Theatrum Kuks 2024
Miluji úmorná vedra. Ale je fajn, že už v noci mohu vyvětrat a ochladit dům. Letos to sv. Anna neukončila. S vedry jsem se rozloučila – co je dnes? Čtvrtek – tak v úterý. To jsem se vyvalovala ve vodě, večer jsme seděly s kamarádkou na zahradě.
Co dnes? Ó, to byl den podle mého. Nikdo mě neotravoval, neobtěžoval, neúkoloval. Jen já a moje záliba. Umění, hudba, tanec, divadlo. Teď už nemohu napsat, že veškeré divadlo. K upřesnění – bez těch čtyřiceti loupežníků, kteří při análním alpinismu hodili svůj podpis na antichartu, vlastně pod dopis podporující čertovskou činnost člověka, který nazývá svůj národ!! jménem vlády sviněmi. Jde mi mráz po zádech – chtěl by kopat příkopy. No jo no, nejhorší je, že v tom příkopě bych se čestně ocitla s ostatními sviněmi. Tedy dle nového narativu (vůbec nevím, co to je, ale můžeš tím označit všechno) bych byla v dobré společnosti. Špatné je, že slovo svině jako nadávka se vplížila a usadila ve spisovném jazyce jako terminus technicus pr označení skupiny nebečících obyvatel bez zvonce na krku. Tak pokud by tam nebyl zaveden elektrický ohradník s dvě stě dvaceti, byla bych v dobré společnosti dezolátů, švábů, chcimírů a dalších slov označujících lidi normální, mírotvorné, obyčejné, chtějící se družit, nemyslet na zlé věci.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-22-strecha-konecne
Konečně mi spadl kámen ze srdce. Klempíř celý den pracoval na naší stříšce. Krásně to vymyslel. Střechu z chaty přetáhl až na stříšku skládku. Osud budeme plnit nádobu na vodu. Nově natáhl, posvařoval, na připravený prostor plechy, folii a to, co se má. LP postavil atiku proti hlíně z městského majetku, která nám ničila ten náš. Nemáš dovolání. Mlč, opravuji si to za své, holoto občanská! Tak jsme si to zaplatili. Přenesla jsem přes srdce poznámku na FB, že máme asi hodně peněz, když si materiál kupujeme tam a tam. Osobo, bylo by nanejvýš vhodné zavolat. To víš, že bychom měli rádi slevu. Doprošovat se fakt nebudu. Už jsem velká holka. Vychovala jsem dvě holčičky, jak jsem nejlíp uměla, jak to do nás vložily naše maminky, babičky a do nich zas ty jejich. Jsme propojeni v sedmi generacích. Někteří z generace potomků jsou hloupí, neznalí, nedbají pokrevních linií. To jen ti mocní si to hezky opečovávají. Naši bulíci po nás jsou fakt bulíci. Dnes jsme si s Petrouškem povídali o výchově. Jak se nám to povedlo a nepovedlo. Jak my jsme ctili naše rodiče, jak jsme chodili na radu, pomáhali jim a ctili je za život, za výchovu, vzdělání, pomoc při výchově jejich dětí, za rady - bohužel, nevyžádané. Ty já teda nedávám. jen na požádání. Dělej, jak umíš, jak ti to jde. Mluvili jsme o tom, jak jsme jako rodina drželi při sobě. Scházeli se, povídali si, aby členové rodiny o sobě věděli. Jaké to bylo krásné se sousedy. Nedělali nikdy nic proti vůli za plotem. Vždycky tam vládla souhra. Zdravili jsme. Uměli jsme poprosit, poděkovat, vyjít vstříc. Společnost se mocným podařilo rozbít na střepy.
- Petroušku, ona jim asi stoupla sláva do hlavy, viď?
- Neboj se, to není na vždycky. Hlavně, že se máme.
- Peťuš, když jsem jela večer z Kuksu, říkala jsem si: Ivulko, Jimi, Jindro, klučíčci, měla jsem vás ráda.
- No, a taky tvá Zlatka, viď? Ta tě měla ráda a ty ji.
- No, Zlatka, Sonička moje, v poslední době Karel, Jarka. Peťuš, já jsem přišla o takový zástup lidí. Maminka.
Ireno, neskuč. Zdvihni hlavu! Nic ti nechybí!
Tak:
Ráno. Vařím si horkou vodu s citronem a troškou sody. Dívám se, jestli tu už je Petrovo auto. Myslím tím LP. (Noví – LP = Lindin Petr.) Ne, ještě tu není. Mourek – poctivý strávník. Dávám mu hovězí s játry. Tak, teď si v klidu sednu a vyberu si představení na Theatrum Kuks. Tam nejsou ti, co podepsali. Rodina Bohadlů. Starý pan Bohadlo muzikolog, učí nebo učil na PF v HK. Dnes jsem s ním mluvila. Má v Kuksu chalupu na labském břehu, kde býval zámek. Bydlí v zámecké kuchyni, kde se chodilo po schodech nahoru do zámku. Vybudoval Rentzovo muzeum pod schodištěm. Když se jde ještě kousek po chodníku směrem ke Stanovicícm, tam má byt dcera Tomáše Töpfera. Ten měl – jak jsem se prve dozvěděla – absenci, když naši zrádci odhlasovali 21.8. korespondenční hlasování. No, to bude dobré, až budou sudetští krajané hlasovat… Hlavně aby v Kuksu nepřišel o byt. Co to plácám? Nesmysly. Tak to není. Snad existuje čest, ne? Zpátky a ještě jednou. Prof. PhDr. Stanislav Bohadlo, CSc. Velice vzdělaný člověk, propagátor baroka, universitní profesor, významný český muzikolog, dramaturg, kritik, hudební pedagog, iniciátor a organizátor kulturních akcí. Pro mě především zakladatel Theatrum Kuks. První ročník se snad ani nepočítá. Tak malý byl. Ne tak nyní. Jeho syn Martin – herec. Známe ho. Pro mě hraje skvěle, není to jen povolání syn, výtečný herec. Studia na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU pod vedením profesora Jana Schmida ukončil v roce 2008. Zakládajícím členem souboru Geisslers Hofcomoedianten, od roku 2004 působí v angažmá Studia Ypsilon. V současné době v hlavní roli Saturnina v Divadle Na Jezerce. (Zrovna principála nemusím.) Veselý, společenský bratr své sestry Kateřiny Bohadlové. Taky vzdělaná. Taky ne povoláním dcera. Svou roli a postavení si zasloužila.
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/katerina-bohadlova-49253
Kateřina Bohadlová: Italianistka a germanistka, překladatelka a divadelní teoretička. Její další aktivity souvisí s profesionálním divadlem Geisslers Hofcomoedianten a festivalem barokního divadla, opery a hudby Theatrum Kuks. Už několik let stojí ve fci ředitelky festivalu po svém otci. Mám všechny tři ráda. Všichni se narodili v Náchodě. Vypěstovali z nepatrné přehlídky velký mezinárodní festival Theatrum Kuks.
Ředitelka festivalu Kateřina Bohadlová mi doporučila představení, které si koupím na sobotu. Ale až zítra.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-22-jakpak-bude-zitra
Večer obloha začáraná. Podle počasí vyberu…
Vždycky se paní Kateřině hlásím, aby mě poznala.
- Cyklovýlet do pevnosti. Vynikají divadlo v prachárně o Albrechtu z Valdštejna. Sedátko ulomené. Můj manžel vám ho u nás opravil.
Ona odpoví třeba:
- Ano, jasně!
Nebo:
- Vzpomínám. To jste vy!?
Nebo:
- Ano, cyklovýlet, ano, sedátko! Vím, vím…
https://www.geisslers.cz/role-member/petr-hasek/
Do ansámblu patří hodně lidí. Např. Petr Hašek – umělecký ředitel. Viděla jsem za léta Theatrum mnoho jeho inscenací. Dnes mi tak hezky a srdečně řekl:
- Nejezdíte sem pravidelně?
- Každý rok. Několikrát.:-)
- My se známe. Já jsem Petr.
https://www.geisslers.cz/wp-content/uploads/2022/03/program_krasa_strida_nadheru.pdf
Probírali jsme různá představení za léta festivalu. Krása střídá nádheru – při zahájení asi před sedmi lety. Připomněl mi – podle Moliérovy tragédie – baletu – Psyché.
Dopoledne si tedy sedám a vybírám představení. Koupila jsem si na dnešek v šapito My kluci, co spolu chodíme – improvizační fyzický bizárek s živou hudbou. Na zítra Geisslers hofcomoedianten Alchymisti. Můj oblíbený soubor.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-22-slecna-zofie-prisla-na-snidani-v-poledne
Rychle do zahrady kafe, svačinu. Zdravím sice dobré ráno, ale na věži odbíjejí poledne. LP na žebříku upravuje štít chatičky. Žofie sedí v trávě. Pozoruje cvrkot. Cizí člověk v jejím revíru, momentálně na střeše. Klempíř. Starý pán, šikovný. Kdopak bude klempířit po něm? Řemeslo, zručnost se ztratí. Velký reset koná. Včera mi Petroušek povídal, že na naší střední škole řemeslné v oboru truhlář a ještě v jednom chybí hoši. Smutné. Ale včera mi náš řemeslník povídal na můj povzdech, kdo tady bude provádět řemeslo:
- No přece Ukrajinci. Ti umějí všechno.
No jo, i obrátit teplou a studenou vodu, zničit topný systém převrácením větví v domě… Umělci z Ukrajiny. Smutná pohádka s realistickým základem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-22theatrum-kuks
Domlouvám si servírování oběda na druhou, abych mohla ve tři
už být v Kuksu. To se skoro povedlo. Jasně, s malým zpožděním. Jedu
si lážo plážo. Radostně. Přemýšlím, kde zaparkovat. Vybírám místo na pravém břehu Labe u vinárny.
Odsud mám akční rádius dolů do alchymistického šapitó, na nádvoří, i do
festivalového šapitó.
Před tím jsem v alchymistickém šapito vyslechla kouzelnou přednášku Barokování – festivalové povídání o první italské opeře dovezené F. A. Šporkem do Čech přesně před 300 lety. Pro mě nesmírně přínosný poslech. V baroku se hudba vždy složila k libretu nově a znovu. Libreto bylo rozsáhlé. Většinou se svázal první a druhý díl. Ten se dochoval. Třetí bez první stránky se ztratil. Jedno libreto mělo několik oper. Špork měl divadlo pro činohru. Během roku ho přebudoval na divadlo pro operu. Jaký je v tom rozdíl? Ve strojích, kulisách. Výroba hromu, blesku, stoje na vlny... To známe z filmů. Do diskuze se zapojil divák dotazem. Pan Petr Hašek potřebnými poznámkami zrovna tak jak v publiku sedící kritik Vladimír Just. Besedu vedl prof. Bohadlo. Božínku, jupíí! To se mi moc líbilo. Neformální, poučné. No jo, no, nechci zemřít blbá.
A teď na terasu před kostel Nejsvětšjší Trojice. Zdarma. Mladé tanečnice z Izraele. Tančí na hudbu Igora Stravinského Svěcení jara. Skladbu znám jen podle názvu a autora. To je ale těžká temná hudba. A kde je to jaro? Baletky mají na sobě černé oblečení. Pro mě dráždivě skličující. Ach, ta černá! Včera jsem ji viděla na opraveném domě. Šeď do černa. Tanec mi evokuje čipy, očkování, strojovost, dokonalost pohybu. A teď už do festivalového šapitó na ty dva pohybové bizáry. Ve stanu vedro k zalknutí. Mé obavy – aby mi nebyla zima, vezmi si košilku – se nevyplnily. Vycházím ještě ze šapitó.
- Prosím, mám všechno ve stanu, v minutce jsem zpátky!
Jdu za stan. Tam už se chystají dva protagonisté pohybového divadla. Nabízejí mi šatnu. Rychle shazuji halenku, košilku, šup do halenky a do stanu. Představení začíná. Doprovází ho muzikant na klávesy. Jednou zapomněl hudebně doprovázet.
- Bylo by dobré, kdyby hrála hudba.
Hudba se vzpamatovala.
- Trošku pozdě.
Divadlo je fyzicky pro kluky nesmírně náročné. Kape z nich pot.
- Kolik je hodin?
Někdo z publika odpověděl
- Cože? To ještě dvacet minut?
Osvětlovač:
- Můžeme to ukončit.
Vysvobození. Kluci se rychle klanějí. Ani se nedivím. Promáchaní na kost. Lidi tleskají, hýkají jejich výkonům.
Dostáváme dotazníčky. Poctivě vyplňuji. Slyším uprostřed šapitó na trávě zvuk – něco jako pohádková postava. Mám vyplněno. Jdu za slečnou, která vydávala zvuky:
- Dobrý večer, slyšela jsem tu nějaké zvuky. Můžete mi prosím říci, co jste za postavičku?
Smějeme se.
- Já jsem Muff. Říká vám něco Studio Kamarád?
- No jasně. Už to vůbec nesleduji. A vím, že jsem v tomhle týdnu četla, jak je nebezpečné nechat děti sledovat TV. Že je tam vymývárna.
- Ne. Na tom Déčku ne. To je opravdu hezké.
Nechci prudit. Směju se se škraboškou na očích a na dusítkem na puse. Nedělej vlny, Ireno!
- Smíme se spolu vyfotit? S Mufem, kdo to má?
Fotíme se. S slečnou Muf.
Dnes večer odehrál soubor Geisslers Hofcomoediatnten na kukském hřibově Tanec smrti. Loni jsem nejela. Pršelo. Pak se představení odehrálo v hrobce. Určitě ho koupím za rok. Dnes už spěchám za Petrouškem. Ještě jdu vyfotit krávy. Býk tam jednu obskakuje. Vydává zvuky jak jelen v říji. Vedle šapitó stanové městečko. Pár stanů.
- Jak tu spíte?
- Býci v noci dávají pokoj.
Jedu. Kočky mě vítají. Petroušek.
- Zapomněl jsem si telefon na kotelně.
- Pojď si chvíli lehnout na gauč. Řeknu ti, co jsem zažila. Peťuš, Peťuš, to bylo osvěžující, nádherné, krásné, povznášející. No pro mě! Užila jsem si to.
Odehrál se rozhovor, viz výše. :-) O rodině, o výchově, o mravech, o chladu, nevděku, neúctě, sobeckosti, o blbosti.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-22-vecer-doma
Doma.
TV Šalingrad. Učím se rozpoznávat fotky UI. Vlastně AI. Kopíruji si odkaz z rozšířeného vědomí na desetidílný seriál Evropa: Poslední bitva.
Prý se tam dozvím další novinky, jak se lidi učí ve školách lživá fakta. Je to totéž, jako když se na lékařských fakultách učí, že Robert Koch je zakladatel bakteriologie. Podvod. Proč se neučí, že jedovým lektvarem zabil tisíce lidí a musel uprchnout z Berlína. Kam si pak povolal Bismarc za 100 000 říšských marek na inscenování podvodu s infekčními nemocemi...
Renata dnes dočítá poslední část o podvodnících Kochovi a Pasteurovi. Tak zítra dám možná o Pasteurovi. Bude to začínat:
Francie - možná ještě větší podvodník – Luis Pasterur. PAN – známý jako podvodný bůh nebo jako bůh paniky. V povaze lidské psychiky byly pandemie...
Dobrou noc!