Tolik?

Uf! Jsem si myslela, že klidný den. A jak byl energeticky silný! Nad očekávání.

Ráno jsem dospala. Zas jsem usnula u psaní. Věděla jsem, že přijede LP a Lindou. Naloží ostrůvek. Hm. A přijde pomoci Honzík. Ireno, to bys jim měla podat víc než ruku. Ano, Linda zas bude značkovat. Přijede. Ihned vytáhne sklenici a naplní ji čistou vodičkou. Vůbec nevím, kdy to stihne, ale má na to svůj grif. Směju se tomu. Vždycky tu po ní zůstane sklenice, někdy i s nedopitou vodou.

Udělám lehký dort podle Kluků v akci. 

https://www.youtube.com/watch?v=dzm5Ct4oUr0&t=1123s

Poslouchám u toho velice poučné vyprávění dr. Stephana Lanky v Duši K. Vždycky, když si myslím, že už jsem chytrá, tak zas zjistím, že ještě ne. Člověk se učí celý život. V turbulentní době, kdy se vyvalí, že Robert Koch i Louis Pasteur byli nekonečnými zaprodanými podvodníky, že letopočty a dějiny nesedí s realitou, že viry neexistují, to máme těžké. V hlavě korigovat nastavení ze školy a z rodiny. Oni věřili jako stádečko. Naši praprarodiče, prarodiče, rodiče, my. Všichni indoktrinovaní. Nevědomí. A najednou někdo prořízl oponu.

Dortík mi jde hezky od ruky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-22-snehu-ubylo-ptaci-rvou-jaro-jeste-ne

Běžím zahradou pro brambory a jablíčka. Ptáci volají jaro. To se mi prachvůbec nelíbí. Teď je ještě zima, přírodo! Ještě má mrznout!

V poledne volá můj oslavenec. Petroušek se dnes před 67 lety narodil. Jako druhý. Nečekaný. Překvapil lidi na světě. Rodiče. Lékaře. :-)J Je tam ještě jeden! Přišel prý za svým bratrem asi s patnáctiminutovým zpožděním. Jak se bude jmenovat? Po pohledu do kalendáře mu dali krásné jméno. Petr. Proto slaví svátek i den příchodu na svět naráz. Gratuluji mu. Mnoho lidí na FB ho pozdravuje. Protože ho znají jako mé druhé já. Zvláštní. Ve výběrovém řízení neprošel. Měl to být kamarád. Ukecal mě. Vydrží se mnou? Ješiši, co budou lidé říkat! Ona je maličko větší, on je o něco mladší. Hm. Tak budeme chodit já na chodníku, ty pod ním. A kousek roku jsme od sebe jen o rok, od mých narozenin zas o dva. Už dávno si nedělám nároky, že mám VŠ vzdělání. To vůbec, ale vůbec nehraje roli. Ano, mohu být vzdělaná, to neznamená rozum. Tak ráda jsem poslouchala v DD příběhy lidí, kteří třeba už ztratili paměť, přesto uměli vyprávět o životě v jejich mládí. Ráda poslouchám zkušenosti druhých. Zrovna dnes mi Linda vyprávěla, jak včera byli na návštěvě u Milky. To je ta, jak má tu krávu jerseyku. Tolik toho nevíme, ač máme obě VŠ ve svých oborech. Milčin Zdenda vyprávěl, jak se musí aspoň dvakrát do roka krávě dělat pedikúra. Kopyto nebo pazneht narůstá o 7 mm za měsíc. 

- Mami, já je tak ráda poslouchám. Jak to tam bylo. Jak žili. 

Llnda si koupila dům, v němž bydlel Milčin bratr. Když mu byly čtyři, tatínek ho na seně omylem trefil vidlemi do hlavy. Hoch přežil. Byl postižený. 

- Mami, to byl krásný chlap podle fotky. 

https://www.agropress.cz/kopyto/

Zdenda vyprávěl dál. Když by se kopýtko neošetřovalo, kráva by kulhala, zhoršil by se její zdravotní stav.

Na pedikúru krávu zavřou do klece. Některá kráva od stresu umřela. Jednou veterinář uspával chovného býka na pedikúru. Nevešel se do klece. Takový býk stojí dvě stě tisíc. Veterinář přidával a přidával anestetika, až byl býk mrtvý. Zkrátka operoval, operoval; nevšiml si, že najednou pitval, pitval.

Teď mléko není. Kráva se zasušuje. Její mléko se nepije. Dává se jí méně sena. To prý se jí nelíbí. Připravuje se na telátko. K inseminaci používají během života krávy semeno jakékoli rasy. Když je ale kravička už stará, oni chtějí plemeno jersey, použije se plemeno jersey. Narodí se telátko čistokrevné. Jersey má mastné mléko. Vůbec nevadí, že předchozí telátka byla smíšená. Naše horská kráva teď nenese. Teda nedojí. Prý to bude trvat asi tři měsíce. Zatím se spokojíme s mlíčkem z farmy. Taky vynikající. Miluji tyhle rozhovory se staršími lidmi. Nemusí mít vzdělání. Stačí, když za sebou mají zkušenost života. Pro mě drahocenné informace.

V poledne volá pán tvorstva. Stále dobře naladěn. Miluji ho. Gratuluji mu. Dnes slouží. Zodpovědný v životě, ve vztahu, v práci. Plní své povinnosti naprosto loajálně.

- Vždyť jsi mně už psala hezkou gratulaci. Jsem ti odpověděl.

- Aha, to jsem ještě nečetla.

Rychle naklepat krůtí řízky, brambory na páru. Jablíčkový kompot s višněmi…

Je tu.

- Honzík přijde. Najíme se až potom.

- Kdy potom? Najíme se teď. Jen doobalím řízky. Brambory se dovářejí. Kompot je hotový.

Ješiš, přišla nesmírně divoká energie. Konec mého soustředění. Ještěže mám dort hovotový. Peču řízky. Ty vorle! Já je osladila. Péťa jedl o něco dříve. Myslel si, že je to nějaké koření. Ne. Jen má nesoustředěnost. Tedy blbost.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-23-petuv-dvojity-den

Zvonek. Honzík? Ne, už je tu Linda se svým LP. Nese dort a talíř s čoko buchtou. A dárky.

- Lindo, přece jsme se domluvily, že vás pozveme na oběd za týden.

Zkrátka jsou tu. Přinesli dobroty. Už je tu i Honzík. Sundávám kytky z okna. Nastává doba porodní. Těžký starý ostrůvek se bude dostávat z domu oknem po patnácti letech. Ani jsem mu nepoděkovala za služby. Tak na dálku – sloužils´. Dosloužils´! Děkuji.

LP jde do auta pro rudlik. Honzík s Petrem koštují tíhu kusu nábytku. Petroušek nezapře tragéda.

- To neprojde! To musíme odšroubovat tu desku.

Honzík hledá šrouby.

- To jsou samořezy.

Reaguji.

- Tak to se oddělávat nebude. Otočte ho. Bude užší.

Už je tu LP. Jistota. Mám obavy o jeho bolavé rameno. Ostrůvek otočili.

- A za co to mám chytit?

- Petře, tady a tady se chytíš!

LP praktik ukazuje pánu tvorstva, jak se bude držet ostrůvku. Honzík je mladý, silný. Volám.

- Nemám zavolat souseda? Jste na to jen tři!

Už hmota ostrůvku míří do okna. Dva z boku, Honzík na konci.

- Kde je Peťulka? Kam se schoval?

- Tady jsem! Tady jsem! Mám ho na klíně. Volové. Jak se odsud dostanu?

- Jak ses´ tam dostal?

Divím se já. Diví se LP. Všichni se divíme. Možná i Péťa zírá na svůj vývrut zády na okno. Přišpendlen zády na okně. 

LP rychle obíhá. Místa jak v hodinkách. Mám strach, že mi podtrhne květinový sloup. Ne. On se vyfoukl na placičku. Protlačil se a zas nabyl na hmotnosti. Co se tu děje? Tady se těžká, přetěžká hmota má dostat ven. A Péťa se válí na okně s ostrůvkem v klíně. :-)

Jak se nepochopitelně dostal do této pozice, nějakým kouzlem se z ní vyvlékl. Ó! Ti chlapi jsou mrštní! Venku už čeká LP s rudlikem. Jenže vadí zahradní stůl.

- Tak ho položte na stůl.

LP je moudrý.

- Ne, postavíme ho. Tady na rudlik.

Hotovo. Dobírá se Péťu:

- Ty vole, tebe si pozvu na stěhování. Ale budeš jen držet papíry a psát čárky.

Stupňuje náš smích. Řehtáme se. Zaplaťbůh se nikomu nic nestalo. Petroušek se brání:

- Volové, já jsem chránil parapet.

- Jo parapet, aha!

Jak je pohotový. Mohl taky říct radiátor…

LP mu znovu vdává hold s tím, že až bude potřebovat stěhováka, že si ho zjedná na držení papírů.

Honzík brání tatínka. Miluje ho od dětství. I já mám Honízka ráda.

- Táta se sem nemohl vejít! To by měl na dlouhé ruce! To by nedal.

Hlavně, že je vše v pořádku. Rychle vytírám. Zavírám okno. Vracím kytky na zachráněný parapet. Sedáme ke stolu. Gratulují mu. Štěstí, že je všechny mám a máme. Raduji se. Sice oslava měla být za týden, ale dnes jsme se pobavili, zasmáli, načechrali bránici, poseděli, pohodovali. Stmívá se. Odjíždějí. Teprve ještě nesu Petrouškovi dárky ode mě. Letní kalhoty s papouškem. Krásnou košili z Tesco. Co mi to dalo práce, aby si ji přijel do obchodu vyzkoušet. Motýl přiletěl, v kabince vyzkoušel jednu, druhou, vybral tuhle krásnou. Nerad si zkouší oblečení. A ještě vestu na jaro. 

- Podívej. Má kapsy. A hřeje. 

Večer. Zatápím. Užíváme sobotní večer. Připadá mi jako nedělní.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-22-kominicek

- Peťůš? Mám hodit do popela kominíčka?

- Můžeš!

S radostí vhazuji do popela pytlík s něčím, co vypaluje saze. Plamen krásně barevně hoří.

Jdu spát. Ode dneška jsme od sebe jen o rok. :-) Už tomu nepřikládám důležitost. Je mi to dokonale jedno. 36 let společné chůze, radosti, starostí, bezpečí a všeho nej v životě

Dobrou noc!