Tradice, českost a češství, vlastenectví, domov - vše tvoříme my

25.12.2021

První svátek vánoční. Den, kdy jsme se scházívali u mamky. Zapálila svíčku ve skle. Takovou tu modrou se zimní krajinou. Nádherně vonívala. 

Oslava slunovratu, přírody, věcí spojených s úrodou... Pohanské zvyky přemotány na náboženský svátek. Nectím náboženský svátek, kde se ve velkém lže. Ježíšek se nenarodil 25. Tuhle lež jsem přijala - jako pohádku. Vnímám Vánoce spíš jako zastavení, jako setkávání rodiny. Obdarovávám - pro radost. Jen tak. Odpoutala jsem se od bláznivého nakupování. Letos hezkosti v Kuksu na trzích a v krámku s krásou. Žádné honění nebylo. Dadynám. Dnes nic nemusím. Nikam a nic. Poslouchám o psionice. Nikdy jsem takové slovo neslyšela. U Jardy Chvátala možno vyslechnout do konce měsíce zdarma. Potěšující je, že význam slova znám až ode dneška, ale žiju ho, praktikuji už dlouho. Nevědomky. Nebo spíš vědomě, programově - tvoř si svůj svět, svou realitu. Linda mi v tomhle týdnu s pytlíkem slunečnice, navíc obvázaným krásnou červenou bavlnkou, ukázala synchronicitu mezi přáním a zhmotněním. Je to jen lusknutí prstu. Přej si, popros, bude ti dáno. Dávám rámeček na FB:

https://www.matrix-2001.cz/gaia-video/psionika-a-otevreny-kontakt-2129?fbclid=IwAR3fVrTNZSzhyQZT39BH9QRK6WaTdRRtLcUxkjLCcs7wwf767DK2eg4Mv8c#

Lidi, lidičky, lidičkové, k čemu rok, dva, tři nabádám?! Tvořit si každý to, co je mu milé! Ukázat svou sílu! Být tu za sebe, za silnou lidskou bytost. A ono se tomu říká psionika. Tady je do konce měsíce bezplatné volné vysvětlení v rozhovoru s Emeri Smithem. Kdo chcete postupovat výš, dál, rozvíjet se, pozdvihnout nás jako celek, poslechněte. Uvědomila jsem si, že není dáno člověku kritizovat. Proč? Protože jsme propojeni v jednom systému, v jednom celku a tím, že vzneseme kritiku, kritizujeme Božího tvůrce. Přišlo mi na mysl, jak jsem asi před dvěma třemi lety plnila jednadvacetidenní výzvu nestěžování si. Perná práce pro mě. Rozlišit kritiku a konstatování. Trvalo to tehdy přes dva měsíce. Stále a stále jsem si to kazila. Napsala jsem jim, těm s tou výzvou, že to nedám. Uklidnili mě, že teď už jsem po těch dvou měsících blízko. Dala. Ale byla to fuška. A stálá kontrola myšlenek. Dnes umím myšlenky kontrolovat - neřeknu- Jé, to jsem blbá - když něco zkazím. Slyším v tom opět kritiku Božího díla; jsem přece dokonalá tak, jak jsem, ale mám výzvy ke zlepšování se. :-) Např. nevnucovat názory na roušky. Pořád se snažím přesvědčovat, že chrání asi jako pletivo před komárem. Mám nebo nemám to vysvětlovat lidem? Určitě nevnucovat. A nevysmívat se. No, nikdo není dokonalý. Tenhle název filmu mám přednastaven jako mailový podpis s dovětkem. S výzvou! Nikdo není dokonalý! Ale může se o to pokusit. Hezký sváteční den!


Proháním se fejsbůkem.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-25_Betlem_u_Hranicku/

Draha Hraničková 

Letos poprvé mám pod stromečkem torzo starého betlému. Byl mezi knihami po mamince. Už jsem na něj skoro zapomněla. Manžel ho chtěl vyhodit. Tak to ne, bránila jsem se. Pamatuji si ho už že svého raného dětství. Určitě ho rodiče měli ještě před mým narozením

Odpovídám Drahušce:

No úplně přesně!! Rozumím. Já ten po mamce - pamatuji jak jsem do něj zírala. Okýnka podlepena červeným hedvábným papírem. Mamka měla takového růžového anděla. Nasazovala jsem ho na betlém. Později jsem zjistila, že ho tam nalepila. To už jsem byla z domu. Mám ho tam. Nemohu si vzpomenout, kdo do betlémku vložil svíčku a jedna hlavička je zčernalá. Snad jsem to nebyla já. Že by mamka? Iva? Už se nedozvím. To je rarita, to jsou vzpomínky, to je důkaz šikovnosti našich předků, to je esence dětství. Drahuško, ten je moc hezký!!! Chraň ho a raduj se z něj. Já teď poslouchám v pelíšku o psionice. To je něco! Vždycky si usnu a zas si to vrátím. Netušila jsem, že to, k čemu nabádám, je psionika 

https://www.matrix-2001.cz/gaia-video/psionika-a-otevreny-kontakt-2129?fbclid=IwAR3fVrTNZSzhyQZT39BH9QRK6WaTdRRtLcUxkjLCcs7wwf767DK2eg4Mv8c#

Draha Hraničková

Miluji ty staré věci. Světýlka z křišťálového skla, která koupil tatínek na mé první Vánoce. Takže letos je jim 74 let. Manžel se s nimi každoročně natrápí. Je potřeba znovu a znovu připájet drátky. Vždy říká, že je to letos naposledy . Já pomáhám a snažím se, aby se mi netřásly ruce

Valím oči na jejich křišťálové svítící ozdoby:

Drahuško, prosím Tě, to vidím poprvé. A jako bych slyšela Petrouška. Jenže on to pro mě - teda ne ty drátky, ale ty ostatnosti - dělá vždy znovu a každý rok rád.

Draha Hraničková

A nikdy ani naoko neprotestuje? Ten můj to s mými světýlky vydržel už asi 50 let.

Irena Hrobská

Draha Hraničková Jo, u rybí polévky pořád. Prve volal. Jak přijdu, tak si dám salátek, polévku nechci. Peťuš, aspoň sběračičinku - Tak ale malou sběračičinku - parodoval mě.

Odpovídám. Usínám. Otevírám oči. Komunikuji. Zase spím. :-) Polední hovor s Petrouškem v polosnách. Zase doháním spánek. A zas FB.

Jiřina Lukáčová

Miluju tento den se všemi povinnostmi, které už znám za tu hromadu let nazpaměť. Máte to moc hezké, Irenko.

Jiřina Lukáčová

Jiřinko, děkuji moc hezky a já přesně totéž vnímám na celé očekávání návratu Slunce, síly, na celou dobu slunovratu. Tak ráda začínám těmi okny - brr, zima, šmouhy. Ale je to první, co v adventu udělám. Mezi posledními převlékám, aby povlečení ještě šustilo... Jsem blázen. Ale roztomilý. Jsem malé dítě, které se tetelí radostí. Lidi nadávají na úklid. Ale úklid je očista příbytku, ale hlavně taky těla, duše. Zbavujeme se špíny, starých myšlenek... No, ať žije tenhle čas. A od Vánoc už bych skákla do ledna. 🙂 Ta hraná uměla bujarost - brr, to mě odpuzuje. Přece se máme věnovat usebrání se. Mamka vždycky, když jsem se bláznivě smála, povídala - však ono ti tak není. Pokaždé jsem se zlobila. Bylo. Ale dnes už to vnímám jinak. Jako by lidi chtěli večírky, hlučností přebít, přehlušit, že jim tak není. Nebo to netuší?

Jiřina Lukáčová

Irena Hrobská tuší, v nitru, taková vtirava myšlenka a úzkost, tak tyhle do oslav a přehlušit to pitím...v lednu deprese a kocovina...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-25_Varila_mysicka/1519783132

Draha Hraničková

Krásný hrneček.

Nevím proč mě napadlo: vařila myšička kašičku...

Asi pro kočičku

Na ne, to proto, že je tam tam ta vařečka

Irena Hrobská

Ty dva překrásné víkendy na trzích v Kuksu - to bylo nakupování na Vánoce. Jestli vzpomínáš na fotky, tak tyhle lžíce prodával hoch, co se nechal vyfotit. Měl krásně hlazené, byl z Moravy a říkal, že v létě spí v autě, ale teď že přespí u známého. Dřevěná lžíce je zdravá. Kov - sběračku - nenechávej v jídle. Kov je pro nás nezdravý. Snažím se jíst svou dřevěnou lžící, ale příští rok si od toho kluka koupím takovouhle pěkňoučkou. A ten hrneček - to je z mé první návštěvy toho krámku s hezkostmi. Věděla jsem, že je to doplněk kočičí lžíce. Jsem šťastná, přitom bez maminky. Nerozumím tomu. Nechápu se. Jako bych věděla, že se vysmýkla znesvéprávnění nebo nevím. Denně na ni vzpomenu. Ale slzy jen teď. Jinak vůbec nebrečím. Vzpomenu s láskou, nostalgií, díky za život. Aranka mi povídala, jak jsem posledního půl rok s mamkou pořád naříkala. Mamka mně vždy moudře odpovídala, tišila. NO, tak to mám v mysli.

Až teď večer zas projíždím FB. Kontroluji páčiky. Takhle krásně označují na Slovensku naše anglické laiky. Celý den zněly koledy. Poslouchala jsem své pořady. Bez svaté bedny - skvělý den! Vynikající. Drahuška hned ráno odpověděla. Neviděla jsem.

Draha Hraničková

Teď mám slzy já. Co píšeš je dojemné

Aranka Jaranka Terej

Irena Hrobská Irenko, je to běh života každý to musí zvládnout a ty jsi to zdá se zvládla na výbornou

Na výbornou? Tak to mě uspokojuje. :-) Mamka řekla, že se stanu já tou stmelující... Nedaří se mi. Ale dobrá. Trošku ano. 

Přichází Honzík s vnučkou. Venku mrzne. Napadlo trošku sněhu. Máme bílo. Běžím bosa do zahrady podělit stromy zbytky ze štědrovečerního hodování. Každému stromu hodím rybí kost, ohryzek, špejli, letos nemám skořápky od ořechů. Zapomněli jsme... A každému stromečku poděkuji za úrodu. Za to, jak krásně roste a rodí!

Vnučka pod očima nenápadné kontury. Ptám se, co to má za špínu. Tatínek jí říká, jestli to má schválně, aby si to nechala. Tak to ne. Takhle ne. Nehty natřené.

- Ale babičko, to se dá smýt vodou.

Sáhodlouze ze široka vysvětluji, že maličké tělo ve vývinu do sebe nasává veškeré jedy. My velké holky dostáváme jedy v podobě barev na vlasy. Ale MY JSME UŽ VYVINUTÉ! Likvidovat si kůži, nehty, zdraví chemií?! V sedmi, osmi, devíti? Konec konců - vývoj je ukončen v osmnácti!

- V., víš, moje sestra když se v neděli v sedm, o půl osmé vrátila z čajů, to bylo odpolední tančení, odlakovala si na druhý den do školy nehty. Studovala na střední ekonomické škole. Žádné malování, nalakované nehty se netolerovaly. Navíc se učili psát na psacím stroji. Nehty musely být krátce zapilované! Když jdeš na sál, anesteziolog potřebuje vidět vzhled nehtů. Nalakované - to se nesmí. Nebo nesmělo - jsem stará škola.

Její tatínek dceru miluje. Hájí ji. Nekriticky. 

- Ale to je nová doba! Já jsem měl taky přeliv. 

- Pominu, že v našich podmínkách patří barvení vlasů ženě. Dnešní zmalovaní chlapi - to je systematická práce zavádění NWO -  převádění na unisex. Začalo to unisex parfémy, tričky... A pokračuje to nevím kolika pohlaví. Stále se dodržuje rozdělení na muže a ženy. Novou dobu podporuješ ty jako tatínek! Ty ji tvoříš tím, že podporuješ mrzačení zdraví a vývoje své dcery!

Do koupelny se přitočila Linda. Lapidárně do ouška:

- V., jestli chceš být v osmnácti šeredná, s nehezkou pletí, tak se klidně matlej.

- Jak chceš, tady se zhasíná a támhle jsou špejle. 

Mám svou zkušenost s nehty. Zlou. S umělými. Přišla jsem o deset minut déle na doplnění.

- Přijďte v dalším termínu.

- Sundejte mi je.

- To nejde, to se sundává na jaře.

- Ano, květen je ještě jaro.

Servala mi - nezbrousila!!! - umělé nehty s vrstvami mých přírodních. Vztekle. Pomstila se mi. Bolelo to. Tortura. Cestou domů jsem se zastavila u jiné nehtařky. Namočila mi ruce do ledové vody. Přestalo to. Ale musela jsem domů. Bolelo to jak čert. Deset let jsem měla pahýly. Nehty lámavé. Otřepané. Kožní mi řekl:

- Servala vám několik vrstev vašeho nehtu. To už se nenapraví.

Jezdila jsem k jiné nehtařce na - "tady to je holandská metoda". Nepomohla. - "Tady to je takové skelné přemostění!" Nepomohlo. Zkoušela na mě všechno možné. Platila jsem jak morovatá. Zničené nevzhledné nehty si fotila. A vymýšlela nové a nové škumprnádle. A dost! Přestala jsem se o nehty starat. Začala jsem užívat Herbalife Xtra-Cal. Výživu pro kosti, nehty... Zahojila jsem je do měsíce. Nepoužívám žádné laky. To jsem jim nevyprávěla. Ale vysvětlovala, co je zapojování do likvidace zdraví, dětí, lidí, přírody. A pořád - to je nová doba. 

- Mě nová doba nezajímá. Tvořím svou realitu!!

Poslouchala jsem o hračkách s anglickými nic neříkajícími názvy. Tak toto máme doma. Odvádím řeč jinam.

- A rozkvetla vám barborka do Vánoc?

- Mamka nedala.

- Aha, tak si všímej přírody, mluv česky a podporuj své zdraví tím, že na sebe nebudeš nic pajcovat. Jsi přirozeně krásná a až půjdeš do tanečních, i tam vynikne tvá mladistvá přírodní jiskra. Pojď, umícháš tvaroh. Povídáme si. Ukazuji jí mletá semínka vanilky. Ukazuji ji vanilkový lusk. Vysvětluji, jak se z něj dostanou semínka. 

U nás hoří svíce v lucernách, kahánky v domečcích od maminky. Živý oheň máme i v kamnech. Na plotně purpura s kadidlem a myrhou... Jsem českou babičkou.

Pohodovali jsme. Poradovali se. Zase přijdou. Budu vždycky vehementně hájit jazyk český i se slovy pajcovat, špunt, český národ, české zvyky a řád. Jít do postele ve dvě ráno, protože se těším na dárky, a pak se tu válet a zívat, to je pro mě nepřijatelné. Zítra přijdou druzí. Tam je pevný řád! Chodí se spát ve stejný čas. Ráno se vstává. Opičí láska je jed. Vytanuly mi na mysli občasné nářky Marienky Z. Vnučka, která chodila do mažoretek. Doma hodňoučká, na vystoupeních odrodilá. Jsme zkrátka ochranitelky českého krbu. A může se na mě někdo zlobit. To je jeho věc. Ne moje.

Vytírám. Jemnou šatovku.  A jehličíčko - kočky nosí zvenku. Mourek si hraje se špuntem (já vím, zátkou) od vína pod barovou stoličkou.

- Moura zas chytá rapl. 

- Moure, odkdy si hraješ?

- Nasytil potřebu tepla, místečka k odpočinku. Vedle kontrolky žrádlo se mu rozsvítila nová: Hra.

Svářím mléko. Linda přivezla. Zamrzly jí dveře u jejího překrásného fára. Myslím na roky, kdy jsme hned po Štědrém dnu odjížděly s holčičkami do Pece. Lyžovaly, užívaly zimy. Třicátého domů. Nechtěla jsem být součástí silvestrovského veselí. Brr. To nemám ráda. A to se tehdy rachejtle neprovozovaly ve velkém jako dnes. Asi tři čtyři roky jsem odpůrce ohňoděsů. Vyděsí ptáky, psy, kočky, konec konců asi všechna zvířata v přírodě. Chováme se jako dobytek. Ireno, neurážej brav! Vystupujeme jako že nám to tu patří. Omyl. Jsme součástí toho všeho. Jsme propojeni. Tvořím myšlenkami.

Jako na zavolanou mi přišel skvělý text z roku 2017! Právě dnes jsem ho žila. Nežila :-) Odmítla. Dítě je dítě. Ne malý dospělý. Před týdnem pediatrička Karen z Paralelní lékařské komory pronesla:

- Na fakultě nás učili, že dítě není malý dospělý.!

Tu větu mám zapsanou v mysli. Např. když jim cedí dávky Pfiseru do těla v polovičním nebo malém množství. Ne. Vysvětlila, proč ne. Dítě není malý dospělý!!

Prožila jsem překrásný den. Relaxační. Láskyplný. Byla jsem tu zas za sebe. Ne za stádo. Za bečící vše přijím ají cí stádo!

Jdu tvořit nový svět. Ne novou dobu. Ne, ne. Novou zemi.

TVOŘÍME REALITU, právě teď! KAŽDÝ! ČASOVÁ BRÁNA je právě otevřena - doba před a vánoční. Doba zhmotňování přání, vizí a symbolů. Jsme láskyplní tvůrci, tvořme! Temní znají na rozdíl od nás kvalitu této doby, proto nás právě v tomhle čase STRAŠÍ. My máme tvořivou schopnost, oni ne! Máme LÁSKU!! Oni ne! Potřebují, abychom se báli! Planeta je naprogramovaná na strach, obavy, úzkost!!! Tím lidé tvoří zhmotnění strachů. Dvakrát v životě  se mi to stalo. NEDÁME SE! NEDEJME SE! TVOŘÍME DOBRO, LÁSKU, HOJNOST, POROZUMĚNÍ! ZHMOTŇUJEME MYŠLENKY, SNY!

Dobrou noc!

A tady je čtyři roky starý text. Přeberte si každý u sebe, co jsme dovolili! K čemu jsme byli laxní, protože je přece nová doba. :-(

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-25_Nebudme_bebebe_stado_Kazdy_je_originalni_specificka_jednotka_celku/

Jana Schwanzerová

19. prosinec 2017 ·

Desatero rozbíjení českého státu

Čím a kým se rozbíjí 27 let český stát ?

Je to desatero, ale nikoliv "Božích přikázání"

1) Nejprve se zesměšní celý národ. Jste nevzdělanci. V Nepálu je každý pasák yaků bakalářem. Tak se založí v každé opuštěné stodole soukromá vysoká škola, aby i holka tančící u tyče, či líný synek čilého podnikatele měli Bc. Nejde o kvalitu, jde o statistiku. Klasické university opustí svou tradici Alma mater a zaplevelí se obory o kterých uvažoval kdysi v Haliči Jára da Cimrman. Názory a práce univerzitních profesorů, které titul ctí, převálcují mediálně nejrůznější buzno exhibicionisté.

2) Ze státních základních škol se inkluzivními a jinými věčnými experimenty vytvářejí budoucí školy pomocné, na nichž hlavní slovo budou mít nejrůznější metodičky z oborů inkluze, integrace, imigrace, a vypravěčky korektních pohádek o princi Bajajovi z Ugandy a jeho registrované partnerce Popelce z Damašku.

3) Pak je třeba zničit národní ekonomiku, hlavně průmysl. Nic neumíte, všechno, co jste kdy vymysleli a vyrobili, byl neprodejný šunt. Nikdo ve světe nestojí o vaše nákladní tatrovky, motorky, sigma pumpy, letadla, obráběcí a textilní stroje, sklo a bižuterii. Zavřete vaše továrny a místo nich otevřete montovny. Aby se neřeklo, na chvíli necháme zazářit pár vašich slovutných " kapitánů průmyslu". Ti se nakonec za pár let se svými Titaniky propadnou do septiku, protože nevěděli, že správný kurz určuje kompas a ne teploměr.

4) Vy jste tak neschopní, že si ani neumíte načerpat minerálku z vaší země, vy si dokonce neumíte ani nahnat pitnou vodu do vodovodních trubek. Ještě, že jsme tu my a za mírný bakšiš to pro vás uděláme sami. Rozinky vyzobeme, ze zbytku uděláme sklady ojetých pneumatik, a co by nám mohlo konkurovat odkoupíme, utlumíme a zavřeme.

5) A pokud se to českému "proletariátu" nelíbí, tak bacha. Stačí jeden letecký most z Ulánbátaru a můžete se pakovat. Za devět měsíců se nám počet budoucích zaměstnanců ze země olgoje chorchoje zdvojnásobí.

6) Zvláště důležité je zlikvidovat zemědělství a potravinovou soběstačnost. Začne se žvaněním, že celá desetiletí jsme jedli jedovaté potraviny. A s námi se trávili autobusy plné Rakušáků luxujících cukrárny ve Znojmě a dalších jihomoravských městech. A kolony Němců, kteří se v Karlových Varech či Mariánkách cpali kachnou se zelím a vzdychali Mein Gott, ta kachna voní po kachně.

7) K čemu vlastně potřebujete zemědělství. V Maroku je brambor a jahod, že vám je levně dovezeme a draze prodáme. K čemu sady. V Chile a Jihoafrické republice je tolik hrušek, že se pod nimi lodě prohýbají. Na Novém Zélandu je jablek jak euromravenců. Po Evropě bloudí kamiony s tunami kuřat, prasat a skotu a vy byste se chtěli mořit nějakou samovýrobou. Mléko je navíc nezdravé a jogurt dnes dokážeme udělat i z bramborového škrobu. Pěstujte naftořepku, a budete druhý Kuvajt. A opuštěné kravíny a vepříny jsou přece nejlepší skleník pro pěstování bylinek typu Hanojská majoránka (nebo ještě další konspirační přezdívky pro konopí jako např. konvalinky...).

Ta nejdůležitější etapa je pak znesvéprávnění národa. Zformuje se banda speciálních věrozvěstů, kteří nám začnou vyčítat, jak jsme nemultikulturní šovinisté, kteří utlačují své spolubližní. K nim se připojí i saudskoarabský komisař a prohlásí "U vousu Prorokova, u nás se mají ženské líp, než ta vaše vykořisťovaná etnoskupina". Neúspěch desítky let trvajících snah o integraci se vysvětlí tím, že při integrování byla pošlapána jejich práva na zachování specifických rysů jejich obohacujcí odlišnosti. A tak posilujeme zachování odlišnosti zvětšením průměru penězovodů a zvyšování počtu jejich aktivistických údržbářů pro setrvalý stav, kteří si tímto udržováním této "integrace" žijí jako bozi.

9) Zásadou likvidace národa je ustupování rostoucím požadavkům všech exotických odlišností a označování opravdových hodnot za měšťácký přežitek staré Evropy.

10) Pochod anální hrdosti se povolí se vší slávou, demonstrace proti němu se zakáže jako vyvolávání třídní nenávisti proti pavím pérům v rektu. Poslední etapou je vstup do celoevropské organizace, protože v jednotě blbosti je síla. Když ze samostatných přiblblých jedinců dokážete vytvořit uřvaný dav, pak ze samostatných států nakonec dokážete vytvořit sebedestruktivní Unii. Současný příliv obžerných uprchlíků je jen poslední sloka unijní hymny "Óda na radost". Jmenuje se "Rekviem za zbabělost".

Je těžké pochopit a rozumově vysvětlit takovou hlubokou a zrychlující se degradaci Evropy, která se žene do zkázy a ještě jí k tomu hraje orchestr z Titaniku.