To se zas naštve lidí :-) Na mě.
Zůstala jsem dnes doma. Ve svém bezpečí. Bude půlnoc. Trošku jsem zas klimbla. Probralo mě živé krátké vysílání TV Šalingrad. Už relativně dlouho poslouchám, jak na ministerstvu dělají záměrné chyby. Třeba - zamezení vstupu Pavlu Zítkovi do prezidentských voleb v lednu 2022. Přes kolikerou kontrolu šel tento zákaz? A to si chyby nikdo nevšiml? A jak to, že šel Janeček na kopeček taky vyřazen. Kam se má odvést pozornost stáda? Hm. I Janečka! I se zlatýma rohama! Ne, ne. Satani drží spolu. Hezky pevně. Pokud by volby vyšly, jeden aspeňák horší druhého. Ale pokud budou odloženy, na koho přechází moc? Nejhorší varianta všech variant. Předseda PS, Senátu, vlády. A to by se pak mohly dít věci. Ani je nebudu vypisovat. Nebudu podporovat tyhle energie. Ale... Situace je vážná.
Nad ránem jsem vklouzla do pelíšku. Chvilenku jsem si četla. Jen minutku, co usnu. Jenže v té minutce, to už bylo půl páté, v létě už by svítalo, se Petroušek probral.
- Dobré ránko!
Dobré, dobré!
My bychom opravdu v nouzi vyšli s jednou postelí. Na střídačku. On by vstával, já bych uléhala. Takhle nějak jsme se to učívali v dějepisu v učivu o kapitalismu. Jak je dobře, že člověk neví, co zažije. Maminka zažila první republiku a s ní kapitalismus. Uměle vytvořenou krizi... Válku. Zlá padesátá leta. Socialismus. Prásk! Už jsme zas v kapitalismu. V tom dickensovském. Krutém. Bezohledném. Co na lidstvu už všechno vyzkoušeli. Vždycky se zas nahodil řemen. A znovu sekera. A znovu rozkvět. Co si tak pamatuji z vyprávění a ze svého docela už dlouhého života, šlo to ve vlnách. Dobře. 20. léta. Zle. 30. a následně kus 40. let. Kratičký nádech. Dobře. Znovu zle. 50. léta. Temno. Uvolnění. Hippies. 60. léta. Svoboda. I já měla květované kalhoty a k tomu ve stejných pastelových barvách šaty. Netušila jsem, že je to odlesk hippies. Intervence. To nevím, jak dnes nazvat. Tehdy špatně. Ohlížím-li se dnes, vidím tam záchranu našeho hospodářství, lékařství, školství, lidí na dvacet let. Ale v tom - debilní normalizace. Spějeme k nádechu. Svoboda. Jak nás kočírovali. Jak stádo. Vidím na jaře v Babiččině údolí černého hafana. Ukázka jeho práce. Zahnal asi pět čest oveček do ohrádky. Tehdy mi mozek vyhodil myšlenku: Tohle je lidstvo. Ten černý čtyřnohý - to jsou ti mocní. No. A stálé strachy. Krimigranti. Plandemie. Nefunguje to? Ale vždyť je pokus se zabodáváním plánován do roku 2023. Pfiser musel zveřejnit své výsledky, plány, zvěrstva? Mnoho slepých prozřelo? Tak jim dáme co proto. Necháme popadat firmičky dodávající energii. To nestačilo? Tak ve velkém. Práskání bičem. Nesmíš topit. Musíš šetřit; vem si svetr. Vem si dva svetry. Cože? Je ti teplo? Zákaz topení v ohništích. Ty vorle! Tak! Je tu ještě prezident? Kde je prezident? Potřebujeme nového! Potřebujeme? To se mi jen zdá!! To je satira. Pohádka. Takhle to vůbec nebylo a není!
Dopoledne musím dospat noc. Nemusím nic, ale dospat se ano.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-05_Obed/
Poledne.
- Co děláš?
- Nic. Čtu si.
- To děláš dobře.
- Jsem šťastná, že jsem důchodkyně. Peťuš, přeposlala jsem ti kód zásilky.
- Stavím se tam.
- Odeslala jsem platby.
- Bezva. Tak to máš hotovo.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-05_Na_prochazce_v_zahrade/
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-05_Zdobim/
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-05_Barborky/
Zdobím lustry. Hraju si. Nazdobím barborky. To mám do večera co dělat.
Jdu si do zahrady do železné skříně na šišky, větvičky na podpal.
Zrzečka mě stíhá. Lítá jak blesk; šťastná, že jsem venku. Nejraději bych se prošla bosa. Ale jdu v kroksech. Těším se na sníh. Ten příjemný pálivý pocit bosé nohy v něm. Loni na běžkách to bylo docela časté. Vyzula jsem nohy z bot. Ó, main Gott! Boty po šest nebo sedmatřiceti letech vzaly za své. Noha netušila, že setrvávala celou dobu běhání v nacucané ponožce. Několikrát jsem si zula boty, prošla se u lesa ve sněhu a pak jela domů jen tak. Bez bot. Jednou jsem zastavila nahoře na Sebuči, prase bučí. Tam blízko se pak sjíždí okolo staré strážní věže dolů k zemské stezce. Nahoře se zastavuji v létě z borůvek, v zimě z běžek. Překrásný výhled do kraje. Dole na cestě se pohybují vagonky aut. V dálce se většinou line oblak páry z opatovické elektrárny. Věřím, že bych našla na obzoru i Kuňku. Tedy Kunětickou horu. Do Hradce dohlédneš. Ale Jaroměř nevidíš. Přehlížíš kraj. Překrásnou mírovou krajinu. Lidi se přemísťují. Převážejí zboží. Stavějí domy. Jezdí pro děti do školy. Vezou je na kroužky. Za nás tohle nebylo. Do školy jsme klusali pěšky. V bezpečí. Pohybu jsme měli. Při tělocviku jsme dostávali přiměřeně do těla. Kroužky jsme navštěvovali přímo ve škole nebo v hudebce. Na výběr? My jsme v družině lítali v dolíku. Pod hradbami. Hráli si na sochy. Na Honzo, vstávej. Na schovku. Na honičku. Všude se uplatňoval pohyb.
Nabrala jsem šišky, větvičky. Pohladila zrzečku na špalku. Nakoukla k paprikám do skleníku. Myslím, že jsou rády, když je jdu pozdravit. Pochválit. Vědí, že na zimu nejsou samy.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-05_Vecer%2C_vecirek/<br>
Co dělám na kraji předvánočního času? Všimněte si, vyhýbám se slovu advent. Kontrola myšlenek. Naučte se ovládat svou mysl správným způsobem a ve zdravé míře. Soustředím se na použití jednotlivých slov. Určitě hledám vždycky vhodná synonyma k zprofanovanému slovu úžasný. Nedávám mu podporu. Jedno z mnoha slov inverzních. Obrácený význam. Dávám si pozor, abych jen přála hezký den bez slovesa mít. Žádné anglikanismy. Mějte krásný den! NE! Brrr! Hnus! U nás odjakživa přejeme krásný den! Dobrý den! Hodně úspěchu! Nevyhýbám se univerbizaci. Základka. Schovka. Hudebka. Panelák. Slova, která si teprve razí cestu do vrstvy spisovného jazyka. Totiž náklaďák není stylisticky stejné jako nákladní automobil. Základka není to, co základní škola nebo základní devítiletá škola. Atd. Z vrstvy hovorové se pomalu sunou do spisovné. Apropos! Hrozný zážitek z dopoledne.
Pečlivě jsem si přečetla slohy pedagogů jaroměřských vzdělávacích institucí v našem Zpravodaji. Jak to napsat kulantně, když mi z textů bylo - ano, blivno. Kulantně - na nic. Ireno! - Co je?! To je moje pohádka! - Učitelé neznají pravopis! Např. josefovská škola je adjektivum od toponyma. Není to součást názvu. No jo. Ale pan učitel se spletl! Napsal Josefovská. Moje malá vnučka mi minulý týden zdůraznila, že v přídavném jménu od města píšeme malé. Hned jsem jí dovysvětlila, kdy je to jinak:
V nedělním zápase vyhráli jaroměřští hráči.
Jinak je to ve větě, kde vynechám substantivum hráči: V nedělním zápase vyhráli Jaroměřští.
Ve větě jsem označila hráče za Jaroměřany - tedy velké písmeno. Vyhráli Jaroměřští.
Naši pedagogové jsou stylisticky slabí. Dělá to na mě dojem - hoď to do počítače, ať už si to můžeš odškrtnout. V jedné scénce Divadla Sklep zazněla věta: Vybli bibli!. Ano, jejich článek byl vyblit. Ale už nevybroušen, nezkontrolován. Je tam čestná výjimka. U ní mě děsí fakta z obsahu. Školní docházka 4-12 let. Aha. Závěrečné zkoušky po základní docházce? Proč? O dalším studiu rozhoduje triáda? Ne, to byl zas jiný text. Přece když je žák slabší na učení, může být vynikajícím truhlářem, klempířem, automechanikem. Potřebujeme zdatné řemeslníky. Není každému dáno studovat. Jsem ukázka člověka, který má ruce levé jak turecká šavle. Cituji svou sestru: Pro praktický život nepoužitelná. - Komu jde učení dobře, odchází na střední. Nemusí skládat žádné zkoušky. Hlava mi jde kolem. Školství, vzdělanosti, kam kráčíš! Do kterého křoví! Zkouška se snad skládá až na učilišti, na střední škole, na vysoké.
A teď tramtadadá:
"Zaujala je hlavně informace, že zdejší posádka měla za úkol zničit vlakové nádraží v případě obléhání, k čemuž také došlo."
Vyhodnocuji obsah. Bylo zničeno vlakové nádraží? Nastal případ obléhání? Co z toho platí?
Na škole pracují učitelé jazyka českého. Nemohou zkontrolovat kolegův článek? Přehlížím univerbizaci. Viz výše. Mnohdy žáci píší čtivěji než jejich pedagogové. Smutné.
Chybička se může vloudit. Mohu se překlepnout, přehlédnout. A to si to v noci v polospánku po sobě čtu. Někdy ráno zjišťuji - opravuji. Ale když někdo napíše jeden článeček jednou za pololetí, to by si mohl dát záležet. Prezentuje školu. Ředitel by měl dbát na reprezentaci.
Zajímavé, texty spolků, sdružení, organizací jsou čtivé, na úrovni. Pedagogům to nějak drhne. Možná by mohli jít do učení k nepedagogickým autorům. Se zájmem čtu pěkné informativní texty o úspěších, medailích, o závodech od neodborníků co se týče psaní. Mladých i starých! Staří znají dokonale pravopis, syntax, slovní zásobu. Díky!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-05_Andelka_ke_mne_priletela_-/
Zvonek. Petroušek mi donesl od branky celofánový pytlíček. Ó, dárek! Děkuji na dálku! K mému spícímu broučkovi přibyla spící andělka.
To jsem si zas rozlila ocet. To není moje. Věřím, že teď šmíráci honem honem utíkají hledat texty, aby se přesvědčili, že kritizuji neobjektivně. Hledejte, šmudlové!
P. S.
Mnislav Zelený před šesti lety