U maminky, v divadle - stihla jsem všechno

Jedna ráno. Jak mi to zas uteklo. Koukám do fotek. Co jsem dělala? Co jsem prožívala? Co jsem tvořila?

Šero. Mraucot Zrzky. Co je horší? 1.)  nebo 2.)?

1.

Když Micicinda vyskočila na okno - a je jedno, jestli zvenku nebo zevnitř - a jak bubenice tloukla na okenní tabulku. Pusť mě dovnitř. Pusť ven. V noci vždycky čekala v zahradě, až se mé tělesné rytmy dostanou do hladiny těsně před propadem do spánku. Hups! Lehounká kočka žuchla těžce na okenní parapet. A už to začalo. Tlapkami jak bubenice mě donutila probrat se, vstát, otevřít okno. Pustit ji dovnitř. Nikdy jsem jí nešla dát něco na zub. Směla do ložnice. Obsadila si tam svou skříňku. Do postele nesměla. Nerada bych spala s náhodným klíšťounem z jejího dlouhosrstého kožichu.

2.

Nebo když Petroušek nechá pootevřené dveře do ložnice. Zrzka zpívá své árie s obdivuhodnou vytrvalostí. Vypilovala je do neskutečně odporného zvuku. Myslela jsem, že lítá chodbou tam a sem. Okřikla jsem ji. Marně. Přikryla jsem si hlavu dekou. Zrzka byla slyšet stále intenzivně. Neúnavně vyla. Až když jsem vstala, ležela před pootevřenými dveřmi. Trpělivě. Dovnitř si nedovolila. Vzala jsem ji do náruče.

- Ty seš hodná. Tys´ ječela na chodbě, viď? A do ložnice, dát mi packou do obličeje, ses´neopovážila. Tak pojď, něco si zobneš.

Takhle krásně začal můj den.

V devět STS. Teď se to jmenuje Akademie HN. Když Herbalife změnila název asi před třemi čtyřmi lety, změnila se i písmena. Herbalife - HL. Herbalife NUTRITION - HN. Přihlašuji se. Beru sešit. Poslouchám. Připravena si psát poznámky. Přestávka. Volám právníkovi. Radíme se ohledně zneužívání moci.

V jedenáct končíme. Petroušek je tu.

- Předal jsi dary u bratra?

- Měli radost. Divili se.

- Zaslouží si. Kdykoli potřebuji, jsou nápomocni.

Vytřela jsem. Vařím. Odpoledne prý přijde syn s vnučinkou. Těším se. Oběd korunuji bohemkou.

- Peťuš, prosím tě, já už se tak dlouho chystám mamce odvézt kytky...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-12_Za_maminkou/

Zlidšťuji se. Myju vlasy. Beru narcisky v konývce. Voda na hřbitově asi nebude. Jedeme. Opravdu - správný hospodář na hřbitově zarazil vodu. 

- Mělas´dobrý nápad s tou konývkou.

- Krtek si udělal cestičku. Co hledá na hřbitově?

- Dělá si tu krtiny. :-)

Péťa ometá lístečky z hrobu. Iva poschovávala za pomník množství lamp. Některé vytahuji. V duchu žaluji na poměry. Mamka mi v mé fantazii naslouchá, radí, žehná. Cestou domů zapaluji maminčině rádkyni paní Slezákové. Vedle je hrob příbuzných ze strany taťky. A ještě milované paní Matějovské. 

Už jsou tady naši drazí. Honzík mi přispívá na dárek. Směju se, když ho chce vidět.

- A táta to neví?

- Ne. On tu chodí okolo krabice a nic. Strčím ji za křeslo. :-) 

Peču štrůdl. Rozdělávám sklenici jablíček. Už víc jak dekádu si je pod víčko zpracovávám sama. Dřív mi je chystala maminka. Růčo fůčo  s kamenínovou mísou na klíně a nožem v ruce u televize. Moje jablíčka projdou robotem. To není ono. Její kousky byly malé, ale nerozšmelcované. Mami, mami!     

Nabízím polévku z krůtích drůbků se špaldovými nudlemi. Dělala jsem je v tom víkendu, kdy Blanka z FB jela s Emi za betlémy. Splašilo se jí srdce.

Když jsme v prosinci jeli pro krůtu, je to jako by to bylo včera. Čas letí jak splašená kobyla. Teď tu jezdil podzim na strakaté... A už se chystá bílá barva jara. Sněženky, bledulky - ty až později. 

Vyzvídám - co kroužky, co sport, co škola. Novinka - přibrala ještě sboreček. Tak to bude chodit s druhou vnučinkou. Ptám se, co mamka. Natírám jí rty štětečkem s balzámem. Ukazuji jí, kde mám olejík na rty. Ptám se, jestli pozná kytičku uvnitř lahvičky.

- Pěstuji ji v létě okolo domu... Le...

- Lékořice?

- Ne, ne, levandule.

Šlehám šlehačku. Ukrajuji si špičky z jedné nožičky. To já ráda. Špičky. Okraje. Sedám si, že to hned sním.

Péťa se směje. 

- Prosím tě, ty si tu sedneš, a debužíruješ. A co hostům?

Řehtám se. Vím, že ta dvě sousta budu mít rychle snědená a mezitím jablíčka vychladnou. Rychle se ujímá krájení, servíruje. Přidává šlehačku. Vida, jak šikovného číšníka mám. Chutná jim. Zatápím.

Jedu do divadla. Loučím se. Ať zas přijdou. Mám z návštěvy našeho kulturního stánku smíšené pocity. Dva roky mi divadlo znepříjemňují. Místo abychom drželi jako lidstvo, Slované, Češi, obyvatelé našeho souměstí při sobě...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-12_Titanci_-_Blazek_a_Vladyka_Skveli/

Dnes v klidu. Stoupám po schodech. Mířím k pokladně. Kupovala jsem permanentku po termínu. Prodala mi omylem už prodaný lístek. Přepisuje mi řadu. Vytahuji hromádku permanentek. Za dva roky čtyři. No jo, jenže moje skupina je B. A v rámci pandemie otevřeli C. Nikdy nevím, do které řady jdu. Je to takové milé cvičení pro důchodce. Aby byli furt ve střehu. Kam lezeš? Šestá řada? To je tvá kmenová skupina po dekády let. Dnes jdeš na C. Aha, a jakou mám vytáhnout kartu?

U pokladny mě pozoruje mladý pár. Vytahuji papírky a ptám se.

- Na jakou barvu jdu dnes?

Slečna se uculuje:

- My to máme taky tak. Plno kartiček.

- Zahrajem´ si pexeso.

Ubezpečuji se, že dvě skupiny A, B zas otevřou. Jestli je vyprodají. Lidi se naučili nechodit. Někteří nepřežili péči. Za mnou vždycky seděli moji z dětství... Letos už myslím nechodí. Snad zas začnou. Včera jsem počítala, v kolika letech mamka přestala se mnou jezdit. Okolo sedmdesátky? Pětasedmdesát? Možná déle. Před sedmou zastavila na rohu u paneláku. Vezla paní Matějovskou. Jak jsem byla nedochvilná, zlobila se. Jednou mi ujela. Stopla jsem auto. Svezlo mě k divadlu. Než zaparkovala, už jsem seděla na místě. To bylo divení.

Divadlo poloprázdné. Dnes vše v pohodě jak za starých dob. Dle pravidel, zákonů a morálky. Právo je minimum morálky! Pozoruji lidi. Konečně. Pochopili. Polovina, větší polovina má holé obličeje. První řada pečlivě zabalená. Zvláštní. Titanic. Filip Blažek a Miroslav Vladyka. Legrace, legrace, sranda, humor, vtip a zase legrace. Kam se hrabe Pedowood. Dva herci parodují v mnoha rolích děj od nápadu postavit tři největší lodě světa, jejich výrobu, přes spuštění na vodu po srážku s ledovcem. Kolik rolí ti dva ztvárnili? Dělníky, bohatého obchodníka, kapitána, posádku, cestující, ledovec, samotnou loď... Hra má spád. Dozvídám se některé konkrétnosti z dějin. Kolo se točí stále stejně. Pořád a pořád až do dnešních dob. Život chudých pro bohaté nemá cenu. Tak oni nejprve spustili na vodu Olympik. To jsem nevěděla. O spuštění Titanicu už nebyl takový zájem. Obrovské sání vody málem způsobilo při vyplutí srážku s jiným parníkem. Nezmínili loď Karpatia, která zaslechla SOS na moři. Líbí se mi být pozorovatelem; jak to bylo s nejchudšími; jak to bylo s druhou třídou, nahoře se smetánkou světa. Propojuji si info. Ponořili na dno oceánu ty, kterých se bylo třeba zbavit. Nebo ne? Měl někdo zájem? Ač třeskutá komedie, autor ji napsal s obrovským nadhledem. Ve hře se při rekonstrukci potopení největší a nejslavnější lodi světa řeší i hlubší témata. Ti dva hrají ve velkém příběhu mnoho osudů včetně ledovce. Zpívají, tančí, přestavuji jeviště, hrají skvěle. Výborně! Vynikajícně! Do toho si musí pamatovat přestavbu plošiny. To je pohybu a pohybu, rekvizit, převleků... Jsem velmi spokojena.

Mám ráda fantazii, představivost, imaginaci a dobrý konec. Zkusili dvouhodinovou hru zahrát znovu. Divák přece vydrží všechno. To znovu bylo ve dvou třech minutách, ale v pozitivních představách. A Titanic bezpečně dovezl boháče i chudáky do New Yorku.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-12_Jedna_fotka_na_Salinbook/

- Peťuš, nařehtala jsem se.

- Tak to jsem moc rád. Budeš chodit, viď?

Kolikrát jsem za ty dva roky řekla - už dost.

Otevírám TV Šalingrad. Mám si nahrát fotku. Profilovou a úvodní. No jo, jenže úvodní si vždycky lehne. Fotím se na avatárka. Ne, tady vypadám staře. Zkusím to s brýlemi. Ne. Bez nich. Mohla bych se trošku ztratit za světýlky. Morduji fotku do kolečka. Chceš oříznout? Třeba jo. Jé, takhle jsem to nechtěla. Smazat. Znovu. Chceš oříznout? Ne, nechci, raději žádné ořezávání.

Nakonec jsem jednu vybrala. Ale to naležato - to nechávám volné. Kdybych mohla rukou sáhnout do monitoru a obrázek otočit. Zas někdy příště.

Když to tak vezmu, to bylo dnes podnětů... Dokonce jsme si psali se senátorem Canovem. Z divadla jsem podala kratičkou zprávičku. Odpověděl páčikem nahoru. Ještě ve čtvrtek jsem neznala ani jednoho člena horní komory. Najednou zjišťuji, že bych PS zrušila, dvě stě židlí by bylo na prodej do státního dluhu. Nechala bych jen ty moudré, rozvážné v Senátu. Osmdesát jedna krků - to už bychom uživili lehce.

Budou tři. Ireno, jdi spát, ať nestárneš! Objevila jsem přehravač písniček bez inernetu Spotify. Hrají můj play list. Simonová, Chladil, Kubišová, Neckář, ABBA - ABBA mi na dobrou noc hraje Ring, ring - tu jsem zpívala se svou kapelou v Divadélku. Ring, ring na dobré čas. A ty přicházejí! 

Dobrou noc!