Tulicí. Úsměvný. S maminkou. S milovanou bytostí :-)
Jééé! Neděle. Raději mám sobotu. Ale dnes! Dnes v deset vaříme na FB. Těším se. Jdu se mrknout do kuchyně. Ano, trs banánů je tu. Petroušek je v povětří. (Pro babu Jagu - vím, kde, ale po tom každému prdlajs je, že? Je v dokonalém bezpečí. :-) )
Ještě brzy. Tak, tak, čím dřív zalezeš, tím dřív vylezeš a tím delší den prožiješ. Více času, méně spěchu. Rovnám na ostrůvku suroviny - ovesné vločky, banány, kokosový tuk, pro jistotu i sádlo - dělá kůrčičku, protein drink mix, multivlákninový nápoj, formuli 1 s příchutí banánů, jablečný ocet, připravila jsem i balzamikový... Sarkofág. Číst.
Deset. Zapomněla jsem si wifi od včera v ložnici. Vypnula jsem ji na noc. Rychle zapnout v obýváku. Připojit na Herbalife vaření. Kam si položím ntb? Kolegové už jsou tu. Dnes vaří člen milionerteamu. Právník. Nikdy nenavlékl soudcovský talár. Hned po studiích na právnické fakultě pokračoval v rozvíjení podnikání Herbalife. Dnes vaří se svou dcerkou Klárkou. Úvod, kalorie, spuštění mikrofonů. Někdo se připojil ještě po mně. Špásuje:
- Deset má každý v jinou hodinu. :-) Můžeme začít. :-)
Těsto hotové. Jen proteiny, ovesné vločky, banán... Pět minut odpočinout - trošku zhoustne. Maličko jsem ho naředila. První lívanec velký. Měly být jen na lžíci - maličké.
- Ireno, ty pečeš veliký.
Druhá pánev - čtyři malé. Lépe se v pánvi pracuje s velkým, ale malé jsou hezčí. Utřela jsem tvaroh s vajíčkem a xylitolem - březovým cukrem.
- A navrch dáme čekankový sirup.
- A mohu si dát svou za studena z černého rybízu?
- Máš svou?
- Mám jahodovou, meruňkovou, jahodovo-višňovou, višňovou, rybízovou, meruňkovou, ostružinovou a za studena z černého rybízu.
- To jsi dobrá. Přivez ochutnat tu rybízovou na Medlov.
- Píšu si. Přivezu. Těším se!
Ukazujeme si své výtvory. Zdobím marmeládou, tvarohem, malinou. Kolegové tvoří ksichtíky ze smetany, borůvek, malin. Je to děsně syté. Proteiny. Bez zbytečných kalorií. Lidé jedí kalorické proteiny. My nabízíme funkční jídlo. Méně přijmeš. Kvalitu Buduješ svalovou hmotu. Odpaluješ tuky. Za půl hodinky uvařeno, upečeno.
Ještě stíhám půlhodiny z hodinového cvičení jogy s Janou van Coppenolle na třetí oko, intuici. :-):-)
https://www.youtube.com/watch?v=iMHl2sXrZ1U&list=PLZ9LqLGvNGv1zQQkdSYR1__1sIbocucTX&index=58
Petroušek je tu. Ochutnává. Chutná. Chválí.
- Pešťuš, jak s obědem?
- Mně to stačilo. Už nechci nic.
Žehlím. Sleduji Paličovu dceru. Záhorský, Čáp, Lukavský... Sleduji hodiny. Linduška mi posílá odkaz na nehodu. V deset na rovince u Jaroměře tři mrtví. Ve chvíli, kdy jsme se bavili vařením, vyhasly nedaleko nás tři životy...
V pátek jsem měla možnost v koloně od mamky prohlédnout si pomníček mladého člověka. Pamatuji si na ten den. Už byla tma. Myslím v adventu. Jela jsem k mamce. Strašná kolona. Skoro u Černožic jsem se otočila. V protisměru nikdo nejezdil. Vracela jsem se na odbočku po staré cestě. Málem jsem ji v oslnění reflektory protistojících aut přehlédla. Přesně si pamatuji, jak jsem volala Lindě, ať mi řekne, co se tam stalo. Jel jediný syn vychovatelky ze Skalice na ryby. Má tam pomníček. A rámeček s obrázkem... Dnes asi na stejné rovince zemřeli rodiče, dítě těžce zraněno. Druhý řidič uhořel. Skládám žehlení. Pokračování večer. Balím půl lívance - toho prvního, velkého. Meruňky - ty nepřijdou vhod. Kyselé, tvrdé... Termosku s horkou vodou. Cykloláhev s vařicím čajem. Čokoládky - pro strejčka příhodu. Kornout ledové. Jo, deku...
Jedu. Hlavní cesta zavřená. Vesnicemi. Z hlavního tahu sjíždějí auta... Kolona. Zvládla jsem. Pečovatelky - zlaté, hodné, ochotné, milé. Maminka pěkně ustrojená. Jedeme. Mami, chceš si sednout ke mně na lavičku? Chtěla by. Riskuji, povedlo se. Vařím kafíčko. Mamka nedrží hrneček rovně. Stále se naklání dopředu.
- Mami, ty padáš. Opři se hezky.
Jen na chvilenku. Kácí se na mě.
- Mami, ty padáš na mě.
- Ne, tulím se k tobě.
Pár příkladů na násobení, dělení.
- Mami, Péťa ti posílá hodinky.
- Však jsem je postrádala. Vyřiď mu, že mu mockrát děkuji.
- Pozdravuje tě. A Linduška.
- Děkuju. Taky je pozdravuj.
- Mami, který měsíc teď je.
- Takový červenec?
- Maminko, kvetou stromy, podívej - vajgélie. Kaštany už odkvetly.
- No, červenec.
- Mami, kdy kvetou stromy?
- V srpnu?
- Mami, přeříkej řadu měsíců. Hledej ten, který má to kvetení v názvu, ano?
Maminka přeříkává. Nic. Navádím. Dobelháváme se k měsíci květen.
Ptám se, kdy, kde se narodila. Nabízím dobrotky. Hodinka je kratinká. Ale stačí. Jak ji dostanu na vozík. Těžko. Na dvakrát.
- Mami, uhodila jsem se o vozík.
- Já to nezvládnu.
Ježíši, to by mi scházelo.
- Zvládneme to spolu. Neboj se. Postavíš se. Uděláš jen krok. Otočíš se. Vozík budeš mít, jen se posadit.
Daly jsme to.
- Mami, támhle je sokolovna, vidíš ji?
- Ano, tam jsem si hrála na schodech, když ji stavěli.
- Přesně tak. A víš, kde jsi spatřila světlo světa?
- V Černožicích.
- A rozhlédni se. Poznáš kde přesně?
Mamka se rozhlíží, neví. Ukazuji na její dům.
- Tak to je hezký dům!
Vtipná. Směju se pochvale svému rodnému domu. Dnes mě bavila. Stále jsme chichotaly. A tulily. Mamka byla tulící. Návštěva byla tulicí. :-) Určená k tulení? Ne, i návštěva byla tulící. :-)
Jedu domů. Chci si opsat telefon kadeřnice. Nemám šanci. Kolona v protisměru. Zítra...
Obcházím zahradu. Hraju si s Mickou. Zdraví. Volnost. Svoboda. Mír. Život.
- Už seš tady?
- Už hodinku. :-)
Myslela jsem si, že slyšel rachot bicích Suzi Quatro. 48. havárie. Byli jsme na jejím koncertě... Deniska byla už v nemocnici se zápalem plic. Smutnila jsem. Tchýně nám zaplatila lístky na Suzi. Na rozptýlení. Ivka je sehnal u Bédy Plecháče. Pracoval v Národním divadle. Sportovní hala. Kordony policistů s obušky. Suzi běhala po jevišti ve žlutém overalu s třásněmi a kytarou. Dávala si dlaň do mušle k uchu. Měli jsme reagovat. Jen jsme začali pískat, ječet, soudruhům s obušky se to vůbec nelíbilo. Vjížděla jsem dnes do dvora s rachotem reproduktorů. vyřvávala jsem se Suzi. Péťa asi zrovna usnul. Nevynadal mi. :-)
Sestřih:
https://www.youtube.com/watch?v=j0rrZ05cNxg
Moje oblíbená: https://www.youtube.com/watch?v=eJxDDxcMKRY
Suzi dnes: https://www.youtube.com/watch?v=Wa9lH0-gIxQ
Dívám se Kdo je Bill Gates. Hlava mi klimbla.
- Ťuti, jdu si na chvilenku lehnout.
- To máš štěstí, že sis mně dovolila. :-)
Celý život se jeho memům řehotám jako největšímu vtipu světa. Po hodince se probírám. Jasně, že jsem si Gatese nedokoukla. Nádherně jsem usnula.
- Ach, to jsem si krásně pospala.
Jak ťutínek zjistí, že jsem opět v našem světě, slyším pohyb... Večeře. Dnes žádná formule. Jdu nakrájet chleba s máslem... Zítra zadělám na nový. Dvě bagety jsou téměř snědené.
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. Poslouchám o lososích taženích. Stará slova.
Kesery, koše, vrše, grádle, zdecimované lososí populace...
Co dělají dráčata na komíně? Bohunka se stará. Bohuš je na lovu. Vzorní rodiče. Jako v loňském roce.
https://www.youtube.com/watch?v=ABJTbc2tOc4
Telefon s klientem - zítra, zítra... :-) Něco potřebného spácháme. :-)
Projíždím FB. Droga. Horší než číst noviny. PhDr. Vítová z ANS... Bylo výročí bitvy u Lipan!! Čtu:
Toto memento z pouti s ANS, jsem si přivezla z mohyly, památníku na bitvu u Lipan.
Mnoho let jsme za vás
bojovali, mnoho z nás zde padlo.
Děti zítřků, potomci naši,
proti mamonu a hamižnosti církve se bijte!
Ctěte pravdu,
kažte pravdu,
držte pravdu, až do milosrdné smrti, tak, jako my
zde!
Prohlížím si fotky z pouti.
Messenger. Snacha. Lezou mi oči z důlků. Pomalu před dvaceti lety jela jedna maminka s dětmi do multikina na Harry Pottera. Nedojeli. Stihla dát dětem příkaz, aby lehly na podlahu. Jí volant prorazil plíce. Děti vyrostly. Přeživší hošík byl ten dnešní uhořelý v autě. Následoval maminku na stejné cestě... Čtu, píšu zmateně...
Telefon. Dita.
- Třeba ses spletla.
- Nespletla. Koupil si na značku NEDVA.
- Na obrázku to nevidím.
Poslala. Ano. Meleme přes hodinu. Jí to zasáhlo. I mě. Jí víc. Znala je. Na stejné cestě... Už se musíme rozloučit.
- Tebe se to netýká, ano?? Užívej rodiny, jara. Tebe se to netýkááá!! Ani mě.
Pouštím si film na jedničce. No to ne. Tohle ne. Z pracovny se ozývá:
- Pusť si...
Aha. Léto s gentlemanem. Díváme se spolu. Směje se mi. Prožívám. Komentujeme. :-) Glosuji.
- Peťuš, seš rád, že nemáme přežito? Pojď, zkusíš mě nosit na špičkách.
A nosí. Dopředu. Dozadu. Jde nám to. :-)
- Peťuno, už se blíží tvoje hodinka.
Řehtám se, jak když to slyším poprvé.
Jsem šťastná. Děkuji, Vesmírný pane, za přízeň!
Dobrou noc!
P. S. Micka odchrupuje nahlas. Buch. Na okno někdo uhodil. Bílý kocour. Čumí dovnitř. Otáčím po něm hlavu. Hup. A je ve tmě.