se stala rezistentními.

Mourek drží, ajatin možná pálí. Jen cukne. Hotovo. 

- Moure, jdu omýt ty tvé pošprkané rohy.

Myju poohmatu fasádu. Nesvítí sluníčko. Ale pamatuji si, kde zanechal svou DNA. Ještě jdu do zahrady. Rejžákem drhnu poslední Micinčiny stopy. Micinko, kdes´ skončila? Včera na veterině jsme četli inzeráty ztracených koček koncem října. Divné. Na FB jsem taky u jedné paní četla hledání jejich číči v říjnu. Micicindo, jsem smutná, ale tvé pacičky z nočního buzení svých otroků jsem smyla. Tak už po tobě zbyla jen ta tvá boudička. V srpnu to bude rok, jak jsi dala po čumáku tomu morovatému. Kde je mu konec! Vystřídal ho Mour. Svět se točí.

Půlnoc. Zrzka přiběhla z výletu. Vběhla do krabice, až se děti probraly. Mraucá. Nevím, co chce. Snad není zas zapnutý H.A.A.R.P. Není to neklid? Není. Chce přenést koťátka dovnitř do krabice. Jedno si chtěla přenést. Upadlo ji na studenou dlažbu. To je breku! Vstávám. Všechny čtyři housky cpu do tmy krabice. V ní měla své děti i naše Micicindička. Zas ji uklidíme do chaty. Až přijde čas nějaké nové kočky. Zrzečka už děti mít nebude. Jednou stačilo, viď, Zrzi?

Konec divného, opravdu divného dne. 

Dobrou noc!