To já si to zapíšu :-)
Ráno. Mám pět minut zahájený den. Telefon. Lukáš nájemník.
- Nevzbudil jsem vás? Volám dýl?
- Lukáši, o pět minut jsem vás předběhla. Devět - to už jde.
- Tak konečně přijde sklenář na ty dveře.
- Však jsem tam zas byla.
Podivil se. Líčila jsem mu, jak zrovna svačili. Dobírala jsem si je.
- Ale já jsem mu připomněl ty lištičky.
Chválím ho. Na ty jsem zapomněla. Náš sklenář pískuje neskutečně krásné vzory. Mrazové, leptané - to je prý chemie. Tabule se zavře do skříně; někdy to vyjde, jindy ne; podle vlhkosti ve vzduchu. Před rokem jsem vybrala krásný vzor. Chemická výroba se nedařila. Tak konečně. Lukáš slíbil, že sklo oblepí, lištičky natře. Chjo, už to nebudou maminčiny dveře. Pamatuji, když se odstěhovali ti s malým Věnceslávkem, který se tam narodil - nemyli. Myslela jsem, že na dveřích nechám ruce. Po umytí byly nádherné. Starý kvalitní lak. No jo, vyprávěj to telatům. Oni lidé nemyjí zásuvky, nemyjí dveře, nemyjí okna. Možná nemyjí ani nádobí. Třeba ho po několikerém použití hodí do popelnice. Vtip. A další. Možná jedí z plastu. Nová doba.
Vítám! Vítám i nezvané. Hezky se posaďte, vyvalte bulvy! Tak si to tu teda podle rady píšu. Divím se, že vám to za to stojí, nahlížet sem. Stojí, že? Kšááá! 🤣😂🙄😒
Pro mé milé vítané čtenářky a čtenáře. Děkuji všem za náklonnost. Přeji příjemný počet.
Dnes slavil Ivka, Ivulka, Ivik svátek. Kdysi. A moje sestra. Mamka vždycky máchla rukou. Gesto doprovázela:
- Všechno je pryč!
Všechno ne. Vzpomínky zůstaly. Dnes se mě ptala Drahuška ze Šumperka, jestli jsem mamce řekla, že chodím bosa. Bosa i ve sněhu. Nevím. Možná. Neuvědomuji si.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-19_Pecu%2C_peru%2C_macham/
Zadělávám na chlebíček. Pračka doprala. Máchám. Neuvěřitelné, co na dně vany zůstane špíny. A v kbelíku pěna. To lidem způsobuje dýchací potíže. Alergie. A to další.
Musím se smát. Zas jsem dnes slyšela, abych si to napsala na ten svůj blog! No to já si to napíšu. To já jo. Proč tolik despektu! Netřeba připomínat. Netřeba sem lézt. Protože tím blogem koukám minimálně dva lidi výjimečně moc štvu. Pomlouvají za zády, lžou. Jak říká obrázek na FB: Mají výbornou pozici, aby mi políbili; zvědavci...
Kdysi na vysoké jsme se v psychologii učili, že IQ se pozná a cvičí podle zvědavosti. Ivka mi hodně v učení pomohl. Nikdy jsem netušila, kde se zapomněl, kam jde, kdy se vrátí. Jeho odpověď: Uvidíme - znamenala NE. Přestala jsem se ptát. Bylo to marné. Pocit marnosti, zbytečnosti mě cvičil - nebýt zvědavá. Zvyšovat si IQ. Vím, že nám tehdy někdo vykládal, to bylo v dobách pevných linek, že ten, kdo se vrhá ihned k aparátu, neoplývá příliš vysokým IQ. Pak už jsem o tom nikdy neslyšela. Možná nějaká zastaralá studie. Ale já si od té doby dávám pozor, abych se netřásla zvědavostí, koho uvidím v domácím telefonu. Co si povídají dva lidé v mé blízkosti. Neposlouchám. Jednak je to neslušné a jednak - cvičím si IQ. Ono je to asi spojeno s EQ. A s koeficientem zvědavosti nutno rozlišovat zvídavost; kdo volá, kdo stojí za dveřmi a zvídavost v objevování nových věcí. Ne zvědavost, ale zvídavost. Nudná rutina oproti originalitě. Celý život získávám vědomosti, mám to i v horoskopu; Hela Heclová tím začala výklad: V předešlých životech jsi hodně investovala do vzdělání... I v tomhle životě investuji do vzdělání. To není zvědavost. Zvědavost je šmíráctví. Co ona tu zas vyplodí! Hybaj odsud, chásko nezvedená.
Výpadovky z města lemují bývalé zájezdní hospody. Ze všech měst vybíhaly cesty k hranicím kraje, říše. Cestou na Phu ráda pozoruji staré hospody. Na kraji Phy je jich víc. Všimli jste si takové stavby ve svém městě? Když jsem skládala zkoušku ze starší české literatury 19. století, pan docent Pospíchal - jako by žil v době Tyla a jeho kolegů. 😊Líčil mi, jak cesta na Phu byla v obležení formanskými vozy, když odjížděl V. K. Klicepera... Systém zájezdních hospod funguje dvě stě i víc let. Tahle nekvalitní - to nevím, jestli občerstvovala formany. Ale když otvírali po plyšovém spektáklu, a to už je pár dekádek, navštívili jsme tenhle nový podnik s romantickým názvem. Na vjezdu do města. Byli jsme v nejlepším věku. Tři manželské páry. Měli jsme očekávání. Obsluha - to byla úroveň! Servírka - už ne mladá - přes den vycapovala svou nahou hruď na místním koupalku. Večer excelovala.
- Já si dám Müller Thurgau...
- Ok. Červené nebo bílé?
Odpadli jsme. Dobrá trefa od majitele. Musel z takové odbornice mít radost. Ačkoli! Jemu je fuk, kdo mu tam hákuje. - Abych se nevysmívala, chybička se může vloudit. Dobrá. Přinesla nápoje. Má sklenička měla uštípnutý okraj. Toto se v dobrém podniku netoleruje. Nota bene, když má teprve týden otevřeno. Zavádí se. Včera jsem si snaše stěžovala, jak mě tam takové nedochůdče v sobotu zostudilo. Zapomnělo na hříchy svého svatouška. Petroušek si vzpomněl na tu uštípnutou skleničku. Snacha poznamenala, že otlučené nádobí znamená bídu.
- Pro mě to znamenalo, že už tam nepůjdeme.
Ten večer nekončil. Pak jsme si každá dala míchaný nápoj. Jestli si vzpomínám, jedna Azurové pobřeží, jedna Sex on the Beach, třetí už nevím, možná Bloody Mary. Ale ty dva si pamatuji. Protože Sex on the Beach si za těch třicet let občas někde dám.
Přinesla tři sklenice. V té modré krauloval mravenec. Dvě měli míru. Třetí byla napojena ledem. Nevšimla bych si toho. Jsem naiva. Ale holky byly zkušenější. Vyndaly led. Vturánu se nápoj smrsknul ani ne na polovinu. Podmíra. Naši manželé zavolali obsluhu. Už nevím, jak se to vyřešilo. Už nikdy jsme tam nešli. Občas jsme si zašpásovali - jestli Müllera bílého nebo červeného.
Za ta léta by se řeklo, že si majitel vypracuje jméno. Že si pohlídá kuchaře, milou obsluhu. Ne, on si vezme prolhaný póvl, který řeší soukromí na plnou hubu před lidmi; brigádnici, která napočítá všem dvojité porce malin. :-) Hodně štěstí tímhle stylem. Bacha na krach!
Asi před třemi čtyřmi pěti lety jsme se potřebovali rychle najíst. Malovala jsem. Kam? Zkusíme to tam? Sedli jsme venku. Nikdo. Přesunuli jsme se dovnitř. Obsluha vázla. Chtěli jsme si vybrat. Zatím aspoň polévku. Servírka na něj zaječela, že tam má hodně lidí. Hodila po něm jídelním lístkem. Petroušek - ten se tehdy hodně naštval. To on nedělá. Kliďas. Prý sem už NIKDY. Jenže shodou náhod jsem se tam bohužel vyskytla. Už NIKDY!!! Platit za neodbornost? Za neochotu? To ne! Dávat a ještě prosit - to je moc. Tu moudrost říkával Petrouškův tatínek.
- Jedeš někam?
Peťuš, mám plný itinerář na lístečku. Vezu květináče do Hruštiček, švec, lepový pás na švestku, nájemníkům povolení z SBD, plný papírek.
Jedu. Zastávky. Máme bezva ševce. Vždycky volá přes nějakou aplikaci. Skvělé. Odborník. Odvádí kvalitní dílo. Hlavně - sežeň dnes ševce. Kdysi, když ševcovinou praštil, začal chodit do továrny, některých strojů se zbavil. Nesu své zimní polobotky. Letos jsem vůbec nenosila ani jedny kozačky. Snesla jsem si z půdy tolik zimních bot. Zbytečně. Tyhle šlapalky miluji. Vysvětluje mi, jak to opraví na podpatku. Nechávám to na něm. Škoda, že nemůže pracovat doma, věnovat se svému řemeslu a živit se jím. To by měla pošahaná EkoGréta radost. Ale výrobci by se neradovali. Je třeba devastovat planetu!
Už můžete vyprýsknout. Cvičte IQ! 😶🌫️😒🤣😂
Kupuji si od paní v Hruštičkách okurky, rajčata, letní majoránku. Nabízí begonky. Beru převislou a nízkou.
- Vidíte? Tahle je převislá. Mám vám ji popsat? Ale to poznáte. Jde do výšky.
Popisuje mi fixem lístečky do květináče. Toto je soukromník! Váží si zákazníkových peněz.
- Ta vytrvalá majoránka mi nezmrzla. Představte si, že pomalu obráží.
V Hruštičkách - krásný název. Paní je klidná, milá, poradí, vstřícná, rozumí, doporučí, nevnucuje. Má obchodního ducha. Ceny tomu odpovídají.
- Minule jsem psala, jak jste mim pomohla vycouvat. Dnes jsem raději zaparkovala venku. Ještě se stavím!
Sháním lepový pás. Prodavačka neví, co chci. Vysvětluji. Nerozumí. Nakonec sáhne do regálu pro krabici. Beze slova mi ji podá. Uctivost. Čtu nápis fy na hubení mravenců. Ireno, drž jazyk za zuby. Ber! Nakonec omluvně pípnu:
- On je úzký. Můj původní je asi dvacet cm široký.
Provinile se ptám:
- Mám tenhle úzký obmotat víckrát?
- Já nevím. Asi ne. To byste točila do koruny...
Taky odbornice.
Parkuji. Tady si koupím škrob. Ejhle, mají jemnou sodu. Beru asi sedm pytlíků. V Kauflandu mívali takovou krystalickou. Mlela jsem ji ve Vorwerku. Platím a hlásím Petrouškovu firmu. Dávají mi pět procent slevu. Jsou milé. Už nevyžadují náhubek. NSS to smetl padesátkrát!! se stolu.
- Potřebovala bych natřít železná vrata.
Prodavačka je odbornice. Je to jasné. Rozumí. Poslouchá. Radí. Ukazuje. Nabízí. Vysvětluje.
- Moment, zeptám se manžela. :-)
Rozhodujeme, jestli tu barvu "to vy už tady nebudete" nebo levnější variantu. Mám vzíti štětce. Paní se ptá, zda máme něco na rez - myslí za zákazníka. Ředidlo? To je báseň.
- Já jsem dnes koupila barvu, štětce...
- Když se nám svěříte, my vám poradíme.
- A já vám za to hezky děkuji.
Za mnou stojí soused. Zubí se.
- Paní Hrobská, kdybyste příště zaparkovala - vzadu je parkoviště.
Ty vorle, mlč! Ten ti bude radit, přitom ti navalil hlínu na tvůj plot. Odešel.
- Vy tu máte parkoviště? Já parkuji u cesty nebo tady na tom plácku.
- Máme, je tam brána.
- Tam nejedu. Za bránu se bojím.
- To zamykáme my.
- Nikdy jsem si nevšimla. Dám si pozor. Děkuji za pomoc!
Stavuji se v obchodě. Naše město je vylidněné. Náměstí se přesunulo na parkoviště obstavené obchody. Tady je největší skrumáž! Tady by se dělaly dobře ankety.
Vezu si vozík z obchodu po chodníku na druhou stranu parkoviště. Stavím se v drogerii. Nepobrala bych. Prodavačka mě vítá. Omlouvám se za velký košík.
- Tak to budete asi hodně nakupovat.
Nemám plán. Kočky pomalu vyprázdnily šuplík. Eko prostředky... Není nad ocet.
Jedu domů. Sázet. Chtěla jsem jet na přednášku. Ale jsem ve své společnosti. Mám lidí tak akorát. Petroušek dovezl mléko. Odjel si zasportovat. Poslouchám o Nesara a Gesara.
https://www.youtube.com/watch?v=47m6XhzFxa0muller
Národní ekonomické zabezpečení
National Economic Security and Recovery Act
Nebo:
Zákon o národní ekonomické bezpečnosti a obnově
National Economic Security And Reforming Act (Národní hospodářská a bezpečnostní reforma)
Otázka: Kdy začne tenhle systém fungovat?
- Tak tenhle systém měl začít fungovat v roce 2000. Po třiceti letech bojů farmářů s vládou - chtěli vrátit USA zase do ústavního pořádku. Kdykoli udělali dohodu s vládou, neplatilo to; byli okradeni. Měli dostat náhradu - každý asi 20 milionů, vyšlo to celkem na 657 biliónu dolarů. Stát na to neměl. Stále hráli do autu. Došlo k auditu federálních rezerv. Zjistilo se, že je tam nakradeno desateronásobně víc peněz. Kongres to převedl na zákon. Pod tlakem ho podepsal Busch. V dalším roce podepsal Clinton. Hotové peníze byly připraveny v roce 2000. Vyhlásit se to mělo 11.9.2001. A bylo. Kdo měl s tímhle trezorovým zákonem dočinění - soudci, senátoři, advokáti, generálové - museli podepsat dohodu o mlčenlivosti, v opačném případě, protože byl vyhlášen výjimečný stav - trvá do dnes - jim hrozil trest smrti. Odvedli pozornost do Afghanistánu. - Dnes vše připraveno. Trump říká: Lidem to nestačí vyprávět. Lidé to musí prožít. Tedy vymáchat se v sazích.
V zákonu Gesara je mnoho věcí; např. odstranit atomové zbraně. Vojáci se stáhnou domů. Trump stáhnul vojáky ze Sýrie... Podruhé mu volby ukradli. Konflikt tady u nás... Pokud je bitka nevyhnutelná, je lepší zasáhnout první.
Tak já se už těším na Trumpíka. Ono to všechno jde pomalu. Ale jde to. Mnoho věcí nevíme. Ale dějou se.
Škoda lidských životů. Škoda materiálních škod. Škoda životů dětí. Protahují to. Vytrvat.
Dobrou noc!