Tobě se zahrada stala vášní! :-)
Ty vorle - jedenáct! Co je za den? Co je za den? Co je za den!
No, tak 1) není jedenáct, jen půl a 2) neděle. Šup, šup startuj! Ostatní už mají půl dne za sebou. Tys ještě v posteli... Nikde nikdo. Petroušek je buď za sportem, nebo za mladými, za prací... Není tu. Nejdřív za maminkou. Péťa je tu. Svačinku. Předobědovou.
Před polednem. Druhé patro - klid. Maminka - předpolední klid :-) Leží v pelíšku. Květulka ji vykoupala, vyfénovala. Je tu:
- Maminka má klid na lůžku. Včera měla průjem. Pětkrát. Tak dnes odpočívá. Měli jsme mít bramborový salát a klobásu a vývar, ale kuchyně výborně zareagovala. Polévka rýžová a brambor s krůtím.
- Jé, tak to má kuchyně jednou pochvalu. Mohu dát mamce štrůdl? Jablka? Kafíčko.
- Kafíčko asi ne.
Sestřička nese lék. Maminka si pochutnává na kousku štrůdle. Oběd se nese. Polévka - ne. Opravdu - bez chuti a zápachu. Ochutnala jsem. To se nedá jíst. Pan ředitel říkal, že budou vařit to, co lidem chutná. Asi nejsem člověk. Neutrální nic.
- Měla jsem včera průjem.
- Jak si to pamatuješ. A doběhlas?
- Doběhla. Vždycky.
Zajímavé. Pamatuje si. A prý to tak bylo. Asi silný zážitek - pro nepohyblivého...
Talíř s druhým jídlem. Beru pochvalu zpět. Opět - dlouhá vlákna. Ale předlouhá. Chutnám maso. Dřevěné. Nedá se ukousat. Tvrdé, suché, dlouhé. Nabízím mamince, krátím vlákna. Nejdou. To měla udělat kuchařka. Bože, tlačí mě to v trubici... Nejde to spolknout. Maminka žvýká, žvýká, žvýká a už nechce. Brambory - ble. Proč ne rýže?! Navlhčit sosem... Proč ne quinoa? Protože je drahá. Ale sytá!!! Stačí drobítek... Ne!!! Kdo tohle vařil - propadl na učilišti. Toto by u zkoušek neprošlo. Mám zkušenost. Jako třídní oboru kuchař - číšník jsem seděla ve zkušební komisi u svých kuchařů číšníků. Hodnotila se konzistence, chuť, barva atd. Paní kuchařka by mohla jít do učení - má to tady přes pole... To se teda vycajchnovali - už dlouho jsem tento germanismus neslyšela. Maminka ho často používala...
Maminka si zpívá. Raduje se z mé přítomnosti. Pronese svou mantru:
- Všechno je pryč! Ale buchta je dobrá.
Květulka krmí Boženku. Směje se.
- Maminka je rázná. :-)
Jedu dát Petrouškovi oběd. Beru to přes blešák v pevnosti. Nikde nikdo. Není počasí. Jen dvě vystavovatelky. V průjezdu mě srdečně zdraví paní Posel jara - z minulého týdne. Dnes jsem ji na FB Umělecké kolonie vzdala hold. Její Julianka se ke mně hlásí. Pamatuje si mě. S její maminkou nacházíme společnou řeč - jako před týdnem na vernisáži Rozjaření... Očkování... Souzníme. Stojíme ve fortně. Uvozila malého. A co rýma?
- Dítě ze školky vždy něco přinese.
Neposílá Julianku. Namítám, že by měla něco prodělat. Rýma není nemoc, říká moje snaška. Má výhradu: Nedávat dítě s rýmou do školky. Ale jít s ním klidně i v dnešním počasí ven. Malého kojí. Malý nemůže chytit rýmu, nemohl by sát... Chápu.
Milé setkání... Jako na FB s Arankou, Iris, Ritou, Janou a všemi mými asi osmi sty "přáteli". FB si plete známé, kamarády, přátele... Takhle to mám odstupňováno... Mnoho lidí mě na FB okouzluje. Komenty, lajky, příspěvky... Obohacují mě.
Petroušek trpělivě čeká. K obědu chce jen polévku. Hutná. Špaldové nudle. Játrová zavářka od řezníka - bez chemie. Zelenina...
- Peťuš, budu chvíli upravovat zahradu.
- Je tam zima.
- Není. Obléknu se.
Ještě chvilenku louskám ořechy. Tak - jdu na slunce. Kudy mám začít? Okukuji jahody. Kontroluji půlku s plachtou, aby sazeničky vyčuhovaly...
Začnu od korýtek. Jsou zanedbaná. Zabarvím je do vesela. Vede se. Běžím si domů pro pentličky. Nakouknu do FB. Po o nešel. Až ve zprávách v půlnoci jsem se dozvěděla, že spadl FB, Whats App, messinger na půlce světa. Takhle umějí shodit síť... Jak bychom se dorozumívali v případě světové vzpoury proti NWO?! Umějí vypnout svět. Co když to byla generální zkouška. Jak tak civím do ntb, slyším na terase slabé zvonění tbl. Můj mobil je do 30.4. v reklamaci. Ach, jak mi chybí, krasavec. Odbíhám na terasu. Linda. Synchronicita. Zavolala-li by dřív nebo později, neslyšela bych ve svém letu zahradou :-)
Včera začal špačíček u ní v pražské zahrádce stavět hnízdo v břečťanu. Myslela, že odletěl pryč. To určitě. Začal budovat, musí dostavět. Pod hnízdem popadán stavební materiál... Sebral Kittyně její provázek na hraní. Dnes mi Linda hlásí, že to s hnízdem myslí vážně. Provázek zakomponován do stavby :-)
- Musíš Kitty okřiknout, kdyby se tam chtěla jít mrknout. Ona bude sedět potichoučku. Ale děti budou ječet... Aby té černé pumě nelétali rovnou do chřtánu!
Vybírám půdu z koryt; prohnojuji granulemi kravského hnoje. Jedno koryto je původní, stařičké; myslím, že z doby pevnosti. Koně přivázali u hospody ke klandru; pod ním si mohl kůň dát do trumpety z koryta obroku... Prý jich máme za plotem navezeno mraky. Povídala o devět let starší sestra. Víc pamatuje. Jenže spočívají pod vrstvou hlíny... Taky vrstvou patentových lahví. Začaly tehdy eurolahve. Asi před víc jak padesáti lety nám to vozili za plot, překryli hlínou... To zas pamatuji já. Dnes patentové láhve letí. Hradební příkop se zdvihl ve val. Tlačí se nám na plot... V současnosti pokryt modrým kobercem fialek.
Svazuji mahon. Á, tady jsem si loni vsadila růžičku. Ani jsem ji na zimu nepřikryla, neb jsem na ni zapomněla. Vykopávám pýr, plevel, pampelišky... Prosvětluji. Pod smrkem mám bílou šalvěj. Linda mi přivezla. I s barvínkem. Slyšela jsem na literární exkurzi v Prokopském údolí: Kde byli Slované, pěstovali polní šalvěj a určitě tam vždy rostl barvínek.
Micicinda mě posvěcuje svým hřbetem... Předává mi tajuplnou energii. Přeskakuji záhon pod lískami... Nevím si rady - jehnědy napadané v mulči... Sem se vrátím. Zkusím zrekognoskovat skalku. Rostou mi do ní maliny. Máta je nekontrolovatelná puma. Podzemními oddenky jak kopřiva proroste všude. Nějak to zvládám. Mnoho kytek ještě zbylo k sázení... Petroušek přijíždí z fotbalu. Než jel, hodil mi sem dva pytle substrátu z Mountfieldu... Chválí mou práci.
- Peťuš, zalej, co jsem nasadila. A nasetou trávu. Jdu si to vyfotit. Ta skalka - jé, ta je ještě šedá.
- Máš to hezké. Neboj, rozroste se ti to. Je brzo. Počkej, až se oteplí...
Petroušek mi přivezl od někoho nové ucho u kabelky. Nechtěla jsem ji ještě vyhodit. Můj švec nemá stroj... Ucho mi udělalo radost. Menší radost informace, kterou jsem asi neměla slyšet.
- Tak včera U Koule se prý D. pozvracela. Holky tam skákaly...
- Co dělala U Koule?
A už to leze. Petrouškova první žena Jana... Slavila šedesátiny. Asi před měsícem pozvala Petrouška. Odpověděl jí:
- Sám nechodím.
A bylo ticho. Pak prý hovořil se synem a snaškou. Snaška hodnotila - prý si to nezasloužím... Hm, je mi to fuk; ale není. Drzost. Neomalenost? Krutost? Hamižnost? Co z toho sedí?!! Janu jsem několikrát pozvala. Vždy na oslavu narození vnuků. Minimálně třikrát!!! Asi dvakrát s sebou vzala i maminku. Nevadilo mi to. Pozvala jsem ji i na své narozeniny. Brala jsem to normálně. Přátelsky. A nyní byl pozván jen můj Petr. Proto před měsícem nadhodil:
- Tak Jana bude slavit šedesátiny.
Tehdy jsem odpověděla něco ve smyslu - no a co! Takhle se věci mají. To jsou věci :-) :-) :-) Jestlipak někdo ze čtenářů má také zkušenost s falešníky...
Nic, upekla jsem housky a bagety. Chlebové těsto se povedlo.
- Peťuš, už nebudu žehlit.
- Nežehli...
Sedám ke kamnům. Oheň plápolá. Poslouchám na KINO SVĚT - Útok na Berlín:
První koncentrační tábor zřízen v roce 33 v Dachau. (Neřekli, že velitelem byl otec Martina Schulze - dosazeného do fce v EU... Bez dodělání knihovnického učiliště. S dvěma lety řídí Evropu... ) Tady byli esesáci očkování rasovou nesnášenlivostí. V říjnu a listopadu 33 v Dachau postřílena první skupina ruských zajatců - nejnižší kategorie. Zvláště krutě trestáni. Slované, židi, cikáni... 1644 koncentračních táborů. 18 milionů lidí prošlo koncentráky. 11 milionů zahynulo. Dachau - tam se skládaly zkoušky ze střelby na vězně - jako na živé cíle!!! Více než 300 lidí bylo násilně nakaženo malárii. Všichni zahynuli. Lékařské pokusy prováděny ve všech koncentrácích. Barbarství - hnus. 80 měst zničeno angloamerickými nálety. Drážďany - 650 000 zápalných bomb... Teplota v epicentru požáru 1000 °C. Ohnivé tornádo vytrhávalo stromy, vyvracelo stožáry... (Zapomněli říci o dvojím bombardování Prahy. Plánovaně a s úmyslem. Dokázáno.) V Drážďanech zničili civilní objekty a historické památky. Víc jak 200 uměleckých děl z Zwingeru shořel, ostatní zmizely. Sovětská rozvědka našla 53 skrýší, do níž nacisté schovali světově proslulou sbírku. Prvních 200 obrazů našli Rusové ve skalních jeskyních. Vchody zaminovány nášlapnými minami. Schopnosti a chladnokrevnost sovětských ženijních vojáků - nedovolily zničení. Vše odvezeno do zámku Pilnitz. 26.5.1945 otevřena bedna s Rafaelovou Sixtinskou madonou. Při odkrývání tváře Madonky s dítětem všichni přítomní bez rozmýšlení smekli. (To jsou ti andílci ze svícnů. Mám je doma na hodinách, svícnu, jako sošku...) Drážďanská sbírka odvezena do Moskvy na zkoumání a restaurování. Deset let sovětští odborníci pracovali na dílech. V roce 1955 díla vracena do Drážďan. (My Slované jsme stejně paka - oni jim dají do pořádku to, co nyní vystavují...) Němci zničili v Rusku 425 muzeí, několik desítek tisíc knihoven, palácové komplexy staveb, kulturní památky, obrazy... Vtrhli a ulehli do cizí země... Rusové jsou vítězové... Po rozpadu SSSR - vlna vandalismu k vojenským památníkům... Nacionalistické komplexy se odráželi na těch, kteří se už nemohou bránit. V Německu se vojenským památníkům nikdo nesměje. Ani jeden nebyl zničen!!! Všechny zrestaurovány a udržovány v bezvadném pořádku. Ve středu Berlína Tür Gargen - monumentální pomník... Ani v jediném berlínském muzeu není o zločinech v Katyni, Kursku, bitvě o Kavkaz... Mladí Němci znají lépe dějiny berlínské zdi, ale ne dějiny 2. války. Nepamatují si kdo a od čeho osvobodil Němce v roce 1945. 15 milionů civilistů bylo zabito v Rusku, 8 milionů bylo nasazeno do Německa na otrockou práci. - Nemohu psát dál. Děs. Kam se propadl svět. Jak hluboko se ještě bude řítit.
https://www.skrytapravda.cz/domaci/1618-podekovani-rude-armade-za-osvobozeni-1945-nejvetsi-podraz-2-svetove-valky-nebo-neschopnost-generalu-usa?fbclid=IwAR33z48fB920UUe7AkwKuCALpkTXQHKJ9v_wuwqud0QqRpwM-5UL5EN9lfU
Dobrou noc!