Ty jsi tak pracovitá, ale tak nedisciplinovaná - ano, to jsem já! Létám, vznáším se a tvořím svůj svět
Středa. Vypadá jak pondělí. Co budu dělat? Ta jablka... A žehlit.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-29_Rano_a_dopoledne_duchodce_-/
Běžím do zahrady. Našlapuji bosou nohou do mokré trávy. Pod ořechem pod listím chodidla nahmatávají ořech. A další. Rovnám je na stoleček a lavičku. Vyráběla si ji před - někdy - lety maminka. Mami, máš můj obdiv. Mohla bych si někdy říci semtele, semtele, semtele. Všichni jsou šikovní. Jak jsme to psali na zvláštní do karet žáků? Je to víc jak čtyřicet let... Místo nešikovný, ruce levé jak turecká šavle, se doplnilo méně zručný. Jsem méně zručná. Péťa říká, když mu ukazuji, kde jsem se pořezala, poranila, že k tomu nikoho nepotřebuji. Nepotřebuji. Když jsem nějakým záhadným způsobem obrátila naruby poutací pás v autě, kroutil hlavou.
- Jak jsi to dokázala? Kdo to má obrátit zpátky?
- Ty, Peťulko, ty! Nebo to uřízni! :-)
Stolek na dvou kůlech, u toho dvě lavičky opravoval asi před
dvěma lety touhle dobou Petroušek. Myslím vyměňoval nějaké prkno. Tančil okolo
toho celé odpoledne. Večer jsem šla stoleček vyfotit. Byl z kopečka. Dala
jsem to na FB. Tehdy jsem ho zranila. Dávám si už pozor. Byla to legrace.
Mamka, stará žena, si to stloukla asi obrácenou sekyrou. Péťa se všemi nástroji
a mužskou silou svou rekonstrukci druhý den napravil. Docela mu to, a to on je šikovný,
nahnalo. Všechno chce mít rychle, ale tady si vylámal zuby. - Ořechy tedy
odkládám na výtvor maminky. Mami, zas tě mám v hlavě.
Pokračuji dál, za pergolu. Některé ostružiny se mě nedočkaly. Tak zplesnivěly. Dívám se obdivně na ostříhanou vistárii. Jsem náhodou šikovná! Žádné semtele, semtele, semtele. :-) V DD ten bezmozek nechal vystříhat vzrostlé krásné dekorativní keře. Nádherné modré voňavé zdobné vodopády. Nechal sundat i vstupní besídku se zábradlím. Exot. Prý vistárie škodily sakurám na ulici na chodníku. To jo, stačilo je pravidelně usměrňovat. Kdo chce ničit, hůl si najde. Někam si vytratil ten pes... Kdo chce psa bít... Nesu si mističku do domu. Kočky kolem mě poletují. Zajímavé; jak se objevím v zahradě, jdu potichoučku, vždycky na mě odněkud vybafnou. Najednou jsou pod nohama.
Volá kolega. Od srpna jsem byla navrčená. Vyčistili jsme vzduch. Jsem moc ráda. Ani jsem nečekala. Už bylo potřeba. Končím. Pošťačka. Notářka píše. Hotovo. Mami, tak už je vše srovnáno. Tečka za Tvým životem. Mami, ale v srdci - tam Tě nikdo nevymaže.
Předpředchozí nájemníci v domečku vysklili dveře do kuchyně. Nechápu!! Byly tam od roku 1968. Vyzdíval je zedník - tatínek mého spolužáka, pan Krapinec. Předchozí nájemníci nám zničili dveře mezi kuchyní a obývákem. Dvě původní tabulky mrazového skla - jedna vymlácena. To nepochopím. Rozpálený hrnec na linoleum - to nepochopím!!! Noví - slečna už se odstěhovala - vymlátila totéž drahocenné - u dveří v poschodí. Řeším, jak nezničit lištičky okolo skla. Jsou ve stejné barvě jako dveře. Slečna mě ubezpečuje, že přesně tu barvu nechá namíchat. To je skvělé - hlavně aby barva byla tak hlaďounká, jak na originálu. Darmo mluvit. Volám skvělému kreativnímu sklenáři do Smiřic. Mrazové začíná pískovat, ale neručí za kvalitu. Občas se jim nepovede. Budu chtít dvě tabule po dvou. Leptaným dovnitř. Fotím mu naše sklo z linky a dveří, které nám pískoval před jedenácti lety. Kombinuji - dolní tabulku do poschodí, na dveřích budou dvě stejná skla. Dole bude vyskleno. Dodáme fungl nové vzory. Stále platí, že z cizího krev neteče. Ještě štěstí, že máme našeho Lukáše - obývá náš domeček sám. Chlap, pečuje i o zahrádku, zahradničí... Jen žádnou lehkou žínku s těžkou rukou a silným úderem... Kjava.
Péťa volá. Informuji ho o důležitostech důchodcovského života.
- Peťuš, posbírala jsem vzadu v zahradě shniláky. Zapomněli jsme na ontária. A že nám jich letos jabloň dala! Mamka říkala, že se češou až po třicátém. To jsou jablka, která vydrží do jara. Hodí se na štrůdl.
Až přijde, očešeme je.
Dopoledne jsem úspěšně profrcala. Vyřídila jsem všechny hovory, které jsem nechtěla. Zásada: každý den udělej to, co se ti nechce. Dnes splněno. Hlavně ty dveře. Fakt se mi do řešení nechtělo. Mami, vraždila bych. Nebo bych jí aspoň dala facku. Dám to. Nikoho nezajímá poškození... V hotelu Harmony ve Špindlu stálo: Zákaz kouření v hotelu. Pokud si někdo zakouří, zaplatí za vyčištění pokoje 2500,- Kč. Co kdybych slečně řekla něco podobného.
Vyjíždím mezi lidi. Stavuji se v Penny. Mají ve znatelné slevě Félixe. Ostraha. Dělám, že ji nevidím. Suverénně jdu dál.
- Paní, nemáte roušku.
- Ano, nemám roušku.
- Ale upozornila jsem vás.
- Ano, děkuji.
Prodavačky ve všech obchodech už chtějí mít volné dýchání. Velký reset - mocní se snaží, aby roušky přirostly k tvářím. U některých zblblíků se to už podařilo. Prý jim to ani nevadí. Jejich zdraví!
- Děkuji za shovívavost!
Ostraha se usmála. Ani jsem nemusela vyrukovat se zákony.
Mířím Kaufland, Lidl. Chtěla jsem koupit listopadky do truhlíků. Odbočuji k Pepco. V srpnu jsme podráždily s Radkou Driessen jednu přidušenou v Pepco v Náchodě. Tak jakpak? Nic. Pohoda. Mají krásné, překrásné svíce v nádherných nádobách s víkem. A ty vůně! A ta cena! 120 korun. Není malá. Kokos, puding - to bude asi vanila, jablíčko se skořicí. Čtvrtou si nepamatuji. :-) Sukničku na doma. Takovou světle zelenkavou šeredu s velkými kapcami - se u nás doma říkalo. Krtek vypískl se známou intonací: A s kapsami!
Při placení se usmívejte. Jdu okolo Rossmanna.
- Mám jít do auta nebo mi pomůžete?
- Můžete si vzít košík klidně.
Super. Odkládám do košíku. Jdu koupit tekuté tyčinky, mlsátka pro kočky. Beru tyčky. Luisy jsem zkusila po mnoha letech v Penny; tady ty rossmannské Zrzce moc nejely. Uvidíme. Beru růžový olej, levandulový olej, růžové máslo, vanilkové máslo... Ve slevě. Nechci tu slevu zadarmo. Při placení se usmívejte.
- Asi budu využívat kupon.
- Máte aplikaci?
Milá slečna pokladní - jsou tu vždycky hodné, milé a ochotné - mi napovídá, co mám kde zmáčknout. Využívám 15% slevy. Stovka dolů. To se vyplatí. :-)
Slečna pro mě hledá dárek. Copak mi nabídne?
- Čistič kosmetických štětců.
Není do toho vidět. Krčím nos.
- Nebo sluneční brýle.
- To ne. Ty nenosím.
Ještě něco bezvýznamného, protože jsem zapomněla, co to bylo.
- A co je támhle to růžové? Jo, už vidím, to je štětec na barvení vlasů. To nepotřebuji.
- Nebo pak!
Ukazuje krásnou velkou hebkou taštičku. Skočila jsme po ní jak dítě.
- Jo, ta se mi líbí. Děkuji! To jsem ale nevděčnice nevychovaná. Dostávám dárky a ještě si vybírám.
- Ne, ne, to je v pořádku. Jsem ráda, že se vám líbí.
Odcházím s vrchovatým košíkem k autu. Hm, to mám krásné věci. Tetelím se. Ukládám je do kufru. Každou rozkošnost si znovu prohlédnu. Očichám. :-) Už slyším suše vyčítavě Lindu:
- Mami, tos´potřebovala?!!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-29_Odpoledne_duchodce_-/
Cestou domů poslouchám - důležitá zpráva:
Senátorky se obrátily na Mezinárodní trestní soud kvůli očkování
Praha - Senátorky Jitka Chalánková z klubu ODS a Alena Dernerová z klubu Starostů požádaly Mezinárodní trestní soud v Haagu, aby vyšetřoval představitele české vlády. Podezírají je ze zločinů proti lidskosti. Důvodem jsou vládní opatření, která podle nich zvýhodňují očkované proti koronaviru a omezují neočkované.
Aha, ...nevyčerpaly všechny možnosti domácího práva... A kdo by asi šel proti zmetkům, kteří si přišli na miliardy... A soudy jim jdou na ruku! Sice se už ledy hýbají, ale ještě svítí málo sluníčka...
https://www.facebook.com/volnyblok/videos/151421100524679
- Peťuš, tak jdeme česat?
- Tys´ koupila koš? Vždyť jich máme tři pr...
Chtěla jsem ho schovat mezi koše. Ale byl moc velký a moc nápadný.
- Peťuš, koš se hodí. Těch není nikdy dost.
Péťa je zticha. On ví. Marnotratnice. V Penny měli. No, tak třeba na polena, na brambory, na jablka... Kdyby to četl, vím, co by doplnil, na co ještě. Zavánělo by to. :-)
Šel chystat štafle. Roznáším věci po domě.
- Tak pojď! Bude pršet.
Uklízím věci. Beru noviny na dno bedýnky. Máme poslední dvě klece. Jenže v té jedné mám uložené ozdobné květináče.
Šplhám po stromě. Posiluji. Péťa mě jistí. Nabízí se, že vyleze na štafle. Ne. Komentuje mé nevhodné boty. Kroksy. Přecházím to mlčením. Má pravdu. Jsou už děsně měkké, prošmajdané. Nejraději šplhám bosa. Ale to se mu taky nelíbí. Vyrovnávám jablka z košíku jinak, než jsem zvyklá. Beru jedno jablíčko po druhém. Chválím je. Děkuji jabloňce.
- Peťuš, to jsou ontária, dáme si je k Lukášovi do sklepa.
Vyrovnávám bednu s vrchem. Ale jablíček letos dala hodně! Poprvé.
- Peťuš, pojď vyndat tu z chaty.
Bacha, operace začíná. Bude se zlobit. Vedle regálu se sklenicemi mám vsunuté dvě klece. Nevím, co se skrývá ve spodní. Ve vrchní mám ozdobné obaly na květináče; občas chodím i v zimě brát. Nebo mi zvadne kytka, tak je sem odnesu. To on nemůže pochopit. Začíná hartusit. Že tu mám bordel. Chce se mi říci, ať se podívá na ten svůj. Ale nechci ho jitřit. :-) Usmívám se. Hlídám, aby mu nespadlo něco z bedny.
- Vidíš, Peťuš, jak ty jsi šikovný? No, koukej, já mám tady vyrovnané skleničky, a ty se mi zrovna hodí.
Rovnám je do regálu. Asi jsou z doby, kdy jsem měla sklenic moc. Vracím je včelařům, letos jsem hodně skleniček darovala. Beru si prázdnou klec. Jdu pro Mourka.
- Mourku, pojď, něco ti ukážu. Divej, jak umí páníček hezky nadávat.
Řehtám se. Péťa zas zdvihá těžkou bednu a vrací ji na původní místo. Musí se vykroutit v zúženém prostoru. Sakruje.
- Peťuš, poslední bedna a bude naplněná. A máme to. A Mourek jak koukal, viď?
- Mourku, dej si na paničku pozor. Ona se živí provokatérstvím!
Smějeme se. A to jsem mu nevpálila, že někde někomu bednu nechal. Frajer. Mamka tu měla stohy beden. Nevím, kam se poděly. Teď abychom se báli, kdyby bylo jablek víc. Ale už jsem se naučila být diplomatem. Třicet let se nehádáme. Jsou to jen takovéhle přeháňky. Směju se tomu.
Mourek okolo nás blbne. Myslím si víc a víc, že v létě věděl, že ho chceme darovat. Teď už má jistotu. Sedám si na schod do zahrady. Obírám oříšky ze slupek. Ani jsem si nevšimla, že mi Mourek proběhl do domu. Péťa obešel dům zepředu. Slyším:
- Co tu děláš? Kde ses tu vzal? Tys´ho pustila?
- No, pustila. Asi mi proklouzl.
Řehtám se hranému hněvu pána tvorstva.
- Hele, on je pod sedačkou.
Přivřely se mu dveře, nemohl utéci. Aby mi neproklouzl, nastavuji ruce. Beru ho do náruče. Moureček využil situace. Pokládám ho na křesílko v zimní zahradě. Dnes jsem chtěla umýt obrovské tabule skel. Tak zítra. Vždycky byla zaplněna muškáty. Asi poslední dva roky ji v zimě využíváme k obědům, k malování, k louskání ořechů... Mourkovi tu zřídím pelíšek. Až bude sněžit...
Uvelebuji se na sedačce s ntb. Začínám psát.
- Jdu na ping pong!
Dává mi pusu.
- Peťuš, víš jak by si lebedil tady vedle mě na gauči?
- To víš, že jo. Ať tě to ani nenapadne!
Mourek spí za pootevřenými skleněnými dveřmi. Zrzečka - kde se vzala, tu se vzala, je tu. Zrzatý mrňous spí vedle mě. Vůbec nevím, kdy a odkud sem přišla. Podzimní tmavý podvečer. Kdyby nenastříkali, ještě bych seděla venku na sluníčku.
- Jsem tady! Uděláš mi koktejl?
- To slyším. Udělám.
- Jsem rád, že jsme to očesali. Prší. Ty seš velmi pracovitá, ale nedisciplinovaná!
Říkám si, jestli nemám zasalutovat a postavit se do pozoru se zvoláním: Sloužím socialistické vlasti!
- Peťuš, zrovna teď o tom píšu. :-)
Hýkám nad synchronicitou.
- Já řeknu jdeme a ty nikde. Ty seš v klidu. Déšť na spadnutí. A já jsem pak nervozní.
Já se s ním furt směju. Jeho neologismům, jeho pečlivosti, až úzkoprsé přesnosti a dochvilnosti, jeho průpovídkám, které jsem mu nechala napsat na šuplátka v jeho pracovně. Prořehotala jsem se do stáří. Věta - já jsem pak nervózní - ano, moje prodlužující se nedochvilnost, prokrastinace... To jsou ty naše bývalé ranní jízdy za autobusem a vlakem. Kdy jsem brzdila nohou o asfalt, až se mi jiskřilo od podrážky. Vyskakovala jsem za jízdy. Vždycky jsem to stihla. Konec konců v pondělí jsem dojela na rychlík tak přesně, že jen jsem si sedla, už jsme jeli. :-) Jsem přesná. :-)
Jsem trapná, protože jsem prožila zas další krásný den. A jdu radostná do lůna noci.
Jaký si to uděláš, takový to máš. Směj se, dýchej, raduj se, miluj. Sundej roušku, je ti stejně na nic. Je to, jako když se pletivem chráníš před komáry. Držíš to ve svých rukou. A jedna rada ze včera - opáčko:
NIKDY NEPOUŽÍVEJ ZÁCHOD VE SNU... Je to chyták.
Tak bacha na sny!
Dobrou noc!