Tenhle den - vymaž!

"Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem." - Platón klasický řecký filozof (-427 až -347) př. n. l.

Takový hezký den to mohl být. Chystám se něco podepsat na úřad. Stavební odbor si dělá co chce. Nerespektuje stavební zákon. Oni to schválili na KHS, tečka. Musíte (nemusím!!) se odvolat. Vaše námitky jsou zbytečné. Aha, takže na vašem plotě si mohou postavit katedrálu a když to schválí KHS, tak se to smí.

Sobotní nevhodné chování uvaděčů v divadle je taky v pořádku. To nevadí, že masky jsou protizákonné. Ovečky dostaly noty a pokud se někdo nepodřídí, zapíchneme ho. Nemá co vystrkovat hlavu.

Jak se občane, ty šmejde jeden, budeš vzpouzet, zatočíme s tebou. Můžeš tlouci hlavou do zdi. To je povoleno.

Během krátké chvíle teror, teror, nedodržování zákona. Vyhýbám se kontaktům s hloupými. No jo, ale v systému jsou buď lidští zparchantělci nebo pitomci. Málokdy narazím na inteligenta sloužícího státnímu teroru. Jeden dnes nevydržel. Slušný, pracovitý, využitý, zmuchlaný, zahozen.

Stavuji se v bance. Potřebuji proměnit mince. Ne, nelze. Nemají hotovostní přepážku. Bleskne mi hlavou: Ano, přecházíme na bezhotovostní platby. Rušíme pokladny v bankách... NWO!! 

Jdu náměstím. Jen kousíček, fakt kousíček fotím. Zavřená vrata, stažené rolety, zalepené výlohy... Někde je zavřeno dvacet let, někde pět, někde od léta. Ne, není možná. Jediná vinotéka - květy, křesílka, knihovna pro kolemjdoucí, pestrý klavír. Pořádají myslím ve středu v podvečer koncerty... Jediné oživení mrtvého náměstí. Oxymoron? Ne, ne, naše náměstí je už řadu let MRTVÉ! Co obchodů tu prosperovalo. Městský úřad po instalaci kapitalismu zabral další budovu - hotelu. Černý kůň. Beránek. U nás se neubytujete. Náměstí umřelo.

Počteníčko má být laskavé, milé, chlácholící. Dnes mi to nejde. Zpráva dne - Vojtěch odstoupil. Utěšuji se - vakcínový mág nemá bezpečnostní prověrku. Jasně. Nevadí. Minář taky ne. Hupky šupky do Lán. Hotovo. A teď začne konečně teror. Pořád nic, nemocnice prázdné. Lékaři si stěžovali, jak jim stojí operace. Vyčleněná lůžka prázdná. Tak se začalo hodně, giganticky testovat. To by v tom byl čert, abychom nezavřeli lidi doma. Maminky píší o dětech, udělalo se jim mdlo, špatně. Ženy - totéž, v práci... Meinstream masíruje. Lže. Nepředstavitelně lže. Mega výmysly. pravdu neřeknou. Kácejí stromy. Stavějí 5G... U Opatovic má být pokácena alej lip sovobdy z roku 1920. Sedmilháři n0abírají nové posily - Kubek - nemám ho ráda. Volají k zodpovědnosti lékařská a vědecká esa - proč? Odborníci ve svém oboru - Žaloudík, Pirk, Vojáček, Pekové pusu zavřeli... :-( Co to pro mě znamená? Cítím smutek, bezmoc, hodně agrese. Moc. Dělám před sebou, že nic. Nabíjím se sluníčkem. Běžím na RHB.

- Ireno, ty sis podvrkla nohu. 

- To mám z běhání.

- Máš to hezky oteklé. Ale rtg. nefunguje, jen čtvrtek, pátek, jinak do Náchoda, Hradce. Chirurgové to mají taky tak...

Ireno, vypusť z mysli tyhle informace. Deptají tě. Netýká se tě to. Rtg. už v našem městě jen dva dny v týdnu. 

- Nepotřebuji rtg. Jen mi to okoukni. Zítra to bude čtrnáct dnů. Bolest se stěhovala. Na noc jsem si dala kostivalové listy.

- Zabal si to do igeliťáku. Napíšu ti rhb. A masáž lymfy.

- Děkuji moc.

Spíš bych potřebovala masáž hlavy. Vyklepat z ní odpadky. Zatřást a vyčistit. Jedu k mamince. Volám z auta. 

Dnes si to s ní užiju. Přijíždím. Ulice plná. Herdek. Nechci přijít do konfliktu, tedy do kontaktu s dutou hlavou. Kdysi jsem na kineziologii prosila, ať ze mě udělá šedou myšku z davu. Chystala jsem se učit na gympl. Nevystrkovat hlavu. Měla jsem jeden nehet žlutý, jeden růžový, jeden světlomodrý, zelenkavý... Kinezioložka mě ubezpečovala.

- Irenko, ty nikdy nebudeš šedá myška. Nikdy. A nikdy se nesmí znásilnit tvá duše. To jsi ty a taková zůstaň.

Aha, tak já nemohu být šedou myškou. Tak když je to zbytečná práce... Jenže kdo je na světle, je hodně vidět. To není dobře. Lidi mu podtrhávají nohy... 

Už mi paní Věrka veze mamku. Mamka je smutnější a smutnější a smutnější. Nabízím kofilu nebo belgickou od Krakonoše. Je jí to jedno. Hlavně, že jsem tady.  Rozdělávám belgickou. Nebe v hubě.

- Mami, já jsem tak ráda, že tě mám. Mami, svět se pomátl. Mamko, vláda nesmí jít proti svému lidu. Mami, já se ve své zemi bojím. Já to nevydržím.

- Ty to MUSÍŠ vydržet. Neboj se. To skončí.

Posila. Maminka mě vždycky posílila. Teď je to moje funkce. Zklamala jsem. Chovám se jak hlupák. Ptá se mě:

- Není ti zima?

- Je. Mamko, víš co, pojedeme na slunce.

Dávám košíček do auta. Mamka mi drží kabelu. Beru si pléd.

- Mami, ty máš boty na volno. To byly drahé boty. Nařídili, že je musíš mít na chůzi. Podívej se, oni ti je nenavlékají. Nepracují se sponkou. V ponožkách se to musí povolit. Na holou nohu zas utáhnout. Mami!

Copak ona za to může?! Jedeme. Kam? Vidím u domu sokl. Nahoře na balkoně nás sleduje paní. Aby nás nenapomenula. Že tam obejdujeme. No jo, když se neumím podřídit, že jo? Tak jsem jak nahý v trní. Sedím na soklu. Zpíváme. Babiččinu. Nemám ji ráda. Ó, hřebíčku... Mamka nechce. Zpívám jí. Ona dozvukuje.

- Mamko, myslíš, že bychom si to mohly hezky spolu zazpívat? Natočím si to.

Zpívá. Na sluníčku je vedro. Když jsme sedávaly na terase, koukaly jsme do korun stromů. Chladily. Automaticky se vytáhla roleta. Na jaře jsme se dívávaly, jak vlaštovky lepí hnízdo. Když maminka potřebovala, vysadila jsem ji. Za to si platíme skoro dvanáct tisíc. Ale nevyužíváme tyto služby. Rodinní příslušníci nahoru nesmějí. Jedeme ze sluníčka zpátky. Nevím, kolik hodin bylo, když jsme si smluvily: Tak  "za hodinu". K lavičce přichází sestra dávného známého. Umřel. Daleko za oceánem. Chvilku povídáme. Už prý neměří teplotu. Chtějí "jen" roušky. Ale nepustí je na pokoj. Její blízký jí říká, že nemá toaletní papír. Ale jo, má! Tři balení. Jenže asi dodělal roli; nikdo nedoplnil novou. A to jsem taky mamce dělávala. Vždycky měla prázdnou roličku. Vždycky. Nikdy nebyl papír doplněn. Vždy jsem šla do skříně, dala roli. Už mi dlouho nikdo neřekl, že nemá. Že mám koupit. Mají zákaz cokoli nakupovat. Zkontroluji účty. Jj, mají zákaz. Ale nedbají. Stát a jeho přisluhovači jsou totiž ti mocní. Oni bez o hledu na vzdělání mají moc nad životem bezmocného. Tak to je. Takhle to řediteli vyhovuje. Takhle to totiž chtějí zloději. Aby nikdo nic neviděl. To je stará známá pravda. Při výuce jsem učila, že zloději mají svou mluvu. Argot. Vězeňský argot. V právním státě by toto nebylo možné. Nejít zkontrolovat věci blízkého. Ale my nemáme právní stát. Asi tak!! 7 měsíců nevím, jestli má maminka ještě svůj růžový župan. Kupovala jsem ho před třemi lety. Jestli má zbytky svých nových košilek. Dávala jsem tam hromadu před rokem. Jednu novou mi hned zničili. Ihned! Do druhého dne. Bezmozek naletoval cedulku! 

Lidé jdou z práce. Někdy jdou v roušce. Už ji mají zažitou. Už jim přirostla na obličej. Otrok je vyroben. Ted ještě zkrotit ty zbojné.

Věrka je tu. Pusu.

- Mami, zítra jsem tu. Počítej se mnou!

Jdu si nahodit spadlý řemen. Půjdu do zahrady. Budu tvořit. Ne, nejprve upeču chlebíček. Pak bych měla udělat oltářík s úrodou. Vzdát hold přírodě. Poděkovat. Plány mám.

Sedám k ntb. Čtu. Tak se mi to v hlavince krásně nasčítalo. Sonet Šestašedesát!!!  Včera v Bylinkové zahradě v Domově sv. Josefa. Tam to bylo žůžo. Víc než to. Před pár lety jsem si všimla při koncertě na nádvoříčku, jak byl bezmocný pacient na lůžku u koncertu vystaven sluníčku. Asistent ihned lehátkem poodjel do stínku. Dal napít. Mám ten obraz pořád v hlavě. Pět, šest let? Víc! Byla tam se mnou maminka... Naposledy jsem ji s sebou vozila do Kuksu. V listpadu. Na trhy. Už se jí nechtělo moc chodit. Sedám na gauč a brečím. Strašně. Hrozně. Petroušek mi nerozumí. On to má jinak. Neumí říci:

- Neboj se! Debilové spadnou. Všechno se zhroutí. Bude to nový svět. Spravedlivý. Budou se dodržovat zákony. Lidi budou slušní jako za starých dob. - Ne!

- Proč brečíš? Prosím tě!

Vyklízí pole. Má rád klid. Tak si tu krásně vylévám oči. Hrdlo stažené nad nespravedlností světa. Zkažený. Lump. Plukovníček se svými vakcínami, musí mít ještě víc peněz! A zdravotní pomůcky - to se nařídí! Ať se peníze točí! Nasadíme nouzový stav! Všem nařídíme tři roušky na hubu. A ještě košík. A špunt do zadku. Ono vám to stjeně nepomůže. Spustíme 5G! Naříkám. Včera jsem si koupila nějaké blbovinky.  Poslední trh letos. Na dloho. Hádejte, co je to?

Dne jsem dostala odpověď na mé poděkování. Prý chtěli bylinkový den zrušit. Pan ředitel prosadil. Velká poklona. Velká odvaha od něj. No jo, někde sedí v ředitelské sesli šmejd, někde ušlechtilá duše. Dualita světa.

Utírám slzy. Na pátou má přijít klientka. Měla bych žehlit. Loupat jablka. Louskat ořechy. Jdu upéct chleba. Joj, ale ten se mi povedl. Hodně žitného kvásku.

Péťa je tu s mlékem.

- Pozdravuje tě paní magistra. Koupil jsem ti na kopýtko aulingel. Dej si to pod kostival.

Zvonek.

- Máš tady paní.

Zlatá moje holčenka. Byli na dovolené. V Litomyšli. A na Šumavě. :-) Ráda ji vidím. Má pochvalu.

Zalévám rajčátka. Oždibuji je. Stmívá se. Komáři koušou jak zběsilí. Sbírám oříšky. Ne. Dosbírám zítra. Sežrali by mě. Ještě jsem chtěla udělat poděkování přírodě. Svítím si telefonem. Jdu se mrknout, jestli nejsou ostružiny. Letos jsem jich moc nevypěstovala. Špatně jsme ostříhala... Makovičky. Rajčátka. Jablíčka. Zlatobýl. Hodil by se kaštan. Nemám. Zapaluji hnědou svíčku. Děkuji s láskou, pokorou za úrodu. Zítra je na naší polokouli podzimní rovnodennost. Svíčka hoří ještě teď. Už nastal ten den. 

Ve dvacet porada. Ve dvacet dvacet marketingová skupina.

- Ireno, jak to, že dnes nekomentuješ?

Tvářím se, jako že super. Nesmíme mluvit o politice. Do zítřka registrace na vrcholné mezinárodní školení. Registruji se na virtuální Extravaganzu na víkend. Otevřená všem členům. Výjimečně. Jinak jen supervizorům. Moje první Extravaganza - Barcelona. Z letiště jsem jela s kolegyní; věděla, kde vystoupit z autobusu. Nahoře hala letního stadionu. Po nekonečných schodech - výtah, výtah, výtah k registraci. Najít stan preorder. Před Extavaganzou se objednává zboží, které jindy není k mání. Mám takový krásný kamínkový přívěsek se znakem Herbalife. Tehdy jsem si koupila bílou bundu se zelenkavými doplňky a nápisem HERBALIFE. Další Extrvaganza Kolín nad Rýnem. Pak jsme zas letěli do Barcelony. Pak Praha... A letos doma. Místo patnácti dvaceti tisíc s letenkou, vstupem, hotelem... z pohodlí domova. Tři hodinky dopo. Dvě hodinky odpo. Vždycky cpanice před vchodem. Pronárody. Sekce zemí. V Pze nás Němci vyšoupli z naší domácí zóny... Loni jsem do Paříže neletěla. Měla jsem své důvody. Tento víkend měla být Extravaganza ve Stockholmu. Vždy vyprodána. Sedmnáct až osmnáct tisíc lidí v aréně. Vrcholné školení roku. Uvádění nových produktů na trh. Lékařské tréningy. V sobotu ráno cvičení s olympioničkou Samanthou Clayton. Půl hodiny před začátkem. :-)

Zacvičte si:

https://www.youtube.com/watch?v=50RKwps5pgo

https://www.youtube.com/watch?v=IXpnWmtEaII

https://www.youtube.com/watch?v=_iggFmnO6r8

Když to tak vezmu kolem a kolem, pokud mě nebudou chtít očkovat, já to VYDRŽÍM!

Dobrou noc!