Tichý. V myšlenkách. Vzpomínám na normální čas

Divný den. Podzimní. Podmračený. Teplý. Meditační. Zvoucí do zahrady. Listí ještě na stromech. Den vybízející k reminiscenci... Jak jsme si loni stěžovali na chůdě Grétu. Před dvěma lety na migranty. Sbírala jsem podpisy proti Istanbulské smlouvě... Člověk netuší, co Bůh chystá...

Skyp s maminkou. O čem to bude? Nechystám si. Klidně bych mohla kopírovat předešlé hovory, nevěděla by. Dnes o hrnečku. Když tu otevřeli Penny, to byl první velký obchod. Na místě bývalé tiskárny a stužkárny. Myslím, že mi děkan UHK, bydlel totiž v sousedství u průtahu městem, říkal, že majitel stužkárny se nevrátil z koncentráku. Už nevím. V Penny - v tom starém, teď už je dvakrát přestavěno - jsem si koupila tři hrnečky. Velké. Jeden se mi ztratil. Někdo ho rozbil; nepřiznal se. Mamince jsem si stěžovala, že nevím, kam se poděl. Přišla jsem k ní příště.

- A tenhle by se ti nehodil?

Vypadal podobně, byl menší. Kytička na něm jinou technikou...

Vzala jsem si ho. Mám hrnečky od maminky... Letos v létě jsem jeden od ní  rozbila. Pila z něj kafíčko. V košíku jsem s ním cinkla. 

Jindy jsem si stěžovala, jak se mi lámou nehty. Při příští zastávce u ní mi podávala  malou kulatou krabičku. Mám ji dodnes. Dávkuji si do ní náš Herbalife krém na ruce.

- Na, tady jsem ti koupila heřmánkový. A měj ho v kabelce, vtírej si ho do nehtů.

Maminka mi říká, jak mě ráda poslouchá. Chci po ní, aby mluvila. :-) Včera mi jedna mladičká čtenářka napsala, abych spíš počteníčko mluvila. Že mě vnímá jako babičku, která vypráví pohádky.

Jedna klientka se omluvila. Hlídá vnoučata. Druhá paní pro jistotu až koncem týdne. Syn je v karanténě. Já se z toho kovidu picnu. Lidé jsou zakletí. 

https://www.facebook.com/robert.svanda.12/videos/2969648439801319

Volám Tomovi Töpferovi. Chlubím se, že jsme byli v Kuksu. Šli jsme okolo domu, kde bydlí jeho dcera. Hovoříme o plukovníčkovi. Vzájemně se posilujeme. Máme čas na rozhovor. Korona... 

K mamince. Na papírku: horký kompot, švestky, tvaroh, jablečný koláč. Ten musím teprve upéct. Včera se po něm zakouřilo. Na pánev na máslo jablíčka. Ušlehat vejce, proteindrinkmix, skořice. 

Upečeno hned. Kompot nevezmu. Než jí dají ke svačině jablečný řez, bude vychladlý. Kompot ruším. Mamka ho má ráda teplý. Nemám záruku...

Poštovní auto. Balík. Strejčínek se o víkendu omluvil. Nepřijedou. Nechce se hádat s tetičkou. Prý mi přijde balík. V něm dárky pro mě k svátku a k narozeninám. Dopis, abychom zapálili na hřbitově. Pro bratry uherák a kafe. Přes třicet let jezdí dvakrát do roka. Vozí tři uherák, kafe. Pro nás vajíčka... Mám výsadní postavení. Máme se totiž od prvního setkání moc rádi. Bratr Petrouškova tatínka. Nesmírně hodný člověk. Čtu si dopis. Jdu se s ním spojit.

- Bohoušku, ale my máme svíčky. :-) Děkujeme za dárky. Vše předáme.

Jedu. Volám. Telefon spadl k sestřičkám. Za tři minuty jsem tam. U schodů.

Telefon. Paní už čeká. 

- Ještě půl minuty...

Přistávám u vchodu. Roste nový plot. z ošklivých cihel. Replika starého. Nevím, proč. Národ padá na hubu, v DD se dělá akce. Bourání plotu... Výstavba nového, Rozhodl manažer. Ty vorle! Se ještě uvidí. Už se tu zatýká. Už se tu čistí. Pomalu. Nenápadně. Na každého dojde. 

- Prosím vás o pedagogický přístup, ano? Ne, že "paní Konečná nechtěla". Já támhle na lavičce do ní dostanu trošku tvarohu, švestky, jablíčko... Tvaroh je domácí s vajíčkem...

- My to zvládneme.

- No. Dobře! Ty švestky jsou sbírané u stezky. Tak aby je dnes snědla, jinak splesnivějí. A jestli byste jí mohli přečíst dopis. Děkuji.

U nás doma se jídlo nezahazuje. Kdykoli Iva mamce oloupala jablíčka, nakrájela, nechala v igelitu, zůstala tak, jak je tam nechala. Druhý den volala, jestli mamka snědla jablíčka. No když jí nikdo neupozornil, jasně že nesnědla. Oslizla. Zahodit. Jídlo se nezahazuje! A neofouní se... Jeden student na gymnáziu, v adrese měl NKVD, ale nebyl militantní. Jen vždycky říkal. 

- Ale paní profesorko, kdyby byla válka... 

Smála jsem se mu. Studoval rok na Novém Zélandu. Celý rok jsem o zapisovala do třídnice. Ze třídy se vždy ozvalo: 

- Je na Novém Zélandu...

Měl chlapec pravdu. Ona tu je. Jen není na frontě. A jak vidno, mohou si s námi hrát, jak jim libo. Mohou zlikvidovat malé živnostníčky, provozovničky, hospody, restaurace, bary, papírnictví... Co je libo, tady se děje. To není válka?  Ale je, s fašistickými znaky - odebírání novorozenců od matky jen proto, že odmítla testování... :-(

Jedu domů. Mám se stavit u lidí? Nemám? Zajíždím k Pepco. Zbytečně. Nesvítí. Volá Linda.

- Počkej, opouštím kruháč.

- Co tam děláš?

- Chtěla jsem jít za lidmi. Sociálně deprivovaná. Normálně bych si to vůbec neuvědomila. Ale dnes jo. Pepco zavřené. KIK - stojí tam auto. Svítí. Něco nakládají. Tak asi taky zavřeno. Jo. Už zhasli. Sedím v autě a pozoruji lidi. Co bych si tak koupila? Nic nepotřebuji. Do Lidlu nejdu. Tam jsou štěkny. Tam už jsem asi měsíc nebyla. Nemám roušku. Mám natřenou pusu.

Linda mě posílá do jiného obchodu.

Jdu. Drogerie. Má vášeň. Jsou tu lidé. Co si koupím? Ještě eko vatičky. Ještě papírové vatičky. Ještě velké balení vatiček. Tam vyjde jeden kus 0,02Kč. Kdybyste někdo potřebovali, mám. Mají tu kvalitní marcipánovou čokoládu. Pro strýčka příhodu. Přichází moje pokladní. Milá, droboučká, hodná...

Další obchod. V chodbičce oslovuji pokladní. Jde z práce. Nechala jsem letáčky doma.

- Prosím Vás, nasměrujte mě na kokosový olej.

- Ten máme?

- Teď v akci. Nechci se tu moc zdržovat.

Paní chápe. Bere mě do obchodu. Listujeme. Ukazuji jí ten olej.

- Nebo to bude jiný den? A tady bohemku, tu vím, kde je. :-)

Směruje mě na kraj k regálu... Beru kokosový olej. Bohemky. Nemají žluté hroznové. Jen takové uprášené červené. Už nic. Ještě rozinky. Má je rád Petroušek a náš malý vnouček. Nic nekupuj. Stejně letos zruší Vánoce. Nebudou trhy, obchody. Pustí nás jak psy okolo domu na provázku. To si nedovolili ani komouši. Na Štědrý den se chodilo pracovat; nehráli koledy, a  když, tak jen orchestrální, ale Vánoce nikdo nezrušil... Tahle pakáž bude souzena. Slunovrat nezakážou. Na sluníčko nemají sílu.

U pokladny na mě mrkla přátelsky pokladní. Platím.

- Dnes tu není ochranka.

- To mám štěstí, že?

Domů. Měla bych... Ale nemusím. Už mám odpracováno! Kašlu na to. V domě temno. Celý den zataženo. Andělé drží kahánky. Aroma lampa svítí. Červené srdce svítí. Smutno. Petroušek teprve přijede. Divno. Jdu stříhat floxy, růže, kosatce. Beru si velikou tašku na bio odpad. Tak rychle se setmělo. Nečekala jsem to. Otevírá se brána. pán tvorstva zajíždí do dvora. Péťa si mě hned v šeru všimnul.

- Vždyť už na to nevidíš! Pojď domů. Zítra řekneš, pomohu ti.

Táhne tašku na kačírek k domu.

- Nepopíchej se. Jsou v tom růže!

Jdeme domů.

Včera jsem máchala prádlo. Prala jsme ho na třicítku. Vhodila jsem ho do vany.

- Peťuš, napustila jsem vodu. Asi si zničím prádlo. Ta voda má nejmíň čtyřicet. Ale nejmíň!

- Prosím tě, jak to poznáš?

- Na ohmat. Je vařicí.

Petroušek mi ukazuje, co si přinesl.

- Podívej. Mám digitální teploměr na vodu v baterii.

- To ti mohu říci i bez teploměru. Byla na třicítku moc horká.

Sedá na kraj vany. Pouští vodu. Měří. Nevěřící Tomáš.

- Čoveče! Jak ty to poznáš? Má 47°C.

- Peťuš, pohmatem.

- To mám ženu! Ona pozná teplotu vody.

- Na tom přece nic není. To sis ten teploměr nemusel nosit. :-) :-) :-)

Řehtám se. Včera jsem ho totiž přivolala, že mi nejde otočit čudlem na třicítku. Otočil. Zbytečně. Tekla horká. Dívá se do baterie.

- Sloužila jedenáct let. Je krásná. Ale bimetal už nefunguje. 

Hm. Jsem myslela, že baterie v domě měníme častěji. Sprchový kout vyměněn. Umývadlo také. V kuchyni několikrát. Vždycky podle přání. Se sprškou. S vysokým ramínkem. Termobaterie.

- Tak to nebudu mít kapesné. To mě pozdravuje tak tři a půl tisíce.

- To nevadí. Budeš bez kapesného. To vydržíš.

Vtipkujeme.

- Tak od středy od devíti do rána zákaz vycházení.

- Tak to budeš chodit pouštět vodu na tělovýchovu až s kuropěním. :-)  Hlavně to musíme říci kočce.

Ještě že ho mám. Světlo mého žití. Nenudím se. Do nekonečna se chechtám jeho průpovídkám. A ještě mi koupí baterii. A nebude mít kapesné. :-) Chudák. Miluji ho. Už si ho nechám. Nevyměním ho.  Vyměňuji jen za lepší. Lepší na světě není. 

Dobrou noc!