To byl zase průlet dnem
Ráno. Slunce svítí. Však v deset v jedenáct zas pošmourno. Zdravím z okna zahradu a den. Ó, mravenci na parapetu. Říká se nekonečná láska. Tak to ještě nemám zpracováno. Budu se to učit. Běžím pro pixlu s obrázkem velkého mravence. Prsty chytám mravenčáky, kteří se vypravili na zeď. Ne. Vy tady s námi bydlet nebudete.
Jdu si pro něco do spíže. Něco jemného mně ulpělo na obličeji. Zbystřila jsem. Od září si dům hlídám od pavouků. Rozsvěcím. Jeden hezký dlouhonoháč nahoře v rohu. Jdu si pro vysavač. Vsrknul ho. Mrtev. OK. Jenže další dole vedle regálu s lahvemi. Tak to ne. Dnes jsou hmyzí kamarádi syny smrti. Nechci tu ani mravčáky, natož pavoučáky . Celý den tu střežím už od září všechny rohy. Pečlivě hlídám, neuhlídám… Tady bydlíme my.
Pouštím si zpěv dětí, pohádku ze včera. Spokojenost. Vedle obchodování mnoho povinností. Rychle na nákup. Už doma nemám ani jablíčko, rajčátko, nic.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-19_Pro_jablka/
Vydávám se k ovocnářům pro jablka. Cestou domů zastavuji u dětského hřiště.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-19_MIR/
Tam je dětí! To je skvělá hudba pro mé uši. Tohle je mír. Popojíždím a u divadla mi metoší okolo auta králík. Ale to jsou mety! Chtěla jsem si ho natočit. Ne. Běžel rychle a ztratil se někde v keřích.
Na čtrnáctou kosmetika, masáž. Nejdřív se přece musím najíst. Obědvám na zahradě. Ireno, jeď! Přijíždím o patnáct minut déle. Mám skvělou, vynikající paní. Usínám pod jejíma rukama na lusknutí prstem. Cestou zpátky volám květince.
- Máš tam lidi? Jedu z kosmetiky. Stavila bych se pro něco.
- Hoódně lidí. Chápu tě. Taky nevylézám. Zítra se stav.
- Zítra jedu do Phy.
- V pondělí se ozvu. Zavolám ti, až přivezou sadbu.
Včera telefonuji s Lindou.
- Mami, jedeš do Phy?
- No, ale chci jet autobusem. Totiž na Černém Mostě si chci vyřídit průkazku na metro. Dočetla jsem se, že snad 65+ jezdí zdarma. Nevím.
- No, tomu bych nevěřila.
- Já už taky nevěřím.
- Mami, ale výhodnější to máš vlakem. Jedeš do Dua?
- Já bych se na Hlavním ztratila.
- Ne. Vystoupíš a jdeš do metra.
Vysvětluje mi varianty. Ověřuji si trasy ke Clarionu a číslo autobusu. Zastávku. Zpátky varianta na Florenc, na Hlavní, na Černý Most. Napadlo mě dnes zavolat si na Dopravní podnik hl. m. P. Ejhle. 65+ jezdí zadarmo. Jen vlaky po povrchu platíte. Takže eldorádo. Super. Mohu jet na Černý Most, na Hl. n., na Florenc. Tuším záludnost.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-19_Doma/
- Pojď se podívat, jak jsem to tam vzadu připravil pro nádrž.
Vařím mu polévku. Jdu se mrknout.
- Byl tu Honzík, pomohl mi. Podívej. Takhle se to otevírá. Tady ještě dám kachli na konev.
- A kde je Honzík?
- Už klusal.
- Peťuš, víš, co jsem prve slyšela v autě? Zítra bude prý nějak asi dvacet pět nebo tak nějak. Prý si užijeme sluníčka. Bude polojasno až zataženo.
- To jsou paka.
- No, bude oblačno, ale užijeme si sluníčka. To jsou zprávy, co?
Jdu chystat kotlety. Měla jsem někde z adventu darovanou. Zbyteček mi překážel v mrazáku. Nakrájela jsem ji na plátky. Nutno vyprázdnit mrazák. Beru letní papriku a rajčátka. Cibulku. Špíček. Fantazie. Maličko smetánky.
- Jé, tady to voní. Ty seš hodná.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-19_Dnes_krasne_vysoky/
- Petuš, zítra ráno ti udělám ještě brambory. Tady jsem upekla chlebíček.
- Ne, já si vezmu k tomu ten chleba. Ten je krásný!
- To bys mi ráno ušetřil čas. Tak máš polévku, kotlety, chleba.
- Ty se o mě staráš.
- A ty o mě.
U práce poslouchám tři a půl hodiny setkání opozičních odborníků na
energetiku, na vojenství, na diplomacii. O hospodářsky negramotné vládě. O
dotacích, nesmyslných kvótách, nerovnoměrném zisku a dalších nesmyslech. Podle EU Češi
milují éčka, milují strojně oddělené maso, (to nevím, co to je, as nějaký sajrajt), milují potraviny druhé i třetí jakosti,
jedovaté ovoce, které k nám jede přes půl světa. To je jako fór. Vláda ožebračuje
lidi, chce je přivést k chudobě. Mediální masáží ohlupuje národ; chce
přimět lidi k poslušnosti a k primitivnímu myšlení. Tzv. balíček má "zlepšit
hospodářskou situaci státu". Prý snížit deficit státního účtu. :-) :-) :-) Ministr financí
prokázal absolutní neznalost fungování státu. Elektrická energie se nedá
skladovat. Normálně nás okrádají. To my víme. Jenže jak teď svítíme, tak se
rovnou vyrobená energie za korunu spotřebuje. A oni na burze obchodují s elektřinou
na roky 24-25 za 2,50 – 3 koruny. Současně nám ji někdo kupuje za 5 korun. Je
nutno omezit obchodování s elektřinou. Nepatří na burzu. Obchodují s něčím,
co není. Jeden velký podvod. V roce 1996 jsme po rozkrádačkách a
privatizaci majetku státu platili korunu a sedm haléřů za kilowatthodinu. Dnes dezinformační
agentura Eurostat, jak říká jeden premiér, nás označila za jedny z nejdražších…
Jaroslav Novák, expert na jadernou energii. Hovoří o dostavbě atomových elektráren. O odstavení tří jaderných bloků 15.4. v Německu. Na reparačním vypořádání nám dosud Němci jako nástupnický stát Německa (Khol to potvrdil) nevyplatili 306 miliard Kč z úrovně měny roku 1938, kdy tisícikoruna měla hodnotu jedné trojské unce měnového zlata. 306 miliard poděleno 31 g - vychází: Dodnes nám Spolková republika Německo dluží 9 tisíc 516 tun měnového zlata. Počítáme-li jednu tunu měnového zlata cca 1 a půl miliardy, je to 15 bilionů korun, tj. 15 tisíc miliard. To je sedm státních českých rozpočtů. Navrhli sedm odstavených jaderných německých elektráren, že je budeme provozovat. Ne. Zamítnuto...
Každý řekne to své, co je za potřebí udělat k zbavení se starého matrixu, jak zatočit s politiky, vlastizrádci, kteří slouží starému pekelnému systému. Mezi mluvčími je i člověk z Bulharska; Martin Koller hovoří pěkně zostra, jak jinak. Zdeněk Jandejsek – expert na zemědělství a potravinářství. Prof. Staněk. Taky ten odborník na energetiku, na zásobníky… U poslechu mi jde práce od ruky. Uši rozbalené. Ještě objednávku jedné paní. Ještě odbíhám pro zelené do zahrady. Zkontrolovat skleník. Tři a půl hodiny! Dnes jdu brzy spát.
Volám kamarádce:
- Ahoj, chtěla jsem ti říct…
- Já jsem na tebe dnes myslela od dopoledne.
- Jo, od dopoledne se chystám… Spojené myšlenky.
Tohle se nám stává. Jo. Podvědomí pracuje.
Pro Ty, kteří jsou na Tg.
https://t.me/INFO_STOP_COVID/1013
Už víme všichni, co se píše v knize Great Reset a jaký je plán na zotročení nás všech?
Linda mi posílá fotku krávy pasoucí se na žluté louce. Od ní bere mléko.
- Mami, tak už vím. Ta paní měla toho bratra, který bydlel v našem domě. Ptala jsem se jí, jestli měl chlív, kde máme koupelnu. Prý ano. Paní je 72; je z dvojčat; měla bratra; sestra ho měla hlídat ve stodole. Když byl čtyřletý, nějak propadl do sena; táta do něj zabodl vidle, do hlavy. Přežil – jeden z tisíce. Nikdy se neoženil. Zemřel sám v té chalupě, kde bydlíme. Byly 4 setry a 2 kluci. Ona je z dvojčat.
- Aha, tak pán byl asi trošku postižen. Umřel, dům prodali. Vystavěli nový. Aha. Takhle to je.
Ještě se ptám na záludnost:
- Prosím tě, když pojedu z Hlavního, tak metrem jedu přímo, jenže tam vidím nějaký přestup.
Linda je zběhlá. Něco prý dnes zaslechla v Pze.
- Jo, mami, budou opravovat v metru podhledy. Vystoupíš, půjdeš doprava.
- Do toho Šervůdu?
- No. Přejdeš přes cestu.
- Já se ztratím. Já to věděla. Záludnost.
- Ne. Neboj.
- Půjdu s davem. Ještě že umím česky. A zpátky? Já ty vlaky nestihnu. To abych v poledne vyrazila na cestu domů.
Smějeme se.
Tak. Uvidíme. Prof. Pirk:
- Život je krásná barevná vitráž, která má hodně barevných sklíček. Je jenom na nás, abychom si ta barevná sklíčka vyleštili.
Má pravdu. Já pucuji, pucuji, pucuji. Jen mi je strach ze zítřejšího cestování trošku zašpinil. No, zítra uvidím, jestli budou nablýskaná. Sklíčka. :-)
Ještě mám na papíře hodně řemesel. A včera jsem si předepsala. :-)
Hadráři. Další ze zapomenutých řemesel z poslední přednášky pí Konvalinkové. Zítra svištím po dvou a půl letech do matičky Phy. Tak dnes se složím do postele brzy, abych byla čilá. Hlavně abych nezaspala ve své svobodě. Jo, holka. Když si koupíš vstupenku na Den klientů, tak ji využij. Ještě nevím, jak to bude s mou novou průkazkou seniora na metro. Díky Zlatce - dej ji pánbu věčnou slávu! - jsem si ji obstarala. Senior 60-65 let. Už mi prošla. Zlatko, kdybych tě tu teď měla. Ty, šikovná zběhlá, v roce 1981 jsi mi utekla do Německa. A teď do nekonečně. Hodně jsem se od tebe přiučila. Například nevyřizovat si účty s Ivulkou ve společnosti. To držím; stále zachovávám tvář. Když se ke mně někdo nechová pěkně, nechám ho. Ale dám mu za vyučenou ex post.
Tak tedy hadráři. Mamka pracovala naposledy u VÚ 8521, což byl výstrojní sklad. Jenže se jim říkalo hadráři. V jiném významu, než mělo tohle slovo jako označení řemesla. Ještě pamatuji takového tlustého pána s kolem. Vezl na něm vysušené placky zaječích kožek. Zapáchaly. To se vykřikovalo:
- Hadry! Kosti! Kůže!
Já si pamatuji jen na ty kůže. Kožky! Kožky! Myslím, že vykupoval za dvě koruny jednu. Nevím, jestli se nepletu. Hadráři dřív jezdili po vesnicích. Skupovali hadry. Třeba i plesnivé. Vozili je do papíren. S vynálezem knihtisku – papír. Nemohli ho draze dovážet po hedvábné stezce z Číny. Lidé papíru nevěřili. (Neví se přesně, kdy Jan Guttenberg poprvé použil knihtisk, jestli to byl on. Ale studentům jsem vždy říkávala: Používejte letopočet 1444. Hezky se pamatuje.)
Jak se hadry třídily? Hedvábné se užívaly na jemný papír. Vlněné na savý. Normální hadry na papír. Doma večer rodina hadráře roztřídila denní snůšku. Odstříhaly spony korálky, ozdoby, knoflíky. To přebíraly maminky s dětmi. Pokud tam byly šaty, tak většinou židi přešili, naškrobili, prodali. (Směli provozovat jen pět řemesel.) Židovské švadleny byly nejlepší. Přešily, naškrobily a služkám, obchodnicím u krámku prodaly. Hadráři dostali za hadry peníze nebo štůčky látky. Hadry se zpracovávaly v továrnách. Existoval pořádek, podle kterého ti majitelé papíren vykupovali. Vydávali v Berlíně časopis Burza hadrářů. Tam bylo napsáno, jak ty látky vykupovat. (Mimoděk mi u věty A tam bylo napsáno, že tam bylo na… - Ráda mě s ní zlobila maminka. Měla víc průpovídek. A na stará kolena v DD jsem od ní slyšela asi dvě nebo tři říkanky, které mi nikdy doma nezpívala. Jedna je Jirka Pirka šel za dvírka na okurky chc. Aby se mu nezkazily – konec si musím příležitostně poslechnout… Ale nemám očekávání. :-) :-) :-) To bude nějak slovo... A ještě něco o Madle... Drahuška si to pamatovala.
Hadráři na konci života byli nemocní. Chválili si ho jako jediné poctivé řemeslo. A umírali brzy. Za Hitlera toto řemeslo vzkvétalo. Hitler propagoval sběr papíru. Děti sbíraly. I my jsme po válce sbírali. Nosili jsme do školy potvrzení ve formě dlouhých lístečků, které byly perforovány na stránce. S tím papírkem jsme chodili paní učitelce k zápisu do jejího sešitu. Na pásku papíru stálo kolik a za kolik. Bylo tam třeba i železo. Za papír třeba korunu, za šedesátník… Bylo na zmrzku. Napadá mě – dnes se papír na některých školách vybírá. Jednou za čas přijede auto, odveze. Za socíku to bylo jednodušší. O papír se starala sběrna. Děti dostávaly za sběr odměnu. A tak i my jsme dlouho dlouhou po válce pilně sbírali.
Spát!
Dobrou noc!