Tropy

- To se dalo čekat!

V zahradě se náhle setmělo. Stromy se ohýbají. Začínají první kápance. Počítače pípají. Má pravdu Petroušek. Po takovém vedru zákonitě bouřka. 

- No, už mám tři kotelny bez proudu. Teď tam nejedu.

Trošku sarkasticky provokuji:

- Peťuš, měl bys nasadit křídla a letět.

Zatím se z víc než horkého slunečného dne stalo zelené peklo. Žofku jsem přivolala odněkud zezadu. Mraucala na střeše chatičky, že prý neumí slézt.

- Žofi, pojď!

Ve vteřině byla za mnou. Skočila mi do náručí. Petroušek šel zavolat na Mourka zpředu domu.

- Pojď, ty buliku. Bys tam promok!

Už jsou oba čtyřnozí doma. Pod střechou. V bezpečí. V suchu. Dostávají do misek. Jejich čas. Osmnáctá hodina to jistí.

Poslouchám o Dobřženských. Ani jeden neumí dokonale česky. Ani své jméno neumějí dobře vyslovit. Dobřenští. Cizáci. Benešovy dekrety. A jsou tu.

Hovoří o panstvích. Taky o zámku ve Chvalkovicích. Ano, to je tady nedaleko. Někdy jedu okolo na borůvky. Tři roku tu žila v rodině správce Hocha Barunka Panklová.

Hovoří o Potštejnu. Poklad hraběte Chamaré… Vystupují tu francouzští Dobřenští. Paradox. Kinský se roztomile ptá:

- Máš modrou krev?

Otázka pro syna jednoho z Dobřenských.

- Když krvácím, je červená. Ale když se dívám na obrazy tady – je modrá.

Jeho dcera odpovídá ve francouzštině:

- Mám modrou krev. Hodně modré krve.

Další dcera se chlubí:

- Mám červenou, ale aristokratické rysy.

Kinský – bože, jak umí dobře manipulovat. Vkládat lidem do mysli, jací jsou šlechtici hodní, ušlechtilí. Přitom jeden zámek Dobřenských byl vypleněn za selského povstání. Asi 1775. Tak proč? Když byli tak laskaví?? Lidi zbožňují tohohle ublíženého milého aristokrata. 

- Máš modrou krev?

- Symbolicky ano. Ale musím přiznat, že má krev je červená, jako každéj druhéj… Rozhodně nejsem degenerovanéééj.

Jak miloučký je ten šedivý Kinský, průvodce. Oni se původně jmenovali Vchynští. Za Albrechta z Valdštejna si jméno pomaloučku poněmčili. Prý pro lepší výslovnost a transkripci rodového jména.

Z původního Vchynský na Chynský a následně Kinský.

----

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-20-jidlo

Léto. Byliny. Nápoje. Marmelády a džemy. Dnes jsem vymýšlela, jak se vyhnout vaření bez thermomixu. Starý odvezli. Nový už jde ke mně. Snad v pondělí je tu. :-) Petroušek v práci. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-20-dira-prvni-v-zivote

Žehlím. Plním žehličku. Šmarjá. Najednou díra. Připečená látka potahu. Jak se to stalo? Vůbec netuším. První má propálená díra. V domě je relativně chladno. Nebo přívětivo. Když jsme dům vybírali a stavěli, řekli nám: Tenhle systém je konzerva. V zimě drží teplo. V létě drží chlad. Jen je třeba mít zavřená okna. Až teď v noci vpouštím do vzduch po bouřce. Dnes byly první tropy. Konala se sláva k devíti stu letům města. Petroušek bude z práce vyšťaven. Nutit ho na louku ke stánkům? Ne. Neláká mě to. Kupodivu táhne bazén. 

Chystám oběd. Světlo mého žití je tu.

- Tam je vedro! V kotelně bylo čtyřicet dva stupňů.

Chlubím se dírou. Štěstí. Mám tři potahy. Nehodily se. Vrátila jsem je, ale nechtěli je zpět. Poslali peníze. Petroušek umně, rozuměj zručně  na prkno nainstaloval druhý. Během dvou měsíců dva nové potahy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-20-pred-a-po

Naložené krůtí maso. Brambory do trouby. Okurkový salát. Máme už dostatek okurek. Bio. Bez starosti i se slupkou. Z pár jablíček kompot. Přidávám ananas. Obědváme. Povídáme si. Petroušek se jde chladit do domu. Já k bazénu. Odkrývám bublinkovou folii. Lehám si na horkou vodu. Opravdu horká voda. Žůžo labůžo. Skvělé. Měla asi třicet čtyři vyhovujících stupňů.

Na lehátku hraju vita mahjong. Těžká kombinace. Lámu si hlavu, jak to vymyslet, abych byla rychlá a úspěšná. Probouzím se. Zatažená obloha. Za plotem neslyším dětský křik a smích. Šplouchání vody utichlo.

Opouštím lehátko. Jdu zalít do skleníku.

- Tady seš! Ukliď si počítač.

- Peťuš, zaliju skleník.

Zdvihá se vichr. Setmělo se.

- Peťuš, myslíš, že bude pršet doopravdy?

- Myslím, že jo. Běž se schovat.

----

Lije.

- To se dalo čekat! :-) 

Kotelny vypadávají. Počítače pípají.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-20-na-bezu

- Petroušku, kde je Mourek? Žofka je u tebe.

Jdeme psát průkazku nového člena oddílu. Sedíme u počítače. Venku se vítr zklidnil. Petroušek mi diktuje iniciály. Tisknu přihlášku.

- Víš, kde je Mour? Sedí ti támhle na stole.

- Ješiši, Mourku! Ty mi ležíš na bezu! Budeme z toho vařit čaj!

Dosouším si na terase bylinky. Odkládám Mourka na židličku. Venku poslední sluníčko. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-20-duha

Jdu se podívat na oblohu. Ano. Je tam. Teď často prší a svítí slunce. Večerní sluníčko se sklání k západu. Vytáhlo kolmou duhu. Zahrada krásně zalitá. Den končí. Otevírám okna. Čerstvý vzduch pouštím na zítřejší den do domu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-20-drzoun

- Žofko, ty drzoune! Mám nový potah. Budeš žehlit?

- Mňau!! Ještě mi něco dej.

Dávám jí tři bonbony na zuby. Asi pět granulek. Masem by opovrhla.

- Tak to prý rozpustili dřív. Teď jsem poslouchal starostu a Čenského na FB. 

Vida. Nemusí mě mrzet, že jsme nešli.

Dobrou noc!