U rybníka v dešti a další zážitky
V sedmdesátých letech jsme pravidelně jezdívali do Phy k mým největším, životním přátelům Zlatce a Pavlovi. Byli jsme tam na můj vkus až moc často. I v týdnu jsme zajeli na strahovské koleje na diskotéku. Učili se a tančili tehdejší moderní tance. Vzpomínám jen na jeden z nich - bump. Někdy jsme se toulali Phou s celou velkou bandou. Byla jsem v ní nejmladší. Stavili jsme se v Demínce, U Starého vinaře… Jednou nás zavedli na večeři. Sestupovalo se po schodech dolů. Potutelně se usmívali. K placení přišel číšník. Nikdy jsem se o peníze nestarala. Ivka mi všechny odevzdal a vzápětí všechny vzal. Někdy mi nenechal ani na Sunar. Přišel číšník, dal účtenku s cifrou. Ivka položil bankovky. Číšník zmizel. Ne, nebála jsem se. Za chvíli byl zpátky. Pod ubrouskem byla vrácená částka. A my jsme měli nechat spropitné. Odebrali jsme peníze a vsunuli trinkgeld.
Jezdili jsme do Phy na Eurovizi a na rakouskou televizi. Čuměli jsme do toho západního světa jak omámení. Mlsní psi by nám záviděli. Rok 1979: Skladba "Hallelujah" zvítězila v Eurovision Song Contest 1979; dodnes patří mezi nejznámější eurovizní skladby. Zpívali ji Gali Atari a Milk and Honey. Byla jednouchá. Chytlavá. Vůbec jsme nečekali její vítězství.
AI:
Další silná věc: soutěž se konala v Jeruzalémě krátce po velmi napjatém období na Blízkém východě. Proto měla skladba s opakovaným "Hallelujah" a motivem naděje mimořádný emocionální účinek. Mnoho lidí ji dodnes bere jako jednu z nejdojemnějších vítězných eurovizních skladeb.
A existuje ještě jedna známá
historka:
Během reprízy po vítězství údajně část publika spontánně zpívala refrén spolu s
interprety Gali Atari a Milk and Honey — tehdy to nebylo na Eurovizi moc
obvyklé.
Zajímavé je, že původně vůbec nebyla jasným favoritem izraelského výběru. Text vznikal poměrně narychlo a několikrát se měnil. Shimrit Orr později vzpomínala, že slovo "hallelujah" ji napadlo jako univerzální výraz, kterému rozumí skoro každý jazyk — což bylo pro Eurovizi ideální. Píseň měla působit jednoduše, skoro až jako modlitba nebo dětská melodie.
Samotná melodie je přitom překvapivě prostá:
- pomalé stupňování,
- téměř hymnický refrén,
- minimum instrumentálních efektů,
- důraz na sborové "Hallelujah".
Právě ta jednoduchost z ní udělala evergreen. Dodnes se objevuje v přehledech nejlepších eurovizních vítězů všech dob.
Pamatuji si, že u mě nějak zvlášť nezabodovala. Ale nezapadla. Občas ji slyším.
Další vzpomínkou je reklama na Peugeot. Kola nadskakovala v animaci po nerovnostech terénu. Ptám se AI, jestli byl na konci lev. Jak dáš indicii, hned se toho chytne. Chtěla jsem tu reklamu vyhledat. Ale ne. Nemám ji.
AI:
Uvedení modelu Peugeot 505 právě v roce 1979. Peugeot tehdy masivně propagoval pohodlí podvozku a "plavnou" jízdu přes nerovnosti.
Proč vzpomínky? Dnes jedním uchem sleduji Eurovizi. Myslela jsem, že je to tradičně satanistické řádění zmalované mládeže. V roce 2022 zvítězila Ukrajina s nemožnou skladbou. Eurovizi nesleduji. Dnes po dekádách let - anoóó. Ale dnes se mi zdá, možná jen zdá, že písničky mají šmrnc, nejsou doprovázeny zvrhlostmi. Konferenciéři v elegantním oblečení. Valím oči. Eurovizi je sedmdesát let. Jako mně. Zpěváci jsou v přijatelných kostýmech, až na výjimky. A zpívají hezké melodie. Překvapená.
Další výročí? Dnes uplynulo šest let od maminčina smrtelného úrazu. Díky Lindě, která mě posílala do Fakultní nemocnice za mamkou, jsem měla šanci se s ní rozloučit.
- Mami, jeď tam! Jeď za babičkou!
- Ale oni řekli, že je to jen malý úraz, že jen pro jistotu…
- Mami, jeď tam! Já jsem čtyřicet pět km za Hradce. Já se vrátím. Pojedu za ní já.
- Ne, nevracej se. Jedu.
Maminku zašili. Byla to nejhnusnější doba roušek a předstírání. Pustili mě za ní. Bez roušky. Mamka byla modrá. Vyfotily jsme se. Jsem ráda, že mám fotodokumentaci toho dne. Sestra v DD mi lhala. Ona lhala! V policejních výpovědích jsem se dočetla, že viděli, že mamce nadskočila hlava. Že se posadila. Že si říkali, jaká je sokolka. Krávy. Dobře věděly, že mají průšvih. Prý - lehký úraz. Lékařka na pohotovosti mi sdělila, že maminka má slabé krvácení do mozku. Myslela jsem, že slabé znamená – to se zatáhne. Byla celá modrá. Potlučená. Oteklá. Přesto jsem si ještě druhý den dělala plané naděje – ano, vezmou maminku zpátky… Další den? Iva za ní jela. Telefonovala jsem. Sestra mi vynadala, že jí mamka nadávala. A prý nemá léky. A co já s tím? Dostali rekurs z DD. Pořád naděje. Léky neměli. Až asi druhý třetí den... Prý mysleli, že je dovezu já. Odkud ji vezli?? Kdo měl dát léky? Kdo jim je vnucoval? Kdo je odmítl?
Telefon od primářky:
- Holky, přijeďte se rozloučit.
Předbíhám… Dnes jsem Lindě říkala, že mě moc mrzí, že jsem si nevyfotila naposledy v životě spící maminku. Naaranžovali ji otlučením a sešitím do polštáře. Vypadala krásně. Jak mladá holka. Etické důvody. Prdlajs! Měla jsem si ji vyfotit. Nikdo mě neviděl. Měla bych. A já se nemohu podívat na obrázek. Jako – nevhodné? Aha. Kdyby se situace dala natočit znovu – mám obrázky. Mami! Tak krásně jsi oddychovala. Vypadalo to, jako když spíš. Akorát jsi pracovala k poslednímu výdechu. Ale to bude až za pár dnů.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-16-zazitek-v-desti
Před obědem si vybíhám v dešti do přírody. Lije. Beru si sebou do batůžku tyčinku a Lift Off. Ráda si sedám na lavičku. Dívám se po krajině. Dnes ne. Tam, kam mě nohy nesly dnes, lavičky nejsou. Vyběhla jsem nahoru k Mrštníkům. Řvaly tam žáby jak zběsilé. Jen jsem se objevila na hrázi, ticho. To není možné. Přece má přítomnost je neutišila. Chvilku se dívám na hladinu. Porostlá bílými kvítky. Co vlaštovek tu lítá! Kde bydlí? Déšť ťuká do deštníku. Kapky se zdvihají po dopadu od hladiny. Tvoří malé stalagmity. Krásné. To je zážitek. Dokonce i žáby se rozkuňkaly. Vlaštovky létají od hladiny do neuvěřitelné výšky. Jestli to jsou vlaštovky a ne rorýsi.
Spěchám domů vařit. U školy si vytahuji Lift Off a tyčinku. Nad Dolíkem pozoruji nějakou sešlost. Soutěž. Škoda, že jim nepřeje počasí. Náramně lije. Po šancích se blížím k sestupu… Mám to oběhnout? Zvládnu to? Nakukuji dolů. Listí. Vždyť tudy běhám nahoru skoro každý den. Riskuji sestup. Až od poloviny dolů je to horor. Dávám se do pohybu. Sbíhám. Pokud bych neběžela, řízla bych sebou. Podjela mi noha. Vybrala jsem to. Jsem dole. Už bych to podruhé nechtěla běžet. Moc nebezpečné.
- Peťuš, jsem tu! To bylo krásné! U rybníka lilo, žáby kvákaly. Nemohla jsem se dovynadívat.
- No to muselo být opravdu náramné.
Řehtám se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-16-limonady
Vařím. Vcukuletu mám zapečené naložené maso. Vařím kompot z jablíček. Jahody, třešně do horkého. Běžím do skleníku pro salát. Stále lije. Slívám limonádu ze smrkových výhonků.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-16-ivin-kamarad
Po obědě jedu k Ivě. Vlastně odpoledne. Vezu jí sazenice rajčat, petrželku, pytel hnoje. Její Beník se může potrhat. Je šťastný, že jde návštěva. Iva mi pomáhá od auta s věcmi.
- Ted jsem se vrátila z Jaře.
- Teď?
- No, byla jsem u mladých.
To by mohlo být.
- Ivo, ty se stále držíš. Za ten rok ses moc nezhoršila.
Omylem vytáčí Mijanka. Hovoříme.
- Ivo, zapiš si, že máš zítra zasadit rajčata.
Mijanek dodává:
- A angrešt.
- Angrešt mám venku. Rajčata a petržel mám na lavičce. Vyjdu ven, trkne mě to.
Pravdu má. Ukazuje mi vyšívání. Má vyšité kolejničky. Do nich všívá plošný steh. Vyšívá si záclonky. Saténovým stehem.
- To máš pěkné! Do toho vyšitého to vyšíváš?
- No, ono se to tak nedělá, ale abych měla pevný okraj. A abych tu nečuměla do televize.
- A pak to obstřhneš?
Ukazuje mi jednu hotovou. Ještě kvítka dovyšije. Prý jestli to stihne. V hlavě stín.
- Ivo, seš šikovná. A děláš to dobře. A konečně moudré slovo. TV je umrtvovalo.
Mám z ní velkou radost. Včera jsem v ní viděla věchýtek. Ale to bylo asi černou barvou. Dnes je to zas moje starší sestra. Přivezla jsem jí dobroty. Mlsá. Oříšky kešu, směs oříšků s ovocem, ředkvičky, banán, rozinky. Mám radost, velkou převelkou, že jí chutná. A že je na mě hodná.
Vyprávím jí, jak jsem měla zážitek v dešti.
- Ivo, tam lítalo tolik vlaštovek. To by mě zajímalo, kde bydlí.
- Na stromech.
- Vlaštovky? Přece si lepí hnízda u lidí.
Možná to nebyly vlaštovky. Loučím se.
- Ivo, ty seš jako mamka.
Sedám do auta. Venku něco pleje na sluníčku. Jak odjíždím, zdvihá hlavu. Mává. Jedu domu ve štěstí. Drží se. Nejdůležitější.
Doma se vrhám na hromadu žehlení. Nekonečné. Neumím to. Nerada. Ale zvládla.
Příjemně mě překvapila Eurovize. Všechny soutěže se zvrhly. No, snad se svět neřítí k čertově řiti.
Dobrou noc!
P. S.
Jejka, pouštějí největší hity. Házím je AI:
Ano — vítězná píseň Eurovize 1976 se jmenovala "Save Your Kisses for Me". Zpívala ji skupina Brotherhood of Man za Spojené království.
Byl to obrovský hit:
- vyhrál Eurovision Song Contest 1976,
- stal se jedním z nejprodávanějších eurovizních singlů vůbec,
- a refrén "Save your kisses for me…" znala tehdy skoro celá Evropa.
Typická byla i choreografie — muži v bílých oblecích a zpěvačka s výrazným mrkáním do kamery. Píseň působila velmi veselým a nevinným dojmem, ale pointa na konci byla, že zpěvák nezpívá partnerce, nýbrž svému malému dítěti ("even though you're only three"). To si hodně lidí zapamatovalo.
Myslíš píseň "Dschinghis Khan" od Dschinghis Khan — ta byla na Eurovision Song Contest 1979 a skončila 4.
Byla to německá reprezentace a stala se mnohem slavnější než spousta vítězných skladeb. Typické byly:
- divoké kostýmy,
- energická choreografie,
- "kozácký" rytmus,
- a refrén "Dsching-Dsching-Dschinghis Khan".
Dodnes je to jedna z nejikoničtějších eurovizních písní 70. let. Zajímavé je, že v mnoha zemích (včetně Československa) byla tahle píseň možná populárnější než vítězná "Hallelujah".
Euphoria?
"Euphoria" je jedna z nejznámějších moderních eurovizních písní vůbec. Vyhrála Eurovision Song Contest 2012 za Švédsko.
Zpívala ji Loreen a skladba se stala obrovským evropským hitem i mimo Eurovizi.
Typické pro vystoupení byly:
- minimalistická tmavá scéna,
- "sněhový" efekt,
- bosá Loreen,
- velmi intenzivní emotivní projev.
"Euphoria" je často řazena mezi nejlepší eurovizní vítěze všech dob — podobně ikonicky jako:
- "Waterloo",
- "Save Your Kisses for Me",
- "Hallelujah",
- nebo "Dschinghis Khan" (i když ten nevyhrál).
congratulations
"Congratulations" je legendární eurovizní píseň z roku 1968. Zpíval ji Cliff Richard za Spojené království na Eurovision Song Contest 1968.
Skončila tehdy jen druhá — těsně za Španělskem s písní "La, la, la". Přesto se z "Congratulations" stal mnohem větší mezinárodní hit než vítězná skladba.
Refrén:
"Congratulations and celebrations…"
znala tehdy skoro celá Evropa a píseň se dlouho hrála na oslavách, svatbách nebo narozeninách.
Mimochodem, mnoho fanoušků Eurovize dodnes tvrdí, že "Congratulations" měla vyhrát. Kolem výsledků roku 1968 navíc dlouho kolovaly spekulace o politickém ovlivnění hlasování ve prospěch Španělska během vlády generála Franca.
Watterloo?
"Waterloo" vyhrálo Eurovision Song Contest 1974 za Švédsko a zpívala ho skupina ABBA.
Je to pravděpodobně nejslavnější píseň, která kdy z Eurovize vzešla.
Vystoupení bylo tehdy úplně jiné než většina soutěže.
- třpytivé extravagantní kostýmy,
- silný glam/pop zvuk,
- chytlavý refrén,
- obrovská energie na pódiu.
A právě po "Waterloo" se z ABBA stala světová superstar. Eurovize jim doslova otevřela celý mezinárodní trh.
Název
odkazuje na bitvu u Waterloo — v textu ale jde o metaforu:
zpěvačka se "vzdává" v lásce stejně jako Napoleon u Waterloo.
Myslíš slavnou italskou píseň "Nel blu, dipinto di blu" — známější pod názvem "Volare". Zpíval ji Domenico Modugno. Ta píseň soutěžila na Eurovision Song Contest 1958 za Itálii, ale překvapivě nevyhrála — skončila až třetí. Přesto se stala jedním z největších hitů v historii Eurovize a možná vůbec nejznámější italskou písní 20. století.
Refrén:
"Volare, oh
oh…
Cantare, oh oh oh oh…"
zná dodnes skoro celý svět.
Zajímavost:
- byla obrovským hitem i v USA,
- získala první ceny Grammy v historii,
- a často bývá označována za "nejúspěšnější nevítěznou eurovizní píseň".