U oběda prosím jen dobré zprávy

Zas večer. Rozmýšlela jsem se, jestli zatopit, nezatopit Zatopit, jenže jen žebříkem v koupelně. Dům je prohřátý. Tak snad zítra budeme zas topit penězi, jak bohatneme. Viďte, pane premiére?

Ráno se mi vylézalo z peřin lépe, než včera. Jednak mě už nic nebolí, dvojak obloha není jako stříbro. Snažím se na oblohu nedívat. Jako že mě to nezajímá. Přijímám ty jejich čáry máry proti lidstvu. Dnes sluníčko.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-04-zofie-radi

Žofinka asi zůstane navždycky raubířkou. Koťátka ji už nikdy nezklidní. Pamatuji, jak se rozjívená Zrzečka stala mámou. Zvážněla. Bručela na neposlušná koťata. Je vidět, že Žofince bříško dobře srostlo. Přežila. Přetrpěla dva měsíce. Do operace. Pak tři týdny v límci. Cvičí víc, skáče výš, dělá lumpárny s vervou. Hodně a náhle vyrostla. 6.5. oslaví teprve své první narozeninky. Miluje rána se mnou v koupelně. Jen jen promluvit. Šibalka.

Dopoledne výjimečně volno. Někdo přeobjednán. Tak co? Jdu žehlit. Telefon.

- Čau zlato! Vyhodila jsem Alenku.

- Ježiši, přeskočilo ti? Zešílelas´´? 

Ono nic jiného nezbylo. Ta skvělá dobře vychovaná holčička zvlčila. Dostavila se puberta. Králíčkovi zapomíná nalít aspoň vodu. Na Velký pátek – pojedeme večer koupit králíkovi granule a seno. Holčička se přivalila od tatínka ve tři čtvrti na sedm. OK. Tak tedy zítra. Doprošování. Včera měla přijít v šest. V půl desáté jí maminka volá. Jsem na cestě. Králík není nakrmen, vyčištěn, v pokoji to zapáchá. A holčička maminku poslala do pr. Maminka jí dala po papule a vykázala ji k tatínkovi. Ráno v půl sedmé holčička přišla. Maminka myslela – aha, na snídani, omluví se. Ne. Přišla si přisvojit maminčin krém. To je jen zkratka. Tohle jsem zažila ve fialovém. Mamince se konečně ulevilo. Spadla z ní tíha, co na ni zas doma čeká. Obě jsou z nedalekého města. Zpráva mě rozechvěla. Dobře prospívající dítě, skvělá duše a pošle mámu tam, kam ji nikdy v životě, NIKDY!! nesmí poslat? NIKDY! Myslím, že si to s tatínkem užijí. Ty dvě si od sebe oddechnou. Přijde čas, kdy se omluví. Holčička si vzala své oblečení. A králíka. Pohádka ještě nemá konec. Pokud není dobrý, není ještě konec. To dá rozum. Pohádky končí šťastně. Tady musí hlavní hrdinka ještě dospět. K rozumu. Křísání, tření, doprošování, domlouvání nevedlo k uším holčičky. Dobře to dopadne. Neuvádím víc podrobností. Ve všech městech se odehrávají takové příběhy. Odnepaměti. Kuřata si myslí, že jsou moudřejší než slepice. Chtělo se mi napsat, moudřejší slepic – vazbu s genitivem. Víc se mi líbí. Ale – zastaralá. Vadila by mnohým čtenářům. Hlavně např. opičákům, kteří neumějí číst a psát, ale mají moc a zelený mozek. :-)

Jedu na nákup. Nic nepotřebuji. Oniománie zas uhodila. Copak si dnes koupím, aniž bych to potřebovala? V řetězcích stále stejné šunty. Změnily se jen ceny. K horšímu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-04-zofinka-s-novou-hrackou

Nakupuji v zoo potřebách na druhém konci města. Dnes strkám nos do prodejny ZOOPO u parkoviště. Koupím Žofince novou hračku. Nemají tu, kterou chci. Beru podobnou. Netuším, jak obrovský potlesk od Žofky sklidím. Trefila jsem se. Hledám bonbony proti bezoárům. Hm. Mají pastu. Jak asi pasta pomůže? Vyzkoušíme.

Rossmann. Milá mladá pokladní mě mile vítá. Děkuje. Ano, šéfové jim poslali mé poděkování. Vysvětluji, jak ve vedlejší Tetě drogerii na mě prodavačka vyjela. Jak jsem přišla ani nevím jak ke konfliktu. A jak jsem to zveřejnila na Tik Tok. A jak mě tam někteří setřeli, jiní mladí indoktrinovaní pitomečci se ptali, jestli je prodavačka něco méně. Nepochopili. Ale většina z 80 500 lajků bylo pozitivních. Aspoň jsem se dozvěděla, že mohou brát nejen kombinované platby, ale dokonce kombinovat hotovost, kartu, poukázky a ještě něco, co neznám. Jsem ráda, že se můj vzkaz s pochvalou dostal až k holčičkám v prodejně. Mám s nimi vždycky dobrou zkušenost. Poradí mi s kuponky se slevami, o nichž bych neměla ani páru. Připomenou mi je. Vyberou ten nejvýhodnější. Nevím-li něco, hned jsou nápomocny mezi regály.

Pepco. Nic. Dvě malé svíčky ve skle po dvacetikoruně. U pokladny slečna zlobí. Ptá se, jestli tašku. Zdvihám oči. Směje se. Ona ví, že jsem ta ekologická. Totiž kolikrát nové pokladní po položení otázky – chcete tašku? – řekne:

- Ne, tahle paní si tašky nebere.

Kaufland. Málem jsem zapomněla na to, proč jsem si přišla. Přece červenou řepu. A hele – mají českou mrkev. Snad mohu důvěřovat. Zítra si ráno umixuji.

Sedám do auta. Kontroluji telefon. Ježiš – Temu mi ještě něco posílá. Už se mi nahoru do pevnosti nechce. Chci zkopírovat SMS s kódem. Poslat Petrouškovi. Archivovat? Ano. Tývorle! SMS pryč. Ještěže posílají zprávy do mailu. Jedu nahoru do pevnosti znovu. Kupovala jsem tam před polednem sadbu salátů; sadbu kedlubniček jsem dostala zadarmo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-04-pevnostni-vrata-a-rozpadajici-se-domy

V trafice hlásím, že jsem ťuňta. Smazala jsem si SMS.

- Mně stačí jméno. A máte OP?

- Mám.

- A máte tam telefon?

- Mám.

Diktuji telefon.

- Já vám pošlu SMS.

Fakt. Poslal a v ní je kód.

- A chcete OP?

- Už ne.

- Tak mockrát děkuji. Jste šikovný.

Ó, sukně mi přišla ještě jednou. OK. Někomu ji daruji. Na hory na túry suknička s kalhotami. A kapsičkou. Ta je skvělá. A barevné dlouhé kalhoty. Čoveče, jdou mi. Sednou perfektně.

Čtu si na FB vzkazy. Milé. Radostné. Děkuji. Drahuška Hraničková – moje láska ze Šumperka. Helena Kunstelmillerová – v současné době od dcery Lindy z Ameriky. Taky paní Marie Pavlákový z Loštic. Nepletu-li se, je to někde u Holomóca. Vyrábějí tam tvarůžky. Ženičky všechny i ty nejmenované mému srdci blízké. Lucka Wise, Zdenička Pšeničková, Sofie Amundsen, Lenka Kubínová, Maruška Zittová, taky manželka od staršího spolužáka z gymplu Pepy Mühlsteina… Všem holčičkám děkuji za lajky. A za připomenutí – včera jsem zapomněla na pampelišku. Největší drahokam proti rakovině. Dělám to tak, že si vyryju celou rostlinku. Celou. Kořen, listy, květ. Rozmixuji do koktejlu. Vezme nahořklou chuť. Amara. Vypiju ihned. Aby neoxidovala. Všechny své koktejly s rostlinami piji hned. Normálně si je popíjím třeba hodinu.

Lindička volá z města Lyonu.

- Tak co, ještě to tam nesmrdí jako lijón?

- Mami, měli jsme mít exkurzi do továrny na výrobu vakcín. Je to staveniště. Už asi tři roky.

- Tak to je perfektní.

- Mami, mají tady park se žirafami. Jsou překrásné.

U vyslovení toho slova mně píchne. Totiž jako holčičce mi bulíci říkali žirafo. Dnes už tady mnozí z nich nejsou a nebo skončili jako debilové někde pod mostem. Slehla se po nich zem.

- Hele, jsou tam černí? Běž z toho parku pryč.

- Mami, je u hotelu. Neboj se. Je jich tu tak třetina.

- Už abys byla doma!

Koupila jsem si rybu k obědu. Obědvám na zahradě. Petroušek si ke mně přišel sednout. Nese mi novosti dne.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-04-kocicaci-u-meho-obeda/1630589042

- Řeknu ti dvě zprávy. Paní Josefi 101 let.

- Ó. Tak to je smutné.

- Karel Erban 71.

Vyrazil mi dech. To byli v době, kdy jsem ředitelovala, naši výborní přátelé. Hodní lidé. Jé. Bulím.

- Péťo, Karel byl moc hodný člověk. Už není.

- Před dvěma lety říkal, že až mu bude sedmdesát, skončí a bude si užívat důchodu.

- A ještě včera na kruháči…

- To jsem v noci četla. Kamion porazil cyklistu.

- No, Vašek Pachmanů.

- Není to ten z dvojice Khýr Pachman?

- Je. Třicet let spolu dělali kominíky. Jel na elektrokole.

Jdu se podívat na jeho obrázky na FB. Aha. Ještě s paní. Jarní pozdrav z Karlových Varů. Moc smutné. 74 let.

Petroušek odjíždí. Nechává mě slzám. Dojídám oběd. Připíjím si na Karla. Volám jeho ženě. Taky hodný člověk. Věřící. Vzlykám. Prý jí farář povídal, že když odešel na Bílou sobotu, je v nebi. Dobrá zpráva. Jezdím kolem nich tam na kopci nad zemskou stezkou. Zastavím se.

Myslím na svou sestru. Nevím proč mi ji mysl nanesla.

Jdu zasadit deset salátků a kedlubničky. Ireno, dej pozor, ať to zas nemáš namačkané u sebe. :-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-04-zofinka-ve-forme

Vracím se domů. Co Žofka vyvádí s hračkou, no to je kino! Nosí si si hračku jako trofej. Zotavila se. Děkuji našemu veterináři. I za jeho rozhodnutí, aby operaci provedl zkušenější kolega. Děkuji moc.

Volá kamarádka. Hovoříme, hovoříme. Bing. To se mi ještě nikdy v životě nestalo. Vybil se mi telefon.

- Peťuš, prosím tě, půjč mi svůj. Vytoč…

Jsme napojené. Netlacháme, švitoříme.

- Holky, moc se tu práší!

Chystám u hovoru Petrouškovi banánové lívanečky. Dávám jeden a půl přezrálého banánu. Hrneček vloček. Hrneček vody. Dvě odměrky protein drink mixu. Dvě odměrky F1 s příchutí banán. Odměrku čistého proteinu. Zdobím marmeládou z černého rybízu za studena. Navrch jogurt.

- Hele, zavaříš mi ten telefon. Vrať mi ho.

Nedbám. Smažím na kokosovém oleji.

- Holky, končíme!

On nechápe. Potřebujeme si všechno sdělit. Jak to teda bylo. Jak to dopadlo. Co ona.

- Vrať mi můj telefon.

Řehtám se.

https://www.youtube.com/watch?v=eSC7glVN0LE&t=298s

Tohohle chlápka z ANO jsem už asi třikrát čtyřikrát viděla na FB. Politikovi se nesmí věřit. Ale tlachá do ucha příjemně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-04-takhle-se-tu-pry-krade

Ano, ano. Bohatneme. My například doma přikládáme bankovkami. Nevíme už, co s nimi. Bradáčová vyšetřuje zlodějiny v Kampeličce? Aha, tak snad něco vyšetří. Petroušek by řekl: Budeme se těšit!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-04-porod-doma

Včera jsem sdílela. Jsem žena. Porodila jsem dvě děti. Viděla jsem porod vedle na lůžku. Ale tenhle obrázek je překrásný. Tady je vidět člověk jako dokonalý výtvor Stvořitele. V našem domečku se takhle narodil jedněm nájemníčkům hošíček Věnceslávek. Nechali dotepat placentu. Tady to vidím poprvé na vlastní oči.

Monika FitnessCoach Atlana

1 d ·

Bylo by přirozené, kdyby po narození novorozenec pobýval na matčině hrudi nejméně hodinu. Proto je pupeční šňůra dlouhá jen 50 až 60 centimetrů, stačí to, aby se miminko dostalo k mamince na prsa. A teď nemluvím jen o kladných pocitech pro matku i pro dítě, ale také o přenosu krve z placenty. Čtvrtina krve novorozence je totiž v době narození ještě v placentě, a pokud necháme pupeční šňůru neporušenou alespoň 25 minut, miminko pojme zbývající krev a nebude trpět anémií, jak se často stává.

Navíc se tento přenos týká i těch "skvělých" prodávaných kmenových buněk, které se dostanou z placenty do těla dítěte, kam patří, a ne do banky v Řecku nebo Dánsku.

Zvířata sežerou placentu svých miminek až po nějaké době od jejich narození, ne okamžitě. Z tohoto pohledu jsme jediní savci, kteří přestřihnou pupeční šňůru hned, jak se miminko narodí. Barbarský a traumatický postup pro dítě, které si sotva zvyká na dýchání... Proto by v porodním plánu měla být možnost přestřižení pupeční šňůry teprve poté, co přestane pulzovat, tedy asi po 25 minutách, což je nutnost a nemá se považovat za rozmar.

Co se týče lotosového zrození, je to prastará praxe, a kdyby byla tak nebezpečná, jako civilizace bychom už dávno vyhynuli.

Opakovaně vám namlouvali, že hodnota KMENOVÝCH BUNĚK vašeho dítěte je asi 2 000 až 4 000 eur? Záleží to na sofistikovaném balíčku, který si můžete vybrat při jejich "sklizni" v prvních minutách po porodu, že? Jasný závěr zní, že jsou drahé. Opravdu jsou velmi drahé. Tak vzácné kmenové buňky jsou doslova za cenu ZLATA! Ale ne pro banky kmenových buněk, JEN PRO TVOJE DĚTI! Je to nejcennější dědictví, které přechází přímo z placenty v prvních minutách po narození.

Kmenové buňky vznikají od početí a nacházejí se v placentě, vnějším orgánu, který živí vaše dítě po dobu 9 měsíců. Kmenové buňky vašeho miminka jsou inteligentní buňky, které se přenesou z placenty do těla novorozence, pokud se pupeční šňůra nepřestřihne/nezasvorkuje po dobu 25 minut kvůli zmíněnému přenosu krve z placenty. Navíc tyto kmenové buňky opraví jakoukoli poporodní anomálii a poškození dítěte.

Teď už chápete, proč existují stovky firem, které chtějí kmenové buňky vašeho dítěte? Největší pošetilost je věřit děsivým příběhům, které vytvořily vysoce placené marketingové týmy, aby vás donutily věřit, že vás zachrání někdy během vašeho života, pokud hodně zaplatíte...

Proto prosím, milá MAMINKO, nenech se koupit a řeš celým svým svědomím, důkladně se informuj, než vytáhneš z kapsy tisíce eur, jen proto, abys zbavila vlastní dítě jeho kmenových buněk a jeho 150 mililitrů krve z placenty.

(Podle DITTY DEPNEROVÉ - terapeutky a zakladatelky holistické renesanční koncepce a celostní poradkyně pro plodnost, těhotenství, porod a život po porodu)

https://www.youtube.com/watch?v=Y5sHh_BvzRg

Pod psaním poslouchám Aby bylo jasno. Hm. Zajímavý rozhovor. Jako vždycky.

Kdy já se dostanu k těm trhům! Tolik zajímavostí jsem se dozvěděla. Dnes už ne. Pod fotkou staré Jaroměře vidím lajk. Ťukám na jméno Jiří H. Píšu mu, jestli chodil ke Zdendovi Jiráskovi. Jo, chodil. Někdy jsme se do jeho kamrlíku nevešli. Jirka si mě nepamatuje. Posílá mi fotku z mládí. Ano. Je to on. Štíhlounký s dlouhými vlasy. Mladší o dva roky. Chce mou fotku. Posílám výřez ze třeťáku z gymplu. Na celé fotce jsem s maminkou a synovečkem Mijankem na Solisku. Jo, poznává mě. Píšeme si, co jsme celý život dělali. On střechy. Máme stejný názor na nynější upadlé učňovské školství. On holduje motorkám. Zestárl parádně a ztloustl. Zajímavé setkání. Od roku zhruba 1974. Kolik to je? Po padesáti letech. :-) Díky fejsbůku.

Konec. Zvonec.

Dobrou noc!