Theatrum Kuks 2025

Probouzím se ráno brzy. Aby voda byla metabolická, měla by se pít čistá, po ní aspoň hodinu nejíst, aby se neúčastnila trávení. Z toho důvodu si jdu ještě chvilenku odpočinout.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-20-kazdy-dle-sve-chuti

Volá Linda. Její tvář od divoké včely se přes noc nafoukla.

- Lindi, četla nebo slyšela jsem asi před deseti lety, jak se Obama angažuje ve svém programu na ochranu včel. Bez nich není život. Následně jsem někde slyšela, že naopak v laboratořích se za něj vyvíjel agresivní druh včel, které se budou šířit… Tyhle agresivní nemají rády naše mírné české. Už nevím, jestli je sežerou. Nešlo o ochranu včel, nýbrž o likvidaci včel.

- Já jsem jim dala najíst. Ještě jednou dostanou před zimou. Ty jedny jsou hodné. Jako by mi říkaly, pojď se podívat. A ten druhý roj, to jsou zlé. Vypadni, nechceme tě tu… Nelez nám sem. A to je mám ještě jednou nakrmit. Vzala jsem si Zyrtec.

- Můj děda jim vždycky uvařil takový obrovský hrnec cukrové vody. Hrnec tak dvacetilitrový. Možná ještě větší. 

- Ráno mě otravovali v Penny. Mají cukr za deset. To už nikdy neseženu. A teď jsem jim dala Prý jen deset kilo na osobu. Řekla jsem jim, že je to má věc. Namarkovala jsem si to. Zdenda říkal, že to budou pít tak týden. Byla jsem se podívat. Za tři dny to měly snědené. 

- A víš, že ještě není má hodina?

- Jsem si říkala, že to zkusím.

- A jedeš do debilní Phy?

- Už jsem tam. Ten cukr jsem kupovala tam. 

Probouzím se na mé poměry docela pozdě. Ale mám štěstí. Probudila jsem se. Dnes se na planetě hodně lidí neprobudilo. Raduji se. Žiju. Venku slunce. Pracuji pod slunečníkem. Najednou dunění, hluk, nikde nic není vidět. Odletěli. To nemám ráda. nepůsobí to na mě dobře, už jen rambajzem. Natož že vím, že zítra bude hnusno. Tak jsme si užili necelý týden léta, buďme spokojeni.

Mixuji si snídani. Odpoledne zjišťuji, že Žofice si taky zkusila zakousnout. Ptáka. Do jeho rány se nastěhovaly vosy a mouchy... Potvora. A když dostane maso do misky, musím ji prosit. 

Pod slunečníkem si nahřívám zápěstí bioptronem a medolightem. Asi to má účinek. Už týden zklidnění, bolest, ortéza… A rakety na squash s ortézou jsme – nenašli. Ano. Nenašli.

Testuji čtyřterový disk, jestli bude pracovat. Vypadá to, že ano. 

Namáčím rýži do octové vody. Přisýpám maličko soji a trošku pohanky. Jdu načesat rajčata. Vybírám prasklá. Dej tam dva stroužky česneku. Oloupala jsem ho kvantum. Strouhám okurek. Třu česnek do okurek. Do rýže hodně cibule. Taky do okurek. Všechno sypu do hrnce. Je chytrý, vyrobí neskutečnou mňamkulozu.

Petroušek je tu.

- Koukám, žes´   nechala vyvézt dva vaky.

- Peťuš, to byla náhoda. Přijeli pro bio popelnici. Zrovna jsem si našla v batůžku klíče od domu. Jinak bych neotevřela branku. Vyběhla jsem zahradou a prosila. Prý nemají tolik času. Kvílela jsem prosím, prosím! Utíkala jsem do domu, odemkla hlavní dveře, branku. Vytáhla vaky. Takový kluk tintítko tu tašku zdvihl a vysypal ji tam, kam vkládají popelnici. Ani jsem mu nedala nic od cesty.

- To jsi zvládla výborně. Já jsem totiž dnes dvě tašky odvezl na sběrný dvůr.

Povídáme si. Poslouchám něco z tabletu. 

- Peťuš, na té cestě pracuje přět dělníků. To je šílenost. 

- Zato ve školce makají. A snad to stihnou do prvního září.  

- Jo, jen ať pomohou maminky a odbor školství. My už jsme se namyly a nauklízely dost. 

- Ta cesta - to je jiná třída. To je kraj. Až budeš mít chuť, opravím branku.

- Mám chuť. Běhám otevírat klientům ručně.

Jdeme k brance. Ukazuje mi, když je zima, kam má jazýček sahat. A když je vedro, ubírají se podložky.

Prý kdybych tady nebyl.

Ví, že se moc zlobím, když hřeší slovem. Tak mi to tak hezky naznačil. Jako kdyby tady nebyl, a byl by na nákupu… Nebo někde ještě dál. Často si takhle říkáme, aby ten druhý věděl.

- Za kým bys šla?

- Tak já bych šla za A-Z.

- No, možná by to taky opravili.

Když to teď tak píšu, dojímám se ke smutku.

- Petroušku, už jsme toho hodně ostříhali, teda ty. To je hmoty!

- Ale ještě toho je hodně. Stromy.

- Já rybízy. Ale mohli bychom ostříhat ty mahony vzadu.

Stříhá mahony, růže. Nedaří se jim, nemají sluníčko. Jdu za pergolu zalít angrešty.

- Petroušku, ještě za pergolou u plotu. Na krumpáč.

Hotovo. Zalévám. Sbírám blůmy.

- Nechoď tu bosa.

- Petroušku, ty napíchané posbírám taky. Ale ty hodně už poškozené, necháme v trávě, ať se včely napijí. 

- No jo, tady jsou včely. To jsou včely!

- No, necháme jim to, ať se napijou. Pak na jaře na ně čekáme, aby opylovaly třešeň.

Jdu umíchat tvaroh. Borůvky s medem. Navrch tvaroh. Lžíci šlehačky. Lžíci sněhu. Lžíci šlehajdy.

- Peťuš, neupeču bagety. Dám ti zbytek metýnky zítra s sebou. Teď tvaroh ke svačině.

- Nepeč. Už máš nejvyšší čas.

Rychle osprchovat. Ustrojit. Jedu. Záměruji:

- Bože, dej, ať projedu přes semafory bez čekání.

Dnes jdeme s Lindou na zahájení Theatrum Kuks. Zahajují představením Casanova – Jak voní ramlice.

Mám štěstí. Ve zpětném zrcátku vidím červenou na závorách. To by mi ještě scházelo! Čekat u závor. U semaforu jedno auto. Právě projíždějí ti v protisměru. A teď já. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-20-na-zahajeni-theatrum-kuks

Zkouším odbočit do festivalu a Kuksu nepřátelskou vesnici Brod. Nikde žádný zákaz. Parkuji u Hospitalu. Klušu okolo hřbitova k novému šapitó. Odpoledne jsem se dočetla, že zakoupili z příspěvků lidí.

- Mami, kde seš? Kudy se tam jde?

- Už vidím stan. Pod hospitálem nevycházej schody, ale uhni cestičkou doprava. Já jdu horem okolo hřbitova.

Á, támhle jde profesor muzikolog a zakladatel Theatrum Kuks pan Bohadlo. Nultý ročník zkusil na zkoušku.  Festival předal své dceři Kateřině. Zdravíme se. Říkám mu, že je fajn, že mají už své šapitó. Už si nemusejí půjčovat od divadla Drak.

- To jsem ani nevěděl.

Obdivujeme záhon bílých hortenzií. Jsme na místě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-20-zahajeni-theatrum-kuks-casanova

Jdu se zeptat ke vchodu, jestli musím najít vstupenku v mailu, nebo jestli stačí ukázat ranní SMS.

Tady je všechno milé, domácí, malé, pomalé. Představení se řídí jako na nádraží vlaky. Teprve až skončí divadlo, koncert ve stodole, ve stanu, na nádvoří, pak přejdou lidi sem. Je devatenáct deset, klídek. Slečna od vstupu mě nabádá, abych zkusila ťuknout na SMS. Q – a hele, otevřel se QR kód. Tak jdeme. Ráno jsem dostala dvě připomínací SMS. Otevírám jednu, druhou. První řada pro hosty. Starosta Kuksu. Zdravíme se. Včera jsme se setkali U Prďoly. Téma letošního festivalu je Kuks – paměť místa. Proto se včera v hospodě sešli zdejší, podíleli se na identifikaci fotek… Průpovídek Prďoly… Proto včera ve stanu hezké představení  Kronikování. Dívala jsem se dnes v programu. Ještě jednou ho zahrají.

Začínáme. Vítá nás paní Kateřina Bohadlová. Předává slovo zástupkyni kraje. Starosta Lysé nad Labem. Starosta Kuksu pan Beran. Prý byly chvíli vlny. Aha, taky se asi maličko hádali. Zaplať bůh, je vše urovnáno. Pan režisér Hašek. Prve jsem si šla pro program. Hezky se usmál. Podával mi ruku. Vítal mě. 

- Já jsem vás slyšela v rozhovoru v rádiu. V noci. 

Dělá mu to dobře. Milý člověk. Od nás. Gymnázium v Náchodě. Zrovna tak jako Martin Bohadlo.

- Poznala jsem vás po hlase. Myslím u paní Maléřové?

Přitaká. Napadlo mě, že jsme si loni tykali. Ale nechávám to tak. Začínají. Ješiši. Na scéně – biliárovém obrovském stole se to začíná hýbat. Po celou dobu zahájení tam leželi přikrytí herci.

Představení je dost dlouhé. Hodně filosofické. Avantgardní to je tady všechno. Alternativní. Čekala bych, že Casanovu zahraje Martin Bohadlo. Ruší mě to v mysli. Hrají skvěle. Na plné obrátky. Vždycky to mají fyzicky náročné. V kostýmech a ve vedru - jsou mokří. 

Marti Bohadlo:

*1981 Náchod
herec, spoluzakladatel souboru

Martin Bohadlo je absolventem herectví na KALD DAMU. Je zakládajícím členem souboru Geisslers Hofcomoedianten, od roku 2004 působí v angažmá Studia Ypsilon a v současné době ho můžete také vidět v hlavní roli Saturnina v Divadle Na Jezerce. Je členem souboru Long Vehicle Circus, který se specializuje na akrobaticko-taneční představení na chůdách a který pravidelně reprezentuje ČR na výstavách EXPO (naposledy Dubai 2022). Pro nejmenší hraje Pohádky O Mašinkách se souborem Prodivadlo. Pracoval mimo jiné jako hlavní moderátor pořadu Zoom v ČT. Natočil několik televizních inscenací, filmů a seriálů. V Geisslers a Ypsilonce také působí jako videomaker. Řadu let se věnuje amatérskému filmu, za který byl oceněn na festivalech nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Hraje na housle a několik dalších hudebních nástrojů. Se vzrůstajícím věkem stále více propadá kouzlu skateboardingu a snowboardingu.

Role

Amor Tyran: Aramech, Debil, Škola Kristova a škola Světa: žák, Pracovitost, Atalanta: Articio, Andromaché: Odysseus, Tymián a Citroník: Moderátor, Soutěžící SS, Ani muk! Nepomuk!: Vítr, Chůdařská trilogie: Chůdař vypravěč (Křesťanské hodiny), Stařec invalida (Hráč), Pták a pes (Ptáčnice), Falešný alchymista: Lelio, Fitzli Putzli: František Š., Lakomec: Kleant, Ambrosia: artistní exponát, Don Juan aneb Strašlivé hodování: Martin, Láska ke třem pomerančům: mág Celio, Polibky: On, Valdštejn: Valdštejn, Dvě komedie v komedii: Lelio Hledáček, Magdaléna lascivní a kajícná:Divák/David, zpívající milenec Magdalény/Chór, Orbis Pictus: herec na chůdách, Malé příběhy velkého hraběte: hrabě Špork/baron Sweerst, LoutnaCZ: Marlo Bohadtin, Krása střídá nádheru: Jupiter; Tři ženy a zamilovaný lovec: Petr Brandl; Jedem s medem!, LK3P 2: Zelenavý ptáček, 27, Tanec smrti, Huberte!, Alchymisti, HORRI-BILI-CRIBRI-FAX

Jeho role jsem skoro všechny viděla. Teda viděla jsem ho skoro ve všech představeních u Geisslerů. Tady na Kuksu. Linda ho v roce 2022 potkala na zahájení světové výstavy v Dubaji. Chodil tam na chůdách.

Ve stanu se letos lépe dýchalo. Je větší. Ale soustředit se na výkony, na filosofické myšlenky, i tak těžké. 

Vycházíme ven. Sluníčko už zapadlo. Na obzoru jen tušit Černou horu, Krkonoše… Přemísťujeme se tmou okolo zdi na nádvoří. Fotím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-20-mezi-sapito-a-nadvorim

Kuks tisíckrát stále stejný. Vždycky jiný. Pokaždé krásný. Mohutný. Okouzlující.

Po horkém dni jsme unavené. Loučíme se.

Jedu se obrátit. Spouštím se uzoučkou cestou dolů. Nad hlavou už mám cestu do Krkonoš. Vyjedu na ni za chviličku. A dám se směrem od hor domů. 

Tady jsem doma. Tady žiju.

Poslouchám pana Holce. Mám ráda jeho komenty. V něčem se maličko odlišuji. Ale nevynechám ho. Zítra se těším na Willsonovu devět s Xaverem. Co ti dva zas nevyvrkočí… :-)

Chvilenku zas čekám u semaforů. Rozkopaná cesta. Až bude kruhový objezd zas v původním stavu, budu si říkat:

 - Tady jsem jela jak na Kypru v protisměru.

- Hele, panička vám přijela. No, pojďte se na ni podívat.

Jedna. Ne! Než to přečtu. Ješiši, zavřelo se mi bez uložení. Dvě hodiny!! Jdu spát. Zítra – uvidím. Borůvky? Zahrada? Kuks?

Dobrou noc!