To bylo vzůšo! Ale lidi jsou SKVĚLÍ - většinou
Po poledni. Od rána Raptor TV. Novinky.cz - prý to organizuje Chcípl pes, 300 lidí. Lžou. Před devátou na Malostranském nám. obstojné davy. Ilona bude zpívat. Nezaprodala se. Mádle, Klus, Issová - božínku, dej mi sílu, abych je nenáviděla trošku méně než z celého srdce. Do odpoledne davy lidí. Fandí Volnému bloku, ANS, Trikoloře - zcela jedno komu. Semknutí proti diktatuře EU, zavedení kovid pasů, vkrádajícímu se fašismu.
Zrzka trpělivě čeká, než vstanu. No dnes už se do postele nevrátím.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-09_Ranni_muzlani/
Jedu nakupovat. Zatáhlo se. Volám Péťovi.
- Peťuš, nejdou mi otevřít vrata.
- Ježíš! Že ti zas upadl na zem ovladač?
Je to krumpl. Bráním se:
- Neupadl. Fakt, to bych ti řekla.
- Tak, tak, já nevím.
- Přijeď mi to otevřít.
- Hele, běž pro kličku.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-09_Neni_klicka_jako_klicka_-/
Jdu pro kličku. Netuším, že to není ona.
- Na konci jsou taková táhla.
- No, vidím.
- A tam zasuneš tu kličku.
- Prosím tě, tady taková dírka nikde není.
- Běž na druhé křídlo, zkus tu dírku najít.
- Není tu. Žádná dírka tu není.
- Chjo, tak já tam jedu. A co potřebuješ koupit? Musíš jet?
- Do prčic jahody. Chci si vybrat.
Nedá mi to. Přece nejsem tak tupá. Jdu do přihrádky. Bleskla mi hlavou ještě jedna klička. Vracím se k vratům. To je ona. Volám.
- Peťuš, já už mám asi tu správnou
Naviguje mě. Zasouvám, otáčím. Vrata hupsla. Povolila. Druhé křídlo také.
- U kotelny stojí s jahodami. Tak víš, kam máš jet?
Vyjíždím. Ještě vyskakuji. Vrata ručně zavírám. První kapky. Beru z kufru do kabiny raději deštník. Dobré rozhodnutí. Na kruháči už stěrače neberou. Vidím mezi kmity prodjení slunečník. Přistávám u chodníku. Tady se asi nesmí... Ale dál nejedu. Není vidět na krok. Průtrž malinko polevuje. Vyzvídám u prodavačky, tísnící se u tyče slunečníku, kolik kilo, jak to prodává. Nevidím váhu. Košíky 2,20 za 152 Kč. Divné počítání. Vybírám tři. Přesýpá mi je do přepravky. Rychle nasedám. Mizím. Za dalším kruháčem na parkovišti Lidlu stánek. Jdu si pěšky okouknout, jak to praktikují tady. Váhu mají. Kilo 65,-, o čtyři levnější než u konkurence. Tady nakoupím příště. Nemám ráda předvážené anonymní zboží. Jahody vezu překrásné. Čerstvé. Polské. Touhle dobou vždycky jezdím do Polska pro jahody, borůvky, rajčata, cibuli, nové brambory, letní jablka... Systéme, systéme! Vytíráš si s lidmi zadel. Přijde den, kdy si my vytřeme zadel s tebou.
Kaufland:
- Zapomněla jste si roušku.
- NEZAPOMNĚLA!! KHS mi zrušila pokutu, protože je to NEZÁKONNÉ. Správní soud minulý týden...
- Aha, tak běžte dál.
Kocourkov. Lidi chodí okolo mě v náhubcích. Starší manželský pár - on bez roušky. Sympatičtí lidé. Oslovuji pána - na nohách má, zdá se, boty, které si chci objednat. Během hovoru o botách souhlasně pomrukuji ohledně neroušky. Pán suverénně:
- Já jim na to kašlu.
Loučíme se. Procházím zeleninou, ovocem, beru čínské karafiátky. Nemám je ráda, ale ten jeden na mě vyloženě volal:
- Vem si mě! Prosím tě, vem mě odsud.
Takový chudáček. Vzala jsem ještě jeho asi tři bratry. A japonskou myrtu. Chjo, od mala nemám ráda čínské karafiáty. Myslím, že se jmenují nějak jako hvozdík... Dobrá - vykoupila jsem je z otroctví.
Zastavuji se u aljašské tresky. Zkoumám, kde a jakým způsobem byla ulovena. A ještě filé ze stejné ryby. Ulovena na moři vlečnými sítěmi... OK. Hledám špenát. Okolo jde děsně miloučký ochotný mladík. Ptám se ho, kde najdu špenát ale ve válečcích. Ukazuje mi ochotně listy... Usmívám se:
- Ne. Vypadá to jako balíky slámy. Já na to vždycky sáhnu... Jé, to je ono.
Opětuje úsměv. Je rád, že je propuštěn a může si jít po své práci. Dnes přijde nějaká kontrola. Tak ať jim dobře dopadne! Jdu k pultu. Žádná pavlač se dnes nekoná. Nerozumím jim přes klapáky, co povídají. Slečna je velmi ochotná. Asi studentka. Můj řezník Pavel tu dnes chybí. Slečna má respirátor, je prostřihnutý na dvou místech. Asi nový model. Takový jsem ještě neviděla. Soucítím... SUNDEJTE JIM TO!
- Prosím vás, tady u té vepřové panenky máte napsáno výsekové maso, co to je výsek? Moje babička někdy chodila k závorám do výseku neboli do čurbesu. To bylo maso z nemocných zvířat, ale jasně zkontrolováno hygienou!
Šla se zeptat druhé kalupinky.
- Ano, to nám tady zákazníci říkají, že výsek byl čurbes.
Smějeme se. Hovězí ani vepřové nekupuji, nechám "výsek" - vepřovou panenku v obchodě. Všechno maso je výsek. Registruji posun slovního významu - během třiceti let...
Beru dvoje krůtí prsa. Ať se kočky pudrujou!
U kvasnic se ptám mladého dlouhovlasého pána, proč má roušku, když ji má pod nosem.
- To nemám kvůli sobě, ale kdybych potkal nějakého tragického důchodce, abych ho nevylekal.
- Důchodce, to jsem já. Mě nevylekáte.
Pán se směje. Sympaticky. Když se tak rozhlédnu, už jsou tu lidé hodně jen s náznaky jakože roušky. A výjimečně bez. Málo, ale první vlaštovky... Huráá!
Nějak se mi zaplnil koš ovocem, zeleninou, kytkami. A láhev rumu. Pravý Božkov. Ve slevě. Nekup to! Že jo?
Pokladní za plexíkem - chudák taky v klapáku. Ohrožují je na zdraví a životech...
Dnes si výjimečně pamatuji, kde mám auto. Nakládám kufr. Bednička jahod překáží. Srovnáno. A teď! Do PEPCO. Vplouvám. Prohlížím šunt, po očku pozoruji dveře do kanceláře... Tak kde je ta vedoucí! Co mě tu cvičila, abych si nasadila respirátor. Otravovala. Neúnavně. Raději jsem sem nechodilla. Paní u pokladny mi smutně říká, jak se jí dělá nevolno... Přitom u pokladny je krytá plexisklovou deskou.
Uháním domů. TV Raptor vysílá info. S chutí poslouchám. Vařím si fazole po mamce. Volá poradce.
- Románku, máme v kuchařce recept na fazole?
- Ne, ale dej si gurmánskou.
Smažím cibulenku, na to plátky krůtího masíčka. Kousek dostávám Mourek. Asi ještě nikdy takovou dobrotu neměl. A tyčinku - věrný strávník.
Přisýpám fazolky, majoránku, palermo. Misku rajčat, okurek, cibulky. Připnutá k ntb. Patnáctá se blíží. Lenka Tarabová říká, jak přišel vychrtlý pirát Bartoš. Prý nepodpoří český kovid pas. Jenže lidé netuší, že podpoří zavedení evropského.
Ilona už končí a vrací se do svého Brníčka. Tak jak to dopadne?
VÝBORNĚ. Zatím skvěle. Zatím, než si ta svoloč zas vymyslí vyhlášku, nařízení... Mimochodem - to, co dnes od půlnoci bylo proti demonstrujícím nařízeno - skupinky po dvaceti, rozestupy a ulice uzavřené kvůli filmování byl jen slabošský pokus chcípající kobyly... Policisté tolerovali demonstranty. A žádná filmová produkce nefilmovala. :-)
Procházím se večerní zahradou. Péťa ji posekal kvůli klíšťatům a komárům. Navazuji rajčata. Zalévám je; pod střechou nepršelo. Odpoledne přišla Zrzka se zavřeným okem. Rychle už po zavírací době domlouvám kočce do očí medicínu; dojel pro kapky. Borovou vodu prý kočky nesmějí. Zrzka plivnutí do očička poprvé přijala. Podruhé se jí to nelíbilo. Večer se bránila jak lev. Ale očíííčko kouká dokořán. Stále je vcelku. Sedám k reklamě. Pěkně žerou komáři. Ty vorle, ráda bych seděla venku, ale to se nedá. Volá klientka. Loni první balík kopyta dopravní se nenamáhali doručit. Čekala na ně přes poledne v práci. Ještě že měla Hela se mnou trpělivost. Pak jsem jí to oplatila. Potřebuje poradit. Když už do košíku naházela dvě stě bodů, vyplatí se udělat pětisetbodovou objednávku s 35% slevou. Povídáme hodinku, než nás vypnou. Moji klienti mě většinou čtou. I ona. :-)
Sedím u školení. Už se hodně smráklo. Někdo dupe. To bude ježour. Ze zahrady spěchá k Mourkovým miskám. Zdvihám se. Fotím. Obrací se. Maže zpátky za roh.
- Jen si tě vyfotím.
- Peťuš, má tam ježek granule?
- Mour mu je chtěl sežrat. Je bezednej.
Tak - ještě naložit jahody. Do marmelády se mi dnes už nechce.
- Víš, že zítra nejde proud?
- Ó, to nevím. Chtěla jsem ti uvařit jahodové...
Tak uvidíme, povídal slepý. Dnes to dobře dopadlo. Konečně se blížíme k druhé půli roku, kdy už to bude opravdu snad jen lepší a lepší. Letošní únor byl nejhorší za poslední dva roky. Přežili jsme. Naši vládci a světovládci na nás stále a stále šijí boudy. Vymýšlejí podrazy. Věřím. Věřím! JDEME k světlu, k dobru, v lásce... Apropos. Láska není blbost. Ten policista, který mě k smrti vyděsil, že nemám roušku. Nechtěl mi otevřít dveře a umožnit odchod. Nelenil a poslal na mě udání na KHS!! Tak toho miluji z celého srdce, a aby jeho duše zažila ponaučení, podávám na něj na státní zastupitelství co? STÍŽNOST za zneužívání pravomoci veřejného činitele, protiprávního jednání, zastrašování a omezování osobní svobody. Tak moc ho mám ráda. A určitě mi za tu lekcičku poděkuje. A pak dám zas lekci lásky ještěrovi. Jó, hoši, je to vzájemné. Milujeme se!
Dobrou noc!
P. S. Mami, já nejsem žádná mstivka, jo?!