Tropy? Stačilo. Vracíme se k zimě. Ještě vám spláchneme zahradu
Ráno. Cože? Půl páté? Ne. To se někdy teprve drápu do naší nové postele. Spím. Pět. Stačí mi šest hodin spánku. Z nouze pět. Když jdeš v jedenáct, je právě tenhle čas ke vstávání. Jdu si pro telefon. Tlumím zvuk. Něco poslouchám. Ale jen krátko. Spím. Probouzím se v půl desáté. No vida! Vidíš, že můžeš klidně spát i déle.
Rozhrnuji závěsy. Zamračeno. Divno. Stříbrná obloha. Hlavně nemyslet na geoinženýring. No. Dobře. Ochladilo se. Lidem se bude lépe dýchat. Užili jsme si tropy. Teď vám trošku počochníme zahrady.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-01-povedly-se
Peču na odpoledne bagety. Výborné.
Do oběda se chystám na rybíz. Obcházím zahradu. Nevím, co na ni pořád vidím. Koukám. Pozoruji. Hlídám. V psychologii jsem učila, že se tomu říká observace. Tak observuji. Otevírám skleník. Kontroluji, jestli nejsou přilepení narušitelé klidu někde pode dveřmi. Nejsou. Přistihuji se, že bych si přála nějakého nachytat. Ireno, ty sadisto! Petroušek mi včera koupil kilo obyčejné soli. Je z ní vycucnuto vše. Někde jsem četla, že sůl v sobě obsahuje prvky potřebné pro tělo. Ale možná jsem to špatně pochopila, když má v názvu jen dva prvky NaCl. Chlorid sodný. A když oni sůl průmyslově zpracují, vyleze z toho něco ochuzeného. Proto kupuji růžovou sůl, černou a utěšuji se:
- Teď máš všechny prvky, které potřebuješ.
Připomíná mi to Horníčkovo dávné vyprávění v Hovorech H. Božínku! To bylo inteligentní. Mamka mě vždycky zahnala do postele. Ale v zimě, to jsem spala v kuchyni na gauči, který vyrobil tatínek. A teď se na něm občas a ráda vyvaluji u Petrouška v pracovně. No, a já si sedla, proužečkem mezi dveřmi jsem sledovala černobílé Hovory H. Když mamka vstala a třeba šla pustit kočku, rychle jsem sebou bouchla do polštáře. Jak to, že dvanácti třináctiletá dorostenka s oblibou sledovala pořad pro dospělé? Asi to nebylo blbé. Druhý den jsme si ve škole povídali třeba o tom, že štift spad do trýbu. Ivan Kraus, inteligentní introvertní spolužák. Ten byl pořadem taky moc nadšen. Uměl přesně citovat. Měla jsem všechny spolužáky inteligentní. A všechny moc ráda. Všechny. Byli jsme kamarádi. Pomáhali jsme si. Pamatuji, jak v devítce pan učitel Matějka zkoušel z literatury. Vždycky nám tak na stránku dvě nadiktoval o nějakém autorovi – život, dílo. To patřilo k základnímu vzdělání. Erika se v ten den vykašlala na učení. Napovídala jsem jí z první lavice, seč jsem mohla. Zrovna měla hovořit o spisovateli Pavolu Országhu Hviezdoslavovi. V sešitě jsme určitě měli i obsah epické skladby Ežo a Gábor Vlkolinski. My říkáme Vlkolínský. Erika koulela bezmocně očima. Napovídala jsem jí:
- Ežo!
Vykulila oči. Jako že – co?
- E-žo!
- Ežo!
- A Gábor!
- A Gábor?
- Vlkolínský!
Nerozuměla. Slabikovala jsem:
- Vl-ko-lín
- A vlk!
Mohli jsme se umlátit smíchy. Ežo a Gábor a vlk. Asi dostala pětku. Už nevím. Možná za Eža a Gábora čtyřku. Špatně jsem pomáhala. :-)
Takhle přes dveře jsem odkoukala překrásný anglický seriál Sága rodu Forsytů Johna Galsworthyho, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932. Vystupoval tam starý Somes. A Irena. Taky francouzský L'Abonné de la ligne U – detektivní seriál Abonent na lince U. A skvělý senzační detektivní britský seriál Randal a Hopkirk. Jeden díl To je sladký pokojíček. Proč jsem si název zapamatovala? Bylo to takové děsivé. Hned v prvním díle je Hopkirk zavražděn. Pak se zjevuje v bílém kvádru…
No a Miroslav Horníček ve svých Hovorech H vyprávěl, že má rád červené víno. Proč? No, protože když pije bílé, moč má žlutou barvu. Když pije červené, moč má taky žlutou barvu. Z toho vyplývá, že z toho červeného v něm zůstávají prospěšné látky z vína. A tak to mám s tou solí. :-) Pan Horníček, skvělý vypravěč míval hosty. Skvělé a inteligentní. Ne nějaké propouštěné vězně… Ne nějaké vítěze pochybných soutěží. Např. režisér Svitáček. Unikátní člověk. Kolik si z jejich povídání pamatuji… A pak zapomenu triviální věc, kterou jsem měla udělat. Třeba stavit se vyzvednout něco…
No, tak to nevím, jak jsem se sem dostala. Už vím, na slimáky nepoužívám drahou sůl. Nezaslouží si ji k popravě. Ráno jsme našla jen dva. Náhodně. Tam, kde bych je vůbec nečekala. Ale oni se dají očekávat všude. Večer mě překvapují, jak se drze přemísťují trávou za potravou. Jak takové střevo, nic jiného v sobě nemají, se může směrovat třeba pod švestku, protože padají nezralé švestky?
Dnes si celý den poslouchám Martina Stránského. Dětský neurolog.
https://www.youtube.com/watch?v=6pARBwkfSRI
Opakuji si dva pořady z Rádia Universum. Martina Kociánová vede kvalitně rozhovor na téma
1. díl: Sociální sítě vznikaly tak, aby na nich byl závislý velký počet lidí
Textový přepis:
Koukání do mobilů a počítačů působí na děti jako toxická, ničivá droga, jako heroin. Velká dávka může zabít tím, že se dítě zabije samo, nebo propadne depresi a následně šikanování.
Ti, kteří se učí z papíru, mají až o 15 procent lepší výsledky než ti, kteří se totéž učí z obrazovky. Světýlka, reklamy, videohry, brání vzniku neurologických spojů potřebných k racionálnímu myšlení, a vznikají deprese.
Textový přepis:
Opakuji si myšlenky a rady dětského neurologa.
Pro každého z nás má být jen jedna jediná otázka, na kterou máme hledat odpověď. Jsem šťastný? Dnes se o tom vůbec nemluví, nikdo se na to neptá. Vše je hrrr, hrr, honem sem, honem tam. Štěstí bylo nahrazeno během po dopaminu. Po návykové látce, která je zvýšena blikáním a zvoněním…
Martina pokládá otázku:
Martina: Ale přesto nechápu jednu věc: My jsme to tady už zmiňovali, tuším, posledně, že stanovisko Světové zdravotnické organizace a Americké pediatrické akademie zní: Žádný počítač pro dítě, žádná obrazovka pro dítě mladší dvou let, od dvou do pěti let hodinu denně, a od pěti do patnácti let maximálně dvě hodiny denně. A zatímco my jsme v době covidu měli tendenci poslouchat WHO naprostou slepě, mazaly se profily, mazaly se youtubové kanály se zdůvodněním, že vysílají informace v rozporu se stanoviskem WHO. Lidé, lékaři, kteří hovořili na základě svých zkušeností, ale v rozporu se stanoviskem WHO, byli prakticky kriminalizováni, a teď tady najednou něco řekne WHO, a my to odsuneme, a nevěnujeme tomu vůbec žádnou pozornost. Rozumíš tomu?
Takže si pojďme znovu říct, jak velké to představuje nebezpečí, a kam jsme se dostali. Začnu novou zprávou z letošního roku, studii, kterou vypracovali vědci z Národního ústavu duševního zdraví, že až 40 procent žáků devátých tříd základní školy vykazuje známky střední, až těžké deprese, a 30 procent známky úzkosti. Myslíš si, pane profesore Martine Stránský, že za tímto poměrně zásadním poměrem můžeme hledat nadužívání, a nesprávné užívání moderních technologií? Nebo je špatně svést na ně všechno?
Martin Jan Stránský: Já tady ve vší úctě budu opakovat, že co se týče této problematiky, tak já jenom tlumočím fakta. Toto není názor, to je prostě fakt. A tím pádem se s tím nedá debatovat jinak, než: Co s tím? Tady je naprosto bez diskuse prokázáno, na základě skutečně věrohodných studií, že k těmto problémům dochází, a to za druhé, na základě určitých, nejenom psychologických změn. A tyto změny jsou dokonce podpořeny fyziologicky, to znamená, že můžeme doslova vidět v mozku, že se tam děje něco, co se dít nemá. A zároveň se to děje právě v těch částech mozku, které ručí za funkce, o kterých jsme se tady bavili: Za gramotnost, za intelektuální schopnost řešit problémy, a tak dále. A to je v přímé souvislosti s počtem hodin, co dítě stráví před obrazovkou.
A to je to nejzajímavější: Viděli tyto změny, aniž by věděli, který mozek patřil kterému dítěti, a kolik hodin se koukalo do obrazovky. Takže to všecko sesumírovali, a je to naprosto jasné. A to je ve všech vědeckých publikacích, a dá se to jednoduše najít. Takže máme tady něco, co prostě funguje jako toxická ničivá droga, v přímé souvislosti s dávkou, úplně jako heroin. Když si vezmu málo heroinu, tak cítím tohle, když si vezmu víc, tak mám ještě větší euforii, když si vezmu strašně moc, tak mě to může zabít. A toto také může dítě zabít tím, že se dítě zabije samo, nebo padne do deprese, a stane se obětí šikanování, a tak dál. To už všecko známe. Máme tady něco, co pro děti funguje jako toxická droga. To je fakt, ne názor.
Je to na rodičích. My prarodiče nejsme bráni na zřetel. My jsme ti hloupí. Nechceme, aby holičky neměly nalakované nehty, aby děti byly informovány o možnosti zneužití pedofily… No jo, to se pak rozloučí z oběda (u nás to bylo v červenci 2023) a od té doby už jsme je nikdy ani nezahlédli. Tak stařešinové byli vyhnáni. Ale kvůli tomu se na bok nepřevalím a nohu za krk fakt nedám.
Celý den se tak probírám tím, co už dávno vím, ale nikoho neznepokojuje, co se děje.
https://www.youtube.com/watch?v=QSfAw_VM9yo
Chaplinovi se připisuje:
Zajímej se víc o své svědomí než o svou pověst. Protože tvoje svědomí je to, co jsi, zatímco tvoje pověst je to, co si o tobě myslí ostatní. A to, co si o tobě myslí ostatní, je jejich problém.
A tak to je.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-01-na-zahrade
Tak jdu konečně na ten rybíz. Je tu Petroušek. Pomáhá mi dočesat. Sbírám i kuličky z trávy, které mu upadly. Letos máme červeného na marmeládu. hodně Ale z černého – za studena – nebude nic. Asi pomrzl. Jen pár kuliček do pusy.
Blanka píše
Blanka Faltynkova
Kyselej rybíz nemáme rádi vše rozdáme
Odpovídám:
Irena Hrobská
Blanka Faltynkova Vařím pikantní marmeládu. Nemá chybu do dortu, zákusků, jogurtů. Je moje, dá to práci, ale z ovoce a bez éček
Blanka Faltynkova
Irena Hrobská nemame ho rádi nikdo a nikde Máte vycvičené jiné chuťové pohárky
A jsou to dobře vycvičené pohárky?!! Mezitím píše i paní Ludmila. Má už tři druhy marmelády. Jednu mirabelkovou. Ó, ta bude dobrá.
Irena Hrobská
Ludmila Maleni Až se nás zima zeptá...
Blanka Faltynkova
Irena Hrobská nás se zima ani nezeptá ke kávě koupíme 2 linecká kolečka a je to
Ireno, buď zticha. Nečil se. Je to marné. Nereaguj! Ticho!
Blanka Faltynkova
V cukrárně koupíme
Nedá pokoj?
Irena Hrobská
Blanka Faltynkova No, a já si upeču z nezávadné mouky, sama si zrní mohu namlet, vím, že tam nedávám palmový tuk, v marmeládě nemám glukozovo fruktozový zabiják.
Na komunikaci je vidět maminčina škola. Vše ze zahrady se zpracuje. Dá to fušku. Ale pak ta radost. A je to z našeho ovoce. Pamatuji na Kurzu výživy, jak jsem se divila, že bílý jogurt je dražší, ale prodávají ho za méně peněz. Totiž v barevném je kvantum agaru, chemické přeslazené náhražky ovoce. Lidi tak učí chodit za sladkým lepidlem jako zvěř k napajedlům. Tedy barevný je dražší! Ale výroba je levnější. Pamatuji, jak nám jeden řecký lékař říkal, že takhle podvádějí na celém světě, aby naučili lidi na sladké. Čím víc sladkého, tím víc nemocných.
V tom kurzu jsem se ptala, jestli nevadí, že moje marmeláda stojí na cukru.
- Ne, ne. Víš, z čeho jsi to namlela, je to z ovoce, a do jogurtu si dáš jen maličko, ne půl kelímku.
A je to. Ale vysvětluj to někomu, kdo to má v hlavě jinak. Ať si koupí. Já si vyrobím.
Chystám se na nákup. Než se posbírám, dvě hodiny uplynou. Petroušek mi mezitím dojel pro balíček z Číny. Raduji se, těším se. Modré rukavice – budou se hodit třeba na sběr slimáků. Svorky na pytlíky. Překrývky sklenic, melounů… Balíček hezkoučkých slipů a druhý pytlíček bavlněných slipů. Pro mě vyšívané bolerko. A páska na roztrženou střechu nad houpajdou. A druhá. A síťka na žehlení. Hm. A dárečky pro učitele. Přišly pozdě. Píšou mi, že mám připsaný kredit sto korun za pozdní dodání. Ano. Opozdili se. Neva.
- Prosím tě, ukliď si ty věci ze stolu. Vypadá to na déšť.
Vybíhám do zahrady.
- Prší!! Pojď mi pomoci!
Petroušek senilní. Zlobí se na mě. Nemá proč. Zlobím se i já. Copak mohu za to, že začalo pršet?
Jedu na nákup. Hledám duhu. Až večer mi kolegyně poslala duhu na FB. Pěknou. U nás jsem ji neviděla.
Telefon. Klientka. Z FB. Chtěla by se stavit na přeměření. Tak jo. Akorát - že pondělí! To je samá porada, plánování, školení, webinář. Jednou se to beze mě obejde.
Přeměřena. Loučí se, odchází s výsledky. Na chodbě v šeru nás sleduje na lavici Žofie. Rozsvěcím. Klientka jí opatrně a něžně dává ruku k hlavě.
- Žofinko!
Kočka se šíleně, ale šíleně vylekala. Hrozně. Asi si vzpomněla na kontakt na konci ledna. Málem ji stál život I Mourin vyletěl z koupelny jak šílený. :-) Kočky! Jste pod ochranou doma!
Volá Linda. Jejich terénní úpravy maličko zdevastovala průtrž mračen. Nasetý trávník spláchnut. To nevadí. Tak znovu dosejou.
Na FB krásné kratičké video: https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=pfbid0PdKnUkzwD4mQYmYg67isPuTjgtie6VYxNQ61U52aKQHs3YxsVGormzfHv9HKawrgl&id=100010275607900¬if_id=1719832904870697¬if_t=feedback_reaction_generic&ref=notif
Pro ty, kteří nemají FB: Jaký povedený záběr. Liška nadšeně čeká na svého kamaráda jezevce. Od zvířat se můžeme učit každý den.
Opravdu. U podchodu pod dálnicí u velké trouby liška radostně čeká na kamaráda. Pak společně vcházejí do roury. Ona ladně. Jezevec se za ní batolí.
Ještě přetáhnout fotečky. A mohu jít do hajanova.
To bylo dobré dnes v hotelu Země!
Dobrou noc!