Trefila jsem se. Zas. Dvakrát

31.10.2019

Oj, dnes musím vstávat. Přijde paní L. Mám ji ráda. Všechny mám moc ráda. Kluky i holky všech věků, postav, naturelů...

Včera mě Micinka překvapila. Drzá a suverénní. Načapala jsem ji v ložnici na posteli - na sluníčku. Vzala jsem ji z postele. Odnesla. Urazila se. Dnešní zkouška, co vydržím. Micinka leží v pracovně na bílé dece! Opět suverénně. Něžně jsem ji vzala. Položila na židli. Urazila se. Zmizela do zimy.

Za okny šedivec. Hledám na stupnici teplotu. Není možné. Pět pod nulou? Určitě jsem si popletla dílky. Jenže zmrzlé muškáty, gazánie mě utvrzují. Ne, nespletla. Mrzlo. Do prčic, mohla jsem zbytek kytek schovat...

Po tři čtvrti na devět zvonek. Je tu. Měříme, povídáme... Další zvonek. Ó! Další klientka.

- Ahoj!

- Co tu děláš?

- Spletla jsem to?

- Asi já. Pojď, dál!

Další paní klientka. Ireno, ty trkvoni, zapomněla sis ji napsat. Ok. Zvládneme. Paní L. nakupuje, stíháme vyměnit informace; vyšlo jí zlepšení kondice. Termín. Loučíme se.

Paní M. Taky jsem si ji oblíbila. Koho ne? Vypráví mi, jak vnučka z českoskalické Barunky filmovala tady u nás v pevnosti ve filmu o Boženě Němcové. Jmenuje herce Hájka. Hodí se na Josefa Němce... To bude financ jak vyšitý. Vyprávím jí o hotelu Martin Veselý. Pan hoteliér ač nevysoké postavy, jeho hmotnost představovala 204 kilogramů; to byl důvod, proč hotel Veselý, založený roku 1803, patřil k nejvyhledávanějším v širokém okolí. Pro své ukrutně velké břicho měl u výčepního pultu vyříznutý otvor. Neměl nijak zvlášť dobré pivo, ale formané se na cestě z Orlických hor do kraje stavovali v jeho hotelu. Prohlédnout raritu v podobě břichatého hoteliéra. Němcové se tu v prvním patře narodil syn Hynek. O pár let později Němcová odjela do Uher za manželem. Zadržovali mu poštu. Na poslední chvíli sedla na vlak na Phu. Hynek jí zemřel v náručí na rychlou formu TBC. Veselý byl nejznámějším Josefovanem. Dokonce se o něm zmiňuje Alois Jirásek v F. L. Věkovi. Když hostinský zemřel, byl vezen na dělové lafetě, protože pohřební vůz by se probořil. 

Jeden dlouhý a jeden malý dokumentární se tu o Boženě N. už točil. Tady se točí permanentně. Vzadu v Okružní ulici najdete staré výlohy. Točí tu americké produkce - ty nejvíc. V mnoha cizích filmech poznávám Josefov. Před dvěma lety se dokonce u zdi Čtvercových kasáren objevila lehátka. Na mořském břehu. Ano, naše Okružní ležela u moře.

Vzadu v zahradě jsem zblikla sojku. Utíkám pro foťák. Pozdě. Petroušek kráčí zahradou. Sojka nepočkala. Čemu se divím?

- Vsadil jsem tu zábranu. Tak aspoň dvě hodinky nejezdi.

Den letí v intenzivní práci. Mezi klienty peču chleba. Po obědě další paní. Zdravotní sestřička. Kdybych tu mohla vyjevit její životní příběh...

Nákup. Kaufland. Platím darovanou kartičkou s tisícikorunovým kreditem. Paní pokladní udělá šup, hodí ji do zásuvky pokladny. Rovnám zboží do tašky.

- Ještě kartičku mi vraťte.

Nechápavý pohled.

- Tu už jste utratila.

- Neutratila. Zbylo tam zhruba sedm stovek.

- Aha, ono to není vidět, kolik tam zbylo.

Kdybych nebyla ostražitá, utřela bych nos.

Lidl. Dřevěné hračky. Otevírám si ve WhatsApp fotečku od snachy. Vybrali s manželem dřevěnou hasičskou stanici pro vnoučka. Beru k ní - co vybrat? Záchranáře? Hasiče? Policii? Volám jí pro radu.

- Kačko, co mám vzít?

- Něco vyber, on si hraje i na záchranáře, i na policii...

Zpráva druhé snaše s fotkami.

Co bys chtěla pro V.? Dřevěný nákup nebo tabuli pochval?

Až před obchodem si čtu - tabuli pochval. Shodly jsme se; dobře jsem koupila. K mamince.

Za Jaroměří vidím překrásnou rudou kouli za stromy. Chjo, nemohu si ji vyfotit. Mám štěstí. Stojíme na semaforech. Fotím, fotím, fotím. Dáváme se do pohybu. Tolik obrázků mi uniklo. Za městem se odstavuji na kraj cesty. Fotím. Tyhle západy jsou jen touhle dobou. Slunce bleskově utíká k obzoru. Musím sebou hodit.

Procházím jídelnou...

- Tady, tady jsem!!

- Jé, já tě přehlédla.

U maminky stojí pán. Tahá židli. Mamka stojí s vozíkem naštorc - hezky česky. Nakřivo. Odkládám koš. Obíhám skleněnou stěnu. Pod pánem kaluž. Utíkám pro Irenku. Irenka je klídek sám; rozvážně - pro hadr, vytře, klidní slovem, vytahuje vozík s maminkou.

- Mami, chceš jet ukázat - jestli to stihneme - západ nebo chceš do pokoje?

- Do pokoje.

- Mami, tak jen nakoukneme, ukážu ti Chloumek, Prašivku, hájovnu, Neznášov.

Na konci chodby skončil sluneční koncert. Maminka poznává kopec svého dětství - Chloumek. Mami, co je vedle?

- Prašivka.

- Vidíš u lesa hájovnu?

Nevidí. Krajina se zahalila temnotou. V hájovně bydlela Mařka Kuřetová. Už asi dva roky nám nenapsala. Žije ještě? Všechno vím, všechno si pamatuji. V zimě sem chodím do pohádky. Do maminčiny i mé. Maminka si vzpomíná na habřinskou školu, na cesty z Neznášova do školy... Tak ráda to poslouchám. Ačkoli - teď už víc vyprávím já. Moje sestra se mě ptá: Jak to víš? - Nahrávala jsem si. Popisovala fotky. Stále se ptala. Poslouchala maminčino vyprávění... :-)

 Jedeme do pokoje. Povídáme si.

- Mami, dnes je 31.10.2019. Co nevidět začne rok 2020. Mami, bude to rok velkého odhalení. Nejsme tu na Zemi sami. Ale ty to víš už ode mě. Kdysi Eisenhowerovi nabídli MZ zrušení veškerých náboženství. Dřív jsem nechápala, proč. On byl pro. Jeho generálové uzavřeli smlouvy s jinými... Náboženství je zlo. Ovládá davy. Drží je v otroctví.

- Pro mě je náboženství dobré.

- To chápu. Za sto let sis na to zvykla.

Paní Dana nese večeři. Loučím se s maminkou. Dnes nebude - doufám - bloudit chodbou a hledat... V pokoji má svou malou jistotu.

Zajíždím do domu. Tma. Ty vorle! Já se zase trefila. Ne! Parkuji. Nechávám reflektory svítit. Jdu si sáhnout. Jak vyviklaný zub. Zatím to hlásit nebudu.

- Ty seš hodná. Koupilas dětem dárky.

To bych byla pitomá, kazit si pochvalu za dárky. Hezky se usmívám. Pod úsměvem přemýšlím, jestli mám prozradit, že jsem se zas - a to jsem si dávala pozor, abych jela středem brány - trefila na střed. Zas jsem měla pocit, že jsem přejela kočku... Nelžeme si. Ale toto není lhaní. Jen nedávám info. Petroušek si jde uklidit auto. Ach, kdyby se mu taky jednou povedlo najet autem na střed... Desátý rok tu bydlíme a já to tu přežehlím dvakrát za sebou. 

Jdu zatopit.

- Peťuš, dáš si zdravé jídlo?

- Třeba.

- Nebo rybu?

- Hm, tak rybu.

Ukazuji Péťovi veřejné záchody v Pze 6.

https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/623917/verejny-zachod-za-3-5-mega-praha-6-zaplatila-za-plechovou-boudu-jako-za-garsonku-v-hlavnim-meste.html?fbclid=IwAR2Eq8uAge2AbieNqc1Jqyo0WV2FkWSIMvXMyWE9aPJY5okNZY_7eMhHUPM

- Kolik bys tak myslel, že to stojí?

Je z levného kraje. Dívá se na vybavení. Odhaduje 45 tisíc.                                                   

Ha, ha, ha.

- Tak jsem dnes volal na důchodové. Už toho mám dost. Byli jsme tři společníci. Hanuš, Hrobský, Vokál. Všem důchod spočetli, všechny papíry mají. já jsem v abecedě uprostřed. Mně nemohou dohledat tři roky. Jožan (dvojče) tam má všechny roky. Mně tři roky chybí.

- Máš ty zápočtové listy.

- Tak jsem jim řekl, ať si to tam dohledají a udělají si pořádek.

- A co by bylo potřeba jako důkaz?

- Výplatnice. Je to dvacet pět let. Papíry o firmě se po deseti letech skartovaly.

- Jó? A proč sis neschoval výplatnice?

- Jsem na hlavu? 

- Ne, jsi bez třech let do zápočtu na důchod. Já jsem teprve asi před rokem vyhodila účty za pevnou linku v paneláku! Všechno archivuji a ty mi nadáváš. Kdysi mi asi dvakrát řekli po dvou letech, že jsem nezaplatila obědy v nějakém měsíci. Vzala jsem účtenku a na zdar! Já mám všechny výplatnice schované. Jé, Peťuš, dnes se vydává nákup na SCUKu.

Péťa je nevrlý. Nabízím se, že si tam dojedu sama. Jenže jeho auto stojí před mým. Bože, kdyby se tak chtěl strefit na tu vyviklanou zábranu!

Jdu hledat výplatnice. Pokládám mu je na stůl. Vrací se se nákupem.

- Co to je?

- Moje celoživotní výplatnice.

- Jo? Všechny! To určitě! Tak mi najdi leden devadesát.

- Leden devadesát, leden devadesát, leden devadesát - tady!

Zkoumá. Moc jsem mu na náladě nepřidala. A aspoň jednou se mi vyplatilo, ne: Aspoň jednou jsem využila svých archivů. Zbytečných archivů. Nebo potřebných?

Dobrou noc!

P. S. Mohl by mi někdo vysvětlit tady ty několikaleté předpovědi v Simpsonech? Ta dokonalá fotka po patnácti letech s Trumpem?

https://tadesco.cz/obnova-sssr-byla-predpovezena-v-serialu-simpsonovi/?fbclid=IwAR0u6UW1nmg_eAOqAd2CzLTw9RJEA9zdsmvJLUlzXlJb3LTMhd-KZg8BvYo