Uklizečka nadává. Třešně kvůli peckám obyvatelům DD ne? ANI MELOUNA BYCH JIM NEDALA. Má taky pecky :-)
Ležím na lehátku. Bude šest večer. Sleduji radar světa. A budku na jabloni.
https://www.windy.com/
Nad hlavou mi letí jedové letadlo. Jasně vidím čtyři stopy - dvě trysky na jednom křídle, dvě na druhém. Vlnitá stopa se rozplývá... Čtyři čáry mizí. Nad hlavou mi přibývá další rozsypaný hliník. Zdvihá se vítr. Podle radaru je tu 26°C. Pocitově zima jak v psinci. Odpo jsme měli milou návštěvu. Snaška s rodinou. Malý vnouček šup do bazénu. Ječela bych chladem. On? Pohoda. Zrovna tak vnučinka D. Hup do vody. Tihle dva jsou nesmírně otužilí. Nejsou téměř nikdy nemocní. D. má pravidelnou docházku do školky. Rychle utíkám udělat recept tvaroh se sekanou čokoládou. Trhají si třešínky. :-) Vnučinka, mrňousek včera šestiletý, obratně leze po štaflích. Menší mrňous chce za ní. Slyšíme u stolu dědečka, kterak krotí řvoucího vnoučka.
- Přestaň!
Takhle jsme zvyklí. Takhle okřikovali nás. Je to šablona naší výchovy. Snaška říká:
- Takhle je nemáme okřikovat. Máme u nich jen být. Nechat je vybrečet. Vše je v pořádku.
Stále se učím. Od jedné, od druhé i od našich malých. Uměla bych vychovat v dnešní době dítě? My jsme měli zákazy, příkazy... Jednoduché.
Z lehátka pozoruji ptáčka s klepavým ocáskem a hnědými zádíčky. Hopsá korunou jabloně a hup do budky. Lítá po celé zahradě. Zvláštně jekotá. Jsou tu dva. Asi on a ona. Ale, ale. Ve švestce ve vidlici vidím z lehátka upletené hnízdečko. Komu asi patří? Dnes jsem na asfaltu zahlédla mrtvého kosíka. Skvostný. Žlutozobý. Černý. Krasavec. Nedával pozor. Něco ho srazilo. Nad hlavou mi zpívá tolik hlasů. Asi vstanu a natočím ten koncert. - :-) Jen se hnu, vše utichá. Ten s klepavým ocáskem ve vzduchu mihotá křídly u láhve od slunečnice. Sundala jsem ji na léto se stromu. Pověsila ji na zábradlí. Asi tam zůstane do podzimu. Stárnu; jsem nepořádná. Na dekorativním kačírku okolo domu na straně do zahrady bych měla mít pořádek. Mám tam nastavěné nádoby s rajčaty, připravené květiny k nasazení - tak se mi nechce - starý lavor na mytí rukou; přes vodovod hozený starý ručník. Na schůdcích do domu vozík na plevel, barevné květináče... Manžel říká: Jak u cikánů. Toto říkala i moje babička. I maminka. Jj, takhle to bylo dřív. Dnes už umějí mít pořádek. Aspoň naši nájemníci v paneláku.
Ráno; slastné. Probírám reklamní letáky. Usínám. Vždy je dočtu ex post. Když už neplatí, vypravím se do obchodu. Pravidelně. Linduška jede do Kauflandu a do zahradnictví.
Volá z cesty:
- Mami, vzala jsem to přes náměstí. Tady nic není. Mami, tady chcíp pes.
To by měli číst radní.
- Chceš něco koupit?
- No, takovou tu mouku s tou babkou. Chlebovou žitnou a chlebovou pšeničnou.
Rychle cvičit. Nějak teď ranní cvičení a meditace zapomínám. Copak si dám k snídani? Tak - malina-borůvka a banán. A kousek zázvorového kořene. Pípá pračka. Vybrat. Vymáchat v octové vodě. Vyždímat. Naškrobit utěrky. Honem chleba. Dnes dám hodně žita, ať je to chleba chlebovitý. Už zas se ve mně probírá chobotnice. Pracuji osmi chapadly. Myčka nám včera řekla pápá. Odmývám nádobí. Utírám. Ty vorle. Jak se to dělalo dřív? No jasně. Odmývalo se. Dnes se to strká do kouzelné skříňky.
Linda je tu. Vyndavá z lednice včera nakynuté těsto. Přivezla pro Petrouška kanadskou nebo kamčatskou borůvku a kynuté těsto. Jde dělat kynuté knedlíky s borůvkami. Volám z technické místnosti od prádla:
- Počkej, počkej! Žádný hrnec. Dáme je na páru!
Chytá mě nerv. Ždímačka po mamince ždímá potichoučku. Zapomněla jsem na ni. Nesmí se nechávat dlouho. Jsem vzteklá. Nestíhám. Musím ještě k mamce.
- Peťuš, natrhej mi do košíku třešně do DD. Ať si staříčkové pochutnají. Třešně jsou měkké. Zdravé. Plné vody. Mají nárok. Oni jim to tam nekoupí.
Nakonec obědváme pod stromem před mým odjezdem. Vždy se v neděli snažím se do oběda vrátit. Dojídáme polévku. Lindiny skvělé knedlíky mají jednu chybu. Jsou z bílé mouky. :-) Lepek do střev. OK. Projednou. I ona se vyhýbá bílé mouce. :-) Ostatní lepí miminům rohlíkem střeva dennodenně.
Jedu. Vlaju ve větru. Nádhera. Na kraji pole fotím zrající řepku protkanou plevelem. To je prý známka toho, že tam není zas tolik jedů... Nevím. Fotím krávy ve stínku u lesíka. Trhám do sáčku po cibuli černý bezík. Zavakuuji ho. Na zimu. Jedna limonádka je už hotová. Ještě nakvasím další. Nad loukou s koníky krouží čáp. Nemohu ho zabrat. Krouží ve velkých kruzích. Hned myslím na naše muzlíky na you tube "čápi na komíně Bohuslavice u Trutnova" živě. Maminka už dadá po obědě. Narvaná v teplých kalhotách. V teplé halence. A ještě ve svetru. V POSTELI! Dnes ji koupali. Je hnusně vyfénovaná. Asi není vůbec vyfénovaná. Pak zjišťuji proč. Je tu zas vetřelec z jiného patra. Proč by ji dělala krásnou. hlavně aby se natřásala v bílé haleně jak doktorka. No nic, v úterý jedeme na vyjížďku po Černožicích ke kadeřnici. Zkrášlí ji. Jdu k pečovatelkám.
- Mohla bych vám dát tady ten košík do skleněné mísy k odpolední svačině?
- No, no, ne. Raději ne. Uklizečka se zlobí, že jsou všude pecky. My nemáme skleněnou mísu.
- Ne, to snad ne?!!! To ne! ŽE NE!?
Jdu zpátky s košem třešní. Mamince nabízím. Ověšuji ji třešňovými oringlátky.
- Mami, Absurdistán! Pecky budeš házet tady do té skleničky! Koukám, že ti Iva včera dala meruňkový kompot. Mělas ho tu týden. Konečně jsi ho snědla.
Kontroluji mamku, její neobratnost. Lovíme pecky v klíně...
- Mami, jdu k Jarušce s třešněmi.
Jaruška dadyná. Poobědová siestička. Kdo si to může dovolit! :-) Parafrázuji Paroubkovo Kdo to má?! :-)
- Jaruško, chcete třešně?
- Mňo.
Odsýpám na talířek. Nakazuji, aby pecky shromažďovala na hromádku!!!
Vracím se k mamince. Hladím ji po vláskách. Po rukou.
- Mami, fotíme se!
Mamka hledí někam jinam. To neva. Koupila jsem karafiátky. Vyndavám týden staré kopretinky z vázy. Stále se drží. Uřezávám stonky. Vkusná letní kytice - karafiáty a kopretiny. Líbí se mi. I mamince.
- Půl druhé. Mami, jedu domů. Mám tam Lindušku.
Letím letním dnem. Pražské auto nikde. Volám.
- Kde jsi?
- Na Černém Mostě.
- To jako jsi odjela, ani jsi na mě nepočkala?
- Mami, nejde vám internet. Potřebovala jsem něco překládat. Objednávala jsem si boty. Platba mi uvízla. Tak jsem odjela.
- Natrhala jsem ti černý bez. A jdu jim zavolat.
A zavolala na technickou podporu. A vycinkala.
- Od pátku to zase nejde. Hnízdo s čápy se mi tu miglá dvě a půl hodiny. FB se chytá nechytá. Nemám čas tady do toho čumět. První adventní víkend jsem se rozzlobila. Přesně takhle to bylo. Večer přišla bouře. Net nenaskočil. Váš majitel přijel tehdy před půlnocí osobně. Ano, na půdě jsem to rozpojila, spojila. Jo, tehdy mi řekl, že to bylo rozpojeno. Nebylo! V pátek mi váš technik řekl, že jste se vešli pod dvě hodiny. Ať počítám, jak počítám, v půl dvanácté v noci přestal internet pracovat. Spustili jste ho v deset dopoledne. To u mě není pod dvě hodiny. A dobře jste to věděli, že nejde!!
- Co máte puštěno?
- Avast mi hlásí, že mě sledujete. Vy dobře víte, co tu mám všechno na wifi zapnuto.
Vyjmenovávám, co si bere wifi. Upozorňuji, že je to tak permanentně a že mě nezajímá, kolik čeho. Jsme v jednadvacátém století a údajně lítáme na Mars a tady nejde kvůli stromu wifi? Berete si jako první v měsíci z účtu první platbu. Nejste schopni zajistit ucházející internet. Jsem u vás od začátku!!! Nevážíte se starých zákazníků!!! Už mám vyhlídnutého jiného dodavatele. Nezasloužíte si moje peníze. A nechci, abyste káceli stromy. Vymyslete si to jinak. A nechci 5G. NECHCI! Chci normální internet. A nechci slyšet, že kvůli 5G se stromy nekácejí. Kácejí. Stromy zmírňují působení spalování člověka.
- Já vás naprosto chápu. Já jim to přesně tak předám.
- Zrovna jste si to odskákala vy. Předejte, protože oni mi pak nadiktují, od kolika do kolika jsem kde co měla puštěno. A vy se na to ptáte. Oni to dobře vidí. To je má soukromá věc a nepotřebuji, aby někdo třetí věděl, kdy jsem co měla kdy připojeno. Je to moje soukromí!
- Ó, tak jsem si ulevila. Nerv z rána a dopoledního odmítnutí třešní zmizel. Je pryč. Chci - hnusné verbum. CHCI! NECHCI! :-) Tohle nemám ráda. Vyřádila jsem se na něm.
- Peťuš, představ si!!! Ty třešně, co jsi natrhal, tak nejprve kvůli peckám, pak aby někdo pecku nespolkl, nechtěli. Chápeš tu absurditu?!
Petr se usmívá. Znám jeho hodnotící větu. Taky vím, že mi řekne, abych se nevzrušovala. Á, telefon. Snaška.
- Tak my bychom teda na patnáctou přijeli. :-) Na třešínky.
- A do bazénu. Je to ledárna :-) 27°C. Pro vás jak dělané. :-) Plavky...
- Ty už máme sbalené.
Den hnědým nahoru v slunečný se obrátil. No a je devatenáct třicet. Peťulka stihnul dojet do kravína pro mléko. Já stihla napsat blog. Zalít rajčata a truhlíky. Micicinda se sesula po celodenní nepřítomnosti ze šancí do zahrady. Vítr se utišil. Zdvihl. Utišil. Zdvihl. Poryvy jsou nepříjemné. Už jsem zas na lehátku a dopisuji. Pod dekou. Zima. Pozoruji třešně. Krásné stromy. Obsypané. Poslouchám zpěv ptáků. V lukách přes železňák jede vlak na Skalici. Vypadá to, jako že přes naši zahradu. To značí: Přijde déšť.
Mír. Lidé jsou ve většině hodní. Přátelští. Neubližují si. Excesy z netu bych neměla číst. Nekazit si o lidech dojem. Dnes jsem byla součástí mlýnku na maso. Mleli mě. Mlela jsem.
Vše.
Vlastně ještě žehlit. Vakuovat černý bez. Nová úroda. Zadělat na novou limonádu. Poslat pozdravy VŠEM! Opatrujte se! Opatrujme se. Vzájemně.
Dobrou noc! :-)
P. S.
- Pojď ven. Ježek žere ty kosti, cos mu tam včera nastražila.
- Prve jsem je posbírala zpátky do misky. Kocouři je roztahali.
Ráno slastné. Probírám reklamní letáky. Usínám. Vždy je dočtu ex post. Když už neplatí :-) Pravidelně. Linduška jede do Kauflandu a do zahradnictví.
Volá z cesty:
Mami, vzala jsem to přes náměstí. Tady nic není. Mami, tady chcíp pes.
To by měli číst radní.
Cheš něco koupit?
No, takovou tu mouku s tou babkou. Chlebovou žitnou a pšeničnou.
Rychle cvičit. Nějak teď ranní cvičení a meditace zapomínám. Copak si dám k snídani? Tak - malina-borůvka a banán. A kousek zázvorového kořene. Pípá pračka. Vybrat. Vymáchat v octové vodě. Vyždímat. Naškrobit utěrky. Honem chleba. Dnes dám hodně žita, ať je to chleba. Jž zas se ve mně probírá chobotnice. Pracuji osmi chapadly. Myčka nám včera řekla pápá. Odmývám nádobí. Utírám. Ty vorle. Jak se to dělalo dřív. No jasně. Odmývalo se. Dnes se to strká do kouzelné skříňky.
Linda je tu. Vyndavá z lednice včera nakynuté těsto. Přivezla pro Petrouška kanadskou nebo kamčatskou borůvku a kynuté těsto. Jde dělat kynuté knedlíky s borůvkami. Volám z technické místnosti od prádla:
Počkej, počkej. Žádný hrnec. Dáme je na páru.
Chytá mě nerv. Ždímačka po mamince ždíme potichoučku. Zapomněla jsem na ni. Nesmí se nechávat dlouho. Jsem vzteklá. Nestíhám. Musím ještě k mamce.
Peťuš, natrhej mi do košíka třešně do DD. Ať si staříčkové pouchutnají. Mají nárok. Oni jim to tam nekoupí.
Nakonec obědváme pod stromem před mým odjezdem. Dojídáme polévku. Lindiny skvělé knedlíky mají jednu chybu. Jsou z bílé mouky. Lepek do střev. OK. Projednou. Vyhýbá se bílé mouce. J Ostatní lepí miminům rohlíkem střeva dennodenně.
Jedu. Vlaju ve větru. Nádhera. Na kraji pole fotím zrající řepku protkanou plevelem. To je prý známka toho, že tam není zas tolik jedů... Nevím. Fotím krávy ve stínku u lesíka. Trhám do sáčku po cibuli černý bezík. Zavakuuji ho. Na zimu. Jedna limonádka je už hotová. Ještě nakvasím další. Nad loukou s koníky krouží čáp. Nemohu ho zabrat. Krouží ve velkých kruzích. Hned myslím na naše muzlíky na you tube "čápi na komíně bohuslavice u trutnova" živě. Maminka už dadá po obědě. Narvaná v teplých kalhotech. V teplé halence. A ještě ve svetru. V POSTELI! Dnes ji koupali. Je hnusně vyfénovaná. Asi není vůbec vyfénovaná. Pak zjišťuji proč. Je tu zas vetřelec z jiného patra. Proč by ji dělala krásnou. No nic, v úterý jedeme na vyjížďku po Černožicích ke kadeřnici.
Mohla bych vám dát tady ten košík do skleněné mísy k odpolední svačině?
No, no, ne. Uklizečka se zlobí, že jsou všude pecky. My nemáme skleněnou mísu.
Ne, to snad ne?!!! To ne! ŽE NE!?
Jdu zpátky s košem třešní. Mamince nabízím. Ověšuji ji třešňovými oringlátky.
Mami, Absurdistán! Pecky budeš házet tady do té skleničky! Koukám, že ti Iva včera dala meruňkový kompot. Mělas ho tu týden. Konečně jsi ho snědla.
Kontroluji mamku, její neobratnost. Lovíme pecky v klíně...
Mami, jdu k Jarušce s třešněmi.
Jaruška dadyná. Poobědová siestička. Kdo si to může dovolit! J parafrázuji Paroubkovo Kdo to má?! J
Jaruško, chcete třešně?
Mňo.
Odsýpám na talířek. Nakazuji, aby pecky shromažďovala na hromádku!!!
Vracím se k mamince. Hladím ji po vláskách. Po rukou.
Mami, fotíme se!
Mamka hledí někam jinam. To neva. Koupila jsem karafiátky. Vyndavám týden staré kopretinky. Uřezávám stonky. Vusná letní kytice - karafiáty a kopretiny. Líbí se mi. I mamince.
Půl druhé. Mami, jedu domů. Mám tam Lindušku.
Letím letním dnem. Pražské auto nikde. Volám.
Kde jsi?
Na Černém Mostě.
To jako jsi odjela, ani jsi na mě nepočkala?
Mami, nejde vám internet. Potřebovala jsem něco překládat. Objednávala jsem si boty. Platba mi uvízla. Tak jsem odjela.
Natrhala jsem ti černý bez. A jdu jim zavolat.
A zavolala na technickou podporu. A vycinkala. Hnízdo s čápy se mi tu miglá dvě a půl hodiny. První adventní víkend jsem se rozzlobila. Majitel přijel tehdy před půlnocí. Ano,na půdě jsem to rozpojila, spojila. Jo, tehdy mi řekl, že to bylo rozpojeno. Nebylo. V pátek mi váš technik řekl, že jste se vešli pod dvě hodiny. Ať počítám, jak počítám, v půl dvanácté v noci přestal internet pracovat. Spustili jste ho v deset dopoledne. To u mě není pod dvě hodiny. A dobře jste to věděli, že nejde.
Co máte puštěno?
Avast mi hlásí, že mě sledujete. Vy dobře víte, co tu mám všechno na wifi zapnuto.
Vyjmenovávám, co si bere wifi. Upozorňuji, že je to tak permanentně a že mě nezajímá, kolik čeho. Jsme v jednadvacátém století a údajně lítáme na Mars a tady nejde kvůli stromu wifi? Berete si jako první v měsící z účtu první platbu. A už mám vyhlídnutého jiného dodavatele. Nezasloužíte si moje peníze. A nechci, abyste káceli stromy. Vymyslete si to jinak. A nechci 5G. NECHCI! Chci normální internet. A nechci slyšet, že kvůli 5G se stromy nekácejí. Kácejí. Stromy zmírňují působení spalování člověka.
Já vás naprosto chápu. Já jim to přesně tak předám.
Zrovna jste si to odskákala vy. Předejte, protože oni mi pak nadiktují, od kolika do kolika jsem kde co měla puštěno. To je má soukromá věc a nepotřebuji, aby někdo třetí věděl, kdy jsem co měla připojeno. Je to moje soukromí!
Ó, tak jsem si ulevila. Nerv z rána a dopoledního odmítnutí třešní zmizel. Je pryč.
Peťuš, představ si!!! Ty třešně, co jsi natrhal, tak nejrpve kvůli peckám, pak aby někdo pecku nespolkl, nechtěli. Chápeš tu absurditu?!
Petr se usmívá. Znám jeho hodnotící větu. Taky vím, že mi řekne, abych se nevrzušovala. A telefon. Snaška.
Tak my bychom teda na patnáctou přijeli. J Na třešínky.
A do bazénu. Je to ledárna J 27°C. Pro vás jak dělané. J Plavky...
Ty už máme sbalené.
Den hnědým nahoru v slunečný se obrátil. No a je devatenáct třicet. Peťulka stihnul dojet do kravína pro mléko. Já stihla napsat blog. Zalít rajčata a truhlíky. Micicinda se sesula po celodenní nepřítomnosti ze šancí do zahrady. Vítr se utišil. Zdvihl. Utišil. Zdvihl. Poryvy jsou nepříjemné. Už jsem zas na lehátku a dopisuji. Pozoruji třešně. Poslouchám zpěv ptáků. V lukách přes železňák jede vlak na Skalici. Vypadá to, jako že přes naši zahradu. To značí: Přijde déšť.
Mír. Lidé jsou ve většině hodní. Přátelští. Neubližují si. Excesy z netu bych neměla číst. Nekazit si o lidech dojem.
Vše.
Ještě žehlit. Vakuovat černý bez. Nová úroda. Zadělat na novou limonádu. Poslat pozdravy VŠEM! Opatrujte se! Opatrujme se. Vzájemně.
Dobrou noc J