Tříkrálové odstrojování

6.1.2023 Tři králové.

Oj, dlouho jsem si přispala. Kdo si to může dovolit? Já!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-06_Trikralova_snidane/

Rozjíždím se pomalu. Dnes v županu. Krmení. Hraní s kočkami. Snídám. Výběr příchuť pomerančová s čokoládou. Oblíbila jsem si ji. Limitovaná edice. V klidu si už dnes konečně umyju hlavu.

- Ahoj mami, už jsme od vás jen 28 km.

- Ty už jedeš?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-06_Usetrite/

Jsi-li pomalý, šaratice nebo Lindin telefon před polednem zrychlí tvůj krok. Převléci se, obléci se, umýt vlasy. Hele, věřili byste, že si vyfénujete vlasy... Ne, jinak. Obden vystěhuji koupelnu. Nechám ji vyluxovat. Nastěhuji. Předevčírem rumba opět naprosto dočista uklidila koupelnu. Dnes vynáším stojan na WC papír, stojan na ručníky, všechno... Máte tam čisto, si myslíte. Pustíte tam kulatého dravce. Nasbírá košík jemností a Vašich vlasů z fénování. Dáte mu úkol ROHY. Ještě nasbírá jemný neviditelný prach nalepený na sítko. Mně to hlava nebere. Ptám se Petrouška. Ani jemu. Venku lije. Nepráší se. Nepekla jsem. Aby se tu vířila jemná zrníčka mouky. Nic. Čisto. Denně vytírám za kamny, okolo kamen, pod kočkolitem. Vstupní chodbu plnou jehličíčka. Přesto je rumba úspěšná. Kde se to tu bere? Tohle všechno dýcháme a přijímáme na obličej. A to máme čističku vzduchu! Já si ráno obličej myju našim mycím gelem. Pokud někdo stírá pokožku jen tamponem, nezůstává bílý. Čím to je? Proč máme za noc pokožku špinavou, ačkoli jsme si ji před odchodem do ložnice ošetřili, vyčistili, opečovali?

- Mami, tady jsem přivezla maso.

Hned ukrajuji Mourkovi, Zrzečce, i Kittynka dostala. Opět ve stresu. Vrčí na paničku.

- Kam jsi mě to zase odtáhla z mého královstvíčka?

Noc. Prve jsem ji šla hledat. V pracovně na křesílku - není. V ložnici na okně - není. V ložnici v poličce - ze by? Zeby? Zebylenin? Není. (Jak byl ten vtip? Paní učitelka dětem kreslí na tabuli pruhy. Děti, co to může být? No? Co to je? Spojuje křídou linie zvířátka. No, děti, Z? Děti nevědí. Ze? Hlásí se Pepíček - Ze by Lenin?) Klečím, koukám pod postele. Není. Kde je? Tichounce a přátelsky volám domem jejím jménem. Usalašena u Petrouška v pracovně na gauči. Nechala jsem ji na dece. Pohladila. Rychlým pohybem packy zrychlila mou ruku v ucuknutí. Ona je rychlá. I já. Ona je rychlejší. Jste pomalí? Pohlaďte Kitty. Zrychlí vaše pohyby. Za minutku jsem si za ní zašla znovu. Ty mě ohrožovat na životě a zdraví nebudeš! Ve tmě jsem ji pohladila láskyplně po těle. Aha. Hlavu si přemístila na druhou stranu. OK: Pevně jsem ji stiskla, pošeptala dobrou noc, dala pusu na ouško. To nevíte, jakým fofrem jsem se vzdálila. Je opravdu docela rychlá. A oprsklá. To se ale v životě kočky pendlerky  musí. Nemůže tu být jak zakletá královna. Za toho půl roku se hodně, hodně otrkala. Zapomněla na své hrátky s mámou Micicindou. Dokonce dnes byla víc než oprsklá. Přiblížila se až až úplně ke koši, který už zas opanovává Mourek. Ležel, hlavičku položenou na polštářku. Kitty hlavičku vysunutou jak radar. Jen si dát pusu. Bzíkala, vrčela, spouštěla hrůzu. Úplná blbina. Ona si jde ke svému nepříteli pro pár facek, nebo co? Nebo šla uzavřít smlouvu? To je dnes moderní. Třeba Lisabonská. Ožebračení vlasti a jejích obyvatel. Mourek oddaně ležel. Ona by mu snad jednu vyšila?

- Kittyno! Odpal! 

S nadávkami, kterým přesně nerozumím, ale tuším intuitivně, co jako naznačuje, odběhla někam k sobě. Teda ke mně.

- Mami, nechceš odstrojit stromeček?

Zaskočila mě. Vždycky mě Péťa vyzývá k odstrojení celý leden. Natahuji to do Hromnic. Vzácnost. Jednou za rok... Někdo ho měl celý slunovrat. Ne. Stromeček nosí Ježíšek. A ten chodí v noci 24.12. Někdy si ale stromeček přinese dopředu; už 23.12. A pak na Štědrý večer pod něj jen nastrká dárky. Většinou už jen zahlédneme  chvějící se záclonu, jak od nás letěl k dalším stromečkům.

- Odstrojit?

- No. Péťa bude mít radost.

- Je šestého... Tři králové.

- Pan Podolský slaví. I když on říkal, že už slaví naše svátky.

Všimla jsem si, že pravoslavní, kteří tu žijí dekády let, se přizpůsobili nám. Tamara, Liduška, pan Podolský...

- Pan Podolský mi vyrábí kuchyň.

-- Co to? Docela brzy. Mně náš obývák tvořil snad tři čtyři měsíce.

- Protože měl hodně objednávek.

To je pravda. Lidi už asi méně utrácejí. Vyvážel do ciziny. Námořník černomořské plavby. Za Jelcina - prodáno. Jako naše plavba - rozkradena. Na trhu pracovníků někde v Holešovicích to bývalo? Někde u Výstaviště - už nevím - mu někdo při čekání v hloučku řekl:

- Až se budou ptát, kdo je truhlář, přihlas se.

- Ale já jsem námořník.

- To nevadí.

Poslechl radu. Vyučil se - v provozu, za chodu. Takhle nějak mi to vyprávěl. Nesmírně kreativní. Fantasticky. Pořídil si stroje. Krajani u něj dělali myslím i víkendy. Ale pak měli napracované asi tři měsíce v roce dovolenou ve svých zemích. Myslím, že on je z Moldávie. Ačkoli - on je odevšad. SSSR byla rozlehlá říše. Jednou jsem mu chválila moldavské víno. Říkal, že tam jsou vynikající podmínky. Svahy obrácené k jihu. Vínu se tam daří. Začínal tady v jedné vesnici směrem na Miletín. Z masivu. Žádné překližky, umakarty. Jeho nábytek je pevný, kvalitní, s dobrým kováním. Žádné poličky, kam se nic nevejde jako u moderního nábytku v prodejnách. To jsou takové dětské hračky. Nenasunete tam ani šanon. Jakou hloubku si řeknete, takovou vyrobí. Můžete si vybrat rustikální styl s vyřezávanými paticemi, s podstavcem, s nožičkami, moderní, jak to chcete. Namaluje. Upřesníte skla, výplně, panty, kličky...  Patinu. Doporučuji. Svou pílí, svou neutuchající snahou zlikvidoval nekvalitní truhláře ve svém okolí. A přestěhoval se do většího městečka. Už to nebyl venkovský bezvýznamný truhlář. Ale vyhlášený. Cena odpovídá kvalitě. Má neomezenou fantazii, kreativitu, nápady...  Už je to pár let, co nám tvořil v domě. Jsem víc než spokojena.

- Mamko, sundej si ty třásně.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-06_Trikralove_odstrojovani/

Lezu na půdu pro krabičky na vánoční ozdoby. Loni i letos maminčina krabička s nápisem Ptáčci... Dětství... Vracím se pro krabici na rudé třepení. Obírám červené řetězy, lamety.

Linda je rychlá. Zamilovaná, těší se na stěhování do nového domu. Některé kolaudace už hotové. Koncem ledna asi poslední. Něco už má přestěhováno. Rozkvetla. Zkrásněla ještě víc. Stromeček odstrojila ve chvilce. Letos na něm bylo devět malinkatých kvalitních medídků.

- Já jsem ještě neměla.

- Tak si, mami, vezmi.

- No to si vezmu. To děkuji za nabídku. A do pozlátka si zabalím šupinky. Petroušek už si zabalil.

Dopočítáváme se devíti. Maličkatí od Rossmanna. Kvalitní. Kakaové máslo... Žádné palmové ani jiné skvělé přírodní jedy. A úplně to stačilo. Kvalita na úkor kvantity. Kde bych si dřív představila stromeček bez lanýžových a salonek a fontánových a pěnového a arabesek... 

Hotovo. Odjíždí. Petroušek ji střídá.

- Chvilku neprší. Co kdybychom navezli polena?

- Můžeme.

Taky hotovo. Ještě si nevšiml, že nám tu zbyla jen světýlka na zemi. Do krabičky je umí složit on.

- Jé!!

- Noó!

- Tak to ostříháme větve zítra, viď?

Čeká, abych řekla dnes.

- A co dnes?

- Tak jo.

Běží pro velké nůžky. Odpadové pytle. Jeden naplněn. Držím mu ho pod nůžkami. Stříhá větvičky.

- Peťuš, nedělej taková křídla. Budu s nimi zatápět.

- To ne. To zasviní komín.

Ale stříhá na malé.

- Dej další pytel.

Nechci. Myslím, že by se stromeček složil do jednoho. Dobrá. Bereme druhý. Třetí ani náhodou. Větvičky hezky rovnám.

Všude se tu nalil páteční večer. V každé místnosti, na křesle, u stolu, všude tu je. Zatápím. Klid. Pohoda. Na zemi mi svítí světýlka stromečku. A stromeček ze skelných vláken. Ten tu ještě nechám pro radost. 

Dnes se ozvaly dvě kamarádky. Ta jedna si našla konečně nového chlapa. Je prý na stará kolena spokojena. Zapálená turistka. Píše něco o 3500 km. Celý život plní kilometry. Sbírá turistická kolečka. Píše si deníky. A letos začala na velkých koloběžkách. Předloni jsme spolu jely na kolách. Prý zas pojedeme, ale musím se ozvat. OK. Píšu jí o Léčivém divadle Gabriely Filippi v Opočně. A o Marku Komissarovovi. Mohla by někdy se mnou. 

A druhá zavolala. Neslyšely jsme se od Vánoc.

- Víš, co se mi stalo před Vánocemi? Stěhovala jsem se. Už tě mohu přivítat u nás. Temno. Jela jsem domů přes luka. Viděla jsem, že se ke mně rychle blíží auto. Nechtěla jsem moc na stranu, chodí tam lidi se psy. Měl tam místo. A víš co? Přiřítil se, rozbil mi zrcátko na tisíc střepů. Kdyby bylo léto, napadaly by mi do auta otevřeným okýnkem. Poranily by mě. 

- A ujel?

- Ujel. 

- Jé, tak to se stalo včera něco podobného.

Loučíme se. Nedá mi to. Ještě jí večer volám:

Lucka mi psala.

Podle mě jsou to útoky temna, tak ať na sebe dává pozor. Pouští se staré energie, začíná budovat něco jiného a temnu se to nelíbí, tak útoky. Je třeba zapojovat hlavu a být stále v teď a tady.

Teď to hodně vygradovalo. V prosinci to byl mumraj a myslela jsem, že v lednu, bude klid. Akorát tak hov.. zlatá rybo! Je to v těch energiích ještě šílenější. Jdou po nás, tak je důležité být v neustálé pozornosti a více odpočívat. Posilovat dráho močového měchýře a ledvin

- Tak si myslím, že by to platilo na Tebe. Musíme si dávat všichni pozor.

Dnes měla u nás pohřeb mladá 26 letá žena. Náhlá zástava srdce. Divné. Tolik zástav srdcí. Mladých ve vaně... 

Oficiální FB účet státní policie Massachusetts: Ve státě Massachusetts za poslední 4 dny roku 2022 náhle zemřeli tři jejich aktivní policisté: John Santos 25 let, Sin Bisrik 48 let, Christopher David 42 let. - Náhle? Nezemřeli na sešlost nebo stáří. Náhlá smrt... Měli povinné očkování. Loni 8.4.2022 propustili 11 policistů a jednoho seržanta za to, že odmítli splnit očkovací mandát. Hrálo se na dobrovolnost u vojáků, pilotů, lékařů, učitelů. Necháš se nebo tě vyrazíme. 

Izrael: 34 letý muž zkolaboval a do hodiny zemřel po aplikaci páté dávky. Ještě na klinice, která injekci podávala. Odpověď zdravotnických úředníků: Není známo, že by to nějak souviselo z očkováním. 

Umírají herci, sportovci, zpěváci. Prý podlehli nemoci. A jaké?

Jdu na TV Šalingrad. Večer se překulil do druhého dne. Bude úplněk. Projíždím FB. Dovedl mě na Blesk. To je drbárna. Chytila jsem se. Dívám se na fotku veterinářky a Adámka. Tam, kde jsme v létě šlapaly s Lindou. Cestou na Sněžku se na Růžové hoře přestupovalo. Dnes už jedeš přímo. V deváté třídě na lyžařském výcviku jsme sjížděli Růžohorky směrem k Portáškám. Na prknech, na nichž bych se asi dnes neudržela jsme kvíleli na hupech. Ty jsou srovnány. Vede tu rovná asfaltka. Mám ráda hupy. Třeba nahoře z Labutí na Smrk. Nebo když jedeš dole v Peci okolo Horské služby k řece. Taky to tam už vyrovnali. Čtu si, jak je dvaasedmdesátiletá maminka veterinářky zdrcená. Myslela jsem na ni celou dobu. Tak konečně se ubezpečuji, že žije. Píšou, že ani nedá dceři poslední sbohem. A že asi na tom dcera musela být hodně špatně.

Čtu názor renomované psycholožky, který jsem měla taky.

Případ sledovala v médiích i renomovaná psycholožka Radana Rovena Štěpánková. Podle ní šlo o zoufalství ženy. "Jestli se skutečně přela o své dítě, mohla mít například pocit, že nemá žádné zastání a oporu u soudního procesu - a z toho plynoucí pocity zoufalství, beznaděje a bezvýchodnosti z celé situace. Případně mít touhu se pomstít," řekla Štěpánková, podle které žena ale spíše neměla svůj čin promyšlený. "Možná se mohlo stát něco nenadálého, co by tu zkratkovitou reakci vyvolalo," dodala.

Chuť trestat partnera

"Někdy to může být i chuť vyřešit svůj život, protože si neumí poradit se svým životem bez potomka, případně neví, jak by se o dítě postarala, nebo jak by se postarala o svůj život tak, aby s ním byla spokojená," myslí si Štěpánková. Jednou z možností je i chuť potrestat okolí partnera a otce dítěte.

Čin neplánovala?

"Pocitově si myslím, že to úplně naplánované neměla, nenašel se prý žádný dopis na rozloučenou a podle médií měla objednanou na další den školičku pro syna. Tyto indicie neukazují na to, že by jela do Pece pod Sněžkou spáchat vraždu a sebevraždu," dodává. Štěpánková si myslí, že mohlo jít o zkratkovitou reakci. "V případě, že se oba rodiče skutečně přeli o dítě, co se mohlo matce honit hlavou," doplňuje.

Co se to děje? 4. března bude právě za tři měsíce.

Spekulace

Televize Prima přišla ve středu 4. března se spekulacemi, že se na místě smrti Jany a Adámka našel dopis na rozloučenou. Žena prý měla svému synovi dokonce připravit improvizovaný pomníček. Policie ale ani jednu z těchto informací nepotvrdila.

A dost. Nechala jsem se zatáhnout. Není to můj příběh. Jen se jitřím. Blesk je ke mně shovívavý. Proklikávám se na šeredy z novoročního obědu. Pardon - Vesmíre, promiň. Někdy se vymlouvám, že neumím rozlišit soud a názor. Tak tady je opravdu souzení. Ještě jednou - omluva. Krasavice Fialová ve svatebních šatech ušitých ze záclony - to ne já, to píšou lidi. (Ireno, ty jsi pořád alibista. Zjednodušování života. Vezmi do rukou osobní zodpovědnost.) - No jo, furt. Fakt vypadá jak nána. No, a je to venku. Souzení. A Zemanová - taková modrá bombička do pera. Jen explodovat. Chjo, taky souznění s názorem plebsu. Tak, hotovo.

Dnes se mi ozvala paní s náramky. Můj růžový s perličkami opravila, vyčistila. A nový posílá. Odeslala jsem jí peníze. Prý zítra pošle. Měla jsem ho u ní někdy od září. Trhy, chřipka... Kdo si počká, ten se dočká. Dostanu zpět náramek, který mi Linda koupila na velikonočním jarmarku v bastionu. 

A jiná paní mi poslala obrázek skřítečka. Ale ten přišel právě vhod! Krásný klučíček. Pro štěstí. Odpověděla jsem:

Skřítečku, Tys´ přiletěl na zavolanou. Pocem, posaď se a buď u mě. Děkuji tomu, kdo mi Tě daroval. :-)

Konec. Zvonec.

Tři králové odjíždějí.

Dobrou noc!