Theatrum mundi

Středa. Dnes se bílí poslední velká místnost. Plus vstupní chodbička. Dům bude vymalovaný. Ložnice a předchodbička. Vstávám zčerstva. Už to bude za mnou.

Žofinka se dostává dovnitř. Na mističce nakrájená masová směs od Petrouška. Kdepak je Mourek? Decentně a trpělivě sedí před francouzským oknem.

- Pojď!

Kdo tu kvičí? Kdo asi? Sofie von králikáren!

Rychle jdu vyklidit botník. Dva páry voskuji včelím voskem. Ješiši, tady je párů. V ložnici odnáším čističku vzduchu drobné předměty. Na postele házím fólii. Převlkékat budu zítra.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-19-raduji-se

Obhlížím předchodbičku a ložnici. Snad jsem schovala všechno. Neschovala. Ochranného bůžka z topolové kůry a jezulátko – vzpomínka na mé biřmování v roce 68 nebo 69. Jak se vystupuje z církve? Jak se odhlašují děti? Pryč od církve. Pryč od státních organizací. Nejsou státní. Mají D U N S – soukromé firmy. Nemá cenu se s nimi dohadovat. Žít si jen pro sebe, soukromě, nesledovat je. Můj svět - zahrada, kočky, dům...

Žít pro sebe – ono se řekne, když na obloze strašidelně duní letadla. Zas na zahradním ubrusu prach. Ten v neděli byl vodivý. Mikročástečky kovu se řadily na magnetu pod čtvrtkou do vzorečků Fujtajbl. A lidem je to co? Jedno.

Volám LP. Jede už z TU. Právě se nachází v zácpě.

To nebude dlouho trvat. Petroušek si bere kus dne volno. Poledne v tom okamžení! LP je tu.

- Tady ti vezu polévku.

- Jé, s knedlíčky. To je dobrota!

Tu on umí. On umí vařit. Jen u toho prý – podle Lindy - děsně zacáká kuchyň. Njn.

- Myslíš, že to do včera stihneš?

Ani nedutá. Oblepuje zárubně a to, co bude obkružovat válečkem. Běží si do chaloupky pro barvu. Nese mi rámečky vypínačůn k umytí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2020-08-19-kulinareni

Peču bublaninu. Zadělávám na bagety. Nový Thermomix mi umožňuje péci různý počet kousků. Skvělé. Volím dva. Jednu LP s sebou. Petroušek je LP k ruce. Vtipkují. Bavíme se. Řehtáme se.

- Kdy jdeš do toho divadla?

- Ani nevím. Asi v sedm, osm. Jsme VIP, pro nás otevírají o hodinu dřív…

Aha, tak nese to v hlavě.

Poslouchám Hovory ze ZEMĚ. Co tam byl Krajčo, nechodím tam. Dostala jsem tip na rozhovor. Poslouchám… Jdu si vypsat pár věcí. Děje se tu spousta násilí s nulovým citem. Jen intelekt – mozek – myšlenka. Nula citu. Intelekt je čirý mozek. Kapacita přes níž to dostáváš. Inteligence je čirý cit. IQ je míra citu, empatie. Zajímavé – člověk, kterého zastavila horečka. Játra. Najednou okolo něj šlo tehdy video s pranou Henri Monforta. To už je spousta let. Přivezl ho sem Jaroušek Dušek. Pamatuji. Prý když zjemníš stravu, najednou ti společnost přestane rozumět. Chápu. Jedeš na jiné frekvenci. Abys udržoval kontakt s okolím, dáš si aspoň oříšek, ogrilovanou cuketu. Ne osmaženou. Neříkám, že jsem stravní světice, ale taky pozoruji odklon těch, kteří žerou hmotu…

Koukám, jedna bývalá tzv. přítelkyně na FB mi dala jedovatou poznámku. Tváří se jako láskyplná. Fuj, prskla po mně jedem. Chvíli přemýšlím. Jdu se podívat na její profil. Samé moudré obrázky, oduševnělé citáty – fakt, takové božské. Mám chuť jí jeden nakopírovat a narvat jí ho do její nevymáchané mordy. Nakonec se rozhodnu k netoleranci. Do SZ jí přeju, ať jde po svém chodníčku ve spokojenosti. Ale že její jedy už snášet nebudu. Do očí sladké uvauvauvauvá… Pak seknutí. Blok. Sbohem! Bez šátečku. Jak by to řekla moje mamka? Drahuška by jistě věděla. Jenže Drahuška mi od 3.4. chybí na světě. Už nenapovídá. Přišla jsem o ni. Drahuško, jak by to řekla mamka?

- Čuba jedna!

- A je to venku. Díky, Drahuško!

- Kafe! Uvaříš nám?

Chvilku si jdeme sednout ven. LP šetří čas. Chvíli se posmějeme. Už zas vstává. Klidně si prý můžeme povídat.

Díky němu máme ošetřené všechny rohy. Většinou do nich ždrnknu ntb. Předevčírem jsem to nevybrala s bednou, kousek jsem uštípla.

LP v ložnici nejprve natírá kus za skříněmi. Ty si myju po povrchu. Linda opovrhuje Ikeou, miluji prostornost a uspořádání, které jsem si ještě v panelovém bytě navolila, uspořádala. Už ani nevím, kdo nám krabice tehdy přivezl. Myslím, že se o nás tenkrát postarala Deniska. Už nevím.

Hodiny klušou jak o závod. Ještěže mají jen dvě ručičky. Mít jich víc, potěš!

Chodba. Tak maličkatá. Ale visí tam elektrické zrcadlo. Svítilo na snímač prstem. Teď mu už svítí jen buňka. Pokud vypnou proud, zrcadlo se krásně rozzáří. Radíme se, jak to udělat, aby znovu fungovalo. Není nad LP. Umí všechno.

- Už se běž chystat.

- Já si nejdřív umyju nohy. Mám je jak kopyta. :-)

- Který roh jsi myslela?

- U mě v pracovně. Nevybrala jsem to s těžkou bednou.

- A ještě jeden. Který?

- Člověče, to nevím. Asi, asi…

Našli jsme roh u vstupu do obýváku.

Dům potřeboval generálku. Chceš nechceš po šestnácti letech už je to třeba. LP pro nás pracuje za velice příjemné peníze. Je tu jak doma. Chová se k nám mile, hezky, srdečně. 

Jdu nabalit do krabice bagetu, bublaninu, okurek, rajčata, blůmy.

- Tady je přesnídávka z jablek. Vařila ji Linda, jestli ti to nebude vadit.

- To víš, že ne. Pozdravuj ji. A vyřiď, kdyby jí bylo smutno, ať zavolá.

- Hm. To já vyřídím.

Mohu jet. Ve Dvoře u Hankova domu davy lidí, řady aut. Do prčic, kde zaparkuji! Se svou VIP vstupenkou mám přednost před zástupy. Ostatní čekají o hodinu déle. U vchodu mě vítá milá festivalová ředitelka, dcera profesora Bohadla. Inteligentní, příjemná, sympatická. A programový šéf – milá tvář – Petr Hašek. Jak ráda je vidím. Nabízejí bublinky. Ne, ne.

- Zase autem?

- Ano. Vezmi si za mě! :-)

- Neboj, vezmu.

- Tady je brožura, zdarma pro VIP. Ostatní si ji kupují ke vstupence.

Do řady ke mně si sedá – jak jinak – sympatický pár. Kudrnáčovi. Srdečně povídáme. V jejich vesnici se měří. A je tam lípa, u které usnul jeden náš známý.

- Už se tam neměří, ale lípa je pro někoho totálka.

Aha. Hledáme společné známe… Vyprávím, jak bych vymetla úředníky i s granty. Ale sama jsem je jako ředitelka využívala.

- Taky proč ne, když se nabízejí.

- Myslím, že se jmenovaly ESF.

Ano, zná je.

Jezdila jsem jako ředitelka na víkend na školení do hotelu Horizont v Peci apod. Díky grantům jsem se na fakultě setkala s dr. Jiřinou Prekopovou. Taky dr. Svoboda z Ostravské univerzity…

Zahájeno. Krásné veselé radostné… Petr Hašek si dělá legraci, že je to pětadvacátý ročník.

- Podívejte, co mám na sobě.

Je elegantně v dirigentském. :-) Ne, to přeháním. Sluší mu to. Tedy tlutimuto.

Vpravo připraven orchestr z Litomyšle. Barokní opera. Jiný žánr, než na jaký chodíme. Ale líbí. Přepadá mě mikrospánek. Linda do mě lehce žďuchla. Hledám v kabelce lift off. Hned mi podává tabletu. Ulamuji si půlku.

Směje se, že jsem si vzala tu větší.

- Víš, mě bolí hrozně kloubek, tak jsem to neodhadla.

Divadlo ukazuje symboliku barokního umění, no a života. Války. Lásku. Strašení. Inkvizice zastrašila hraběte Šporka. Inkviziční komise doprovázená vojskem vtrhla na Kuks 26. července 1729. Obvinili ho. V té době nebezpečné! Inkvizice se s nikým nepaprala. Tato dramatická událost byla vyvrcholením dlouhodobých sporů mezi tehdejším majitelem panství, osvíceným hrabětem Františkem Antonínem Šporkem a jezuitským řádem z nedaleké Žirče. Pořád stejné. Pokud nebudeš mlčet, označíme tě za kaciře…

Sto minut i s přestávkou uteklo jak nic. Světelná šou před Hankovým domem… Domů.

Tuhle paní bych si představovala na Hradě: Daniela Kovářová 

Stát nemá nikoho nutit k digitálním operacím

Lidé mají mít právo se svobodně rozhodnout, zda budou používat elektronickou komunikaci, zda budou platit hotově, nebo online, zda budou se státem komunikovat osobně, poštou nebo elektronicky. Někdy je to pro ně výhodné, jindy není. Někdy je to nic nestojí, ale jindy je to příliš zatěžuje. Stát jim má poskytnout právo na výběr. Nutit občany do elektronické komunikace, když o ni občané nestojí, když je třeba i stresuje, když je finančně i technicky a administrativně zatěžuje, je v rozporu s ústavně zaručeným právem na lidskou důstojnost, nemluvě o právu na ochranu soukromí, které elektronická komunikace nedokáže zajistit.

Proto jsem dnes spolu se skupinou dalších 22 senátorů podala návrh na zakotvení práva na nedigitální život do Listiny základních práv a svobod. Návrh projedná Senát patrně až po podzimních volbách.

Normální Daniela

Ješiši. Budou čtyři. Klimbla jsem.

Dobrou noc!