Turecké plkání
Půl desáté. Je čas. Ntb mi dohrál, co jsem si rozposlouchala brzy ráno. Na desátou přijede paní. Rychle, rychle!
- Mami, už je tu!
Volám z kuchyně:
- Ještě si mixnu koktejl!
Přeměřujeme. Paní se vrátila z Turecka. Naočkovaná. Aby mohla cestovat. Tak jsem si sedla na zadel. Vyprávěla:
- Přiletěli jsme domů ve středu. Chtěla jsem jít na čtvrtek na tety. Jenže jak lidi jezdí na dovolenou, tak neměli termín. Šla jsem až v sobotu. Ztratila jsem týden dovolené. A ještě jsem nemohla pátek, sobotu a neděli jít do směny.
- Tak tos´to s tím očkováním vyhrála.
- No, a to si představ! Před odletem - to bylo papírů a papírů - jsme museli mít testy ne starší 48 hodin. V Turecku další testy za 30 eur. S manželem dvakrát sedm set padesát korun.
- Tak dali jste vydělat. Podpořili jste miliardáře.
- A po příletu zase test. Třikrát testovat.
Stát nesmí své občany jakkoli omezovat při vstupu zpět na území státu. Bez podmínek.
- A proč ses dávala očkovat?
- Nevím.
- V Turecku se domluvíš všude rusky. Uklízečky, masérky, doktoři, číšníci... Všechno Rusové. Když jdeš na masáž, prohlédne tě nejprve lékař. Ruský lékař. Schválí, že masáž můžeš absolvovat. Ale to nejsou rychlokvašky jako u nás. Vystudovali v Rusku.
- Já vím, vezmou tě od paty po vlasy.
- No, přesně, skončí vlasy. A doktor ti řekne: Neříkejte, co vám je, já vše poznám. A pozná!
Odpoledne jsem si zkoukla půlku Šarlatána. No, ono jde určit, co ti je. Někdo to pozná podle chůze, podle zorniček, podle moči, podle, podle. U nás se razí cesta - farma, farma, farma. Žádné bylinky, masáže. Kde by na to lidi brali peníze! Léky mají rychlý nájezd. Jsou pohodlné.
- Mně bolel dlouho kotník. Ona mi to probrala a já mohla zas chodit. Jenže všude strkám čumák. I cvičitelky ve vodě, na suchu, aerobiku - jsou brigádnice; z Petrohradu. Tam je vše dvojjazyčné. Lékárna turecky - a k tomu apteka rusky. Tak jsem taky zkusila cvičit, a kotník jsem si poškodila. Víš, chtěla jsem stačit mladým. Ne, nikdy je nedoženeš. Tak další dny už jsem to nechala na nich.
Poslouchám pozorně, čeho jsem se vzdala. A ráda. Mám už asi pátý rok pas. Do Soči. Tak dlouho jsme otálely, nevyužily pozvání, až jsme zašpérovány v naší domovině. Ono to pomine...
- Paradoxní je, že ty si na letišti sundáš roušku po letu. A nenosíš ji po celo dobu pobytu. :-)
Už i toto mně nedovoluje se účastnit těchhle opičáren. Ale místní ji musí nosit. Kde je selský rozum?
- No vždyť jsi byla negativní!
- Tak proč nám před příchodem do jídelny měřili teplotu a zapisovali k tomu číslo pokoje?
- Aby ses dostala hezky do seznamu, víš? Budou skandalizovat nás neočkované, že jsme roznašeči a Vás dovolenkáře, že jste sem zanesli gamu, lambdu... To víš, něco se chystá!
- Hodně tam bylo lidí z Kirgizie. Vzala si Turka, tak tam žije už sedm let. Turecko je prý riziková země a ty tam chodíš bez roušky. A když se vrátíš do hotelu z města, zas ti měří teplotu a zapisují k tomu číslo pokoje.
- A co mlsání?
- Nemlsala jsem. Ty jejich dorty, to je samá želatina. Nebo hrst rozinek omatlaná želatinou. Tak jen žvýkáš a žvýkáš. Tak jsem ochutnala a děkuji, nechci.
- Dobrá zpráva. Tak jsi All inclusive využila na masáže, cvičení a tanec, než ses pochroumala.
- Ale hotel nebyl plně obsazen. To mi říkala ta masérka. Takže jídla byla teplá jen v lodnách, ale nebylo toho tolik, jako sortiment ano, ale množství ne, nebylo to tak teplé. Až po šesti dnes najížděli Rusové. A to začali i grilovat na terase. To jsme měli psáno v nabídce, ale negrilovali. Měli jsme napsáno v nabídce, že z alkoholu bude i baileys, ale nebyl. Pro Rusy najednou začaly všechny ty služby. Rusové se chovali hrozně.
Přivezla mi oko pro štěstí. Od nímám přívěsek s bábuškami z Moskvy.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-09_Oko_pro_stesti_-/
Pozorovatelovo oko:
Mám já tohle za potřebí? Naše zahrada pro letošek, třeba i příští rok poskytuje chlad zeleně, klid, dobroty, bezpečí, domov. Až se přeženou vichry nenažraných Prymulů, Hořejších, Maďarů, Kubků, Ahrenbergerů, šílených vědců, pak vysvitne slunce a my zase vyletíme. Už nebudu vázaná maminkou. Budeme moci zůstat jak dlouho budeme chtít. Ta doba přijde. Bude krásná. Propadliště dějin si najde oběti z vojenských koncilů. Vizualizuji si svět občin, spravedlivého rozdělení moci. Určitě ne tohle zvěrstvo, říkají tomu volby, o které se už dopředu bojíme, že nám ho jestřábi ukradnou.
Prožila jsem hezký den. Doma. Se svými. Linda se sbalila a jela do Phy zkontrolovat Kitty. Po přívalech našla mokrou zeď. Ne moc, ale stoupačky nebraly. Co to je mokrý flek ve srovnání s pěti zničenými vesnicemi...
Večer volala:
- Jenom ještě k těm čtyřkám. Babička umřela po čtvrté ráno.
Má pravdu. Čtyřky v mém - našem životě. Bydlela jsem s maminkou v domě 234, vdala jsem se do čísla popisného 44, s druhým partnerem jsme obývali 934, naposledy vybral číslo podobné. Dostali jsme na náš nový dům číslo 394. Jedna čtyřečka u tatínka narodil se 1914. A číslo jeho hrobu bylo 144. Teď ho mají s maminkou... Osudová poslední čtyřka v maminčině životě. Vydechla ve 04.10 hod. Lucka Wise psala, že čtyřka je stolička. Bydleníčko. Rodina.
4 a 8 jsou sebeobětovači. Říká se, že pod 4 a 8 se rodí andělé. 8 je karmické číslo. V podstatě 4 a 8 člověka hodně zkouší. Mnoho životních zkoušek a plodí ty nejlepší lidi, pokud to nevzdají.
Zrzka se vrátila z toulek. Vzbudila děti. Nerozumím, proč na ně vždycky mraucá. Už spí pod plédem, v přítmí. Jdu taky. Zítra ráno by mě Petroušek znervozňoval větičkou:
- Micko, myslíš, že to panička stihne?
Já bych se prudce ohradila, ať mě nechá v klidu dolajnovat oči. Vezl by mě na autobus. Bál by se za mě, že mi to ujede. Ale ne. Zítra on jde se svou bandaskou s meltou do Kolbenky - děláme si smích. A já od devíti do dvanácti na školení domááá! U svého počítače. Už jedeme druhý rok. Ten třetí - to bude lusknutí. Hlavně ne fašistickou kaši. Vytrváme. Zvítězíme.
Dobrou noc!
P. S.
Jan Tománek
"Víte, že můžete jít sedět až na dva roky?"
Díky velkému ohlasu na příspěvek ohledně roušek ( https://www.facebook.com/Jan.Tomanek.official/posts/4406466192699457) jsem se rozhodl napsat pokračování a trochu se zamyslet nad paragrafem 328, který jsem v textu zmiňoval.
Paragraf 328 totiž mluví cela jasně:
"Kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jinému orgánu veřejné moci, nebo kdo vykoná úkon, který může být vykonán jen z moci úřední orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta."
A právě toto dělají všechny ty agilní ochranky, prodavači, průvodčí, řidiči, hlídači, kteří vás kontrolují a chtějí po vás nasadit roušku, nebo jinou pitmost.
Roušku může kontrolovat a vyžadovat POUZE HYGIENA - a ostraha a prodavač, nebo kdokoli jiný vás prostě NEMŮŽE kontrolovat - jen proto, že: "mu to řekl šéf, že by ho vyhodili z práce, že musí, že se přeci rouška nosit musí, že to dělají všichni..."
Paradoxní je, že tu pravomoc nemá dokonce ani policie a nemůže vás "jménem zákona" vyzvat k nasazení roušky. Může s vámi jen sepsat přestupek a v extrémním případě by mohla trvat na tom, abyste nepokračovali v páchání přestupku.
Více v manuálu, který jsme vydali na jaře: https://www.zdraveforum.cz/texty/manual_policie.pdf
Mluvte s těmi "lidovými kontrolory" a zeptejte se jich, jestli vědí, že po nich chce šéf věc, za kterou mohou jít na dva roky sedět. A ať se toho šéfa zeptají, jestli on za ně pak na ty dva roky půjde sedět místo nich, jen proto, "že tak dělají všichni"!
Tu nesvobodu totiž nevytváří primárně stát - tu si děláme my sami mezi sebou!
A pokud by ve svém jednání pokračovali, zavolejte tu policii, kterou vyhrožují, na ně naopak vy a podejte na ně trestní oznámení, protože zákon porušují očividně oni a ne vy!
(Oba texty samozřejmě konzultovány s našimi právníky Zdravého fóra - https://www.zdraveforum.cz)