Třicet tři a veterina

Večer. Pondělíčko za námi. Nový týden.

Od začátku. Ráno. Budík. Brr. Devět.

Telefon. Petroušek. V půl sedmé ještě ležíčkoval v posteli. Ani jsem nedýchala, aby nevstal. Je to pro mě zázrak. Vstávám totiž sama. Stále. Sama. Pořád. Já sova. Ona skřivan. Uléhám se svítáním, on za svítání vylétá do dne. Vtipně podotýká.

- My nepotřebujeme dvě postele. Nám stačí jedna. Na střídačku. 

Utíkám k telefonu.

- Dobré ráno! Volalas´ na tu veterinu?

- Petroušku, nevolala. Zavolám.

Volám. Volám. Znovu volám. Podělí ráno, asi hodně bolístek z víkendu. Konečně. Líčím díru v kožichu. V pátek měla bouličku. Bolestivou. V sobotu spíš prohlubeň. V neděli brečení. Naříkání. Patrná citlivá díra v kožíšku.

- Pane doktore, já vůbec nevím, jestli ji uspíte. Ona je jak tygr. Jestli byste si udělal čas.

My máme skvělého veterináře. Vlastně všechny v té ordinaci. Chápe.

- V kolik se vám to hodí? Nejprve ji musíme zbavit bolesti.

Domlouváme ve dvě. Zrzinka stále žere. Dobré znamení. Přichází ze zahrady před jedenáctou. Už zatahuji všechny dveře. Holka, budeš doma. Tři hodinky to vydržíme. Semtam mroucne. Ale nereflektuji. A ona není moc  důrazná. Holka, potřebuji ti pomoci. Teda - potřebuješ pomoci. A vy jste, zvířata, náramně chytrá. Intuitivní, vnímavá. A rozumíte lidské řeči. Doma budeš! Vím, že bych tě nenašla v zahradě. Kittka je taky chytrá. Zdrhne do zahrady v nejneočekávanější dobu před odjezdem. A to se prosím bojí chodit ven!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-04_Zrzeccin_den/

Půl druhé. Péťa je tu. Popohání mě.

- Petroušku, ještě se najím. A nebudeme Zrzečku nervovat všemi pachy v čekárně. Bude mít cestu volnou.

Připomíná mi, abych se obula. Dobrý nápad. Natahuji utíkací boty. Beru polštářek, balím kočinelu do ručníku, aby mi nemohla vyskočit. Než se zvednu z dřepu, má přední packy volné. Jdeme k autu. Ó, to je srdceryvného breku. Mluvím na ni klidnou řečí.

Péťa mi připravil otevřené dveře u auta. Zamyká dům. Jedeme. Zrzka rok nejela autem. Bojí se. Lítají z ní chlupy stresu. Mluvím k ní klidnou řečí. Vysvětluji jí, že jsme spolu. Nemusí se ničeho bát. Očividně pro tentokrát nerozumí. Brečí. Naříká. 

- Peťuš, nechci s ní čekat v čekárně.

- Tak ji tam pustíme.

- To nemyslíš vážně, že ne? Aby tam očichávala ve strachu všechny pachy těch hafanů, co se tam vystřídají?

- Jsem myslel.

- Ne. Žádné pouštění!

Ordinace volná. Jsme na stole. Doktor je suverénní. Vidí mě vyplašenou. Nejradši bych držela za Zrzku. Pevně ji tiskne za krkem. Vyplachuje velkou stříkačkou ránu. Vymývá hnis. Nedívá se jí do rány. Nechce ji víc stresovat. Bere injekci na bolest.

- Jak byste ji krmili antibiotiky?

- Poprská nás. Dejte jí komfort. My to zaplatíme.

- Abyste mi neřekli, až vám řeknu částku...

- Neřekneme.

- Dobrá. Dám jí potentní ATB. Na deset dní. Pak se přijdete ukázat na kontrolu. Pokud se nic nebude dít.

Domluveno. Kočinka odevzdaná. Jako by tušila, že jí dělají dobře. Už nebrečí.

Petroušek platí čtrnáct stovek. Za to nám bezpečí a pohodlnost zvířete stojí. Cestou domů už jen povzlykává. Nebo nadává? Péťa už s námi nejede, jako když nás ukradl. Jedeme klidně. V naší čtvrti už natahuje hlavičku. Její radar hlásí, že se blížíme k jejímu revíru.

Nesu ji až domů. Odsunuji dveře na zahradu. Nalévám vodu do picí misky. Hltá, pije a pije. Má nekonečnou žížu.

Teď už jsem klidná. Zrzeččin kožíšek zaroste. To jsem ještě nezažila. Takovou díru. A z ničeho nic. Prý si to nateklé, co jsem nahmátla v pátek, vykousla. Ulevilo se jí. Bolest přišla v sobotu a hlavně v neděli, a dnes, to už bylo moc citlivé. Rána se zapálila. 

Dávám fotky na FB.

Lucie Wise

Chuděra. Tak hlavně že už má teď klid. Letos to po těch kočkách jde jako blázen. Náš kocour byl taky kousnutý...buď potkan nebo had...a řev jak blázen, měl tam zánět. Ale už je dobrý. Švagrová podobné v bledě modrém a druhá švagrová řešila zase pokousaného psa zmijí. Snaží se je to temno taky odstranit.

Kocour našeho nájemníka Lukáše měl taky na zadku absces. Lukáš mu mačkal hnis. Kocour ho nesežral. Vyhrabal se z toho.

Máme klid na denní zprávy. Miluji Petrouškovy novosti, hlášení a zaručenosti:

- Kamna jsem sehnal. Buď se stříbrnou nebo černou mřížkou. Spíš bych myslel černou. Kominík přijde na revizi...

Péťa hlásí splněné úkoly. A to měl dneska volno, ale byl na melouchu. Taky muž činu. Neotálí. Jedná.

Super. Nájemníka máme zaopatřeného. Dřevo si obstará.

No a konečně v klidu mohu jet vytloukat obchody. Rossmann. Kupuji kočičí dobrůtky. A blbůstky. A krávovinky. A ubrousky, kterých mám vrchovatou krabici. 

- Máte tam nějaký kupón? Mrkněte mi.

- Vy tu máte narozeninovou slevu. To přeju všechno nejlepší!

- Ale jeje. Tak to je hezké a děkuji pěkně. Teprve budu mít.

- Ušetříte 106 korun.

- To mi žid přál. Děkuji!

- A ještě vám dám dárek. Vyberte si.

Péťovi jsem koupila tyrkysový rychleschnoucí ručník na pingpong. V rohu se zipem. Píšou na mobil a klíče. Dobrá kombinace na display. A mně nabídla - hurá! Taky rychleschnoucí. Růžový. Děkukukuji!!!

Vymetám to naše obchodní náměstíčko. Kupuji kytku mamince. Každý den si na ni vzpomenu. Mami, chybíš! Utřu slzu. Mám ji denně na FB. Ale už mi nemůže zazpívat, pohladit mě, uklidnit, poradit.

Uvědomuji si, jak jsou naši odborníci debilní. Na LDN, když jí srůstala noha, před tím na chirurgii, v DD, na oddělení FN neurochirurgie třetí patro, kde ji ani neobrátili, takže chytla zápal plic a odešla na krvácení do mozku se zapálenými hroty plic - tak všude mi nadávali, žalovali, stěžovali si, že jim mamka nadává. V předposlední den mi sestra z neurochirurgie vyčinila, jak jí mamka vynadala. Minda sestra. Má vůbec maturitu? Vy kjavy nevydojené! Vy nevíte, že to patří k dg!?!!! Sousedka, jak jí včera odešla maminka, mi před třemi týdny taky povídala, jak je to a to a to a pak zas láska. Všechno vydržela. Maminka jí taky řekla hrozné věci. TO JE TOTIŽ SOUČÁST DIAGNÓZY DEMENCE, ALZHEIMERA ATD. LASKAVĚ SI TO PŘI ŠKOLICÍCH KURZECH ZVÝRAZNĚTE ČERVENOU FIXOU. JO? OK!!!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-04_U_rodicu/

Na hrobě ve váze jen hnijící voda bez kytek. Bože! Léto a tady nejsou kytky. Rychle vyplachuji nádobu. Smrdí hnilobou. Instaluji listopadky. Měly by vydržet i vedra. Mami, tati, jsem tu. Byla jsem v Peci. Linduščin dar k narozeninám. Bylo to kouzelné. Zas jsem nohama osahala horu hor, tu krásnou dámu, co leží v Obřím dole. A někdy má závojíček, někdy si natáhne hučku, aby ji nebylo vidět. A jindy se vystaví sluníčku. Kontroluje kraj. Českou zemi. Mamko, je provrtaná od dolování. Ale určitě pod ní jsou tunely. Je to pyramida. Mamko, říkám ti to jen potichu. Oni by se mi smáli. Víš? Mami, namlouvám si, že jsi měla jet na školení s Pramenem, jak jsem tehdy měla být u babičky, pamatuješ? Jenže si zlomila nohu v kůtku pod Cikánkou - povídal děda a posadil mě na autobus domů. Kopec Cikánka od Nouzova dolů k Velichovkám... Tak táhlý, jít ho pěšky... Mami, odvezlas´ mě do Mokrého k tetě a strejdovi. Tak tehdy - nevím proč - jsem si zapamatovala boudu Auroru. Asi si to možná pletu. Ale vždycky mi to naskočí. Tak jsem zas několikrát míjela Auroru. A na Černé hoře jsme se stavily na TV vysílači. Asi po třiatřiceti letech. Pán nás provedl. Ukázal fotky z digitalizace, provedl celým vysílačem od shora dolů. Tati, to by asi zajímalo tebe. Ty jsi možná o televizi slyšel, ale neměli jsme ji doma. Mami, dnes je to třicet tři let. Stály jsme opřené o ten dlouhý žebřík pod třešní. A tys´ odpovídala na pozdrav takovému mužíkovi, říkalas´ mu pane Hrobský. Myslela jsem, že ses´ popletla. Ale ne. Hrobští odletěli do Bulharska a on, jedno z dvojčat, ten spolehlivější, lepší, zábavnější, vtipnější a z jednovaječných nerozpoznatelných dvojčat ten hezčí přišel bratrovi zalít zahradu. A tys´ mi tehdy našeptala do ucha:

- Prý se dává rozvádět.

- No a co?

- Bude rozvedený!

Ty liško, mamko, tys neřekla, bude volný. Neřeklas - mohl by být tvůj. Jen jsi suše a významně označila stav. Večer jsem šla se žárlivcem a kolenovrtem z koruny třešně s holčičkami do cirkusu. Bylo dusno jako dnes. A tam jsem asi potkala Petrouška. Vůbec nevím, jak dostal můj telefon. Že bych mu ho podstrčila? Když tak odpoledne vykřikoval u toho kropení:

- Paní Konečná, kdyby by tohle - ukázal na dům svého odjetého bratra - říkalo pane, už bych vaši dceru pozval nahoru na kafe. 

On tyhle ty řeči má dodnes. Vtipálek. No jo, jenže on to asi myslel tehdy vážně. No jo, jenže netušil, že na stromě sedí žárlivý špaček. Ten se ptal dolů:

- Říkalas´něco? Irenko?

- Ne, ne. Jen trhej, to šustí listí!

A obě jsme naznačovaly, aby Péťa nemluvil. Ukazovaly jsme do koruny. Měla bych průšvih u žárlivého. Jenže Péťa pořád dorážel a vtipkoval. A kropil. A z koruny zas:

- Irenko, říkalas´ něco?

- Ne, neříkala. To jen šustí listí, jak fouká vítr.

Chce se mi napsat větříček, jako v pohádce O perníkové chaloupce.

Jeli jsme domů, večer do toho cirkusu.  v cirkuse jsem asi byla nějaká šikovná, Péťa tam byl taky; musím se mrknout do deníků. Tam to třeba bude. Ale třeba z konspiračních důvodů taky ne, že jo?

Mami, Péťa absolutně nevyhovoval ve výběrovém řízení na tatínka. Byl o rok a půl mladší, byl menší, byl "jen" středoškolák a já vysokoškolačka. Hm, Vesmír se popadal za břicho. Pak jsme jeli na dočesnou do Loun, a poslali jsme tomu žárlivému zmetkovi pohled. A bylo. Chtěl se nastěhovat. Ne, ne. Já si děti vychovám sama jako moje mamka. - To mi Kačka dala! Tím svým chomutovským zpěvavým dialektem zpívala:

- Ty si blbá! Tak slušný chlap má o tebe zájem, a ty ho pošleš do háje!

 - A to mu jako mám říct, že jsem to nemyslela vážně?

No jo, mami, jenže on asi 26.8. nebo tak nějak přišel s nanukáčem, dárky pro holčičky, s činzánem a nádhernou malovanou skleněnou vázičkou.

- Jsem rozvedený. Jsem sám.

- Mami, posadila jsem si ho proti sobě. Pán Bůh mi vložil do hlavy řeč. Něco ve smyslu:

- Peťulko, prožil jsi krásná léta štěstí v manželství. Teď trápení. Tak jestli chceš, můžeš se zítra nastěhovat.

Byla to řeč delší, slavnostnější. Mami, to byl risk. Dovedeš si představit, že by mě po půl roce opustil? To by bylo sousto pro svaté drbny. Co na sobě mají všechno ol rajt, ale na druhých nenechají nitku suchou! Mamko, my jsme spolu třiatřicet let. Linda ho má za tátu. Denisku taky vychoval. Ale ta... Nic.

- Tak, máte ometeno, rozsvíceno, nazdobeno. Utíkám za Peťulkou. Tak já zas přijdu. Ahoj!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-04_Pred_triatriceti_lety/

Koupila jsem super skvělou zeleninovou směs s houbami. Házím na pánvičku domácí špíček, nudličky krůtích prsou. Ani nekořením. Přidávám mraženou směs. Servíruji v posledním sluníčku. Obdarovávám Petrouška, on mě. Radujeme se. Fotíme se s plnými pusami.

- Peťuš, já jsem si dnes koupila zázračnou hůlku na telefon. Selfi. Lukáš mi ji včera ukazoval. Má stojánek. Ovladač. Na FB má fotky. Fotí se sám. To je super. Ale než si telefon spáruju, pojď mě vyfotit. A pak se jdu ještě smočit.

Poslední slunce. Krásný večer. A ani ti svinští komáři nekoušou. Nemá to chybu.

- Lukáši, máme pro vás kamna.

- Tak to je super. Děkuji.

- Rádo se stalo. Prosím vás, jak se spáruje telefon s ovladačem selfi? Já už jednu tyč mám. Ale ta nemá nožičky. 

- Vy už jste si koupila selfi? To vy jste rychlá.

Pomyslela jsem si, že Péťa je rychlejší. Ale nahlas přitakám. Znovu opakuji otázku. Horečně se zamýšlí, jak spároval svůj telefon s kouzelnou hůlkou. 

- Tak, ježíš, jak se to, tak to já asi budu muset přijet. Musíte mít puštěné blootooth. Nebo kdybyste se stavila. Spěcháte?

- Ne. Až budete mít čas. Mě teď vyfotil Péťa. 

Stmívá se. V zahradě volám Zrzečku. Měla těžký den. Snad chápe, že jsme jí pomohli. Bolest snad přešla po injekci. Telefon. Vracím se do domu. Už se setmělo.

- Mamko, ty nemáš telefon?

- Ne, já jsem byla v zahradě.

- Péťa volal, abych ti vybrala.

- Jo takhle. No, nemám.

Jasně, že mám. Ale stará babka marnivá ho před měsícem nechala upadnout na kámen. Sbírala lesní jahody. Nebo hledala klacík k rajčatům.

- Mamko, řada A.

- Je mi fuk, hlavně, ať je výkonný.

https://www.youtube.com/watch?v=UtmV8C7YDHI

Lupo Anetta - bodrý Moravan, zpravodajec.

Řežu se smíchy u jeho zpráv.

Dnes jsem poslouchal v autě zprávy. Absolutně nic o Ukrajině. Už se to začíná převažovat. Na Seznamu už se to vrací k Babišovi. Hlavní zpráva, že nerostou hřiby. To chtěl národ slyšet. Náš pan führer se chystá do Švýcarska. Mále jsem si poblil volant. Chudáci Švýcaři, kdyby věděli, že budou poslouchat hodinu projev o ničem.

Má tam takových špeků. Nelze u toho pít. Jinak se poprskáš.

Pod Lupem čtu vtipné poznámky.

Analfuck69

Desatero občana ČR platné od 1.1.2022

1. netopit

2. nesvítit

3. nevařit

4. nejezdit

5. nestavět

6. nekouřit

7. nepít

8. nejíst maso

9, šetřit na důchod a na pohřeb

10. platit, držet hubu, neprotestovat a stále se usmívat

Dodatky z komentů:

Nedýchat

Nedělat děti. - Nežádoucí rodit.

Lupo zas vtipný:

https://www.youtube.com/watch?v=DxnK-74ECBY

Ty vorle, kdo to dočte až sem, ať mi dá lajk.

Dobrou noc! :-)