Tříkrálový
Dnes je 6.1. den Tří králů. Je to 12. den vánočních svátků. Tímto dnem jsou vánoční svátky ukončeny a nastává masopust. Teprve dnes by se měl odstrojit stromeček a uklidit vánoční ozdoby. Tradiční zvyky se do dnešní doby nedochovaly. Jen někde se ještě dodržuje zvyk, že chodí koledníci.
Přeji všem ať vám Kašpar + Melichar + Baltazar+ přinesou zdraví, štěstí a hojnost po celý rok.
Za minutu půlnoc. Končí poslední den Vánoc. Tři králové odjíždějí. Mávám... Vrátí se.
Mám zlozvyk. Ráno nakouknout na FB. Dnes první zpráva od Vítka Kvítka pod fotečkou pražských synů naší Zrzky s popiskem:
- Opravdu má Hugo dlouhý ocásek
Vítek Kvítek
- To já také a je mi to houby platný
Vtipný. Dobrý vstup do slunečného dne. Ve slunci je vidět v domě prach... Na desátou Dana. Rychle vytřít. Rozsvěcím pro ni v chodbě lucerny, svícny. I lucerny, které jsem v adventu vypiglovala, jsou oblezlé chlupy. Jedna vevnitř začouzená. Vyleštím ji jindy. V deset mi blesklo hlavou - Dana jezdí pozdě. To je skvělá klientka - mám ráda, když se hosté opozdí. Telefon.
- Irenkóó! My už jedeme. Počkej na mě! Už jsme v Jasenné.
- Počkám, počkám.
To mám ještě tak deset minut času. Setřu ještě okolo kamen. Uklidím kočkám prostírání. Zvonek. Je tu. Krásná v růžové čepici. Ušlechtilý člověk. Přišla kdysi s poukazem z plesu na prezentaci vnější výživy. Odešla s kompletním výživovým plánem. Krásně proštíhlela. A postavu si drží. Obě jsme v důchodu. Už se můžeme vykašlat na svět. Jenže obě se snažíme svítit lidem. A obě víme, že letos dojde k velkým změnám. Je třeba zůstat ve vysokých vibracích. Posílat světlo těm, kteří ještě nejsou vzhůru.
Zvonek. Její manžel nám jde vždycky popohnat naši konzultaci. :-) Čtvrtek Tříkrálový. První týden skoro za námi. Raduji se. Moji klienti mají po Vánocích pěkné výsledky. Hurá. Na zdraví! A že se za mnou vypravili hned od začátku roku. První přijela už 2.1. V prosinci jsem si chtěla rozšířit skupinu na FB. Slíbila jsem odměny v kole štěstí. Jedna z nich měla být krásný diář. Povídáme, měřím, objednává, vypisuji...
- Máš letos diář?
- Ne.
- A chtěla bys?
- Chtěla.
- Tak jeden mi tu zbyl.
- Ale ten je hezký! Herbalife.
Hotovo. Bere svého růžového kulicha s kožešinovou bambulí. A kozačky jak Sněhurečka - s blyštivými kamínky. Vybíhám bosa do mrazivého dne potřást tlapkou jejímu muži.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-06_Dopoledne
Po obědě si dávám skleničku Muchy. Že bych se vypravila na kolo? Já bych tak ráda na běžky. Ok. Na kolo. Jedu. Kudy?
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-06_Na_kole_nad_mesto/
Namrzlo. Super. Nezablátím si kolo. Pojedu okolo Metuje, na stezku. Přes pole. Vesnicí. Budu si muset dát pozor na nový sjezd z dálnice. Zrovna mi Vesmírný pán dopřává přejet most nad cestou. Dálnice už je spuštěna a zrovínka z ní nikdo nesjíždí. Šlapu podél silnice cestou po stavbě k dálnici. Na konci podél dálnice stejně udusanou cestou nahoru k prachárnám. O Vánocích jsem myslela na své dvě návštěvy tady. Celý život se dívám na prachárnu. Celý život znám její historii. Nikdy v životě jsem tu nebyla. Teprve v listopadu po tmě jsem se ztratila tam na kopci. Nedalo mi to. Dojela jsem se tam kouknout znovu. To jsem potkala v polích dvě divná auta. Ale ne policejní. Ne, ne. Tehdy mi slečna se psem špitla, že se tu prý dýlují drogy. Daleko, a přece blízko od města. Rozhlížím se po kraji. Předběhla mě běžkyně. Pozdravila. V dálce míjela pána s bílým pejsanem ze slovenského večerníčku. Tudy jsem sjížděla dolů do vesnice - součásti města. Šlapkám nahoru k nejvyšší prachárně. Konečně vidím kraj ve slunci. Potkávám pána se psem. Taky divný. Ale nejde z něj strach. Plemeno jsem si nezapamatovala. Prý je to štěně. Takové velké třicetikilové tele. Ptám se na cestu dolů do města, abych jela jinudy, než v minulých dvou návštěvách tady.
- Jeďte ke hřbitovu, ale pozor jsou tam pražce. Pozor na ně. Jsou omrzlé. Abyste se nevymlela.
- Myslíte ty dva hřbitůvky na nájezdu na dálnici?
- Ne, ty jsou támhle, daleko.
Orientuji se. Má pravdu. Tam jsem najížděla. Jsem o několik kilometrů blíž k městu.
V uších poslouchám protekční placený pořad Jardy Chvátala, který mi poslal jeden pán. Uši mi lezou z pod čepice a oči z důlků. Potvrzuje vše to, co vím. Mluví o Agarďanech. Asi před třemi čtyřmi lety jsem o odtržené civilizaci Agard slyšela od něj poprvé. Taky o kvakerech - tak Rusové pojmenovávají Lemuřany. Agard se s námi nechtěli nijak kontaktovat. Ale roky postoupily. Je to jinak. Velké změny nastaly. Loni. A teď v lednu.
Lednový Davos zrušen. Usmívám se. To vím od prosince. To jejich plánování jak zotročit lidstvo... Asi před dvěma lety pozvali Trumpa. Dělal na ně dlouhý nos. Jsou to asi dva roky, co jsem v noci na počítači poprvé na české prolhané bruselské lžiTV poslouchala pořad o Klausi Schwabovi. Poprvé jsem pochopila i od prolhanců, co tam kují. Ale zapomněli upřesnit - Schwab z rodu Rockefellerů. Těch šmejdů, kteří drží školství, vědu a vzdělávání, farmaprůmysl... Ti, kteří sepsali pro nás dějiny podle jejich... Když jsem loni poprvé na You Tube poslouchala novou chronologii dějin lidstva, vůbec mi to nešlo pod nos. Jsem to čtyřicet let lila lidem do hlavy jinak. A teď se to mám přeučovat? No jo, to jsou takové předzměny těch velkých letošních. Prý budou občas situace jevící se jako nelogické, nepochopitelné. Vlastně prý v tom už jsme. Děje jsou v chodu. Které situace má na mysli... Děje se tu momentálně tolik nelogického!
Dnes jsem objevila skvělou holčinu. Jak krásně vysvětluje situaci...
https://www.youtube.com/watch?v=tKeGiXzx0KY
Že jsou vyvíjeny frekvenční tlaky, to jsem cítila v prosinci. Motolice. To vůbec neznám. A mělo to hodně lidí. Naše těla si zvykají na jiné vlnění. Takhle nás pomaloučku ladí už asi dva tři roky. Teď už jedeme z kopečka. Kdy mi ta motolice odešla? Okolo Vánoc. Trvalo to asi týden nebo dva. Bylo to okolo úplňku.
Sjíždím zmrzlou trávou z kopce. Vidím příjezdovou cestu do města. Ne. Jedu špatně. Nemohla bych ji přejít. Seskakuji. Vracím se zpátky na kopec. Fotím si horu hor. Sněženku. Celý život pozoruje tahle stará dáma dění v oudolí. Vidím ji od nás všude, všude z kraje. Ať jedu, kam jedu, stále se povaluje nad Obřím dolem. Dnes má kožešinový čepec. Někdy si obličej zakryje závojíčkem. Někdy zasvítí sluníčko a ona si kupodivu závoj sundá. Laškuje. Horečka krásná. Naše pyramida. Zdvihám oči nahoru k prachárně. Ježíši, nahoře na kopci zas velké černé auto. Reflektory svítí. Do prčic. Ireno klusej. Jak to říkal ten pán? Nějaké pražce. Ne. Nevidím. Vedu kolo jemný roštím na betonový sloup. A já už vím, kde jsem. To je ten most odnikud nikam. Najednou stojím před venkovským hřbitůvkem. Až doma s Péťou spekulujeme, asi semonický. Hotovo. Přejíždím cestu po mostě nad ní. Frčím dolů. Prý vyjedu U Slunce. Jenže já jsem vyjela až úplně u trati. Doma jsem cobydup.
Stavuji se ve velkém hobby marketu okouknout knoty do petrolejek.
Doma. Líčím své zážitky. A vyprávím, co jsem slyšela ze sluchátek. To bude žůžo. Prý se najednou začnou objevovat jiné zprávy. Najednou politik pojede na dovolenou. Nebo bude v karanténě. Už o nich neuslyšíme. A na jaře při konjunkci Jupitera s Neptunem už bude mít nadřazenost duch nad hmotou. Kolektivní city zesílí. Politické plány se zničí!! Neptun je od minulého roku v rybách; přináší chaos, manipulaci, lži... Bude tam do roku 26 a už nese duchovní regeneraci lidí. To bude fajn, až se zregeneruje kdekterý psychopatický bulíček. Až nabere rozum.
- Peťuš, jedu utratit ty dárkové poukázky. Nikde je neberou. Nejsou to stravenky. Tak jedu tam, kam jsi mě nasměroval.
Parkuji. Pán z ostrahy obchodu na mě přátelsky haleká. Ještě před rokem mě domlouval, že bude muset zavolat policii. Neměla jsem zakryté dýchací cesty .A dnes má zobák pod nosem. (Jeden takový zabedněnec na mě pořád upozorňuje, že prý nedodržuji zákon. Jenže neví, že já zákon ctím! Ten nejvyšší!!)
- Už budete vysvobozeni.
- Já už tomu nevěřím.
Přeju mu do nového roku.
- ... a jestli vás nedostali, tak vytrvejte!
- Mám v sobě dvě. Poslechl jsem manželku. To musím, že jo? Ale nic mě nebaví. Mám v hlavě divno. A pořád usínám. Syn mi povídal, že mě tak nezná. Jsem strašně unavený. A na rybách jsem v deset řekl, že si jdu lehnout. Všichni, že se přece loví do půlnoci. Ne, já to nemohu vydržet. Musím jít spát. Už mě ani ty ryby nebaví.
To jsem slyšela, jak lidi odpojí, že je nic nebaví. Vím, že med bad jsou už tady. Hlavně aby odolal třetímu uštknutí.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-06_Doma/
Podpořila jsem lékaře, zdravotní sestry, hasiče podpisem na jejich deklaraci... Hele, už i česká bruselská lžiTV se zmínila o tiskové konferenci Iniciativa 21. Jen jaksi nezmínila profesora Berana. Kardioložka Gandalovičová pořádala. Už si média musela všimnout - prof. Beran, zástupci armády, hasičů, právníci, zástupkyně mikrobiologů, imunologů... Přehrada praská. Povinné zabodání experimentální kandidátní genovou terapií je proti Norimberskému kodexu... Hurá! A taky nesplňuje Mezinárodní úmluvu o biomedicíně. A řadu dalších zákonů, když už jsme teda u jejich dodržování!!!
Sestřih vysílání ČT24 o tiskové konferenci Iniciativy21 o povinném očkování, konané 4.ledna 2021 v karlínské kavárně Do Oblak Café a dále sestřih z vysílání této konference na facebookové stránce Iniciativy21
https://www.youtube.com/watch?v=4yUn7GoLsQM
Prof. Beran:
- Vakcína proti horečce denge ukázala, že po ní je průběh nemoci ještě horší než bez vakcíny... V DD nutí personál opíchat se. Vyhrožují jim vyhazovem. Zrovna tak vojákům, policistům, hasičům, sestrám...
Tenhle rok je zkrátka pod boží ochranou, s altruismem, s kolektivním soucitem, s úplně jinými energiemi...
Hodnotím den: Výborná s hvězdou. Úhledné písmo, pravopis bez nedostatků, žádné kaňky, den s přehlednými větami. A už jdu!
Dobrou noc!
Toto si zkopíruj https://celostnivzdelavani.cz/klaus-schwab-a-christine-lagardova-se-pridali-na-stranu-bilych-klobouku?fbclid=IwAR0h7nJRvgqlxRwJTcNki3kaihxEb0wdXE_iie6IpBy4hswSK3sIrORhExo¨
U té skvělé mladé dámy o SÍLE DUCHA!!! Dovolí si k vám právě tolik, kolik jim dovolíte!!!
Míša Matějčková
Přesně tak,
mám tu čest osobně znát muže se stejně sebejistým nastavením a vědomím si vlastní zodpovědnosti i možností a také hodnoty... i on ví, že s jeho kvalitami si vždy najde jakýkoliv způsob, jak dělat, to, co umí velmi dobře a v čem je jedinečný. I on je žádaným i ve sportovním poli - a i jemu museli udělit výjimku - protože ho tam prostě chtěli. A i já sama vždy počítám s tím, že ať už na mě kdokoliv chce zkoušet cokoliv, moje priority jsou jasné a vím, že se za ně prostě postavím. Protože se mám ráda. Stejně jako tento muž. A vím, že jedině tak zjistím, zda jsem opravdu na správném místě se správnými lidmi - s nimiž je pro mě obohacující být a pro něž i já jsem obohacujícím prvkem.
Tato doba je zázrakem právě v tom, že zjistíte velmi rychle, kde jsou si vědomi vašich kvalit a kde ne - ať už se jedná o práci, nebo přátele. A když se nebojíme riskovat BÝT SÁM SEBOU s plným vědomím svých vlastních kvalit, jsme schopni za rok protřídit svůj život od plevele tak, jak by se nám jinak dařilo velmi složitě po mnoho let.
A ve skutečnosti to není jen o tom, vyčistit si život od plevele, ale zároveň o tom, že díky tomu pročišťování si vlastního života, vše zapadá konečně na správné místo - tedy díky ukončeným vztahům a přátelstvím a své autentičnosti, máme konečně ve svém poli prostor potkat se s těmi, kdo k nám skutečně patří. Ne pro ty, o nichž jsme si MYSLELI, že k nám patří. A platí to i v práci.
Vím, jaké je cítit strach, ale ten Tvůj strach je ten JEDINÝ STRAŠÁK v celé situaci - a přitom hned za ním je přesně to, co Ti náleží. Prostě si o to řekni tím, že svému strachu řekneš "děkuji, neprosím si"...a jdeš dál...za vším tím "Tvým", co Ti patří.
M.
Táňa Havlíčková
...je to
tak jednoduché... JDE O TO UKÁZAT, ŽE ČLOVĚK NEMÁ STRACH - a je schopen opustit
i svá teplá místečka, která si vydřel... Nic víc v tom není.
Dokud je ve vás strach, že o něco přijdete, tak vás mají v hrsti. Djokovič vám ukázal, že je to o vlastní silné vůli a zodpovědnosti za sebe. Nechtěl se nechat očkovat, TAK MUSELI UDĚLAT VÝJIMKU - a totéž můžete udělat vy - chcete mě v práci? Tak buď mi dáte výjimku nebo jdu jinam. Pokud ucítí lidé vaši vnitřní sílu, dají vám pokoj... a výjimku... a za chvíli by byl konec té divné doby.
Jenže vy se bojíte... Co kdybyste přišli o to málo, co máte...