Tvořím svůj příběh, držím ho ve svých rukou
Poslouchám Jarouška Duška v posledním rozhovoru v Hovorech ZE ZEMĚ. Jako vždy, poučné. Stále poučné.
https://www.youtube.com/watch?v=UWEmBecmjxM&t=2205s
Hovoří o velkém nebezpečí chemického porodu. Jak se dítě dostává na svět do ostrého světla k cizím lidem v zarouškovaných obličejích. Pak přijímá systém jako přirozený, potřebný. Přemýšlím, jestli pod vlivem chemického porodu jsem milovala školu a vzdělávání. Jsme v živé matrici, kde země komunikuje s naší myslí. My nejsme bytosti, které snímají objektivní podmínky tak, jak to tvrdí oficiální věda, jak nám to bulíkují ve škole. Jsme bytosti obrovské síly ukryté v našich prastarých aparátech, které v sobě máme. Místo abychom své schopnosti rozvíjeli, podléháme manipulaci.
Tak si tady nad tím spekuluji. Protože mně se ve škole opravdu a moc líbilo. Jaroušek hovoří o nadřízenosti, podřízenosti… Pravda, pravda. Chci si to promyslet. Možná budu opravovat svou lásku ke škole, k vyučujícím. Ačkoli – k vyučujícím nebudu. Měla jsem skvělé a ještě lepší učitele. Akorát nám bulíkovali to, co se naučili v rockefellerovských školách a předávali. A já jsem zas předávala dál, co mi vlili v rockefellerovské socialistické škole. A jestli si někdo myslí, že se tady učilo něco jinak a za železnou oponou taky jinak, tak na to už jsem přišla. Bludy se učily tam i tady stejně. Jen u nás jsme měli MOKOBUKO. U nich existencialismus, postmodernismus, poststrukturalismus, Sartra, Foucaulta a tak. Co to je mokobuko? To je morální kodex budovatele komunismu. Uvidím, co se mi urodí v mysli…
Ráno:
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-22-ranko-s-fyzioterapeutem
Brzy ráno. Vodička s kurkumou a pepřem. Kočky zařezávají. Nařizuji si na Zapperu frekvenci. Vracím se do postele. Poslouchám neoposlouchatelného mně příjemného Miloše Matulu na Klenotech života. Vypráví o hvězdných bytostech a plynutí času.
Ještě kousek prémiového hovoru – Byli Mayové mimozemšťané?
https://www.youtube.com/watch?v=rfXGb187JZw
Druhé vstávání. Mixuji si koktejl. Rychle zadělávám dvě těsta. Zvládnu to časově? V deset přijde fyzioterapeut. Nejdřív na mazanec. Tam je víc ingrediencí. Na Thermomixu jen základní recept. Beru sešit s receptem od maminky. Kombinuji. Tvaruji mazanec. Nechávám ho kynout. A ještě fofrem těsto na bagety. To je hračka. Raz, dva, tři. Hotovo. Trouba předehřátá. Zvonek.
Pouštím fyzioterapute. . Rozdělává si masérský stůl. Mezitím vlažím bagety slanou vodou. Vkládám pekáč do trouby. Mazanec čeká. Ve spěchu jsem ho zapomněla posázet mandlemi. No. Neva. Na zkoušku před svátky jara.
Čekám otázku, co mě trápí. Vždycky nic. Vždycky odpovídám, že nic. Dnes vysvětluji, jak jsem se krásně čistila. Kýchala, smrkala, bylo to skvělé. Používala jsem Zapper.
- Omezila jste pohybové aktivity?
- Neomezila. Připadá mi, že mám rozlámané tělo. Bolí mě achilovka.
Sahá mi na ni. Ohýbá nárt, chodidla, kroutí patou. Velice příjemné.
- Mám ráda tyhle bolesti. Když mě někde píchnete.
- Ale řekněte, kdyby to bolelo moc.
- Řeknu.
Ukazuje mi, jak jedna šlacha krásně pruží, druhá je méně.
- To rozcvičíme. Nebojte.
- Já myslela, že řeknete, že ji mám chránit. Odpočívat.
- Ne, ne.
Mezitím zvoní trouba. Vyměňuji pekáče. Bagetky hotové.
- Víte, co mě napadá? Asi před dvěma třemi lety jsem si kupovala nové boty na běžky a běžky. Zjistila jsem, že se mi zvětšila noha. Prý klenby. Ať jdu na protetiku. Ale rychle, dokud boty mají, abychom zvolili správnou velikost. Chtěla jsem od své rehabilitační doktorky, která mě ošetřuje celý život, doporučení na protetiku. Byla zlá. Dala termín asi za čtrnáct dnů. Chtěla jsem jen papír. To chce prý každý. OK. Hledala jsem další doktory. Vzpomněla jsem si na spolužačku z G. Na protetice je šéfkou. OK. Umetla mi cestičku. Hned další den jsem dostala termín. Čeká se dva měsíce. Hned mě vedli do patra. Odlili nohy do formy… Za týden byly vložky připravené. Jenže mezitím mi na FB paní JV napsala, ať si změřím nohu. Poslala mi zadarmo dva páry vložek. Přišly dřív než ty protetické. Paní mě upozornila:
- Nenos ty protetické. Tam ti zafixovali tvou vadu kleneb. Tyhle nos v botách. Může tě zpočátku bolet hlava, rameno, loket… Tělo se ti vrátí přes klenby do normálu. A tak se stalo. Myslím loket jsem cítila. Pak jsem si dokoupila další pár. A ještě mi poslala… Na podzim jsem hledala boty, kde jsem si milé drahé vložky zapomněla. Nenašla. Až asi před třemi týdny jsem si objednala čtyři páry. Začala jsem je poctivě nosit v každých botách. Asi tři dny cítím achilovku.
Jdu mu ukázat ty protetické a biomechanickou aktivní stélku značky Boty Hanák. Vyprávím, že naše děti nosily ještě kvalitní obuv. Dětská nožička ve vývinu měla od našich výrobců péči. Časem továrny zlikvidovali. Rodiče kupují levné srajdy u Vietnamců. Mrzačí dětem kotníky, mozek, držení těla, ovlivňují negativně budoucí jejich život.
https://www.denik.cz/zdravi/josef-hanak-vymyslel-zazracnou20110321.html
Děti ze dvou prvních tříd základní školy v Holešově dokončily zajímavý experiment. Před rokem "vyfasovaly" speciální vložky do bot, které nosily od rána do večera. Pokus sledovalo několik odborníků – ortoped, psycholožka a učitelé.
"Po půlroce nošení se u třídy, která s pokusem začala, vyhodnotil stav jejich nohou a držení těla. U osmdesáti procent školáků lékař zadokumentoval výrazné zlepšení problémů, zejména u valgozity neboli vbočení kotníků, které způsobují nožky do X. Ty se dětem začaly zázračně rovnat," vysvětluje vynálezce stélky Josef Hanák (67) ze Snovídek u Vyškova.
Psycholožka z holešovské ZŠ prý zaznamenala i vyšší citovost dětí a řadě z nich se zřejmě ulevilo natolik, že se teď učí úplně bez problémů. "Stélka jim pomáhá řešit ortopedické potíže. Před experimentem mělo nějaký problém devatenáct ze dvaceti dětí. U všech došlo k zázračnému zlepšení. Ve studiích stélky se tak určitě bude pokračovat," má radost pan Josef.
Děti z třídy se stélkami Boty Hanák na Vánoce četly plynule. Paralelní třída slabikovala.
Proto doporučuje každému, aby se dobře podíval na své nohy. "Pokud máte kladívkové prsty, propadlé klenby, vbočené palce a máte sešlapané podpatky u obuvi, potom se nemůžete divit, že máte problémy s klouby, s páteří, bolesti v zádech anebo vás trápí migrény," říká zasvěceně Josef Hanák.
Co
speciální stélka umí?
* zajistí zdravé chodidlo, vitalitu a mobilitu
* plně nahradí přírodní podložku pod chodidly, čímž pozitivně působí na
navazující pohybový aparát
* stimuluje 6 opěrných bodů na chodidle (5 prstů a hrana chodidla)
* aktivuje svaly, šlachy a vazy na noze při chůzi, ale i při stání a sezení
* významně pomáhá u sedavých zaměstnání, u řidičů
z povolání, dětem a studentům ve školách, diabetikům i nechodícím
pacientům
* je nadějí i pro nemocné po cévní mozkové příhodě, infarktu myokardu a
pro lidi po úrazech
* je vhodná pro širokou veřejnost od dětí po seniory
Při
jakých problémech pomůcka zabírá
* kladívkové prsty
* vbočený palec
* plochá noha
* ostruha patní kosti
* pokleslá příčná klenba nohy
* valgozita (vbočení) kotníků
* návazné problémy postavení kolene, kyčlí a páteře
https://www.stelkyhanak.cz/40-o-stelkach-v-tisku,-rozhlase-a-televizi/
- Včíl, babo, raď. Vidíte? Ty odlité s vadou jsou humpolácké, kdežto tyhle jsou rovné, s mědí, nenápadné…
Ještě cvičíme u ostrůvku. Na špičku – co nejvýš. Minutu.
- Už se mi chvěje noha.
- To je dobře. A ještě jednou – minutu. Deset, pět. Končíme.
Zvonek. Na cvičení přijíždí Linda.
- Koukám, že jdu brzo.
- Ne, právě jsme skončili.
Chystám obložené bagetky. Krájím mazanec. Chystám oběd.
Hotovo. Po obědě pracuji na zahradě.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-22-na-zahrade
Nevím si rady s kouskem záhonu u chaloupky. V létě tam bude stín. Nechat tam trávu? Ryju. Dávám pozor na konvalinky…
- Máš to hezké. Krásně jsi to upravila.
- Ještě to tady dodělám. Trpaslíkovi jsi na podzim ztratil nos. A kýblíček jsem našla za trpaslíkem.
Péťa nerad slyší kritiku. Jediná vada.
Dávám si znovu poslech z Lidovek – Staří bílí muži – neuvěřitelně vtipní.
Válím se u toho znovu smíchy. Včera jsem u poslechu pospávala, dnes v rukou rýč vnímám detaily. Jo, krásná a mladá by chtěla kritizovat Turka, přitom je bába nemožná. :-)
Šeří se. Ještě chci jít hýbat se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-22-vecer
- Petroušku, jdu si vyběhnout do šancí.
Stmívá se. Běžím do šancí. Rychle se snažím opustit promenádu. Na stromech krákají vrány. Zadupu. Hejno s křikem odlétá pryč. Mířím ke škole. Tam nahoře v patře – Vitoušek v druhé třídě… Obcházím vilky. Mířím do kopce. Směřuji ještě na promču nad cestou. Sbíhám už docela po tmě sráz. Most přes soutok Labe a Metuje. Po osvětlené cyklostezce dlouhými rychlými kroky domů.
- Ty už jsi tady?
- Ještě jsem před domem šla kousek k sousedům, abych měla kroky.
Den naplněný až po okraj. Před padesáti lety se narodila Deniska. Prý je to jen číslo. Jo. Jen číslo. Taky to tak beru. Oslava má být.
https://www.youtube.com/watch?v=wnTtILUVbjw
Malá zrzavá liško, kde jsi byla čtyři roky, když tu prali v Kampeličce, když si děti rybího oka hrály s šifrovaným telefonem, když se kradli bitkoiny ve velkém!
Dobrou noc!