U maminky v domečku...

Dopoledne se mi vždy překulí. Oběhla jsem zahradu. 

Mezi klienty jsem upekla chleba. Ale výborný. Vzpomněla jsem si na tři chlebové houstičky v troubě. Vystřelila jsem od klientky - akorát! Jinak by byl chlebík připálený. Intuice. Dnes jsem dala nejen žitný kvásek, ale skoro všechnu mouku žitnou. Je skvělý. Je sytý. Není pšeničný!! Krájím ho Petrouškovi do krabičky na zítra - neodolám. Je to mňamka k sežrání. Však mi krásně vykynul kvásek. 

Telefon. Dávám si schůzku mimo domov.

- Můžete mi nadiktovat adresu?

Hlásím.

- Dejte mi deset minut.

- V klidu, je hezky.

Telefon.

- Tak už jsme tady.

Sbírám se k odchodu. Před domem cizí auto.

Ty vorle. Já nahlásila svou adresu. Musím vyjít a říci, že jsem pitomá :-) 

Holka, popřemýšlej! To dělá ta hodina. Chybí mi. Furt mi sedí v mysli :-) 

Povídám si s paní a její dcerou.

- Víte, co mají v učebnici? Takhle to rozevřete a vyběhne na Vás z dvoustránky naše přirození. Kluci se učí o klitorisu a výtocích. Kluk se stydí, viď, Miško? A učitelka klukovi: Nahlas, mluv nahlas!

Uf, světe, kam se to řítíš? K čemu je klukovi výtok? Leda tak aby si uměl spočítat podle průměru hadice výtok vody z nádrže... Ale to je neučí. Cochcárna. Paní říká:

- Setkávám se s mladými - blbými. Fakt se neučí. Úkol dostanou na počítači - něco někde tupě překopírovat... Nepíšou. Netvoří. Nepřemýšlejí. 

- Jo. A pořád slyším: Naučit mladé přemýšlet. Nás učili přemýšlet. Lámat si hlavu. Ale tihle? Zrovna včera na FB jsem lehounce poznamenala v diskusi - tam jsou zrovna osvícení, nepustili by se do mě. Paní Helena Heclová dala obrázek své dcery - u domácího úkolu. U počítače. S kelímkem - kofoly.. Recykluje ho - stále z něj pije...

Proč mám tohle slyšet? Abych si zatěžovala mysl? Proč nedat krátký úkol na deset minut! Rukou! Tajdle spočítej cv. /str. Nebo narýsuj trojúhelník dle zadání. Nebo vypiš přívlastky těsné, přívlastky volné. Nebo srovnej abecedně tato slova... Tečka. Pocvič si ruku, hemisféry, motoriku... Pryč od toho...

Odpo do maminčina domečku. Trochu poomýt co jsme umyly v neděli. Znovu pigluji vypínače. Prosvitla temně modrá a hnusná fialová barva. Jak někdo mohl bydlet v takovém hnusu. Beru na rukavici bílou a zatírám. Myju lišty u linolea a omývám z trubky barvu. Tady nebylo myto, co je mamka pryč. Maminka vždy špachtličkou a nožíkem vše vyčistila, vymyla, vydolovala. Mamka to měla uklizené, čisťounké. Perfekcionalistka. Mami, mami... Tvůj bohatý naplněný dům je prázdný...

Přivezla jsem si kbelíky, konev, krumpáč - ten ženský, po mamince, rýček, rýč jsem zapomněla. Spíš nepovažovala za nutný. Jediné, co v přístřešku zbylo - hrábě. Hrabu suché listí.. V kabelce jsem našla zapalovač. Nosila jsem ji na podzim. Měla jsem jich víc. Dušičková doba. Tenhle mi tu zbyl. Na několikeré křísnutí - podpálena hromada listí. Ať se kočky pudrujou. Ať si ně mě někdo zavolá... Fučel hurikán. Udržoval oheň v plameni. Zbytek hromady obsahoval listovou krustu - celou zimu byla přicuclá k trávníku. V neděli jsem ji pohrabala, načechrala. Proschla, ale nechtěla se podvolit upálení.

Prohlížím sádeček. Hledám libeček. Mamka měla vždy dvoumetrový. Na podzim jsem si odkopla. Jestlipak mi vyraší. Je to pro mě napínavý příběh. Nešikovná si zasadila... A myslela si. Maminčin výhoneček jsem zalila, vyryla korýtko, nasypala červíky granulovaného hnoje, zasypala. A jednu jedinou sazeničku jahůdek. Z celého záhonu se tu uchytila jediná. Všechny zlikvidované. Maminčina sorta. Sladké. Lesní. Ty už se dnes nikde nekoupí. Jen velké obří hnusné, odporné hladké. Tvrdé. Gumové. Nekousatelné. Náhražky původních...

Prohrabuji oheň. Hodila jsem si do bot horké listí. V ponožce cedník. Super. Zbavím se jich. Ušpinila jsem si je popelem. V domě používám gumové rukavice. Chci vrazit do hromady listí kus letáku. Narazila jsem si horká klacík do ruky. Rukavice šup - znásobila opaření od uhlíku. Nohy i ruka s puchýři. Ireno, čemu se to podvoluješ! Vždyť ty dobře víš, že jsi šikovná. Co to tu žiješ? Dostala ses do smyčky tohohle domu?

- Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej...

Do sluchátek poslouchám o blbnutí lidské mysli. Pěstování zeleniny uprostřed měst bez hlíny. Jen v policích. Voda a chemie. Bacha, reklamy tvrdí, že se salátky mohou expedovat i s kořínky, déle vydrží, jsou plné vitamínů. Hightech farmy; staví je fa Philips a Panasonic. Zvláštní. Vertikální farmu už máme v Břeclavi. Full greens. Vertikální farma. Až 900 m čtverečních, uvažují o třech tisících metrech. Fa s názvem Panasonic greens. Korporátní technické fy budou pěstovat zeleninu? Budou přesně hydroponicky dávkovat živiny. Bez půdy! Ta způsobuje vyzařování energie. Lidé v rouškách budou obsluhovat - přesně dávkovat vodu a živiny. Hydroponie není přirozená.  Zelenina bude zrobotizována. Tedy ne pro lidi. Fy na výrobu televizí nemají co pěstovat zeleninu!!! Při výrobě může dojít k ledasčemu. K poškození. Budeme jíst rostlinného robota - co se nám může stát? Poškodí naši DNA. Co to udělá s člověkem? S jeho imunitou? Bylinky z vertikálních farem - vyhýbejme se!!! Buďme obezřetní.  Bacha na potraviny z vertikálního zemědělství!! K rostlině patří zem!! Reklama: Rostlina prosta pesticidů. No a bez energie!!

https://www.svobodny-vysilac.cz/2019-03-23-host-marie-starnuti-je-prezitek-28-dil-120-min/

Vracím se do sádku. Nádherná rebarbora. Takovou si doma, mami, nikdy nevypěstuji. Přitom obě jsi kdysi sázela ty. U tebe i u nás na zahradě. Desítky let... Ta tvá má až zdřevnatělé základy :-) Mami, ještě jednu věc: Nikdy už nebudu jíst tak lahodnou hovězí polévku s nejvlasovějšími žlutými nudličkami světa. Takovou jsi uměla jen ty.

Zamknout dům. Telefon - teda tablet. Snaška. Přiklekám na zem v koupelně. Visí na nabíječce. 

- Tak si představ, že D. obhájila zlatou v soutěži Skřivánek. 

- Šikovná. Otrkaná. Zpěvačka, která umí lyžovat. :-)  Gratulace!! Od září školačka. 

Už musím domů. Večer. Ntb. Odhlásila jsem si WhatsApp. Chjo. Telefon v reklamaci. Co když přijdu o své komunikace... Messinger:

Já vám chci moc poděkovat.
Jak sleduji příběh vaší maminky, byla jste mi nejednou inspirací.
Otec mého manžela měl Parkinsonovu chorobu a minulý týden zemřel - bylo mu 94 let.
Sedm let žil s námi, ale poslední dva roky byl v Domě pro seniory. Už na tom nebyl dobře. A přemýšlela jsem, jak mu naše návštěvy zpestřit. A tak jsme začali spolu s dědou zpívat. Po vašem vzoru.

Vždy u toho úplně ožil. Teď trochu uklízím a našla jsem svůj tahák s názvy písniček: Kalamajka, Ach synku, synku - tu měl nejradši, Běží liška k Táboru, Prší, prší, Já do lesa nepojedu..... Děkuju vám a držte se a nedejte se. Eva

18:40

Óóó! Někdo mě chápe. Díííky. Doping. Osvěžení. Hezká zpráva. Milá. Povzbuzující. Tu večer - dovolím si anonymně - otisknu na blog. To je teda hodně potěšující. Zpěv je léčiva vibrace...

Taky nevím, co bych s mamkou dělala; tak aspoň vzpomínání, křížovky, zpěv...

Děkuji, paní Evo,  a taky se mějte .-)

Dobrou noc!!