Učím se milovat bezpodmínečně :-) Zatím nezvládám
V poledne - slyšeli jste tu ránu!? Ano, to se zlomil týden. Středa. To už jedeme k volníčku. :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-16_Snidame%2C_dopoledni_siesta_-_na_FB_nezadouci/
Na desátou klientka. Ještě před tím se kochám zahradou. Nevím, co mě posedlo, ale stále si ji prohlížím. Nemohu se vynadívat. Zrovna - jak píše Seifert: Tu nemohu se vynadívat a všechno ve mně začne zpívat, zpívat i plakat. Maminko má, jak je to hezké u nás doma. - Vynořila se vzpomínka. Smutná. Už chápu maminku. Vždycky mi říkávala, že něco pochopím hned, něco za rok, za pár let a něco na konci života. Mami, mělas´ pravdu. Jako vždycky! Kolikrát jsi mi chtěla ukázat, co pěstuješ, co se ti povedlo, co ti tu roste. Chtělas´ obejít zahradu. Dá se říci - žadonilas´. Nechovala jsem se ohleduplně. Zahrada mě nezajímala. Dnes bych si nafackovala! Vrátit!! Vrátit ten film. Přetočit! Nejde! Stačilo aspoň předstírat a jít s tebou okolo záhonků. Tak ses tu asi těšila sama. A určitě tě mrzelo, že jsem projevila chladný nezájem. To jsem ti ještě zapomněla toho 20.5. říct. Abys mi to odpustila. To mě napadlo až teď, když tu chodím jak bludný Holanďan pořád dokola. A pořád to točím. A fotím. A předvádím. A pro koho? Tak teď už to konečně chápu. Docela pozdě. Mohu říci s křížkem po funuse. Měla jsem ještě v plánu tě sem jednou, jen na hodinečku, jen jednou odvézt. Abys to viděla. Abych se ti pochlubila, jak tu hospodařím na tvém... Už se blížila ta doba, kdy by mě k tobě pustili. Až bychom jely k tomu holiči, zastavila bych tady. A ty by ses zeptala:
- My jedeme ještě na zahradu?
A já bych ti odpověděla jako tolikrát.
- Mamko, my jsme tu postavili dům. Divej!
Asi bych tě vzala zušlechtit ke své Erice, když už Hanka Štraubová pečuje o svého manžela. Bulím. Jak ona se psala - Dzurilová - ne. Jinak. To je jedno. Měla tvé vlasy v dokonalé péči. Mami, už to nevrátím.
Zrzečka je stále celá. Chladí si své velké bříško. Muzlaly jsme se spolu u snídaně. Oddaná. Vláčná. Očekávající. Ještě s přehledem vyskočí na křeslo, na barovou židličku. Dokonce dnes vyskočila na mé křeslo, když jsem pracovala u počítače. Mourek se naopak vyvaluje na dlažbě na sluníčku. Věrný, skromný. Kočky, kde jste se u nás vzaly! Loni se tu ještě procházela jako páv naše krásná hraběna. Zbývaly jí čtyři měsíce... Opanovala své služebnictvo. Micicinda Hrobská. Ačkoli na kartě u doktora měla Čičičinda. Asi jsem jí dala umělecký pseudonym. - Když jsem kytky, kočky, zahradní dekorace předvedla na FB, přetáhli mi to, zamlžili, že je to - teď nevím, jestli rasistické; nebo nechutné, nebezpečné; přetahují tak videa s neblahým obsahem. Bóže, bóže! Už vím:
Citlivý obsah Obsah zachycený v tomto videu může být násilný nebo realisticky vyobrazený.
Jana Jetmarova
Irena Hrobská Byly bílé? Mně stáhli bílého psa.
Irena Hrobská
Jana Jetmarova Musela jsem si to přečíst třikrát. Stále jedu ve starých intencích... Proč bílé. Právě že kocour je morovatý. Zrzka rezatá a kytky taky nebyly bílé. Jdu s dobou, mám ráda barevné. :-)
Jana Jetmarova
Irena Hrobská Já nekecám; bílého psa mi blokli
Vtipně mi tam někdo napsal, jestli kočky byly bílé. Ještě před nedávnem bych nerozuměla. Vlastně jsem nerozuměla ani dnes. Než jsem se přepnula do módu Debilstán. Aha! Paní doložila obrázkem bílého psa. Nesmí být na FB. Napadá mě, moje dcera má velkého bílého. No, nevím, nevím... Denisko, bacha na rasismus! Obarvi ho na černo! Ježiš, pardon, na tmavo.
Shakespeare, budeš na indexu. Bělochu. Ježiš, není to zakázané? Nečerný. Toto slovo není ve slovní zásobě. Jak se nazývá opak - pardon celý život to používám - černocha? Nečernoch - to bude taky špatně. Východisko - nařídit pevné košíky na ústa. Žádné mluvení. Jenže zas by to David Záhumenský pokazil žalobou u Nejvyššího správního soudu. :-)
Hm, pan Sokol má ostrý jazyk.
https://www.youtube.com/watch?v=ncoSiSA4RFQ
Už je tu. Povídáme. Dala mi právě před třemi lety touhle dobou tři bábušky na klíče. Ale chovám je jako oko v hlavě. Na klíčích by se mi odřely. Matrjošky.
- Včera nás obsadili policajti. I provoz přes řeku. Chodili. Stáli v kordonu. Já nemusím na testy. Jsem očkovaná. Ale musím to chodit nahlásit. Vyšla jsem z haly. Policajtka na mě zařvala:
- Kam jdete?
- Lekla jsem se. Jako za války.
- Obraz máš v sobě. Od rodičů. Obtiskli ti ho do výbavy. Co měli na sobě?
- Černou.
Černou nosili myslím SS. Teď nevím.
- A kdy odešli?
- To nevím. Šla jsem domů. Oni tam byli ještě.
Vážím. Má stejné výsledky jako minule.
- A letíme do Turecka!
To bych v dnešní době neriskovala.
- Je to jak když jdeme do banky, ne na dovolenou. Plné desky papírů. A testy ne starší pár hodin.
- Tak proč ses nechala očkovat?
- Turecko požaduje, ale jinam mohu bez testů.
Mlčím. Nedám se ani očkovat, ani testovat, nepojedu mimo naši vlast. Ve válečné době se to nevyplácí. A že tu řádí WWIII, to je jisté!!
- To si představ! Táta byl očkovaný v březnu. Dostal certifikát a na něm bylo číslo jeho OP a číslo pasu!
Valím nevěřícně oči. Jak může zdravotnické zařízení mít přístup k mým dokumentům?! Je to totéž, jako když po vás chtějí doložit, proč nenosíte roušku, jaké máte zdravotní důvody! To je přece lékařské tajemství! Státní orgán nemá přístup (ale má!!) k mé kartě!
- Já byla později, mně dali certifikát, ale čísla dokladům tam nemám.
- Asi se poučili. Je to protiprávní.
- Včera jsme pročítali s tátou podmínky. Tak tři hodiny budeme muset mít v letadle respirátor.
- Jak budeš konzumovat?
- V letadle už nedávají nic. Prodají ti malou dvoudecovou vodu za dvě eura nebo padesát korun. Když jsem letěla do Moskvy...
- Dali ti najíst, víno, kafíčko, viď?
- Šampáňo nám dávali.
No, já bych si all inclusiv nezaplatila. Měla bych pocit, že to musím všechno sníst ochutnat, vypít, napít, dopít.
Dává mi vysoké spropitné.
- Tak to hezky děkuji. To si za to koupím šaty!
- No, s volánkama. Ať ti sluší!
Odchází. Mám ji ráda. Přeju ji, aby se v pořádku vrátili. Nechci na nic myslet. Ráda ji zas přivítám, holčenku zbloudilou.
Měla bych být do půl třetí doma. Spolužák si přijede pro krabici s jídlem. Volám na TSM. Musím zaplatit hrob za mamčinu známou. Nic mi do mailu nepřišlo.
- Jsme tu do půl třetí.
- To dám. Beru to přes jahody, banku k Vám.
U jahod zas ta šikulka. Jak jede vlakem do Chorvatska se spolužačkami. Přeji si, aby si nejen jízdu vlakem, ale i moříčko v bezpečí užili. Aby se v pořádku vrátila ke studiu na VŠ. Budou otevřené? Aby měli lidi! Teď na UK zemřeli tři mladí vědátoři. Po očkování. Nejmladší bylo 30 let. Prý vědkyně. Kdo je vědkyně?! Nejstaršímu učiteli 45.
Tenhle byl starý. Aspoň tak starý, aby věděl, co nemá dělat!!! Nevystříhal se. Myslel to dobře. Jen to špatně dopadlo. 42 let.
No jo, komu není rady...
Uháním do TSM. Před koncem pracovní doby nikde nikdo. Parkuji před vrátnicí na volném prostranství. Vybíhá vrátná - alias. Alias recepční. Tohle je taky blbárna. Psala jsem o tom v To je ta čeština. Vrátná sedí v kukani. Recepční je něco jiného. Dobrá. Vystupuji. Volá:
- Prosím vás, musíte zaparkovat támhle na parkoviště, tady je služební místo!
Nikde žádná cedule. Nikde žádné upozornění. Nikde nikdo! Jen volné prostranství. Dnes už jsem se pohádala s hlupáky z E-onu. V paneláku měním dodavatele elektřiny. Ve svých nemovitostech nemám přehled o Innogy - který dodává i elektřinu, o E-onu - který dodává i plyn a o ČEZu - zrovna tak. E-on mi měsíčně posílá upozornění v jedné cifře na tři platby; mimochodem - dalo jim to rok, než přestali s papírovými obálkami!! Příroda je jim ukradená. Psala jsem o vrácení platby tam, kde bude změna. Nějaká "konzultantka pro PR styk" zkrátka míca, která tak tak umí číst, mi slavnostně vrátila zálohu v našem domě. Ne. To je na zabití! Té máni hloupé! Vrátit červnovou zálohu - to bude na třicet dnů. Ale ty, odběrateli, zaplať už včera bylo pozdě. Nejde, nejde to vrátit. Je to zaúčtováno. Nakonec to jde. Zkrátka vyjmou částku z celkové faktury. Ty vorle! Asi mi nerozumíte. Ale tohle všechno mi proběhlo hlavou, když se vyřítila vrátná, alias! :-) :-)
- Tady nesmíte parkovat!
- Jdu jen něco podepsat a zaplatit.
- Tak jo, ale příště...
Už paní neslyším. Byla uctivá. Jen plnila.
Další souboj - dnes mi pošta napsala, jak se snaží a jak mi doručují a ble ble ble. Poslala jsem je ke všem čertům. Nedoručují. Bohužel, ten všivák Sorošů, co si koupil v předstihu všechny ty PPL, DPL - doručuje 100%. Vždy včas. Vždy s avízem. Vždy s osobním kontaktem. Vždy s ochotou. Vždy draze.
A teď pozor! Virbl!
- Dobrý den! Já jsme vám smlouvu i složenku poslala poštou. Než bych to oskenovala, raději jsem to dala do obálky.
Směju se. Líčím paní, jak pošta nenosí, nedoručuje, nedává aviza, nezvoní, vymlouvá se, šlendriánsky pracuje.
- Posílala jsem Vám a jednomu pánovi a ten se mi už ozval.
- Mně to nedoručí. Sestře přišel dopis od soudu ohledně znesvéprávnění maminky 28.6., ale mně - a to si pište - mně ten dopis už nikdy nedojde. A ten váš, jestli byl obyčejný - ten už je v koši na poště nebo v kontajnéru na papír.
Řehtám se. Nic jiného se dělat NEDÁ! Smát se.
Teď mně přišlo na mysl, že paní sedí špatně - zády k oknu. stíní si na psaní. Svítí jí do počítače. Ničí se energeticky. To by byl ode mě vrchol - kdybych jí poradila, aby si stůl posunula bokem k oknu.
Stavuji se omrknout zahradnictví. Vypravím se ještě do Hruštiček. Mají tam 50% slevy na doprodej bylinek; vše i tak za hubičku. V zahradnictví mají - ó, nádherná zralá keříčková. Ano, Drahuško, neodolala. Koupila. :-) A jednu super, ale super drahou levanduli. 149 baťovských. :-) Tak tu musím za ty peníze opatrovat, hnojit, živit, opečovávat. :-)
U pokladny se dozvídám, že ještěr z DD byl šmejdem ještě před odchodem do Grand parku. Prý nesolidní, neseriózní kretén. Na lidech mu vůbec nezáleží. Aha! Tak já ho do Grand parku přijímala. Až když mamince vyfouknul slunečný pokoj, tam jsem poznala, co to je za podrazáka. To jsou ale lidi zlí! Pamatují si a hovoří o něm s despektem. Přece s láskou, ne? Jenže bezpodmínečná - ó! Kdo to umí?
No jo, jasně že jsem zapomněla být v půl třetí doma. Vašek se nezlobí. Zítra. Ano. Maňana... To byla ta písnička na Rádiu Luxemburg. Jak mi maminka vždy šla vypnout rádio před spaním; a já ji prosila:
- Mami, ještě tuhle písničku. Maňana...
Jedu k tunýlku. Pod lipami mě přepadl stesk. Bulím.
- Mami, maminečko! Maminko moje zlatá, chybíš mi!! Nemám tě. Nemám s kým promluvit. Luštit.
Co dojedu domů, slzy mi vysuší kočky. Čekají. Chladí ve vedru kožíšky. Zrzka stále celá. Hadříčkovatá, oddaná.
Na stole křížovka. Šup, šup, luštím. Mamka mi pomáhá. jde mi to raz dva tři. Byla tady. Hotovo v pár minutách. Podezřelá tajenka:
ŘEŠENÍ VÁM DOKÁŽEME PŘINÉST VE VLÁDĚ.
Ty vorle! Obracím. Feťák vychrtlý vedle - kdo to je? Jo, Vítek Rakušan. Kreslím jim nudle unosu. Těm pod nimi hromádky kouřícího se na pleše. Ježkovy voči! Mami, my jsme vyluštili pirátskou! Víš, jak jsem se tě ptala - a Drahuška ví, to charakteristické slovo! šup s nimi ke kamnům. Budo dobří na zátop.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-16_Odpoledne_-/
S Péťou zametáme pod bazénem. Dává plachtu. S dvouměsíčním letošním zpožděním slavnostně spouštíme bazén na vodu. :-)
- Peťuš!
- No co je?
- Já jsem tak šťastná s TEBOU!
- Vždyť já taky. Kozlice moje!
Kozlice přeje všem hodným lidem
Dobrou noc!
(Taky neumím bezpodmínečně, co? Jen hodným! Kdo se cítí hodným? Já ne - zlobím. Ale rozkošně! TAk přeji všem - i lumpům. Taky potřebují nabrat sílu k lumpárnám.)
Dobrou noc!