To sázení... No...

01.06.2026
To koukáš, viď? Září
To koukáš, viď? Září

Průlet dnem. Ráno vstávám na budík. Brr. Chceš-li všechno stihnout, je třeba nechat se vyrušit ze spánku. Chceš-li všechno stihnout, je třeba vstát.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-25-dopoledne

Pracuji v zahradě. A ve skládku. Vyklízím ho. Něco tam budeme pozítří tvořit. Asi po hodině se objevil Mourek. Hned na to na střeše chaloupky Žofka. Žádné mňau, mňau, pojď mi pomoct. Neumím slézt se střechy. Ne, hop a byla v zahradě. Přerušuji práci. 

- Tak pojďte!

Chlupáči vybílili misky. Vracím se zpátky do zahrady. Obhlížím kytky. Měděná sí´tka a ovčí srst pomohla jiřince. U jedné okurky totéž. 

Zdržela mě výroba měděné spirály do skleníku a do záhonku vedle skleníku. Nemohla jsem rozmotat měděný drát. Pak namotat ho ve směru hodinových ručiček nahoře s trychtýrkem. Na severní polokouli ve směru a na jižní v protisměru. Teď si nejsem vůbec jistá, jestli mám spirálku  správným směrem. Tak zítra… Uvidím, jestli jsem ňachla. 

Poledne. Volá Péťa. Hlásím ukončení úkolu. Vím, že ve čtrnáct odjíždím k Erice. To znamená ve třináct minimálně vyběhnout nahoru do pevnosti pro balíček. To znamená, že je třeba naobědvat se tak, abych všechno zvládla dle časového plánu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-25-pry-uz-neovladaji

Obědvám venku. V klidu. Na sluníčku pod třešní s koncertem ptáků. Zahrada bují. Daří se.  Na talířek hodně zeleniny. Čerstvé i fermentované. Ve skleníku jsem si uřízla hlávku salátu. 

Ješiši, čtvrt na dvě. Půl druhé. Honí se mi hlavou, že si vezmu auto. Ne. Své úkoly plním. Tryskovým tempem běžím nahoru do pevnosti. Nevynechávám svůj kopec nahoru do šancí. Obíhám město. Vbíhám do něj bývalou hradeckou bránou; tudy jsem chodívala do své milované školy. Šipka jede městem. Rychle sbíhám zase domů. Čtvrt na tři. Čas odjet.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/206-05-25-zvlastniv-pul-treti-dve-rano

Čas v autě. Vrtá mi hlavou. Delší dobu po nastartování se objevuje čas jaký má být. Dnes ne.  Zas místo po čtrnácté hodině skoro jedna ráno. Péťa říká, že se něco nesmazalo v počítači. Vůbec nevím, kdy se srovná. Vždycky pár minut jedu s popleteným. Vždycky je rozdíl zhruba dvanácti a půl hodin. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-25-u-eriky

Kadeřnice, kterou miluji z celého srdce. Račice jako já. Úplně jiná. Ona je rak tipický. Já už jedu ke lvu. Diví se, že jdu včas. Prý jedenáct minut zpoždění.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-25-doma

Nikde se nestavuji. Domů. Petroušek sedí na lavičce, čistí mou horkovzdušnou troubu. Měla jsem jednu. Vynikající. To už bude čtyřicet let. Koupila jsem si po letech další. Když jsme se přestěhovali do domu, má nová trouba uměla tolik věcí, že jsem horkovzdušku odložila. Bude se mi třeba na letní venkovní vaření hodit. Mourek se chladí na nášlapech. Idyla.

- Půjdeme nasázet brambory, ale až večer, až pomine teplo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-25-brambory-jsou-na-radku

Zásobovač přivezl kočkám maso, játra, kuřecí krky, jahody, meruňky, nové brambory... Hodný. 

Péťa zahradník. Dokáže mě pěkně vytočit. Jak to, že já jsem se za čtyřicet let něco naučila? A on? Vyrůstal v zahradě. Ale viděl ji z toho viaduktu, který vede nad zahradnictvím. Ještě z rychlíku. A v noci. A se zataženými záclonkami. Mamka nám radila, jak se sázejí brambory. Nic. 

- Peťuš, nejdřív si to znovu zryjeme.

- A proč? Já jsem to zryl na jaře. 

- Protože to načechráme. Trošku proplejeme. 

Neochotně souhlasí.

- A to jako budeme sázet až k jahodám?

- Ano. Přesadila jsem na jaře tu a tam jahodu do jahod. Nerostly tu. 

Ryjeme.

- Mohl bys dávat pozor na jahody?

- Jéšiš, jedna jahoda!

Dupe tu jak slon v porcelánu. Mám vysázených deset pórků na okraji jahod. Upozornila jsem ho před měsícem. 

- Hele, tady od klacku po klacek je deset rostlin. Ty potřebují zálivku. Vidíš je?

Viděl. A dnes mi hned jeden pórek zdupal. Nezabili byste ho?

Divizny, které nádherně prospívaly na okraji záhonu, jsou polámané Ty vorle! Mám ho vyhnat? Jahody, divizny, pórek! Malou rostlinu loňské brambory... Ničitel. Tiše zuřím. Je jak policajti v socialismu. Kontrolovali světla, ale nevšimli si pásů.

Konec trápení. Hotovo. Jdu brambory prolít. Nevím proč jsme sázeli pěkné, nenaklíčené. Když v košíku mám staré s klíčky. Já se fakt picnu. Ne. Na zahradě si vystačím sama. Zelévat květiny? Stojí ve vodě. Nevadí. To si nemůžeš sáhnout prstem? Ne, nemůže. Diletant. Příroda není jeho kamarádka. Maximálně trávník na fotbal.

Chystá se zas na tu svou kotelnu. Energeticky už je jinde. 

- Peťuš, prosím tě, ustřihnul bys mi tady ty suché větve levandule?

- To nůžkami nedám. Jdu si pro pákovky.

Chci mu ukázat kterou větev. Upajcl půl rostliny. Šílím. On mi zničil půl obrovské levandule. Chtěla jsem jen suché včásti. Tolik let tu prospívala.

- Já ti budu ukazovat.

Fik. Druhá půla v prčicích.

- Tys´  mi zničil levanduli. Podívej, vždyť je tady zelená! 

- Prosím tě, nejde o život. 

Ne. Už s ním dnes nepromluvím. Dělá to naschvál. Omluvy. Jak těžko se na kačírku uchycuje rostlina. Ach, povede se mi ještě někdy vypěstovat tak nádherná, tak obrovitá pastva pro včely?

On všechno přiveze, obstará, opraví, zařídí. Ale do zahrady – ne, tam už ho nepustím. Ničitel. Je spolehlivý. Milující. Dnes na zabití. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-25-zaklad-pampeliskoveho-kremu-a-balzamu

Odjel. Smutním. Taková krásná. Stačilo jen prostříhat. Chceš prostříhnout kytku? Pic. Připomíná mi to Ivku. Nosil dlouhé vlasy. Jednou šel k holiči. Prý mu povídal o centimetr. Vzal mu to na centimetr. Taky by ho prý nejradějí zmlátil. 

Jsem smutná. Jdu propasírovat macerované květy pampelišek. Odměřuji, kolik mám oleje. Na půl litru dávám padesát gramů včelího vosku. Z macerátu našlehám zítra krém. Dnes odlívám balzám. Dávám si pozor na černou kapalinu na dně. Ta se nesmí do skleniček dostat. Kazilo by se.

Hotovo.

Půlnoc. Jdu si teprve rozdělat balíček, pro který jsem dnes letěla jak ohnivá čára.

Zítra se těším. Prožiju krásný den! Konec konců i ten dnešní až na malý exces nebyl k zahození. Hlavně brambory jsou na řádku. Levanduli hned schoval do popelnice. Zítra sluníčko zas vyjde. 

Dobrou noc!

Share