To byl tanec

- Petroušku, udělalo Ti překvapení radost?

- Jo, čokoládička! Byla dobrá.

- To jsem ti včera koupila ve Veselém výletu.

- No, já jsem ti zas dnes umyl auto a naplnil nádrž. To jde ne?

Řehtám se. :-)

S Péťou je všechno jednoduché.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-12-snidane

Ráno se budím brzy. Hodinu před budíkem. Jdu. Jdu na to! Kočky se hlásí domů. Žofina jde pravými dveřmi. Mourek se přikolébal zleva. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-12pred-odjezdem

Peču bagety. Odpoledne už nebude čas. Na desátou k Erice. Jednu jí beru. Stíhám vymáchat ručně lavor prádla z pračky. Pověsit. Jedu. Do hlavy mi vstoupila vzpomínka na Eričinu Quincy. Psí holka, která žila snad přes čtrnáct let. Husky. Kdy ji vezli uspat? Smutnou vzpomínku plaším. Blížím se k České Skalici. Parkuji. Vidím Eri v zahradě. Nečeká mě. Mám vždycky zpoždění tak do půl hodinky. Vítáme se.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-12-sem-ja-rada-jezdim

- Že ty se na to své auto těšíš?

- Těším. Jak to víš?

- Že od té doby, co ho máš, jezdíš včas.

Prokoukla mě.

- Eri, vzpomněla jsem si prve na Quincy. Kdy jste ji vezli?

- V květnu. Loni.

Hlavou mi jde, jak už klopýtala stářím. Ale na veterině ještě vyskočila z auta; vystoupala naposledy po schodech. Máme hodného. Nejprve ji uspal. Pak zastavil srdce. Psí holčička byla moc milá, hodná. Od mládí se nerada fotila.

Odskok. Výzva. Nejde mi klávesa i. Stěhuji se na jiný počítač. Hm. To byl den s technikou!

Zpět.

Zpátky jedu po okruhu mimo vesnice. Už se nemusím plácat padesátkou. V dálce svítí růžový štít Ivina domu. Vlastně domu, kde bydlí její snacha. Za mírným převýšením ještě znovu hledám očima dům své sestry. Myslím na ni. Tam jsme se sjížděli na oslavy. Iva byla hodná. Zvala nás vždycky a na všechno. Co zabíjaček! Pohostinná. Když jsme k ní jeli poprvé, vydali jsme se s Petrouškem a holčičkami autobusem. Už nevím, pro co jsem se vracela zpátky stopem. Doma jsem popadla myslím nějaký podnos s chlebíčky; dobře si pamatuji, jak jsem si stopla řidiče. Prý jsem učila jeho Davídka. Byl tak laskav, že mě zavezl až k Ivě před dům. Chtěl jen pusu na tvář. Dostal ji. Iva mezitím o Petrouška pečovala. Nalévala mu. Až byl vláčný. A zapomněl si u ní taštičku. Takovou tu buzer. To už se nikdy nezopakovalo. Byl ve střehu. Nepije. Dávno taštičku nenosí. Pak už jsme měl auto. Vždycky řídil.

Jedu domů. Za chvíli mám smluvenou schůzku s medikem v HK. Ješiši. Ani ne deset minut do odjezdu. Ireno! Závory. Rychle nalézt místečko na parkování. Anděl mi ho připravil co nejdál od nádražní budovy. Běžím koupit lístek. Obíhá se celá budova. Pomalu se klube z lešení. Už aby to bylo jako dřív. Polní podmínky mě nebaví.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-12-do-hradecka-a-domu

Vbíhám na peron. Až ze třetího. Už tam stojí lidi. Jsem klidná. To doběhnu. Přesně. Tichoučce se plíží vlak. Opravdu jak had. Nastupuji. Jedeme. V HK předávám tombolu. Chvíli hovořím se studenty. Kluk a holka. On třetí ročník, ona druhý. Všeobecné lékařství. Co z nich bude? Loučíme se. Nejdřív jdu do Andělky pro špaldové zrno. Hledám v regálu. Marně. Vedle býval Anděl. Tam prodávaly prodavačky andělky – vždycky a každá byla andělská. Tady už po léta sedí taky hodná andělice. Beru Krakonošovo koření, Grešíkův čaj indiánské léto a babiččinu zahrádku.

- Vy zas už nemáte špaldu.

Na oko se zlobím. Paní mi jistě odpovídá, že má. A fakt má, jen ve vedlejším regálu, kde bývalo něco jiného. Zná mě. Ví, pro co jezdím. Usmívá se ona i já. Nějaký chlap se ptá na zelí. Vypadla mi krabička čaje. Čumí. Ohýbám se.

- Vy jste tak laskav, že jste mi tu krabičku podal. Jste pravý gentleman. Děkuji srdečně. 

Chlap čumí. Pak bleskově mizí dozadu mezi regály. Prodavačka se usmívá a šeptá:

- On vůbec neví, co jste mu říkala. Je to buran.

Nechávám jí malé spropitné.

- To máte za to napadení.

Řehtáme se. Ona tak radostně děkuje. Určitě za to koupí třeba šaty nebo kabelku. Rozhoduji se, jestli do Yves Rocheru. Mám buď pět minut do odjezdu nebo půl hodiny. Volím Au park. V Yves mladá prodavačka opřená o pult. Navazuji hned kontakt přátelství. Nabízí mi něco z dárkového letáčku. Jdu si pro bambusovou trávu. Stojíme u regálu s parfémy. A tenhle mám, a tenhle taky. A tenhle parfém je můj oblíbený. Je milá. Asi je i ráda, že někdo přišel. Předvádí mi tři nové vůně. Damascénskou růži s levandulí. Hezká. Vyzkouším.

- A já vám dám 40% na oba, i když je to jen na jeden.

- Jé, to jste hodná.

- A ještě máte nárok na body. Pět set korun na pleťovou a vlasovou kosmetiku.

- Mám ráda támhle ten chrpový. Ale minule jste mi dali zadarmo gel. A ten je suprovní.

- Vyberte si gel, je dražší a budete doplácet jen čtyřicet devět korun.

Holčička umí počítat. Nabízí mi dárky. Vybírám ještě jeden gel.

- Ten je trošku jiný. Ten není na tampon, ale normálně si umyjete obličej.

Při placení se usmívejte. A to já ano.

- Jé, to mám. Já jsem bohatá důchodkyně. 

- Tak to tady nikdy neslyším. Každý vzdychá. 

- Je třeba se hýbat, radovat, hledat maličkosti, které mě těší. Jsem ráda líná, ale vyjedu si na kolo, na lyže. Člověk se musí hýbat. 

- Vy jste tak živá, aktivní, z vás stříká radost na všechny strany.

- No, mám radost. Včera jsem byla naposledy lyžovat. A sjela jsem Černou horu. Je pro mě moc těžká. Ráda lyžuji nahoře na ní. A miluji Pec. A teď už vítám jaro.

- Mně se líbí, jak se umíte oháknout a jak se krásně zdobíte. Moji vrstevníci kolem mě jsou mrtví. To se s vámi vůbec nedá srovnat. Já bych si s vámi povídala dlouho. S vámi je to tak lehké.

Dala mi všechno do taštičky. Rozpažuji ruce. Je připravena nechat se obejmout. Jé, to byl krásný nákup. Srdečný. Lidi dělají firmě jméno.

Z Hradce jsem za čtrnáct minut doma. Za dvacet důchodcovských korun. Kuga čeká. Radostně bliká. Sedám za volant. Hledám v telefonu dárkovou poukázku do Kauflandu. Usnula jsem. Za půl hodinky volám Péťovi.

- Peťuš, Kuga mě pochovala v náručí. Uspala mě. Nejsi někde tady poblíž, nechce se mi platit kartou.

- Jsem už doma.

Jedu do Kauflandu koupit kytky. Dělím nákup na dvě části. Slečna u pokladny se ptá kolegy, jak s čárovým kódem. Ano, jen ho načte. Chce, abych ho zvětšila. Usmívám se.

- Ale ta čtečka ho přečte i malý

Abych jí udělala radost, maličko ho zvětšuji. Božínku! Jedu domů. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-12

- Běž se podívat, jak jsem ti umyl auto. 

Jdu se mrknout. Kuga se leskne. Na půl pátou paní. A už je u branky. 

Večer. Jdu  do bankovnictví.

- Peťuš, oni mi ty částky, které se mi ztratily z karty, připsali.

Volám na linku. Než přejdeš přes první a třetí a šestou číslici z hesla… Nepříjemný hlas. Mám dotaz na  dluhovou kartu.

- Neznám dluhovou kartu.

To je osel. Povýšený. Mezitím si stíhám zablokovat banku.

Zvyšuji hlas. 

- A víte, co je palatalizace likvid? Ne? Vidíte, a taky se nad vámi nepovyšuji.

Myslím si – debile. Jedná se mnou z pozice síly. 

- Potřebuji pomoci, jak se dostat do bankovnictví. Právě jsem si ho zablokovala. 

- Máte v mailu postup.

- Už to vidím. A heslo si mohu překopírovat?

- Je to tak těžké opsat si dvanáct čísel a nacvakat je?

Ano, je to debil. Za hovoru si čísla opisuji. Ještě složité heslo. Jsem tam. Teď mě napadá, že už mi možná blbla klávesnice. Ptám se na svou včera smazanou kartu. Chci vidět data a ukradené částky. 

- To máte na výpisu za karet. A ten vám chodí do mailu.

- Ano, ale mažu ho, protože se tam neumím dostat.

Zas má nějaké chytré řeči.

- A můžete mi laskavě říci cestu, kudy se dostanu k heslu?

- A protože vám nemohu pomoci…

On tu není debil. Odpojil se. On je to frustrovaný kretén. On mi položil hovor. Volám znovu. Identifikátor se neshoduje s čísly z hesla… Ty vorle, tak já si ještě zablokovala přístup na linku. Volám znovu. Ozývá se milý dívčí hlas.

- Prosím vás, se mnou teď hovořil debil. Doopravdický. A už jsem si zablokovala, co všechno šlo. On mi nepomohl. Teď jsem se na vás nemohla dostat, vy mě nevidíte. 

- Bohužel, já nevidím, kdo s vámi mluvil. Napíšeme reklamaci. Ale nejdřív zkusím to, abychom se dostaly, kam potřebujete. 

Vysvětluji, co všechno jsem stihla díky němu udělat. Nejen zablokovat bankovnictví, přístup na linku, já si i zprovoznila kartu, kterou nemám ještě v ruce. Slečna je nesmírně milá. Vede mě. Tak nejdřív cestičku pro obnovu hesla. Pak mě zkouší z těch čísel. Pak řešíme tu zprovozněnou kartu. Mezitím jsem si sama přišla na cestičku, jak na výpis ze smazané karty. Docela horor. To už nechci zažít. Ne, už ne. Byla jsem jak opice za klávesnicí. Zas jsem si procvičila mozek. Dobrá spartakiáda.

Slečna mi hned na začátku řekla, že jí nemohu znovu zkusit zavolat, protože je minuta po osmé, a to už končí pracovní doba. Ale ona se mi hodinu!!! věnovala. Pořád jsem chtěla hovor končit, aby už šla domů.

- Já pracuji z domova.  

To mě maličko uklidnilo.

- Tohle s vámi musím dořešit. Už byste tam měla vidět novou kartu. Ale nic s ní nedělejte. Dokud ji nebudete mít v ruce. Mohla by být zneužita. 

- A řeknete mi číslo karty a platnost?

- Přes telefon ne.

Myslí mi proběhla včerejší slečna, která mi hezky číslo nové, dnes už taky smazané karty nadiktovala. Mlčím, abych včerejší slečně neudělala průšvih. Byla přesně takhle hodná, trpělivá, ochotný, vstřícná.

- Nemohu na výpise najít ty peníze, co jste mi vrátili. Dočítám se, že pokud by karetní společnost nemohla kladně vyřídit reklamaci, peníze zase odejmete.

Slečna vysvětluje, kam se poděly z výpisu částky ukradené… Mě už ani nic nezajímá. Už hodinu řešíme zlodějnu, neurvalost, neodbornost. Píše reklamaci na pojistku karty. To ani nechci. Prý je to třeba. Ach. 

- A chcete reklamovat chování kolegy?

- Ano, chci. Protože mě nechal na holičkách pět minut před koncem pracovní doby. Když včas něco neobjednám, může u mě dojít k finančním ztrátám. Jednal se mnou povýšeně, arogantně. Na konci hovoru mluvil i já i on. Vřeštěla jsem heslo, heslo. Opustil mě.

Slečna uměla všechno krásně sepsat. I to, že jsem od jejich banky už loni mínila odejít, ale na hradecké pobočce byl nesmírně šikovný úředník… Psycholog. :-) 

Takový krásný radostný slunečný den. A jak technika umí vnést do nitra člověka neklid. A jak zaměstnanec dělá jméno firmě. Nebo ho taky hezky pokálí. Kdyby ten pitomec uměl poradit hezky, v klidu, nenechal by mě určitě aktivovat kartu, kterou musím nejprve fyzicky držet v ruce. Tolik pokusů, marného úsilí někam se dostat, prokousat se hesly, znovu zadat, a znovu a znovu… Ješiši. Ztráta hodiny času! Je to za mnou, ale nebyla to hezká tečka. Krásné cvičení. Zajímavé. Dnes jsem ťukla o dva chlapy. Absolutně pro mě nemilé, nevrlé, pravé opaky mého Petrouška. Jsem šťastná, že ho mám. Radost, štěstí, důvěra, opora, pochopení, smích, spolehnutí, láska. Láska! 

Dobrou noc!