To byl den... Začarovaný:-)

Začarovaný den. V posteli jsem si pustila reportáž Sabiny Slonkové o synu AB. Ještě při snídani jsem poslouchala názory politiků. Schramstla jsem to jak malinu. I s navijákem. Dala link na FB. A teprve pak jsem přemýšlela... A četla. Kláru Samkovou. Ráno jsem měla zatemnělou mysl. Neprobranou. Na Parlamentních listech čtu:

Reportáž je totiž pokusem o opětovnou destabilizaci země a vyvolání politické krize, a to úplně stejným způsobem, jaký byl realizován v případě vraždy slovenského novináře Kuciaka.

A dál? Má padnout vláda Andreje Babiše, protože přece takové hovado, které nechá unášet vlastní děti a zavírá je do psychiatrických léčeben, nemůžeme nechat vládnout. Reportáž je spuštěna měsíc po senátních a komunálních volbách, ze kterých sice plyne, že Babišovo hnutí ANO neposílilo, ale o ztrátě politického vlivu není možno ani náhodou se bavit. Objevuje se také v momentě, kdy se Andrej začíná 'stavět na zadní' ohledně celounijní politiky vůči migrantům a dalším eurounijním výmyslům. Odmítl pakt OSN o migrantech a jestli je něco jisté, pak to, že kdyby jeho vláda podepsala Istanbulskou smlouvu, bude to mít ANO v nadcházejících eurovolbách opravdu hodně, ale hodně těžké...

Jo, logické. Chjo. Ještě že je internet.

Klientský servis. Pošta. Klientka. Napsat Péťovi fakturku.. Celý den pošmourno, ale den kráčí dobře kupředu. Těším se. Dnes zatopíme. Po obědě ještě pracuji. Za maminkou až okolo půl čtvrté. Rychle vyfotit poslední růžičku na záhoně. Zas se vystavuji nebezpečí tmy. 

Přicházím do jídelny. Mamka se raduje, raduje jak malé dítě. Beru si ji dozadu do chodby. Ještě před týdnem jsme se vystavovaly sluníčku. Dnes se svítí. Běžím pro nožík. Beru kousek sojové tyčinky. Tu jsem měla jako dítě moc ráda. Jenže do ní nedávali palmový tuk a glukózovo fruktózový sirup. Byl to sojový kmen. Dobrý, sytý, asi i zdravý. Louskám. Řízla jsem se. Prčic. :-) Vždy mi Péťa domlouvá, ať nejdu nožem proti sobě. Vždy se mu směju. Jsem přeci šikovná. Bolí to. Křížovky. Mamka byla bezva ženská. Moudrá. Rozumná. Určitě i nerozumná. To dá rozum, že jo? Skvělá kuchařka, švadlena, zahradnice, máma. Uměla mi vypočítat na gymplu rovnice, na něž bych dnes koukala a nespočetla bych je. Mamka byla a je v mých očích hvězda. Dnes mě naštvala. Zas měla botu jako pantofli. Ničí přesky. Koupili jsme jí zdravotní boty. Po zlomenině se jí zkrátila kost. Před měsícem Péťa opravil zdeformovanou přesku. Dnes... Darmo mluvit. Dítěti by se naplácalo... Váhám, zda vzít botu domů. Nevejde se mi do batůžku. Zítra sem nejedu. Přesku ztratí. Minule jsem ji našla na chodbě... Tlumím zlobu. Luštíme.

- Hranice?

- MEZ.

- Bůh války?

- Áron.

- Mamčo, Árés.

- Jj, spletla jsem se.

- Označení čs. letadel?

- OK.

- A pamatuješ si tu legendu, proč jsme OK? Říkám ti to v každé křížovce. Vždy to ukončíš:

Kdyby tam byl táta (Oldřich Konečný), taky bychom měli OK. Mami,když se na konferenci dohadovalo označení křídel letadel, naši přijeli pozdě. Značku CS si sebrali Španělé - jako poctu králi Carlosi. Vedoucím naší delegace byl Otakar Koudelka. Vybrali jeho iniciály. Kolikrát už od nás OK chtěli odkoupit. Tehdy ještě ta dvě písmena neznamenala to, co dnes.

Přichází Drahuška. Ona tak vrní, jako když chrápe pes Není to příjemné, ale paní mám ráda. Mamka ji nesnáší. Nespravedlivě. Drahuška se usmívá. Mamka si myslí, že nás přišla poslouchat. Jenže Drahuška přišla do holportu. Stále na tváři úsměv. Její dcery jsou z dáli, nejezdí tak často.

- Mě rozčiluje tenhle kocour! Ať jde kroukat jinam.

- Mami, vždyckys´ byla ochráncem psů a koček a na stará kolena jsi tu vlastnost ztratila. Jak řekneš zášť na pět?

- ZLOST.

- A jo, já myslela zloba. Zdržovat?

- VÁHAT.

- No, ale tady to vychází na tálet. Jako otálet. Mami, dnes je 13. listopadu. Včera měl někdo výročí smrti. Víš kdo?

- To nevím.

- No, 59 let už to je. V roce 1959 nás opustil...

- Táta?

Přitakám.

- Moje maminka je rozená 11. 11.

- Kterého roku? Ona nebyla zas tak daleko od taťky. Taťka byl 1914, ty 1927, mám dojem, jestli babička 1898? Teď nevím. Mamko, beru botu. Dám ti jinou. Utíkám, protože za okny je tma. Ať maličko vidím na stromy a na stezku.

- Jeď, jeď.

Vezu maminku do jídelny k Jarušce, k lidem. Nerada ji opouštím. Dnes ji má na starosti Kamilka. To je ta nejmladší. Má můj obdiv. Mládě vyučené jako kuchařka servírka si vybrala toto těžké poslání.. A tady v DD je to opravdu poslání... Jen je jich tu málo. Ale panu řediteli stačí. Vždyť on nekoupe, nepřebaluje, nekrmí, když chce jít na záchod, tak si zaběhne, pěkně si jde na oběd do jídelny. O co mu jde? A holky ať se ztrhají... Na každého jednou dojde, viďte, paní vedoucí, co mi sem vůbec nechodíte na čumendu.

Doma se ve dveřích potkávám s Petrouškem. Jede na zápas. Sedám do auta. Nákup. Kaufland. Před vchodem čeká krásný hafan. Fešáček. Líbil by se mi. 

V regálech cetky. Ó, jak miluji kýč. Prohlížím, fotím snachám adventní kalendář na šňůrce. Líbí se mi. Ale obě holky odpověděly, že vnučinky už kapsičkový mají. Pepco. Vánoční hrnečky. Ty worle, ty jsou tak krásné, že je asi nikomu nepodaruji. V KIKu už se mi dveře nerozevřely. Bude půl osmé. Ještě vymetu Lidl. 

Přijíždím domů před osmou. Rychle vytírám chodbu. Ve spěchu jsem narazila hlavou do police. Shodila jsem vysokanánskou vázu. Od snašky. To byla rána. Do hlavy i na dlažbě. Na vytřenou dlažbu milión střepů. Prčic. Dekorace malých makoviček, světelný řetěz.. Zamést, posbírat, znovu zamést, znovu, do popelnice a ještě..Do nekonečna. Hledám jinou vázu. Na hlavě budu mít bouli. Minulý týden jsem si rozbila krásný skleněný červený podnos. Dnes... Co to, co to? Zatápím až v osm. Vturánu je tu teploučko. Umím udělat uhlíky. Péťa!

- Peťuš, já jsem se uhodila do hlavy a shodila jsem tu vysokou vázu!

- Já jsem se taky včera uhodil. O digestoř. Koukej! Paní se mě ptala, co to bylo za ránu. To byla moje blbá hlava. Prý nemám blbou hlavu.

- Nemáš. Ale hezky ses uhodil. 

- No, už jsme staří. Už nemáme tu koordinaci pohybů.

Ještě pracuji u počítače. Jsou dny dopravy zdarma. Zformulovat dopis klientům. Petroušek zatím opravil maminčinu botu, opravil mnou rozbitý světelný drátek, vyměnil baterii ve váze... Mám velké štěstí. Mám rodinu, děti, vnuky, mamku, zdraví, milovaného Petrouška. Vzal čert vázu, podnos :-)

Sleduji Tess s Nastassjou Kinskou. Dojí krávy. Mluví tam tak hezky o dobytku. Krávy jsou neklidné, protože je dojí nový člověk. Další scéna. Nádhera - krávy se popásají na louce, lidé k nim přisedají a dojí je pod širým nebem. To naše krávy u stezky asi chodí na automatické dojičky...

Tak jaký jsem měla den? Trošku začarovaný jak cesta v temném lese, ale hezký. 

Dobrou noc!