Tropická neděle v našem domě

Včera večer mě píchla včela. Do prostředníčku levé ruky. Abych zamezila otoku, běžela jsem v noci do zahrady pro list jitrocele. Ne kopinatého. Toho s širokými listy. Zcela zbytečně. List léčil celou noc. A nic. Ráno oteklý nejen prst, ale i dlaň. Postupně otok jel po hřbetě ruky až k zápěstí. Jak si sáhneš jen zlehka na otok, maličko si ho podrbeš, ruka ti zrudne, ztvrdne a už se vezeš. Snažím se proto otok ignorovat. Jde to těžko.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-28-fyzio-deleni

Zavírám okna. V noci jimi proudil studený vzduch do domu. Studený? Venku vražedné vedro. Voda v bazénu třicet pět stupňů. Nevadí mi to. Jen jestli až se ochladí, budu umět smočit se ve vodě dvacet osm stupňů… ❤️😂🩷 V jiné roky když je dvacet šest, sedm osm, osměluji se, než do vody žuchnu. Jó, když má pomalu o deset víc, je to jak ve vaně; položíš se do teplé vodní náruče.

V našem městě prý třikrát denně SDH kropí ulice. Sice se držím v zahradě, ale děkuji. Je to pro obyvatele.

Na desátou přijíždí fyzioterapeut. Levá strana mého těla je bolavá. Začalo to achilovkou. Levý loket. Levá kyčle… Pouštím vztahy. A to je bolestivé. Vzdávám se lidí, kteří se mnou jeli mým vlakem v mém kupé. Račte vystupovat! Ono se to asi týká i těch, kteří už vystoupili, přitom jsem je měla moc ráda. Vitoušek. Drahuška…

Zvonek. Už je tady. Vysvětluji, jak jsem polámaná. Ale pohybu jsem se vzdala jen v těchhle vedrech.

Jeho ruce jsou kouzelné. Přesně nahmátne bod, místo, bolest. Různě se přetlačujeme. Chválí mě, jak mám pevné tělo. Bolest na levé straně je prý ve svalu, ale ano, souvisí s kyčlí. Ono to přejde. Cvičíme. Prohmatává mi kloubky i svaly…

Ležím na zádech. Podsunu pánev. Pokrčím do vzduchu pravou. Na levé se vleže stavím. Držím. Zpočátku se o mě pokouší křeč. Ale podruhé, po čtvrté je po křeči.

Linda zvoní. Jdu jí pustit. Přivezla mi sklenici medu. Ve čtvrtek ji zase uletěly včely.

- Mami, budu mít asi o deset kilo menší snůšku.

- To nevadí, máš hodně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-28-fyzio-deleni

Střídání stráží. Cvičí. Já běžím pro dort. Porcuji ho. Až docvičí, pochutnají si. Slévám ke svaření sklenici mléka od Milčiny krávy Maliny. Nalévám vodu s citronem. Do druhé bezovou šťávu. Hekají.

- Co je na tom těžkého? Náročného?

Klekám na čtyři. Zdvihám maličko pravou nohu nad zem. A držím. Držím. Oni už položili.

- Jo takhle, on se pak člověk začne klepat a mně se tlačí pot na čele. A cítím posilování břišních svalů.

Přitakání. Aha.

Balím do krabičky dortík majitelům Maliny. Milce a Zdendovi. Pro radost. Zdendovi je asi pětasedmdesát, s traktorem dojel k Lindě. Vylezl na strom. Sundal jí včelstvo. Všechna čest a poděkování!

Každý dostane kousek dortu s sebou domů. Lindině squatterce posílám pytlík odřezků od šunky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-28-leto

Chvíli se jdeme položit na lehátka pod třešeň. Nad námi veverka. Do budky lítá krmit štěbetající děti sýkorka. Vodička teplá. Léto.

Dortík nám slehl. Naložila jsem krůtí prsíčka. Americké brambory. Můj okurek, rajčátka. Rozdělávám sklenici s fermentovaným květákem… Posýpám talíře a misky šnytlíkem a pažitkou. Jíme venku. Parný den nás zas tlačí k vodě. Na chvíli usínám.

Povídáme si. Koukám, kolegové odletěli na Extravaganzu. Bože, vždycky se konala koncem září. Několikrát jsem přišla o oběd u maminky a o posvícenské koláče. Vida, letos je to na konci června. Jsem ráda, že už nikam nelítám.

Telefon.

- Babi? Jste doma?

- Jsme.

- Tak já jsem u branky.

Vnuk. Jdu mu otevřít. Přišel od února pogratulovat Petrouškovi. Sám slavil na konci května dvacet devět let na světě. Pamatuji na ten den. Měli jsme s Deniskou domluven výlet do Babiččina oudolí. Ale ne. Nejela. Porodila jediného mého vnuka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-28-s-vnukem

Má jen chvilku. Používá haťmatilku – dávám bezpečný prostor… Ne. My žijeme s Petrouškem v normálním vztahu a o nějakém bezpečném prostoru jsme nikdy nemluvili. No nic.

Má šikovné plány. Sám je nesmírně kreativní. Vypracoval se. Už na gymnáziu s kamarádem tvořili vtipná videa. Svěřuje nám, co chystá. Z toho nezbývá než se radovat.

U branky se fotíme. Od něj vím, že se nikdy nemám fotit ze spodu.

- Jo babi, budu mít příště na ruce tetování.

- Cože? Co blbneš? Normální je bílé čisté tělo.

- Babi, v září.

Jeho volba. Najednou se mi honí hlavou myšlenky o poškozených duších, o jedu v inkoustu, o kovu, o tom, že nikdy nevíš, jaký bod ti jehla zasáhne, co se může skrývat v malůvkách. Třeba květ uprostřed s neviditelným malým satánkem.

Upozornil mě na náušnici. Té bych si ani nevšimla. Copak ho trápí! Jak jsem extravagantní, nikdy bych si nenechala nic vpravit do kůže. Mám z toho obavy, hodně načteno. U branky nezdržuji, bylo by zbytečné.

Přehled od AI

Tetování je často moderní formou sebevyjádření nebo způsobem, jak zpracovat náročná životní období. Nejde nutně o projev psychické újmy, ačkoliv snaha upozornit na sebe extrémními motivy může někdy signalizovat touhu po pozornosti či vyrovnávání se s vnitřním traumatem.

Psychologie.cz +3

Psychologické pohledy na tetování lze shrnout následovně:

• Snaha upozornit na sebe: Člověk s výrazným a provokativním tetováním na viditelném místě dává najevo nezávislost, vzdor nebo příslušnost k určité skupině.

Psychologie.cz

• Symbolika a terapie: Mnoho lidí si tetuje prožitá traumata, aby získali kontrolu nad svým tělem a přeměnili bolestivou minulost na symbol síly.

Lines Of Life Tattoo +1

• Psychické zdraví: Ačkoliv některé statistiky poukazují na to, že lidé s tetováním mohou mít častěji sklony k určit

https://psychologie.cz/co-rika-tetovani/

Vždy jsem si myslel, že mám k tetování celkem jednoduchý postoj – pokud je to pěkné a není to moc velké, celkem se mi to líbí. A je v tom i kus respektu k překonané bolesti a také k odvaze ozdobit se něčím, co nejde snadno sundat. Docela často potkávám lidi s tetováním, které se mi nelíbí, ale jsem dost tolerantní a obvykle si říkám, že to je jejich věc. Dřív mě občas překvapilo zjištění, že někdo, koho znám, má tetování skryté – na místě, které prostě neukazuje. Zaznamenal jsem u sebe ale i určité předsudky vůči lidem s tetováním – pocity ostražitosti a nedůvěry.

Lidé si vytvářeli kresby na kůži od pravěku a odhaduje se, že již tehdy měla vyobrazení různou funkci – podporovala léčivá kouzla, označovala příslušníka určité skupiny a sloužila jako známka zvládnutí přechodového rituálu. V 19. století se tetování rozšířilo tetování v Evropě díky námořníkům a později vojákům.

Každý svého štěstí strůjcem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-28-vecerni-zalevani

Ještě se jdeme smočit. Dávám zahradě napít. Petroušek jde nakrmit kočeny. Když se vracím do domu, kočky už se chladí na dlažbě.

Dobrou noc!