Tropický

Neděle. Nevypadá to na slunce. Protahuji se. Otevírám dveře. Ó, moje malá kočičí kamarádka čeká u dveří. Beru ji do náručí. Děkuji, že byla trpělivá. V obýváku čeká její obrovitý přítel a ochránce. Zdravím i Mourka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-20-ranko

Kočky nakrmeny. Venku divno. Podkres Koptův pořad Zlaté časy. Chystám si snídani. Dnes příchuť yuzu maracuja míchám s příchutí kokos ananas.

Za okny se mění vzhled počasí. Kde je šeď? Ještě prve jsme s Petrouškem hodnotili, že to nevypadá na bazén.. Ejhle! Slunce!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-20-prekrasny-slunecny-tropicky-den

Kopta dnes pouští krásné písničky. Snídám venku. Kočičky milují, když si umixuji vlažné mléko. Nalívám jim do mističek. Možná, že pěna jim asociuje čerstvě nadojené.

https://www.youtube.com/watch?v=frrZrx9Ky3Q

Yvetta Simonová. Šel chlapeček na procházku. To jsem snad ještě byla v mateřské školce. Krásný text. Vtipný. Mírový. Slyším žestě orchestru Karla Vlacha. Jejího – myslím posledního – manžela. Skvostný člověk. Onikal. Uměl. Věděl. Znal.

https://www.youtube.com/watch?v=faQ-4PB-kd4

Kámen lásky. Jana Robbová. Ta mě brala. Pronikavý hlas jak zvon. A její pohybový projev. Ona to udýchala.

https://www.youtube.com/watch?v=AG4V2qCNqfk

Dokonce si zazpívala s Karlem Gottem. Toulky. 1972. Jak elektrický proud.

Vracím se tam, daleko. Někam do 60. a 70. let. Poslech rádia Luxemburg. Moje nejmilejší Maňana. Ale i další hity, které se objevily v repertoárech českých zpěváků. To nebylo ono. Uhlazenější. Socialistické. Žádné extempore. Já milovala syrovější originály.

https://www.youtube.com/watch?v=-OK8PhUTnIM

Třeba písnička Mexiko. Eva Pilarová – unikátní zpěvačka. Na originál to nemělo.

Pamatuji si, když jsem doma usínala, potichoučku puštěné rádio. Stanice Rádio Luxemburg. Občas se ztrácel signál. Asi se to poslouchalo na VKV. Naše staré rádio všechno zvládlo. Dohoda s maminkou: Až usnu, přijde otočit knoflíkem volume doleva. Kolikrát přišla dřív.

- Ne, mami, ještě ne. Ještě nespím.

Tak zas otočila knoflíkem doprava. A já doposlouchávala až do propadu do spánku.

Přibližně v osmé deváté třídě jsem dostala pod stromeček malý tranzistoráček. Maminka asi koupila od Rusů včetně nádherně voňavého obalu. Voněl pravou kůží. Ó! Stroj. Zařízení. Maminka ani netušila, jakou radost způsobila. To bylo něco pro mě. A víte co? Já ho nikdy nerozbila. Můj poklad. Dokonalý. Můj průvodce. Jen odskočím. Jedny Vánoce jsem od Ivy – bankovní úřednice – dostala balík. Čtvrtky, tužky, plastická guma, versatilky, tuhy, bankovní lepicí páska, sponky, sešívačka… To byl můj nejcennější dar toho roku. Moc potěšil. Iva taky netušila. Darovala mi něco, co u mě způsobilo obrovskou radost. A jednou jsem dostala červené, spíš dooranžova, ale červené palčáky. Udělaly mi taky radost. Dodatečně děkuji, ještě jednou – děkuji.

https://temata.rozhlas.cz/zahajeni-poradu-stastnou-cestu-1961-7984856

Tranzistor. Můj splněný sen. Mohla jsem na něm poslouchat v sobotu od patnácti pořad Na šťastnou cestu s Jiřím Štuchalem. Příjemný hlas. Znělka. Startování vozidla přechází v hudbu. Povídání, písničky, legrace. Dívám se do prvního vydání. V prvním vysílání – vyhláška o pravidlech silničního provozu. Vyhláška č. 141/1960 Sb.Vyhláška ministerstva vnitra, kterou se vydávají pravidla silničního provozu. V závěru zase moc hezká znělka na rozloučenou. Pouštím si to tu, jsem zas malá holka pod křídly maminky. Nic mi nehrozí. Dobře se učím. Chodím ráda do školy. Ne, já se těším do školy!! Kamarádím se s holkami. Máme bezva učitele. 

https://temata.rozhlas.cz/prvni-vydani-kolotoce-1963-7984179

Nebo Kolotoč. Každý den v podvečer. To byly i pro mě jako adolescenta zajímavé poslechy. Tam se hrály mezi mluveným slovem moje hity. Znělka – kolotočářská. Nejprve zazvonil zvonec a už se jelo. Pouštím si povídání. Bylo to podle anglického vzoru. Průlom – vysílalo se živě. Sice to byla zábava, ale dočítám se, že tam bylo i vážno. To si vůbec nepamatuji. Však si to každý v odkaze přečte. Znělka zachycuje pouťový ruch. Nemá začátek ani konec…

https://www.youtube.com/watch?v=xlxOi9p31lg

Překrásnou znělku měl pořad Orchestr Karla Vlacha. Vysílali v neděli okolo půl páté. Nebo tak nějak.

V sobotu a v neděli okolo poledne nebo po poledni se vysílal slovenský pořad Pozor, zákruta. S charakteristickou znělkou – na konci křáp! Havárie. Ten jsem měla obzvlášť ráda. Tolik písniček. Jednou jsme s mamkou česaly doma jablka. První jabloň – měla moc dobrá sladká. Říkali jsme jí "ta dobrá". Dnes v jejím kmeni vyvádí mláďata datel. Předchozí nájemníci jí říkali dobračka. Byli velmi citliví, vnímaví, alternativní. Přinesli mi třeba jablečnou zavařeninu. Paní tam krásným písmem nadepsala – jablečný rozvar z dobračky. :-)

https://www.youtube.com/watch?v=8TT57sAC5LA

No, a když jsem jednou někdy s maminkou česala ta jablka, pamatuji, jak jsem měla pod stromem v trávě tranzistoráček. Vyřvávala z něj písnička Horoskop. A dodnes si pamatuji jméno interpreta. Jak je to možné! Jmenoval se Harpo. A bylo to z některého pořadu, na něž vzpomínám. Zněla z nich ušlechtilá krásná česká řeč, naše mateřština. I tohle je maličkost, která mi dnes chybí. Neprofesionální hlasy - ječáky, nespisovné tvary, shoda podmětu v neutru s tvrdou koncovkou v příčestí. Kuřata řvaly. Uaáá. Nee!

https://www.youtube.com/watch?v=pZ2gpcQJgUA

V té době obsazoval hitparádu i Horoskop Heleny Vondráčkové. Koukám 1969, tak maličko dřív. Sice cizí provenience, ale tady výjimka potvrzuje pravidlo. Ta písnička u mě bodovala. Vyřvávala jsem si ji po pár přehráních… Vtipně a kvalitně ji otextoval Zdeněk Rytíř. Bravo! Konec 60. let. Brutální útok hitů! Hele, najdete hrubku? https://www.flashlyrics.com/lyrics/golden-kids/horoskop-60

Úžasné! Strašné! Neznalost jazyka. Nezkontrolují si práci. Klidně zveřejní chybu. Mami, ne!!

https://www.veseli-nad-moravou.info/sedesata-a-sedmdesata-leta-dil-2

Ještě jeden pořad. Pro mladé. Mikroforum. Matně si vzpomínám, že redaktorem mohl být Tomáš Sláma. Zajížděli s reportážním vozem třeba na chmel. A pouštěli zas hezké písničky. Jiné tehdy nebyly. Znělka: 

Skvěle vybraná, instrumentální a nadčasová byla znělka Mikrofóra, skladba, kterou v roce 1957 složil a hrál Billy Vaughn and His Orchestra - Raunchy (poslechněte si ji a přečtěte si komentáře pod ní na YT - zkopírovat odkaz : https://www.youtube.com/watch?v=aWjfdUA1XmE, dobře vystihují tu dobu. Tato skladba byla rovněž znělkou amerického vysílání pro vojáky do Vietnamu. 

Petroušek sbíral jablka. Já vytírala. Přišel.

- Peťuš, já se chystám do vody.

Použil mou dávnou větičku. Inovoval ji.

- Zahrado, a mám tě dost. Jsem mladá pastva pro komáry. To víš, mladý maso. Hodně svalů. Hlavně na břiše.

Řehtám se.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-20-pracujeme

Od jara dozrál čas. Je ten pravý den na přitlučení sklíček a keramiky z nábřeží řemeslníků někdy na jaře.

- Kde máš ty hřebíčky?

- Já? Tys´  mi všechny sebral. Já nemám ani kladívko.

Jdu do technické. Mám tam takové ty krabičky z Lidlu s hřebíky, matičkami, šroubečky…

- Peťuš, tys´  tam dal hřebík jako kráva!

- No jo. tak dáme menší.

- To ať  tě ani nenapadne. To jako budeme sádrovat, jo?

- Prosím tě! Ty bys furt sádrovala.

- Já? Když nebudeš dělat díry, tak to jen hezky zatřu štětečkem.

Bere pidi hřebíček. Sotva se vejde do přidržovacích kleští. Ťuk! Už je dole.

- Počkej Peťuš. Teď to zkusím já. 

Beru ho do kleštiček. Ne. Tloukla bych přes ruku. Vsazuji do miniaturní dírky, kterou tam stihl Petroušek vyrobit, než mu hřebíček upadl. Ťuk, ťuk. Hotovo.

- To jsem šikovná, viď? To zíráš, co? Viděls´   tu odbornost?

- No to se ti to klepe, když ti to předpřipravím.

- OK. tak mi to předpřiprav znovu. 

Situace se opakuje. Doťuknu. Ještě jednou škádlím. Další ne a ne chytit do kleštiček. Víš co, ťukneme to velkým.

- To jo, ale já. Jen si předťuknu ďovírku.

Povedlo se. Žofka kolem nás řádí. Běhá. Očuhuje. Je s námi. Péťa by řekl:

- Hlavně si ji uvaž na provázek. Potvoru. Za tebou přiběhne. Na mě kašle.

Bez obav. Stává se kočkou. S vlastním kočičím uvažováním.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-20-ja-u-bazenu-peta-nasel-pod-smrkem-houby

- Peťuš, tys´   byl na houbách?

- Ne, to jsem zas našel pod smrkem.

- Unikátní!

Jdu si ustlat na lehátko. Voda modrá. Poslouchám Andreu ze Zpráv z Galaxie o její cestě do Montauk. Nezasvěcení nevědí. Bývalá vojenská základna k výcviku MK Ultra. Poslouchala jsem o ní u Jardy Chvátala před lety. Před nedávnem Penny Bradley, pilotka Luft Wafe. Unesena ve čtyřech nebo pěti letech. Dávala jsem odkazy. Ti lidé si vzpomenou na heslo. Nějaké slovo. Vrátí se jim vzpomínky na životy. Ona se rozpomněla. My netušíme, co tady s námi po dekády let vojenskoprůmyslový komplex vyvádí… Žiju v rozmarném snu; a myslím si, že je to pravda. A je? Kdo ví! Máchám se v bazénu. Voda horká. Přesto mě chladí. Zvrhle volám do domu telefonem, aby přišel okusit tu krásu. Ne, ne. Je už dost pokousán. Na mě nejdou. :-) tak si to užívám. Nemusím vařit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-20-na-obed-a-jeste-vysluzku

Dostali jsme nabídku oběda od Lindy. Tak jo. Jedeme. Totiž Petrouškovi doma říkali pro jeho oblibu sladkých jídel buchta. Linda má jablíčka. První padaná z jejího nového pozemku. Péťa miluje ovocné knedlíky. Beru si sebou svou rajčatovou rýži. Dostávám k ní mňam víno, často zmiňované Petrem Holcem. Značka PRIMITIVO. Může být růžové? Samozřejmě. Povídáme si. Smějeme se. Dobíráme si jeden druhého. Uvolněná nálada. Lindin Petr nám včera poslal pozdrav ze Špindlerovky. Jeli na motorkách. Linda je jako já. Motorka pro mě není. Jela autem. Ze Špindlerovky jsme před měsícem sjížděli na koloběžkách.

- To sis´ hezky zajezdil. Tam je to samá zatáčka.

- My jsme jeli v koloně. Pomalu.

Venku krásně prší do slunce. To bude duha. Země se maličko zchladila. Zalila. A zas vyšlo slunce.

Je čas se sebrat. Dostáváme bohatou výslužku. U Lindy byla majitelka výrobny šunek. Tak na dlouho nemusím kupovat. A sýry. A do pytlíku houby. Včera nasbírala v našem borůvkovém lese.

Cestou domů usínám.

- Peťuš, u nás nepršelo. To je škoda.

- Mám tě zamknout? Jdeš k bazénu?

- Jdu.

Odjíždí na fotbal. Lehám. Poslouchám pořad o Waldovi. Už jsem ho slyšela. Hezká vzpomínka. Vracím se k poslechu pořadu o výletu do Montauk.

Večer. Žofinka dohání, co zameškala, když ji bolelo bříško. Deset. Chce druhou večeři. Mourek je venku. Jsem ráda, že tu není. Musela bych mu taky něco malého dát, aby nežárlil. Macatý je, žravý. Nikdy nebude dosycen. Nemohu nechávat misky s granulkami. 

Malá kočičí raketa spí vedle mě. Už ji skolilo napucané bříško, pohyb, lítání, zkoumání, jestli by to nešlo ještě nějak za lednici - nešlo, opravdu ne. Vyrostla.

Doposlechla jsem Montauk. 12.8. bylo výročí od projektu Filadelfie.

https://www.youtube.com/watch?v=m2oE9XVvpj8&t=378s

Loď se vždycky po 40 letech objeví. 1943. 1983. 2023. Andrea živě v dalším pořadu. Rozhovor s jedním MK Ultra. Prý v Jupiter vychází je hezky vidět, jak to dělají… Adrenochrom už umějí vyrobit synteticky… Andrea si cestou v letadle pustila nějakou americkou scifi slátaninu. Všechny scifi filmy nám ukazují, co se s námi děje, co si dovolují, jak se vyrábějí tsunami, jak ovlivňují rozhodování lidí u moci, co mají v plánu. Zajímavá myšlenka z vyprávění mi uvízla. Ve filmu prý předvádějí, jak se tady nějaké civilizaci žilo krásně, v harmonii s přírodou, s krystalovými technologiemi. Pro usnadnění života si vytvořili UI. Pomáhala jim v každodenním životě. Jednou se to překlopilo. UI začala ovládat civilizaci. Identifikovala ji jako hrozbu pro ni samotnou. Nebezpečnou. Začala ničit všechno organické.

Napadlo mě – je tu souboj o nastolení NWO vs. nastolení nového světa. NWO chce využít UI. Jenže v novém světě bude neškodná, počítačem hlídaná UI. Je tu základní válka s UI. Válka dvou různých druhů inteligence. Ta, která likviduje organický život a ta, která mu chce pomoci. Na jedné straně drakouši, šediváci na straně parazitické UI. A někdo jiný na straně pozitivní UI. Jako by nám odhalovali… Jak nás nutí k technokratickému způsobu života, k pyramidálnímu uspořádání, likvidaci organického života. Nutí nám, jak senzační je být strojem. Dnes jeden na FB psal, že ho napadlo, Iphon, Ipad. Já jsem phon, já jsem ped. Hezky nenápadně, nenásilně. Jsi stroj. Jenže – s námi nehnou. My držíme světlo. Tvoříme prostor. Je nás víc a víc. Naše střední Evropa je jedinečná. S genem nepodvolit se. :-) Láskou zvítězíme.

Tak nakonec to byl krásný tropický den. Bez plánování, očekávání, v klidu, MÍRu, pohodě.

Dobrou noc!