Theatrum Kuks - skvělý festival

Ráno první myšlenka: Kočky!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-27_Kocky/

Zrzečka čeká v koupelně na ručnících, kterými jsme vytírali bazén. Už uschly a je to pro ní bezva pelech. Hladím. Přede. Odpouštěno. Huráá! Volám ji do kuchyně. Maličko mlíčka. Trošičku granulek, lžičku kapsičky. Na to, že naposledy jedla ve středu v 21 hodin a je pátek 9 ráno, velký hlad nemá.

Jdu ven. Mour neleží na křesílku. Hrklo ve mně. Po půlnoci jsem mu na terase odsunula síť a otevřela dveře. Ač se tvářil, že spí, byl při smyslech. Bliknul okem. Nedal nic znát. Pohladila jsem ho. Za chvíli cestou z koupelny jsem mrkla do tmy. Křesílko prázdné. Ráno jdu okolo domu. Přibíhá směrem od boudy. Určitě tam nespal. To musím nějak zařídit, aby si boudu nechal darovat. :-)  Hladím ho. Nechává se muzlat. Procházím domem dopředu. Přibíhá. Nechává se hostit. Přede. Klučínek kočičí. Jeho včerejší zákrok nebyl prý tak těžký jako u Zrzečky. 

Celé dopoledne je mám v merku. Kocourek se vloudil na zadní zasklenou terasu. Zrzečka tam vešla taky. Očichávají oba krabici, kde včera ještě v limbu spolu polehávali. Kočičí přátelé. Mourek couvá ven. Bojí se. Toto je pro něj zakázaný prostor. Petroušek se na nás přijel podívat. Ujistil se, že všechno běží v normálu.

https://www.youtube.com/watch?v=JG6kXSez7Rs

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-27_Drzime_to_ve_svych_rukou/1502645398

Do oběda jim po malých porcích dělám pomyšlení. Zrzečka ani moc nechce. Zato Mourek je při chuti. Pořád.

- Mami, jedu k vám. Na co že to jdeš?

- Nevím.

- Tak mi to taky objednej.

Objednávám vstupenky na Theatrum. Týden se na to chystám. Chci o víkendu snoubit Rodokruh v Sejfech a Theatrum v Kuksu. Mnou vybrané představení vyprodáno na oba termíny. Večer se vypravíme na představení jaroměřské ZUŠ. 

Asi před dvěma lety koncert nebo nějaké divadlo končilo odchodem svícemi osvětlenou šporkovskou hrobkou. Kupuji na zítra představení do hrobky. Hm. Má začít ve 20.30 hod. Jenže na vstupence je 20 hodin. Ireno, to ti asi dávají najevo, abys přišla jednou včas. Volám slečnu pokladní. Asi překlep. Mám se řídit tím, co je na sítích.  :-) 

Volám ředitelce festivalu. Připomínám se, že jí Péťa zvyšoval sedlo na kole před dvěma lety. Poznala mě po hlase. Vzpomněla si. Připomíná mi Táňu Vilhelmovou. Dcera profesora Bohadla, otce festivalu. Sestra herce Martina Bohadla. Herce divadla Geisslers Hofcomoedianten. Pokud by bylo volno... Prosííím...  Prý je tam umělecký záměr, fakt to nejde. :-)

Hlavou mi jdou vzpomínky na předešlé ročníky Theatrum Kuks. Teplé dny. Letos je o týden později a lije, lije, zima. Aspoň něco urvu...

- Lindo, to večerní U Slunce je vyprodáno. Podíváme se v půl sedmé na vystoupení ZUŠ v Comoedien Hausu. A pak uvidíme... 

Peču housky. Nemám stále svůj kouzelný hrnec. Hnětu, hnětu. Jsem zvyklá na váhu přímo v hrnci. Těsto mi narůstá. Žito - jak to přeženeš se zdravými moukami, jsi v háji. V hnětači už to nemám v oku.

Ještě jedu na nákup. A na poštu. Pošta. Moloch. Hlavní u nás bývala ještě nedávno otevřena do osmnácti hodin. Na sídlišti - do čtyř. Hlavní - světe div se! Do čtyř. Ať se jdou celé spoje bodnout. Ještě se stavuji v Tesco. Mají výběr mouk. Vstupuji a hned u vchodu si všímám manželů. Pozorují mě. Ježíš, Ireno, utíkej, nebo budou volat, že nemáš roušku. No jo, jenže se znovu stýkáme u dalšího regálu. A pak u zeleniny. Paní má roušku pod nosem. Dovoluji si. Oslovuji ji.

- Nemusíte mít tu roušku. Vy mě sledujete, měla jsem starost, abyste...

- Já vás znám.

- Odkud?

- Z FB.

Paní mi říká své jméno. Z Opočna. Ano, takovou starr se jménem Petra  mám v přátelích. :-) 

- Já jsem si vás představovala malou.

A já na ni koukám z výšky skoro dvou metrů. :-)  Paní se odvážila sundat respirátor. Hurá! Malé vítězství. Milé setkání. :-)

Linda mi zatím vyloupala švestky na povidla. A Zrzečka zatím začala brečet. Bolí ji bříško. Trucuje venku. Nechce dovnitř. Vnáším ji v krabici na terasu. Jsem vyjukaná. Takový chroustík, taková operace. Ono se řekne kastrace!

- Mami, v kolik máme jet?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-27_Do_Kuksu_na_divadla_-/

Pletu si hodiny. V půl šesté, v půl sedmé? Jdu juknout do programu. Jedeme. Blížíme se k staré stodole, upravené na divadlo. Comoedien Hausu. Naše Convivium ZUŠ F. A. Šporka hraje Hru o duši. Ředitelka festivalu jde proti nám. Poznáváme se. 

- Fakt zatím místo není. 

Děti začínají hrát. Skoro dospělci. Jo. Je to o životě. Točíme kolem života, chceme louku, koně, dům, hrad, moc... A točíme, točíme. Rychleji. Ještě rychleji. Někdo zaprodá i duši... Těžká hra. Obrazná. Paní Holasová - myslím zástupkyně ředitele ZUŠ - překrásně, odborně, profesionálně, kouzelně své tři herce režírovala. Skvělý příběh, obraz života, výrazové prostředky, vkusné rekvizity, nádherné výkony. Potlesk. 

Ředitelka festivalu má báječné oznámení.

- Mám pro vás skvělou zprávu. Máme asi šest míst volných na vyprodané večerní představení.

Nahlašuji Hrobskou dvakrát. Jupíí! Divadlo uvidíme.

Jdeme si sednout do auta. Není kde si dát čaj. Na 20.15 hod. sbíháme k hostinci U Zlatého slunce.

- Už tleskají, že?

- Vy jdete na druhé představení? To je ale až v 21.15 hod.

Volám domů. Zrzka je prý v klidu. Sedí v krabici na terase.

Volám naší kukské průvodkyni Arance. Jedeme na František. Uvařila nám sklenici horkého čaje. Znovu mě navnadila na Solideo. Jejich hudba - překrásná. Mám šanci do konce srpna. :-) Vracíme se před hostinec U Zlatého slunce. Ještě před třemi pěti lety o vinobraní jsme tu večeřeli. Zavřen. Přes léto by měli hosty... Divadlo v postranní části. Nahlížím. Vidím kruhy. Aha, asi zdejší tělocvična. Začíná jemně mžít. Čekáme na lidi z koncertu. Musí přeběhnout údolí. Konečně jsme vpuštěni.

- Prosíme vás, očistěte si boty tady na té skvělé rohožce. Budete sedět na stoličkách. Nehýbejte s nimi. Každá má pod sebou křížek. Je to součást představení.

Na úvod mluví umělecký ředitel festivalu Petr Hašek. Varuje nás. Je to zatím nejdelší kus souboru Geisslers Hofcomoedianten. Hodinu padesát. Nebudete smět odejít. Kdo má fobii z dýmu, ze stroboskopu, z uzavřeného prostoru... Má ještě šanci. Napadlo mě, jestli to v černu sálu zvládnu. Docela mě úvodní varování děsí. Nu, výzva! Začínají. Už hezky od začátku pouštějí dým. Ještě kontroluji myšlenky. Pak mě vtahují do děje. Zapomněla jsem na své strachy. Čeho je to důkaz?! Všechno je v hlavě. Všechno ovládáme myslí! Umíme všechno! Jen to nevíme. 

Představení se jmenuje 27. Podle exekuce, dnes se říká satanistického rituálu 21.6.1621... Něco tak skvělého, originálního jsem neviděla. Viděla. U nich - je to vždycky pohyb, tělocvik. Taky skvělé Divadlo v Dlouhé - pro mě nepopsatelně krásné režie režiséra Borny, dej mu pánbu věčnou slávu! Dnešní představení napínavé, originalání - jako vždy. Pět herců, to jsem postřehla až při děrovačce, zahrálo v celém sále po obvodu sedmadvacet českých pánů. Jak to dělali? Měnili paruky, hlasy, jazyky... Bravo! Plus jedna příšera, teda pardon, herečka a kat Mydlář. Hráli všichni skvěle. Během představení jako bych z tribun nad hlavou slyšela premiéra, Karla Šláfenberga, jako bych viděla připitého Al Hamajdu. Plejáda novodobých zločinců.  Cestou domů to Linda zhodnotila lapidárně.

- Je to furt stejné. Po staletí.

Jo, to my víme. Války, manipulace, zabíjení. Násilí prostřídané dobou míru, tedy přípravou na další válku... Zbraně i metody se zdokonalují. Ovládaní mysli tehdy ještě neznali.

Frčíme domů. Půlnoc. Mourek čeká na křesílku. Nesu mu mlíčko, granulky. Hledám po domě Zrzku. Není. Nikde není! Hrklo ve mně. Volám ji v zahradě. Příbíhá najedený Mourek. Hlásí se mraukotem ze tmy. Beru ho do náruče. Jdeme zahradou. Volám Zrzku. Nikde nic. Vcházím do domu. Beru z krabice Zrzčinu mističku s nesnědeným mlíčkem, její bonbony. Vynořila se ze tmy. Jde pomaloučku. Očividně opatrně našlapuje. Přišla. Lákám ji na nedopitou tyčinku. Dala si. Dokonce šla na kočkolit. Holčenka malá kočičí. Ohřívám Mourkovi ještě mléko. Hltal. Přišlo mu v chladné noci vhod. Péťa Zrzečce říkal:

- Tys´měla těžký rok, viď?

Měla. Ale doufejme, že je to už poslední její trápení. Vyskočila si do křesla vedle mě. Tedy nezbývá jen popřát

Dobrou noc!