To byl cval

S chutí z postele. V deset už budu možná sedět v zubařském křesle u mé oblíbené zubní odbornice.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-snidane-myti

Malá chlupatá šedá kočičí démonka maskovaná za kamarádku už stráží dveře ložnice. Za ně nesmí vkročit. Jenže ona umí chytit příležitost za pačesy. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-jeste-pruzkum-ja-se-picnu-mourek-pije-z-konyvky

Nasnídaní – já, Žofka, Mourek. Mourek si hodil břichem na dlažbu. Vyhřívá si kožíšek. Venku druhý den podzimní počasí. Mourek se drží doma. I ta malá pirátka si jen krátce vyběhne na vrbu. A domů. 

Nikdy žádná kočka mně neasistovala u malování. Co neasistovala. Hlavně se nespouštěla do hlubin záchodové mísy. Pozoruji ji, jestli pije. Ne. Zrzka i Mourek pili z konývky. Mourek nyní málo. Vodu moc nedolívám. Asi před týdnem jsem vodu porozlévala. Z konývky kartáčem vymyla šlem. A už jim to přestalo chutnat. Kde ty kočky pijí? Nabízím v mističce. Žofka nabere do packy a nic. Mourek se mističky ani nedotkne. Mají filtrovanou. A to je možná ta chyba. Jim chutná z kaluže, z jezírka, z konývky…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-dopoledne

Vařím kompot. Domem voní podzim. Takhle to vonívalo, když vařila kompot maminka. Maminka moje. Dnes mi ji FB nenabídl. To nevadí. Mám mraky nahrávek. Mohu si pustit její vyprávění. Ach, jak já to milovala. Tu pohádku jejího dětství a mládí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-dnes-dva-trny-a-nastavba

Deset už bylo. Mám malé zpoždění.

- Archanděli Rafaeli, prosím o léčení!

- Vždyť  já už jsem tam. Čekám na tebe!

- Aha. Vidím ho. Sedí na trubce nad křeslem. Křídla spuštěná. Zelené světlo léčení. Klid. Jen ještě abych tam byla taky já. Už, už jsem tam. Dnes dostanu do před prázdninami léčeného zoubku trn.

- Nemusíte dostat anestezii.

- A bude to bolet?

- Můžeme když tak dát až později.

- Tak bez.

Doktorka projíždí dáseň.

- Zdá se to klidné.

Zoubky mi zklidnila. Udělala mi v puse průvan. Ozdravila strojový park. Prošlé vyřadila. Chjo. Nejprve je třeba vyndat provizorní výplň. Silikon – pamatuji, když si ji brala u sestry. Ten nejde zlikvidovat ultrazvukem. Hezky vrtačkou. A malými obrátkami. A malým vrtáčkem. A bond. A sušicí válečky. A ruční pilník. To je takový ten drátek s držátkem. Vypadá jak ozdobný špendlík na svetr. A zas vrtání. A hlavu trošku nahoru. Přivřít. Otevřít. Ke mně. Hlavu rovně. Napravo. V pořádku? A vrtáme dál.

- Vy jdete do kořínků?

- Jen do dvou třetin.

No to mi stačí. :-)  To je nepříjemná informace. Ordinací se za mýma zavřenýma očima rozlívá zelené světlo léčení. Čekám, jestli vrtání a pilování zabolí u palatinálního kanálku. Ne. To prý byl jen zbytek živé dřeně. Tak on byl živý, aha. Dobře. Zachráněn. Je můj.

Jen do dvou třetin, aby kořínky zůstaly dobře uhemované, ucpané, zaplněné. Bakterie jsou potvory.

- Chtěla bych zelenou s křidélky.

- Nemáme. Máme tyrkysovou.

- Aha, tak žlutou.

Lékařka si dělá legraci:

- Jako by si pánové objednávali dvě zelené!

Nakonec dostávám do ruky zrcadélko, abych viděla zuborožce s dvěma malými klíky. Ze zoubku mi vystupují dva umělohmotné trny. Světe div se, se zelným koncem.

- Jak to, že mám zelené.

Doktorka i sestřička se smějí.

- Protože jsme vybraly dva zelené, ale malé.

- Áha.

Ty dvě předvedly koncert. Dva páry rukou v mé rozevřené mordě. Sestra věděla, co bude, jak bude, kdy bude lékařka co potřebovat. Vysávala, svítila, odsávala, podávala. A zas svítila. 

- Podívejte se, takhle to tam máte. Vidíte? A tady tohle ustřihneme… Tady je nástavba. Tohle je váš zub.

Tak teď už jen hlazení, broušení, leštění, otisk zubu na papírek. Znovu přibrousit.

- Ten trn tam na průřezu bude vidět.

- Vidím ho. :-) Jako světlou tečku. 

- Dnes to pro vás bylo odpočinkové.

- No to si jen myslíte.

- Příště otisk na korunku. Aby….

- Já vím. Ta bude zoubek krýt, posilovat. On by byl slabý.

Při placení se usmívejte. 

- Včera mi Petroušek dal pro radost peníze na zoubek. Ale on mi dal o pět set méně. :-) 

Lékařka nerozumí. Směju se. Platím celou sumu. Loučíme se. Spokojenost. Konečně zas ráda jdu k zubaři. Ještě mě čeká dlouhá štreka… Plán až do příštího roku. Hm.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-pro-mleko-a-pro-hrusky

Kam teď? Nejprve ovocnáři. Hrušky. Mají jen tvrdou sortu. Mívali bohatší výběr a nižší ceny. Poznáte čtyři fotky z 2.5. t. r.? Stavím se pro mléko v historickém statku. Na trámu tam mají napsáno něco o narození Myslimíra Ludvíka. Ten rod tu žije stále. Učila jsem Lukáše Ludvíka. A další z jejich rodu. U něj se prodávají brambory. Vesnice s velkými budovami statků. Bohatá vesnice. Tady jsem po prvním roce své učitelské kariéry v České Skalici učila a tady jsem svou kariéru jako ředitelka končila. Moje milovaná paní ředitelka mě toho tolik naučila na celý život praxe. Tady jsem měla literární besedy. Přijela mi sem na program zdarma Amofora. Nevážili si. Málo jich přišlo. Velkorysý Petr Salava mi vyšel vstříc; soutěže s cenami. Michal Nesvadba, Saxana s manželem Jiřím Pracným… Jan Čenský. Tolik jsem se tu snažila. Inspektor mi řekl, že mám plán práce, kroužky, kulturní akce bohatší a převyšující leckterou velikou školu. Moje děti se dostávaly na gymnázium. Všechny!! Dnes už mi to je jedno. Moje škola zářila. Měla vždy nazdobená okna. Aby všichni věděli: Tady je škola. Dnes? Jako bych tu nikdy nepůsobila. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-namesti-stredoveky-raz

Stavuji se v bance. Náměstí. Kde jsou lidi? Všimli jste si, že za našeho dětství jsme se na chodníku vyhýbali… Teď? Nikde nikdo. Smutné. Kam se poděli lidé? Maminky a tatínkové s kočárky a houfem dětí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-stredni-skola-remeslna-kovari-poklona-az-k-zemi

Pro kliku. Na učiliště. Střední škola řemeslná. Znovu a znovu ji vyzdvihuji. Opět jdu nádvořím a chodbami. Kluci mě hlasitě s úklonou zdraví. To je práce mistrů a učitelů! Vidno, jak jsou budoucí řemeslníci  hrdí na svou profesi.

Drobná kovářka se na mě usmívá. Ptám se, proč jim výhně tak nádherně sálají. Kovářík mi vysvětluje, že zespodu oheň podporuje proud vzduchu. Tady je vidět nadšení pro práci. Ještě teď mi srdce plesá. Mám takovou radost, že tu něco funguje!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-dvorana-kaple-zjeveni-pane

Jedu si pro Just do Smiřic. Místo, kam maminka chodila do Dvorany do tanečních. Pamatuji na její sametové tmavomodré šaty. Nad okraji vyrůstaly červené tulipány. Ta musela být krásná. Šaty z ní asi před třiceti čtyřiceti lety vymámila Iva. Ustřihla je a zničila. A zahodila.

Kaple je ceněna jako stavebně velmi hodnotná barokní stavba. Její složitý, zprohýbaný půdorys má tvar mírně protáhlého osmiúhelníku. Stavba je cenná nejen architektonicky, ale i díky ojedinělému, kompaktnímu, slohově jednotnému interiéru, který od dostavby kaple nedoznal větších změn.

Autorství je spojováno se jmény Kryštofa Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho, ale není dosud přesně určeno. Kaple byla vystavěna na objednávku rodu Šternberků. Základní kámen stavby byl položen roku 1699 a dokončena byla kolem roku 1711. Na klenbách centrální oválné stavby jsou nástropní malby od J. K. Steinfelse z doby kolem r. 1713.

Zámecká kaple Zjevení Páně byla pro svoji výjimečnou architekturu prohlášena v roce 1996 za národní kulturní památku. Od roku 2006 je národní kulturní památkou i Brandlův obraz Klanění tří králů (jako součást souboru šesti oltářních obrazů od Petra Brandla a Karla Škréty).

Ve Smiřicích jsem působila na zdejší Střední škole potravinářské. Když kapli před lety celou rekonstruovali, jako sbor jsme se šli podívat do zaprášeného prostředí. Po lešení jsem si vylezla až nahoru k oknům. Rozhled do kraje se nekonal. Přes pokroucená sklíčka nebyl výhled možný.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-musime-si-pomahat

Zpátky jedu přes pevnost Josefov. Kytku rudých listopadků mamince na hrob mám doma v konývce. Zastavím se, mami! Ale většinou tam květy máš ještě krásné.

Fotím kostel Nanebestoupení Páně. Za ním obrovská kasárna Čtvercáky. Odsud z rohového okna na kraji května v roce 1945 mířil německý hajzlík na poštmistra sundávajícího německý nápis z pošty. Kulka ho minula. Zasáhla malou asi dvanáctiletou Valušku Dvořákovou. Její maminka si šla stěžovat k veliteli. Kdyby to prý bylo v dubnu, asi by to nedopadlo dobře. Takhle byl voják zastřelen. Moje kolegyně Helena Vyroubalová, měla mě ráda. Dej jí pánbu věčnou slávu! Hela byla Valuščina spolužačka. V DD mi vyprávěla paní Anička, jak to v ten den bylo. Jak utíkaly ze školy z oběda. Jakmile Valuška padla k zemi, hejno dětí couvlo zpět do ulice, do bezpečí. Dnes jsem viděla obrázky plačících zraněných dětí. Ošetřovali je ve špíně. Nevím – palestinské? Izraelské? Bylo mi to jedno. Byly to malé uplakané děti s bolestí. Možná i s bolestí ztráty rodičů…

Stavuji se v Malince pro slunečnici. Deset kilo mně. Deset kilo Lindě. Naše krmítka už budou zasypána. Pamatuji, jak jsem v době hnízdění omámena seděla uprostřed zahrady. Ptáci, mláďata – kolem mě létala jak motýlci. Koupali se v pítku. Seděla jsem, měla jsem je na dotek ruky. Bylo jich moc, hodně, mnoho. Jen šustili vzduchem.

Jedu schválně filmařskou ulicí. Tady se točilo filmů! V roce 1968 černobílý Zabitá neděle. To tu kulisy ještě samozřejmě nebyly. To byl poslední film před příchodem Rusů do vojenské nemocnice, do PDA…

Musíme si pomáhat – celé jaro. Filmaři a obyvatelé se sžili. To byla souhra při natáčení. Hřebejk byl docela normální. Zvukař – milý ing. Karel Jaroš, s ním jsme do dnes v kontaktu. Kameraman Malíř a jeho asistentka mladá krásná Uršula König – Malíř. Když Linda točila film o filmu Musíme si pomáhat, vezli jsme kazetu ke schválení na Barrandov do ateliéru dřevák do Phy. Hřebejk doporučil pro jistotu vyřadit Uršulino milé:

- Tády byl za valky muj dédeček. Tady slouzil v kasarnách. Ja volala domu. Maminka povidala.

Uršula v mladém věku odešla na věčnost. Milá, krásná, společenská, sympatická. A Malíř si udělal své vnuky – vzal si milenku zpěvačky Anety, dceru té, která přečetla v Parlamentu něco dehonestujícího za kolik? Za deset melounů? No nic. To jsou jen nepodložené drby. To není ani pravda.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-v-kvetince

Poslední zastávka v květince. Kdo jste místní, zastavte se. Mají tam nejen květiny.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-nase-zofie-vcera-rozsvitila-lampu-dnes-lampicku

Doma překvápko. V ložnici se svítí. Kdopak tam asi sáhnul na dotykovou lampičku? Ta malá šedá pirátka. Využila, že zůstaly dveře dokořán. Včera rozsvítila stojací lampu. Tu, na kterou útočila a několikrát ji rozbila. Dnes si packou ťukla do dotykové lampičky. 

Kočky nadšené z příjezdu paničky. Oběéééd

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-16-dilna-ma-novou-kliku

Petrušek namontoval kliku. Kovář, který ji ukul v žáru ohně, vytloukl na kovadlině, znovu rozpálil ve výhni, prudce ochladil, zasluhuje úctu. Škoda, nevím, čí je to dílo. Vybráno jen intuitivně. Tatínkova vrata z železných plátů zmizela. Nechali jsme si jen staré okno. Na jaře dostane své místo. Chaloupka chytla jiný šmrnc. Taky krásný, tati, viď?

https://www.youtube.com/watch?v=TyW6X2Oirj8

Nič nie je také, ako sa zdá – je čas, aby sme sa znova rozpamätali s Janou Tomajkovou

Kobaltové doly v Kongu nemají v sobě mít ani jednoho člověka! Má tam být jen strojově řízený důl. Je tam potajmu natočeno 15 tisíc lidí. Lidí otroků – řemeslný těžař – kopalo 15 tisíc lidských bytostí s krumpáči místo bagrů. Nákladní vozy z jámy s lidmi odvážely nikl, kobalt, cín, měď, mangan a další rudy.

Zelená agenda – podvod. Masivní znečištění ovzduší a životního prostředí. Baterie elektromobilu váží asi 500 kg. Na výrobu autobaterii elektromobilu, která váží 500 kilo, je potřeba zpracovat:

- 10 tun soli na požadované lithium,

- 15 tun rudy na požadovaný kobalt,

- 2 tuny rudy na získání dostatku niklu,

- 12 tun měděné rudy.

Celkem musíte zpracovat asi 200 tun zeminy, abyste vyrobili jednu baterii. Tato výroba znečišťuje životní prostředí daleko víc, jak auto na benzín nebo naftu. Jedna baterie znečistí životní prostředí tak, jako 20 let běžné spotřeby auta na benzín.

Za 12 hodin se spálí na těžbu rud na výrobu jedné baterie asi 1000 litrů paliva na přesun (nákladní auta, bagry), 250 tun hlíny – se musí přesunout za účelem vytěžení tohoto materiálu na výrobu baterie Tesla. Tomu se říká nulové emise! 😂😀😂😀🤡🤮

Tedy shrnutí:

Na výrobu jedné elektrobaterie je potřeba zrecyklovat zhruba:

- 11 000kg solanky pro lithium

- 14 000 kg rudy na kobalt

- 2000 kg rudy na nikl

1- 1 tisíc kg na měď

- Vykopat 226 000 kg zemské kůry.

Jedna baterie má:

- 11 kg lithia

- 27 kg niklu

- 20 kg manganu

- 1 1 kg kobaltu,

- 90 kg mědi

- 181 kg hliníku, ocele a plastu

Panasonic otevřel nové hnědouhelné doly na výrobu elektrobaterií. Tak to je fakt eco! Nebo eklhaft!

To jsem se dnes hýbala. :-) A to nepočítám pondělní večer narvaný webináři, poradami...

Dobrou noc!!