Ťuk, ťuk... Haló, tady 70

Dnes po půlnoci jsem před sedmi dekádami let nastoupila na životní pouť. Šlapkala jsem poctivě zákrutami, objevovala svět, učila jsem se poznávat lidi, prodírala se uličkami, plnila úkoly, procházela životními zkouškami, stoupala po stupních vzdělání, tvořila si své názory mimo stádo, frčela po autostrádě, divila se, občas plakala, víc se smála a jsem tu. Ach, jsem ráda, že jsem všechno absolvovala a zažila. Živote, díky za klid s Petrouškem a za jeho péči a lásku. Na zdraví!!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-19-tak-jsme-dosli/1718442082

Jsem tady, text nahoře jsem si ráno dala s hezkým obrázkem na zeď FB.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-19-dlouhy-dlouhatansky-rozjezd-do-nove-cislice

No jo, jenže! Ono se řekne sedmdesát. Postavila jsem se na měřicí přístroj. Ukázala se tam sedmdesátka. Lekla jsem se, že je něco špatně. Kde se tam vzala? To je tvoje!  Deset let na začátku šestka a pic ho! Jo takhle, vždyť já už jsem takových dobrý deset hodin narozená. Vlastně půl dne. Zalomcovalo to se mnou. Šla jsem si sednout pod slunečník. Četla si množící se přání. U všech jsem si představila podle ikonky autora, prohlédla obrázky, prožila slova. Zdraví, nejčastější slovo z přání. Ano. Mám to v hlavě – budu na tom pracovat, splním. Přáníčka mě potěšila všechna. Všechna!

Tohle přání bylo dlouhé, poučné, dojemné:

Čestmir LičkavytvořenoIrena Hrobská

Dnes ti nechci přát jen všechno nejlepší. To jsou krásná slova, ale ta nejcennější přání se do nich stejně nevejdou. Přeji ti, aby ses nikdy nevzdálila sama sobě, protože člověk může ztratit mnoho, a přesto zůstat bohatý, pokud neztratí svou duši.

Přeji ti, aby tvé srdce zůstalo stejně čisté, jako je dnes, a aby tě život učil vidět to podstatné tam, kde ostatní vidí jen obyčejné věci. Ať potkáváš lidi, vedle kterých můžeš být naprosto opravdová, protože právě tam vznikají vztahy, které mají skutečnou hodnotu. Přeji ti moudrost poznat, že největší bohatství se nedá spočítat, koupit ani vlastnit. Žije v pokoji, který člověk cítí uvnitř sebe, v lásce, kterou rozdává, a v stopách, které zanechá v srdcích druhých.

A až se jednou ohlédneš za svým životem, kéž tě zahřeje vědomí, že jsi nežila proto, aby tě svět obdivoval, ale proto, aby byl díky tobě alespoň o kousek laskavější. Protože právě takoví lidé mění svět – tiše, bez očekávání potlesku, jen tím, jací jsou. Z celého srdce ti přeji narozeniny naplněné hlubokým klidem, radostí, která není závislá na okolnostech, a světlem, které bude svítit nejen na tvou cestu, ale i na cesty lidí, kteří mají to štěstí jít chvíli vedle tebe.

Irena Hrobská

Rozbušilo se mi srdce. Ano. Má zubařka i někdo další mi opakují: Zůstaň autentická. No jo, ale je to na odvahu! Vykřikovat, že císař pan je nahý. Tak já se budu snažit! Znovu si ta slova přání přečtu, budu-li někdy splihlá.

Lidi nejsou soudní. Když projevíš odlišný názor od davu, jsou schopni tě ukamenovat jen proto, že jdeš proti proudu. Tak to je.

…největší bohatství se nedá spočítat, koupit ani vlastnit …To už dávno vím. Všechny závazky splaceny. Teď už jen prožitky, charita,  všeobecná láska - to mě občas nejde, pomoc světu jsem-li požádána. A v neposlední řadě láska k sobě. Pokud máš rád sebe – nemyslím sobecky – máš potom sílu dávat ostatním.

Petroušek kroutí hlavou, nad mou koupelnou.

- Jak poznáš, na co co je?

Poznám. Pečuji o sebe vnitřně – lehkou stravou Herbalife. Pokud kupuji průmyslově zpracované potraviny, vůbec si nejsem jistá. Zrovna dnes jsem poslouchala krátké video, jak v Lidlu prodávají těstoviny s glyfosátem. Jak se tam dostal? Normálně – při chemickém sušení obilí na poli. Dřív byly sušičky, sušárny – každé družstvo je mělo. Dnes postříkají round upem – proto ten glyfosát. Tedy oblíbené těstoviny konzumuji pomálu. Rýži louhuji v octové vodě před vařením. Mám nakoupený mák od zdejšího pěstitele. Mléko od krav – přímo z vemínka. Brambory od sedláka. Rajčata, papriky, okurky mimo sezonu vůbec nekupuji. Za prvé chuť nevalná, za druhé Španělsko, Itálie – neberu. Za třetí - v zimě v naší stravě nemají co dělat. Teď je sezona mých rajčat, paprik, okurek. Základ je pokud možno nekupovat průmyslově zpracované potraviny. Důvěřuji Herbalife. Kontrolují pole, farmáře třeba dva roky. Ať je zajištěna čistá půda. Co prezentují na plechovce, to tam je.

No a – pak tak koupelna. Používám množství kvalitních olejů. Arganový, borůvkový, meruňkový... Základ je u mě vazký ricinový olej. Nejvhodnější jako ochrana proti parazitům. Ricin není květina, ale prudce jedovatý protein. Samotná rostlina se nazývá skočec obecný (Ricinus communis). Její semena (často mylně označovaná jako boby) obsahují tento obávaný toxin.

V evropských podmínkách dorůstá výšky 3 až 3,5 metru. Květy, které se objevují od července do září, jsou nazelenalé (samičí) a červenohnědé (samčí). Květenství latnaté (protáhlého kuželovitého tvaru). Plod je tobolka s ostny. Semena obsahují prudký jed ricin, také alkaloid ricinin. Smrtelná dávka pro dospělého člověka je 15–20 semen, pro dítě 3–5 semen. Smrt nastává do jednoho týdne od požití na těžká poškození jater, ledvin a sleziny. Otrava se projevuje nejprve mírně a symptomy se podobají chřipce. Později se objeví bolesti hlavy, pálení v ústech, zvracení, průjem, střevní kolika a vnitřní krvácení. Český název souvisí s odskakováním semen ze zralých tobolek. Vědecký název je odvozen od latinského ricinus (klíště). Vzhled semen prý připomíná klíště.

Tělo se natře ricinovým olejem. Paraziti cítí, že je vyroben z prudce jedovatých semen.  Navíc olej působí jako skluzavka pro aplikaci dalších krémů, olejíčků, sér, masek…

Svému tělu dávám péči ráno. Pleť dobře omyju a ošetřím. A večer. Odlíčím. Nasliněnou vatičkou vytřu oči od barviv… Používám Herbalife korejskou řadu vnější výživy. A hodně své krémy a balzámy. Ty si vyrábím druhý rok. Měli bychom používat takovou kosmetiku, která se dá sníst. Můj balzám je z oleje, včelího vosku a bylin… Všechno lze sníst.

Tak mi letí myšlenky u čtení krásných krátkých přáníček, až mi začnou téci slzy.

Honza Műhlstein

Vše nejlepší k Tvým kulatinám. Buď hlavně zdravá a ať Ti to stále myslí

To vyhmátl. Zdraví a zdravá mysl. Ano. 

Zdena PšeničkovávytvořenoIrena Hrobská

Krásný narozeninový den, Irenko . Ať v té nové krásné kuchyni i mimo ní, prožiješ mnoho dalších příjemných okamžiků - teď a tady - ve zdraví a neutuchající lásce svých milovaných lidiček i kočiček. Ať Tvé dny plynou i nadále v radosti ze života - přes všechny jeho, někdy až neuvěřitelné projevy ...

Alena Mádlová

Irenko, přeji Ti vše nejlepší, zdraví, lásku a pohodu,kterou stále vyzařujes,..,ať stále tak skvěle vypadás, máš hodně elánu, nápadů a sil do dalšího osobního roku 36/9, který přeje komunikaci,vztahům, dobrým nápadům, moudrosti, umí plnit sny a uzavírat některé životní kapitoly i přeje dobré rodinné atmosféře a vztahům (i se ženami rodu) všeobecně.

Připijím na Tvé zdraví, moc Ti to i Vám oběma sluší, jde ze všeho i z Vas krásná energie

Můj učeň – Milan. Krásné přání. Moji kluci – to byla první třída kuchařů číšníků na učilišti. Pak jsem je vedla k maturitě. Tak dávno už to je. 

Hela, Lenka, Blanka, Jiřinka... Všechny originální... 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-19-jedeme-na-obed

Ireno, utři slzy, přestaň se dojímat. Dej se do gala. Jedeme na oběd. Do naší oblíbené hospody. Penzionu. Linda vystupuje z auta. Už nic nečekám. Dárek mi přišel minulý týden. Přála jsem si lavičku, kterou máme v chaloupce. Tu mi koupila před dvěma třemi lety. Ještě jednu ven. Nese mi kytku uvinutou z máty, lilie, růží… Voní. Ukazuje v tašce sklenice vytočeného medu.

- Máš tam i odvíčkovaný vosk na vyžvýkání.

To mám radost. To já ráda. Od dětství, kdy děda odvíčkovával širokou vidličkou plásty. Vosk s medem otíral o hranu hrnce. Dobrota.

- Tady máš kousek dortu. A tady…

Překvapila mě. Letos nám uschnul nebo umrznul skalník. Měla jsem ho ráda. Neotravuje vzrůstem do výšky. Drží se při zemi. Na jaře kvete bělounkými kvítky. Z nich se vytvoří červené plůdky. Nemohla jsem ho sehnat. Kérii – kterou jsem taky sháněla asi dva tři roky, jsem získala v Kuksu na zahrádkářských trzích. Ze skalníku výskám radostí. Do kufru mi ukládá ještě třílitrovku mléka od horské krávy Maliny. Mléko jsme teď čtrnáct dnů neměli. Kde ho svářet, když je ostrůvek pod fólií. V domě prach. Mlíčko od žerzejky je samá smetana.

Obědváme. Každý dostává porci na obrovském kole talíře. Měla jsem štěstí, našla jsem si skleněnou krabičku v mnoha bednách, které budu od zítřka stěhovat zpátky do kuchyně. Porci ukládám do misky. Normálně z jedné porce jím ještě dva tři dny. 

Myslím na mamku. Jak byla šťastná, že má druhé miminko. Kdo doma hlídal Ivu? Babička? Tatínek? Byla už volna pro tatínky v padesátých letech? To už by mi možná sdělila jen Iva – pokud si vzpomene. Ta má narozeniny zítra. (Je půl druhé – tak už dnes.)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-19-doma

Jedeme domů. Mám chuť na něco dobrého. Borůvky, jahody, šlehačka. Svářím mlíčko provizorně na vařiči. Vůbec nevím, jestli ho svařím dobře. Kočky oplendují. Dostávají každá malou hromádku šlehačky. A pak teplé mlíko. Hm. Po tak dlouhé době v nich zmizelo jak holubice v kouzelníkově klobouku.

Chvilku si zalézám do postele. Hodinku. Otevírám oči.

- Volal Petr. Říkal jsem, že jsi právě usnula.

- Ješiši. Přijede? Nic pro něj nemám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-19-prekvapko

Zvonek. Je tu. LP. Přijel mi poblahopřát. Stála jsem mu za to. Přivezl misku s masem. On je gurmán. Za zády schovával krásnou kytici. A osobní dárek. Nechal mi vyrobit anděla. Pojmenovaného po mně. Prý jsem anděl pro Petrouška.

Pod andělkou Irenkou na dolním okraji:

Srdíčko. 60 a kousek je méně než 71.                                            LP

- Nechal jsem to podepsat LP.

On ví, že o něm píšu jako o Lindině Petrovi. LP. Nevyšlo jim to spolu. Škoda. Ale LP už mu zůstalo. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-19-rekapitulace/1718444293

Na závěr dne jsem zrekapitulovala. Trošku zaleknutí, ale jen takové lehké zaváhání. Život tě tlačí dál. Dojetí. Ranní slzy. Poděkování, že mě lidi, ti moji, přijímají, i když umím nahlas projevit názor proti davu. Když to cítím, nebojím se říci, že císař pán je nahý. To se pak u cizích davů zdvihnou hlasy proti mně! Co si to dovoluji. Nevadí mi to. Tuhle jsem zaútočila na FF v KV. Šermovala jsem a uhájila svůj názor. Nejsem stádní. Jsem svá. Extravagantní – ó, to lidi dráždí! Kolik nepřátel mám! Vím o jednom šulínovi, který mě k smrti nenávidí. Chudák. Likviduje své tělo. :-) Kažedému, co jeho jest. Mám ráda svůj klid. Už se mi nikam nechce. Malinko vystrašená, prý lidem mezi sedmdesáti a osmdesáti ubývá sil… Stojím na začátku další dekády. Jsem Slovanka. To v neposlední řadě. Tam je síla! Všechno ustojím. Nejsem kostka cukru.

Alena Mádlová

Právě toho všeho na Tobě si vážím také, obdivuji, držím pěsti a kráčím podobnou cestou… ať Ti to vydrží Irenko, stále se je co se od Tebe učit

No, tak jsem ten první den hezky přežila a prožila. Mám ho za sebou. V dobrých energiích. Teď budu posilovat při úklidu, při stěhování nádobí a strojů… Pohyb a strava - nejdůležitější pro kondici. To dám. TO DÁM!

Dobrou noc!